Téma: Moje žena mi prý sice odpoustila, ale nezapomněla moje dřívější chování - jak získat zpět její lásku (POKRAČOVÁNÍ)

To je jak román na pokračování Michale. Mám polední přestávku tak jsem byla zvědavá ja se to vyvíjí.

Vlastně Ti nerozumím, co vlastně chceš. Myslím že jsi fakt trouba /nicve zlém/. Nějak jsi v tom vztahu zamrzl. Myslím, že manželka to již překonala, chová se normálně. Na co ještě čekáš? Kolikrát Ti bude děkovat? Něco se sebou jsi udělal, tak se v tom už nepatlej a nepředhazuj jí svoje zásluhy, nebo to zase pokazíš. Udělej tlustou čáru. Ale je možné, že se v té tragické roli cítíš dobře a chceš abychom Tě litovali.

Dnes Ti mladí lidé jsou nějací přecitlivělí a asi proto je tolik sebevražd. Nechápou, že do vztahu musí stále investovat. Přeji Ti abys byl víc nad věcí.

Michale, jsem také ráda, že jsi napsal pokračování a tak hurá do Tebe. Néé, to si dělám legraci 

Při dnešním psaní mě jako první napadlo - z pohledu ženy. Napadlo Tě taky třeba, že ona pro změnu čeká na Tvoji náklonnost a když Ty nic - sám si netroufneš jí políbit, že si to může vykládat jako Tvůj nezájem nebo citové ochlazení? Promiň, ale já z Vás obou mám pocit, jako kdyby jste byli dvě malá trucovitá děcka, přitom si myslím, že šanci stále ještě máte, ale jako dospělí lidé. Do prčic tak někdo ten první krok přeci musí udělat, pokud chcete být spolu. A nebo využít vstřícného kroku toho druhého, když už k němu došlo. Zase jsi propásl šanci.  

No asi propásnul no… To je fakt.  

Nevím jak se k tomu postavit.  Já nevím jak to popsat… zkrátka nechci to podělat…  aby to nevyznělo tak "že panáček si myslí že už je vše OK protože jsem ho jendou objala"… Rozumíme si?  

Přeci to nejde bez jedinýho slova zase obrátit   

Na rovinu si myslím, že teď by právě žena měla být tzv. na tahu. A ona udělat ten krok… A to třeba tím, že já nevím… mi tu pusu na dobrou noc dá.   Ale ne protože bych byl uraženej nebo namyšlenej nebo tak něco… 

  Ona změnila před měsícem názor a já to repektuju a samozřejmě budu rád když se to srovná.  Nevím… mám asi nezdravej respekt…  Nebo strach?

A Inko to vůbec není jak myslíš… Já nechci aby mi za něco děkovala proboha. Žádný zásluhy nepředhazuju…   Nemluvím o tom.  

Ale není tak jednoduchý (alespoň pro mě v tuhle chvil není) jí jen tak obejmout.  Mám asi strach že ucukne a rozjede se to nanovo.   

I když samozřejmě když ten krok neudělám tak to nezjistím…

Podívej se Michale (klidně mi také tykej, tady jsme zvyklí si všichni tykat), já Ti samozřejmě nemohu zaručit, že to nakonec všechno dobře dopadne, do hlavy manželky nevidím, nemám možnost slyšet její úhel pohledu. Ale můj názor je, že by jsi to zkusit měl. Za prvé tím zjistíš na čem jsi a za druhé budeš mít sám pro sebe dobrý pocit, že jsi opravdu zkusil vše pro záchranu Vašeho manželství. Zkus méně přemýšlet, být méně hrdý, ale být více spontánní, prostě se víc uvolni.  Ono bohužel mezi Vámi je velký problém vzájemné, ale osobní komunikace. Tudíž v toto období manželka těžko Ti řekne tak nebo tak, nebo vůbec něco - protože jí to prostě nejde, nebo to neumí, nebo sama neví co chce atd. Takže podle mě to jinak než přes ten osobní kontakt nepůjde. Taky bych řekla, že máte trochu obrácené role, Ty jsi hodně přemýšlivý (na můj vkus až dost, ale to není nic proti Tobě osobně) a chceš to řešit, manželka méně nebo vůbec. Obvykle spíše ženy jsou ty přemýšlivé a žádající komunikaci a řešení: "Tak jak to teda bude…"  Jinak já Ti rozumím, jak to myslíš, chceš jakoby spravedlnost = "Já jsem už nějakou dobu ok, manželka mi řekla to a to, ona to před časem pokazila, tak ať se teď srovná ona a snaží se…" No obávám se však, že to momentálně nebude fungovat. Také si myslím, že zase až takhle to v manželství nefunguje (hra na spravedlnost), to by jste mohli oba čekat věčně a mezi tím se jen o to více vzájemně odcizíte či nenávratně odcizíte. Proto bych teď volila (být Tebou) spíše kompromis, snažila se o sblížení či alespoň přiblížení - pomalu a zvolna tak, aby jsi si připravil "půdu" pro pozdější komunikaci, která samozřejmě by pak měla přijít, aby jste si oba vzájemně řekli co a jak a věděli na čem jste.  

