Téma: Partner se mi zhnusil - mám pocit že vypadá jako vypelichanej neschopnej pes

Niiino, podle mého názoru je bohužel konec. Zní to tvrdě, ale jakmile se dostaneš do stadia, kdy se ti ten druhý hnusí, nejlepší, co můžeš pro vás oba udělat je vztah ukončit. Nemyslím si, že se to dá vrátit zpátky. Btw. taky jsem to zažila, jeden z mých partnerů mi v posteli připomínal želvu (ne rychlostí, ale jak vytahoval krk…, po jisté době už jsem s nim nic nemohla mít).

Niiino, prosím Tě oprav si editováním profilu, že jsi žena 

Myslím si, že ten rozdíl mezi Vámi jsi začala vnímat proto, že jsi za ty 3 roky dozrála, posunula se dál a že se po těch 3 letech ukázalo, jak jste každý jiný - třeba se i k sobě nehodíte.

Víš, já nemám ráda posmívání a dělání si srandy z druhých, natož hromadné. Protože každý člověk je nějaký. Někdo je chytrý a všestranný, někdo je chytrý "jen" v něčem a jiné věci mu nic neříkají, někdo není chytrý jako někteří, někdo vůbec…atd. Ale pořád je to člověk, i kdyby měl IQ jenom 30, který si zaslouží pochopení, toleranci, úctu atd. , protože se takový prostě narodil. Každý nemá dispozice na všechno.  

Máš pocit, že se Tvůj přítel za ty 3 roky neposunul dál či vrátil o rok zpět. Čistě teoreticky, je možné, že mu v některých věcech není víc dáno. Ovšem na druhou stranu není uvnitř úplně mrtvý = žíví se uměním a dokáže tvořit tak, jako kdyby v něm dřímalo 5 dalších umělců. Tedy mu někde bylo dáno více a někde zřejmě méně. Tak se slovně vyjadřuje tak jak mu bylo dáno, lépe to třeba neumí, ovšem od okolí se mu za to dostává posměchu. Proč? Protože je jiný. Jenže on zase dokáže to, co Vy ne, to co někteří ne = dobře tvořit v umění. Takže není hloupý, jen mu třeba nebyla dána dokonalost či schopnosti ve všech směrech. No tak to někdo prostě má. Ostatně kdo z nás je dokonalý, nikdo. Prostě třeba se v "rozumu" a komunikaci neposunul dál, protože mu to není dáno, ale posunuje se dál v umění a tvoření, kde je mu hodně dáno.

Oba dva se posouváte dál, každý v něčem jiném. A teď jde pouze o to, zda-li jsi a chceš být schopna ho mít ráda a milovat takového jaký je nebo ne a najdeš si k sobě spíše někoho, kdo se bude posouvat dál v tom samém co Ty. Ale ten člověk, Tvůj přítel, si posměch vážně nezaslouží. Pro něj je skoro dobře, že sám nechápe, proč si z něj lidi z práce dělají srandu, protože by ho to už dávno tak ranilo, tak zasáhlo jeho duši, že by třeba už ani nedokázal tvořit. Třeba má prostě svůj svět, který Vy nechápete. A on zase nechápe ten Váš. To tak někteří umělci a lidé mají. Rozhodně však není tupý = pokud dokáže tvořit jako kdyby v něm dřímalo 5 dalších umělců, jeho tvorba musí být zajímavá.  

Dany, myslím si, že Nina už nehledá, ale našla.

Niiino, plně se ztotožňuji s tím, co ti napsala Dany, k tomu není co dodat. Tvůj přítel je v prvé řadě člověk. Pavla

Na tenhle případ se úplně hodí věta:

Když je někdo jiný nebo dělá věci jinak než já, ještě to neznamená, že to je špatně. Je to prostě jen jiné.

To my si v tom pak hledáme to negativní vyznění. Pokud cítíš, že si nerozumíte a rozumět nebudete, nemá cenu v tom vztahu zůstávat. Pokud se s ním ale budeš rozcházet, zkus to udělat s citem, bez urážek a ponižování.

Jak psala Dany, každý umí něco, každý je jiný a je potřeba to tolerovat.

Mrzí mě, když třeba slyším věty typu:

To je takovej blb, jak s ním někdo může být.

Mám snad na víc, ne? S ním se to nedá vydržet, je to idiot.

Je hrozně důležité si uvědomovat, že ti "blbci" a "idioti" jsou prostě lidé. A ač na nás můžou působit hloupě, mají duši a cit a zaslouží si respekt a slušné jednání. Občas sama cítím, že je ve mně zakořeněná nějaká divná nenávist vůči ostatním, která snad koření v tom, že si sama nepřijdu dostatečně dobrá. Ale to je špatně. Zkus si to uvědomit a na svého přítele se dívat jako na lidskou bytost se srdcem. Sama se pak rozhodni, jestli s ním chceš být anebo jste si prostě vzdálení. To se může stát, není to nic neobvyklého.