Dobrý den Michale, omlouvám se Vám za minulý příspěvek, nechtěla jsem Vás urazit. Ten příběh ze srazu je moc dojemný, přece jen Vám stále důvěřuje, jen tak dál. Přeji Vám hodně sil a hlavně trpělivosti do budoucna a ať jsou děti zdravé. Hodně štěstí.

Karina

Dany tak tedy ahoj.

No mě nejde ani tak o spravedlnost.  Z toho už jsem asi vyrostl

Ale ta přemýšlivost bohužel bude sedět… Proč bohužel?  Protože dopředu analyzuju rizika a samozřejmě se bojím fiaska a i to mě svazuje… Myslím, že mě to svazuje obecně ve vztahu k manželkce.  

Několikrát za ty dva roky jsem se přistihnul, že se snad i vyděsím když se manželce něco úplně nezdá…   I když to třeba byla bezvýznamná událost z dlouhodobého pohledu… Ale prostě jsem měl strach že se něco pokazí…

A to mi zůstalo… Nějak najednou nevím jak se chovat … Právě ta spontánnost a přirozenost mi asi chybí… Ano manželku rozesměju. OK. A dokážu si s ní povídat hodiny. Dokonce ji poslouchám () a druhý den vím co jsme řešili…

Ale něco tomu chybí… Nevím jako to navlíknout… Ani nevím jak na tom zapracovat. Jakoby moje sebevědomí ve vztahu k ní bylo na nule. Co6 není určitě dobře… V normálním životě problém nemám… mezi známými, v práci  … různě… naopak… jsem prý spíš vůdčí typ.  Doma teda ale rozhodně ne.

Nechtěl jsem nějak hned využít její slabosti a zkrátka jsem čekal… Teď mám pocit že jsem opravdu propásl nějakou šanci.

I když manželka včera zase najednou začala mluvit co musíme udělat na chalupě na jaře atd… Prostě plánovala. To je asi pozitivum.

Asi mám problém který chce psychologa jako sůl.

Karino:  Já se nezlobím vůbec. Možná zním divně… Ono se to někady při tom psaní zašmodrchá…

Díky.  

Tak jsem ten první krok udělal… A pusu na dobrou noc ji dal. Ráno při odchodu taky…

Ale asi to nedopadne… Sice neodmítla, neodtáhla se, ale veče rjí to spíš překvapilo a ráno u toho byli děti tak necukla.

Zase analyzuju …  

Nicméně z její strany ani večer neproběhlo nic jako že by třeba řekla "tohle už nedělej"  nebo naopak by to v ní vzbudilo nutnost si promluvit.

Nic… Divný…

Michale, dobře jsi začal a večer zase těsně před spaním pusu na dobrou noc. Jeden den po dni, uvidíš.

Michale neanalyzuj, jen tak dál. Ženské  dělají cavyky ale mají to rády. Klidně ráno dvě a večer dvě.

To by musela být blázen, kdyby se jí to nelíbilo. Ona Tě má ráda, tomu věř.

Ahoj Michale 

no vidíš, to je dobré znamení, ale jak sám píšeš, zase analyzuješ, podle mě i moc přemýšlíš a jsi netrpělivý. Já jsem pro pomalé sbližování, aby jsi si připravil "půdu" pro pozdější komunikaci, které momentálně se manželka brání. Tak vydrž, věř a doufej, že je to na dobré cestě. Ano, nikdo Ti to samozřejmě nemůže zaručit, ale počítat dopředu s tím, že z toho nic nebude, tak se žít nedá. To bychom se nemuseli v životě snažit v ničem, zůstali stát na místě atd. Já si však myslím, že člověk by se měl posouvat dál, i když nás potkají chvíle příjemné či nepříjemné…

Zdravím Vás, být Vámi tak si s ženou promluvím za jakých podmínek pro Vás oba přijatelných ve vztahu budete pokračovat, at máte oba jasno. Od sebe jít nechcete, máte se rádi, ale žena Vás už nemiluje. Sepište si, zda budete trávit výlety spolu, nebo s dětmi každý zvlást, víkendy. Jak by si kdo představoval volný čas, zkuste si promluvit i o sexu a dát si i v tomto pravdila. Ono aspoň kolem sebe nebudete chodit jako kolem horké kaše, ale bude to mít nějaký řád. Dále je potřeba si uvědomit, že jak Vaše snaha, tak snaha Vaší ženy může být na nic, že cestu a ani lásku k sobě nenajdete a až se najde kdokoliv vhodnější, tak bude jasný konec hned. U Vás to bude z dlouhodobé flutrace a nepochopení a u ženy z nedostatku lásky u ní, prostě se zamiluje, tot vše. Hodně zdaru

Uvědomuju si všechno… i to že to nedopadne… Ale nějak si to neumím připustit… přijmout tu variantu.

Z toho asi taky pramení ta netrpělivost.  Ale máte pravdu, že manželka X let takz trpěla… a dva roky evidentně nestačily… tak jedu dál no…

Včera jsem byl "vyhnán" do hospody s kolegou z práce. Manželka chtěla abych taky někam šel… Tak vědom si vašich dřívějších rad jsem tedy šel… Ať nejsem pořád doma na očích.

Nabídla se mi, že pro mě potom někam přijede… To jsem samozřejmě odmítnul.  Jsem už velkej kluk

Jo  a změna… Také se včera zeptala kdy je ten Dušek a jestli jdeme. Takže asi půjde taky… 

A tam se od něj dozví že má myslet je na sebe a bude po srandě  

S tím promluvením si o čemkoliv souhlasím… Jen to teď ještě nejde myslím.  Vlastně nevím jaký vztah teď ke mě zaujímá… Nechám to zatím plynout…

Michale, zatím dobrý.

Michale jestli jdete na Čtyři dohody na Duška-tak když se tím budeš řídit, tak budeš proplouvat životem v pohodě.

To asi přímo ne…

Je to setkání v čajovně…  

Sám zatím nevím co od toho čekat. Jsem ale zvědavej…

Dobrý den všem

Tak jsem si řekl, že s epodělím o vývoj situace. Protože mě to opravdu trápí a i když rozhodně nejsem žádná bačkora nebo ufňukánek tak už to nějak přestávám zvládat.

Minulý týden se po té sobotě a manželčině objetí nic nedělo. Dal jsem jí jednou pusu na dobrou noc ale cítil jsem že to z její strany není chtěné. Tak jsem to už příště nezkoušel ani ráno… 

Nerozumím už ale vůbec pocitům své ženy   Momentálně se domluvila se s vou sestrou, že budou navštěvovat dálkové studium a manželka si dodělá maturitu.  Řekla to i dětem a dodala k tomu, tatínek si taky dodělá pořádně angličtinu… Tedy jakoby počítala s tím, že se mnou zůstane.   Opět ale takový výstřel do tmy.

Včera jsme byli na té besedě s Jaroslavem Duškem a po cestě jsme jeli kolem domu jednoho mého známého. manželka se zeptala jak se mu vlastně daří a co jeho přítelkyně. Tak jsem jí, řekl, že mají doma trochu Itálii a že ten můj známý zrovna asi před měsícem šel radši bydlet asi na týden pryč.  

Manželka řekla, že jsou špatné roky a že doba nepřeje párům… a já na ní viděl jak jí slzí oči…   Nenaléhám na ní vůbec. Nemluvím o nás… rozčilovalo by jí to. Doteky nevyžaduju nic… Přesto jí asi nejsem lhostejný… Prostě se rozplakala… Tak jsem jí řekl ať nepláče a ona, že to má teď často…

u Duška vše v pořádku. Manželce se to líbilo. Hodně jsme mluvili o výchově dětí i pár vět padlo na téma partnerství. Ale žádný nátlak se nekonal. Naštěstí se debata točila tak obecně a v duchu toho jak p. Dušek v současnosti vystupuje. Manželka s ním prý na 97% souhlasí ve všem co říkal. Byl příjemný, vřelý a jelikož to bylo takové komosrní tak na závěr se při odchodu s každým obejmul a prohodil pár slov. Fajn večer.  

Zaznělo od něj, že nemáme hned druhé zatracovat a že nikdy nevíme, kdy vnašem partnerovi objevíme ten poklad.  To si ymslím pomohlo alespoň v tom, že to manželka slyšela. Něco podobného by asi řekl i kdejaký psycholog. Samozřejmě p. Dušek dbá na osobnost a suverenitu jednotlivce.

Myslím, že minimálně to ten večer nezhoršil…

Nevím ale zkrátka jak dál. Po cestě zpět to manželka rozebírala a řekla jednu větu " kdbych před dvěma lety nebouchla do stolu tak by ses nezměnil, zároveň vím, že jsem měla tohle udělat daleko dřív a je i moje vina, že jsem to nechala zajít tak daleko. Buď bychom byli dávnou rozvedení nebo by nám dávno bylo dobře"  …  Nic víc… O současné situaci ani slovo a já zkrátka nenašel odvahu to více rozebrat a dotknout se toho

Dnes ráno když jsem jí vezl autem do práce tak mi pusu opět nedala, ale poslal takový ten vzdyšný polibek jak se nazančuje dlaní…  

píšu už jak blb a řeším maličkosti… To vůbec nejsem já… Vcelku mě to rozebírá zevnitř. Cítím se teď míň chlap než kdykoliv předtím. Přitom mám vcelku respekt svéhop okolí a jak jsem psal úvodem nejsem žádná bábovka…

No, vida, Michale, tak to je přece úspěch. Manželka šla s Vámi na Duška, přestože nejprve odmítla. Já si myslím, že sama neví, čí je. Vy buďte stále stejný, ať ví, že má ve Vás oporu.

Možná není na škodu, když máte potřebu něhy, mazlení a lásky, si o to říct, přece nikdo neumí číst myšlenky. Jste manželé, láska úplně nevyprchala, tak co? Až půjdete večer spát, řekněte jí to na rovinu, že ji máte rád, že je Važe milovaná manželka a že po ní toužíte a začněte, když se bude bránit, bude v křeči, tak jí nechejte chvíli, aby si uvědomila Vaše slova a zkuste o sblížení znovu. Řekněte, že cítíte, že se tím sblížením ledy prolomí a že se vám uleví oběma. A je to tak, pomozte ji na té cestě k sobě oběma. Z toho, co říká, tak ještě nehodila manželství za hlavu, jen se bojí udělat ten první krok, či kroky. Jste chlap, buďte první, musíte ji dobývat. Láska dělá divy. Držím palečky.

Dobrý den,

Obávám se, že tak jednoduché to nebude. Pokud vůbec někdy, tak teď bych tohle asi dělat neměl… Tedy myslím si to.  To by bylo "loudění"  ať bych to řekl jakkoli romanticky a něžně.  

A to by ji odradilo.

Nemyslíte?

Podle toho, co jste psal před týdnem, jak jste ji vyzvedl na zastávce, jak se k Vám tulila, tak jste měl kout železo, dokud bylo žhavé, tak to zkuste.

Ahoj Míšo.

(jsem ráda, že jsi na některé z nás dal a jsi tu se svým příběhem dál

Napadá mě, že jak řekla

" kdybych před dvěma lety nebouchla do stolu tak by ses nezměnil, zároveň vím, že jsem měla tohle udělat daleko dřív a je i moje vina, že jsem to nechala zajít tak daleko. Buď bychom byli dávnou rozvedení nebo by nám dávno bylo dobře"  

. že kromě toho, že je pravda to, že i ona uznala, že má na tom svůj díl, že to nechala dojít tak daleko=Ti to tolerovala a nebouchla do toho stolu dřív, co tak v té chvíli zareagovat na ten konec věty  a říct - a proč nám teď podle tebe není dobře?  … nebo tak nějak. Asi by mě to na Tvém místě zajímalo a zároveň bych i využila to, že o tom začala mluvit ona sama.

Já jsem chtěl.

Ale zároveň hned po té diskusi s Duškem by to vypadalo taky třeba tak, že jsme ji tam bral proto aby ji někdo otevřel oči.  Což ani ve skutečnosti záměr nebyl… Prostě mě to zajímalo…

Nechtěl jsme nabudit dojem:  "Teď jsme si něc o vyslechli, tak to pojďme hned řešit a rozebrat"…

Ale cítil jsem že bych o tom měl mluvit… Pořád čekám, že taky začne ona když do toho stolu bouchla vlastně podruhé.  

Michale, zkus oddělit strategii pracovní od té osobní - manželské. To není totéž. Manželství je podle mého vlastně o velké improvizaci - schopnosti reagovat v danou chvíli. Jsme pořád u toho, že příliš přemýšlíš co by, kdyby. A pak Ti utíkají nabízené šance. Což je ohromná škoda - stále si myslím, že ještě máte šanci.

Já myslím, že se žádné šance nenabízí…

Manželka ustrnula v bodě kdy nemá kam jít a asi nechce … Respektive nechce rozbít rodinu, ale já už jí fyzicky nezajímám.

Vše ostatní funguje zdá se…  

Takže podle pana doktora Plzáka a jeho knihy "manželská tonutí" nevyžaduju vůbec žádné doteky a ani s se o ně nepokouším…

Jenže on nepopisuje situaci jakou máme my. Tedy bez hádek… Situaci kdy se žena normálně zeptá jaký jsem měl de a komunikuje…

Tuhle situaci jsem popsanou neviděl.  

Ženský jak v tomhle prostředí fungovat???

Taky ale ihned ochladla…  To jsem psal i dnes… poznám když tu pusu nechce…

Zdarvím Vás, teda koukám jak můj příběh a Váš je naprosto shodný, neuvěřitelné. Až teda s tím rozdílem, že já jsem na začátku po tom bouchnutí do stolu a Vy už po rádoby úspěšných 2 letech. Víte co, zkuste si opravdu na te panírek napsat co byste chtěl od života Vy sám. Hlavně Vy, situace je taková, že si sám nejste jistý ničím. Ničí Vás  flustruje, kam myslíte, že to povede? K ztrátě seběvědomí, úcty ženy? Pak do toho všeho co byste Vy sám rád zapojte ženu, samozřejmě pouze na papíře - co byste rád od ženy v partnerském životě. Pak shodnottě s ledovou hlavou a klidem zda je to možné. Máte teď strašnou nejistotu, v první řadě se to podepisuje na Vašem zdraví. A at žena posílá jakékoliv signály - Vy jim beztak nerozumíte a být stále ve střehu aby jste opět něco nepokazil, no na to už jsme trochu přerostlí, nemyslíte? Zastavte se, nadechněte, uvědomte si, že žijete život jen jednou. Za rok tady můžete psát další a další pokračování a co z toho bude? Co uvidí Vaše děti? PRostě ukliděte se, zastavte a zjistěte, co vlastně chcete Vy. Až to budete vědět Vy sám, tak i okolí ve Vás bude lépe číst a líp Vám rozumnět. Takže Míšo, příště už žádné co mám dělat. Ale jasně si řekněte co chcete hned. Uvědomte si, že vlastně opakujete chybu své ženy, která Vám jasně řekla, kdybych tenkrát bouchla do toho stolu dřív, nenechte to všechno zajít tak daleko. čím menší konverzace mezi Vámi, tím vše jen zbytečně oddalujete a pokuĎ věříte na zázrak, tak Vám budu přát opravdu pevnou víru. Držte se, Vy vše logicky chápete, jen nechcete vidět.

Dobrý den,

Díky za reakci.

Četl jsem váš "příběh" pokud se to tak dá vůbec nazvat… A vlastně jste skutečně v pozici mé ženy. A to asi i a zejména v tom, že prostě už nevíte jak s vaším mužem dál a jestli vůbec…

Přál bych vám, aby to vyšlo samozřejmě. I když to není třeba správně… V tom smyslu, že bych měl přát abyste byla šťastná a spokojená. Ať s mužem či bez.

Pokud se vrátím ke mě, tak šťastný rozhodně nejsem. Ani jsem ty poslední dva roky většinu času nebyl. Vlastně čím déle o tom přemýšlím tím víc si uvědomuji že jsem se pořád bál okamžiku který nastal v Srpnu. tedy že se "něco" pokazí.  Jen jsem myslel že to pokazím já. Navzdory tomu, že mám hodně pevnou vůli, dokážu se ovládat a kontrolovat.  

Ale nic z toho jsem dělat nemusel. Líbí se mi moje změna, jsem se sebou vcelku spokojený. Rozhodně se svým chováním k rodině a okolí. Je fajn poslouchat od známým i lidí kteří mě vidí dvakrát do roka že jsem jiný člověk.

Bohužel… Manželce to nestačí. To je to čemu asi dlouho neporozumím

Nerozumím ale hlavně tomu, proč při tom kdy chce odejít (pravda, tři týdny to nepadlo) se ke mě chová i v soukromí, tedy bez přítomných dětí, vcelku hezky? !  Jsem opravdu chlap a nedokážu to pochopit.

Další věc kterou nechápu… Je načasování jejího studia… Manželce je 34 let. Mě 37.  Teď se náhle rozhodla že si dodělá maturitu. Školné 20 000, - ročně.  Nevím kde na to tzv. vezme peníze ale postavila mě před hotovou věc.   Defacto i s tím, že tam budou i soboty kdy bude jezdit do školy.

Co to znameená pro mě?  Že vlastně budu mít na starost domácnost, protože v týdnu mají děti kroužky a máme DVA večery kdy se sejdeme dříve než v osm večer.  

A teď ještě bude pryč sobotu…

Pochopil bych to v normální bezkonfliktní zdravé situaci.  Ale ve chvíli kdy chci vlastně "odcházet" od manžela a nejlépe s dětmi začít studovat při práci a mít ještě méně času???

Připadá mi to teď, že manželka očekává, že budu vesměs doma čekat až si na mě třeba udělá čas a pokud ne tak zkrátka budeme žít každý tak nějak za sebe s tím, že většinu času se budu starat o děti já.

A to je chtěla brát s sebou… Takže opravdte mě nebo okřikněte pokud se mylně domnívám, že opět upřednostňuje své zájmy před zájmy dětí…

V téhle situaci si můžu psát na papír co chci a je mi to vlastně prd platné… I kdybych nakrásně chtěl tenhle vztah ukončit tak nemám čas na svůj život.  Což nechci…

Studium je dvouleté a dnes jde podat přihlášku.  Takže dva roky asi nikam neodejde.  

Hlubší debata na tohle téma samozřejmě neproběhla.  Bylo mi to víceméně ounámeno…

A pokud by někoho napdadalo možná i logicky "čemu se chlape divíš, vždyť tys deset let dělal cos chtěl? ! " tak, tak to samozřejmě nebylo…

Manželka byla na mateřské a jak jsem psal, já pracoval pravidelně jednou za tři týdny o víkendech do 21:00 a vždy ten týden služby od 9:00 - 21:00 … Jinak od 9:00 - 18:00 den co den… nekrátký dlouhý… pořád…  Uživil jsem rodinu kdy mateřská byla 3500, - a nájem 10 000, -   

Až mě to stálo část zdraví a skončil jsem ve 27dmi letech na JIP s podezřením na infarkt… Opravdu si nemyslím, že jsem byl tak špatný…   Asi jsem blázen, že to chci pořád lepit…  Dodnes mám (i když teď už konečně minimální) psychické problémy… Ta nádhera se kterou žiju se jmenuje "panická porucha" …  Dnes už s ní umím zatočit… V 27dmi letech to nebylo úplně fajn takhle někde v autě 300km od domova…

Ale to jsem odbočil a zahleděl se sobecky do sebe… O mě tady nejde ale primárně.  Jde i o děti… hlavně o ně…

Nevím kam tohle dospěje. Včera sam řekla, že nedělá nic… že vlatsně neví co Míša ve škole potřebuje, nepotřebuje… protože se o to starám já… od začátku školního roku.

Poté co přišla z kina bylo doma pověšené prádlo, nádobí umyto jak v myčce tak uklizeno, navařeno, děti v potýlkách a svačiny hotové…

Ano normální stav… Proč bych to neudělal, proč bych nepomohl… Ale když já jsem pryč tak nádobí je ve dřezu, děti se tak nějak povaují a manželka stojí v kuchyni u stolu a vyrábí si pro kamarádky šperky z korálků.

Chtěla by dělat šperky, do toho cvičit, hubnout, teď škola… Tak já nevím jak jí tam zapadá rodina…

A musím říct, že zatím nic nedělám, ale dlouho to asi snášet nebudu. Protože za chvíli to bude vlastně tak, že jí tam k ničemu nebudu potřebovat   

Chjo… omlouvám se ženám… je to asi trochu ostřejší… ale připadám si najednou jako blbec…

Nechci doma vyvolávat hádky… respektive nějak o tom mluvit… protože by to hádkou asi z její stzrany skončilo.  

Měl by víc přemýšlet nejdřív nad organizací času… Už teď se spousta věcí nestíhá…

Jenže já od života žádný zázraky nečekám…  

Ani nepožaduju… Chtěl bych mít konečně klid…

Nemuset pořád někomu dokazovat že stojím za to dát mi šanci… Nebabrat se v tom…  Prostě žít a život ukáže. Jenže to nejde… jsem svázanej povinostma. Trápí mě věci které ženu asi vůbec netlačí. Kdo zaplatí hypotéku, kdo dnes uvaří dětem  večeři… kam půjde jeden či druhý když doma taky řeknu "takhle to dál nejde, ničí mě to".   Tak radši vlastně držím hubu a krok.  A tuším že to je cesta do pekel…

Chtěl bych klid… a  ten nebudu mít už nikdy… ať už s mojí ženou nebo sám.  

Takhle to teď bohužel mám…   Do práce - domů - děti - spát - do práce - domů - děti a mezitím pořád přemýšlím co dál… Jak dál… a ještě pozoruju jak kolikrát měnželku naštvou věci za které může i ona… I tím, že jede tak nějak bezstarostně… 

Manželka si doma korálkuje a já nevím co ještě… dnes jde  s kamarádkama do kina a já jdu na třídní schůzky dvou dětí… Ani jí nenapadlo že je to blbý… Jít do kina… Ostatně na třídní schůzky jsem chodil víceméně vždy já… Jenže to jsme měli jen jedno školou povinné dítě…

Už si připadám trochu jako idiot. Přesně to sedí jak píšete… "ztráta sebeveědomí".  

Napsal bych to ostřeji ale zkrátka to za nic nestojí…

Míšo, jste skvělý člověk, už takto přes pc bych klidně s Vámi hned šla na pivo a to já mám k chlapům velký respekt. Věřte, že teď jste udělal už maximum, víc to už ani nejde, proto nevidíte co dál. PAk přijde jen rezignace na pocity a hotovo, bude Vám vše jedno. Vaše paní opravdu nevidí, že Vás trápí, ona to necítí. Začněte znovu, sedněte k papíru a napište pouze pozitivné věci, co byste rád. RAd bych…a ne klid, to je krásé, ale toho si užijete až až, ale a ten ještě není čas. Držte se, bude líp, vím jak se cítíte, věřte mi, jen já už mám ten papír za sebou a vídím a cítím) ) a je mi líp) )

Díky.  

Ale asi to se mnou tak slavný nebude Dle situace u nás doma.  

S tím papírem.  Já jsem v situaci že ani teď nevím… 

 Prostě přijít domů a nic "nepředstírat", nic nebalit neskrývat… Moc by toho teď nebylo. Asi nejsem tak daleko abych myslel dopředu…  

 Není to se mnou jednoduchý…    

Už to má hlavně vliv i na moje chování… Nesměju se atd… Potom mi manželka ještě před dětma řekne:  "ty budeš dnes zase smutnej? "  No ale já se neumím přetvařovat a předstírat že je vše OK když není…  Přijde mi to od ženy navíc docela jako podpásovka.

Něco rozpoutá, potom mě po nějakém večírku objímá, pak zase nic a já mám být veselej?  

Jak já bych ráda Vám řekla nějaký normální řešení, ale ono není, bohužel. A bude hůř, protože jste i přes všechnu svou snahu nic nesklidil a teĎ ještě za to pykáte. Trpělivost je skvělá věc, ale můžu se zeptat na co vlastně čekáte? Jo, ten zázrak, omlouvám se. Nechci být jízlivá, to vůbec ne. Já sama sedím se sklenkou vína ve velmi špatné náladě a přemýšlím proč, odpověd v nedohlednu. Ovšem každý strůjcem svého štěstí a nikdo jiný se o to Vaše nepostará, teď už ne. 'Začněte u sebe, začněte se líbit sám sobě, aniž byste čekal od druhého pochopení, pohlazení, cokoliv. Pomalu ale jistě to půjde, uvidíte a pak už i uvidíte cestu, aby bylo vše lepší. Ať s ženou, nebo bez ní. Ona je teď spokojená a Vy máte právo na stejnou spokojenost. Udělal jste chybu, omluvil se, ale aŤ nikdo nečeká, že se budete omlouvat celý život. Vždyť ten je tak krátký. Držte se, a piště, cokoliv. Všichni tady, co čtou Váš příběh budou netrpělivě čekat na happyend, stejně jako Vy) )

Tak jsem odpověděl na jiný váš příspěvek…  Odpověď je výš…

a bez hledání tady:   http://www.mojestarosti.cz/poradna/vztahy-manzelstvi-rodina/rozchod/moje-zena-mi-pry-sice-odpoustila-ale-nezapomnela-moje-drivejsi-chovani-jak-ziskat-zpet-jeji-lasku-pokracovani.html#post143411

Ještě k tomu "že žijeme jen jednou" … Já to vím, ale mám s tímhle rčením trochu problém ve chvíli kdy má člověk děti… Pokud to není tak špatný, že by mě žena nemohla vystát tak by se měla pokusit to nějak řešit. Konstruktivně… Třeba i tím, že zajde k psychologovi sama, nebo se zkrátka odstěhuje a zkusí si žít jak má pocit že by měla…

Ale to co praktikuje teď je k ničemu.  

A k tomu žijeme jen jedno… a dětem… Ty taky žijí jen jednou a rodiče si nevybrali. Budou jenom jednou děti a my nemáme právo jim ničit nebo komplikovat dětství…  I přesto, že by to jistě zvládli… Jsme z normální rodiny Táta - máma - brácha.   Přijde mi to přirozený ať si říká kdo chce co chce… Rozbíjet rodinu je špatný… Zejména pokud jak vidím se se mnou dá žít.

Počkej - co je blbýho na tom jít do kina? Jako že tj. blbý, když Ty jdeš na tř. schůzky - jako že má jít ona, "ptž je ženská" nebo ptž chodíš pořád jen Ty nebo jak jsi to myslel?

Ne ne… Blbý to není.  Ale budu muset nějak oběhat obě třídy…   Kino je od osmi…

Třídní schůzky od šesti.  Metrem do kina 20 minut… A ani náznak toho, že by třeba řekla: " tak já zajdu alespoň na jednu na prvních 20 minut. vyptám se a mizím"

Ale asi jsem přecitlivělej …   

Nevím. přijde mi někdy, že moc nehledí na starosti a jen tak proplouvá… Potom se ale doma rozčiluje že je tam např. bordel… Atd.   Že jsem dal misku jinam než patří… No… ale umyl jsem jí ne?     Jen tomu n"něco" chybělo…   Já mouchy nehledám. manželka jo… Jakoby mě chtěla k něčemu vyprovokovat… K nějaký hádce.

Plácne mě po zadku OK.  Když to udělám v podobný situaci za dva dny já slyším "už to nedělej"…

Jinak na kinu není  nic.  Vlastně je to OK.   Já jí to chci dopřát… Nějak jsem se nechal unést  trudomyslností… Jsem chlap tak to zmáknu se vším všudy.

Michale, máte dvě děti školou povinné, dnes mají třídní schůzky, tak bych kruci bouchnul dnes také do stolu a řekl, jdeme na třídní schůzky. Moc čtete Plzáka, Duška, pořád chcete někoho kopírovat, prdlajs, žijte tak, jaký jste. V každé domácnosti je občas hádka, ale vzduch se vyčistí a jede se dál. Nikdo nemáme dokonalost samu, ale spoustu chyb, ale také máte a máme i dobré stránky. Buďte sám sebou,  tím, kým chcete být a nepřemýšlejte přespříliš. Máte srdce, city, pocity, to jsou vodítka v lásce. Máte ženu rád, řekněte jí to, toužíte po ní, řekněte jí to, naštve Vás, že nejde na třídní schůzku, řekněte jí to, alespoň to bude přirozené.   

A když Vás plácne po zadku a Vy ji až za dva dny, tak se nedivte, že řekne "už to nedělej", houbelec, plácněte jí hned taky, asi se chce plácat, nebo něbo laškovat, nebo smát, nebo něco víc.

Pavla má pravdu…buď trochu chlap a bouchni do stolu zase jednou Ty. Mám pocit, že Tvoje  žena si Tě za to, že jsi převzal všechnu péči o děti a rodinu přestala vážit, místo, aby si toho považovala, že jí jako jeden z mála mužů pomáháš s vařením, úklidem, s dětmi……zatím co ona si korálkuje, chodí s kamarádkami.  

Ty  bys už bys měl mít za tu trpělivost a snahu nad hlavou svatozář a ne pořád hledat chyby u sebe.

Teď by se už konečně nad sebou měla zamyslet Tvoje žena…. tak už kruciš bouchni do stolu zase Ty.

A uvidíš…třeba se stane zázrak.

Míšo, dost podobný příběh, viď? (reakce/názory lidí si přečteš, když pod článkem klikneš na "rozbalit vše").

Mmch - co je u Vás nového?

Ahoj všem.

Dlouho jsme se neozval. Alespoň jste si odpočinuli

Leni je to asi torchu něco jiného. Moje žena mě určitě na počátku vztahu milovala. Nebyla se mnou z nějakého soucitu nebo tak.  Tohle je o dost těžší.

A co doma?

Zvláštní… Najednou je vše v pořádku. Až mě to děsí.  O víkendu byla manželka slavit promoci s kamarádkou a já byl s dětma pryč u známých. Přes noc ze soboty na neděli.

Po našem návratu domů se ke mě manželka najednou "má".   Večer v neděli jsme šli s dětmi na procházku (bylo hezky)  a chytla mě za ruku, dala mi pusu… Večer v posteli se ke mě přitulila…

A od té doby mi pusu dává sama pravidelně ráno i večer. Občas se přitulí.   Já to nepřeháním …

Prostě najednou zase obrat. Což je super opravdu… Splnil se mi sen.  jenže beze slova vysvětlení… Nic jako nějaké rozebrání situace…

Asi do toho nemám šťourat že?  Tak nějak jako " co se změnilo? že už Ti nevadím? "   …

Zatím mlčím a přijímám… Dělám jakoby ten měsíc ani nebyl… ten hnusnej měsíc…  

Zároveň ale nechci už tohle zažívat co dva roky nebo častěji. Takže to mě děsí… Opět nevím jak s tou situací naložit.

Co s etýče sexu tak ten nebyl a já na něj nespěchám… Jak jsem několikrát řekl, o ten mi už dávno nejde. Ale určitě by situaci prospělo si nějak promluvit o tom co se stalo… Jen si nemyslím že bych měl začínat já.

Souhlasíte?

Děkuju vám všem za podporu!!! Rozhodně určitě nemáme vyhráno… Nevím co se stalo u kamarádky… co třeba řekla manželce… Možná mi pomohla nějakou radou i když to vypadá, že sama žena k něčemu dospěla…  Ale rohodně se mi lépe spí.  

Míšo, ale to je moc dobře! Ty to vážně moc řešíš… ale chápu a  nedivím se Ti, že Tě to tak trochu děsí, myslím v tom smyslu, že po tom všem máš asi najednou z toho obratu (tedy asp. Ty to vidíš jako obrat, ale to je vývoj), obavy z toho, aby to zas nespadlo za nějakou dobu zpět. Ale říkali jsme Ti, ať to s ní sám nerozebíráš a k témuž nenuť ani ji. Ony se těžko dají popsat (z její strany) ty pocity, co měla. Opravdu to chtělo hodně trpělivosti a netlačit na ni, a Tys to zlvádl, tak si to užívej!

Přijímej to dál, uvolni se, zkus nebýt jak "tětiva" a věř, že bude líp.

Ne, ve všem samozřejmě článek podobný nebyl, jen v něčem mi to připomnělo Vás dva.

Michale, myslím si, že kamarádka jí řekla, aby nezahodila vaše manželství, že jste oba prima lidi a že můžete mít pěkný život. Tak si to Vaše žena uvědomila, probraly to spolu žensky. Máte to, po čem jste toužil, manželka chce s Vámi být i žít, nic jiného v tom není. Už nebude nic vysvětlovat, nebude se již o ničem bavit, protože se chová tak, jak to cítí, ona má srdce a vy moc přemýšlíte. Tak vypněte mozek, otevřete srdce, na nic se neptejte a přijměte to, co se nabízí. To, co bylo, bylo. Začínáte znovu, tak spolu koukejte do budoucnosti a nezapomínejte na srdce.

Nevím jestli v tom je ta kamarádka…

Ta mě vůbec nezná…  Viděla mě po prvé v životě ráno na její promoci a jen jsme se pozdravili.

Manželka mě požádala abych tam jel s ní… Tak jsem jel.

Naopak jí prý řekli kamarádky že se k sobě nehodíme…  Tak nevím.

Nicméně se snažím chovat přirozeně. Problém je, že jsem tu přirozenost někde cestopu ztratil… : - (

Tak vám nevím…

Nějak to doma ustrnulo na mrtvém bodě.   Manželka nic víc neřekla neřeší… Dotyky už taky zase ubývají… Asi jí zase přechází pozitivní nálada…

Nic intimního mezi námi není… Párkrát se přitulila… Nebo mě chytla za ruku.  Teď když s epřitulím já tak nereaguje… Leží pořád stejně…

FAkt už jí nerozumím.  Nevím jestli rozumí ona sama sobě.

Michale, vy jste, jako kus ledu. Žena Vám již naznačila, přitulila se, teď musíte Vy. Vy se přitulíte a čekáte, že Vám skočí kolem krku po tak dlouhé době, Trochu se snažte, i když Vám nic neopětujte, tak se přitulte ještě víc, druhý den zase a tak se snažte. Žena je někdy ráda dobýváná, obzvláště po tak dlouhé době. Pavla 

Chápu… moc řeším…

Mám obavy že něco pokazím. Že i ona si zase uvědomuje že to třeba neměla dělat.

I když jinak tomu nic nenaznačuje.  Jakoby se ten víken před týdnem něco stalo, co ji vrátilo ke mě a teď to už zase vyprchává…

nehci moc tlačit na pilu a fakt je, že už jsme za ta léta profláknutej. Stejný pohyby atd… Nemám čím překvapit, oslnit… vzrušit jí… jsem v nějaký slepý  uličce…

Michale, ty se díváš na romantický filmy ne? To je próza života. To tak má každý. Pokaždé není karneval.   Nepřemýšlej co kdo jak proč. Napadá mě že nemáš co dělat, že máš čas pořád řešit vztah. Dala bych ti víc práce doma a nebudeš mít čas řešit blbosti. Dělej co cítíš jako správné, buď vstřícný a pozorný k manželce a to by mělo stačit k tomu, aby byl váš vztah ok. Profláknutý je každý vztah který trvá déle. Je to dřina udržet to na určité úrovni, někdo to musí táhnout, nedá se jen vézt. Ideální je když se střídáte.

Sakrble, Michale, přestaň už pořád něco řešit  a JEDNEJ! A to HNED, jak ona se třeba přitulí. Pokud si pořád budeš říkat, že "něco pokazíiš" a neuděláš nic, může se Váš vztah dostat do fáze, kdy "zamrznete" oba už nadobro a pak už s tím fakt nepůjde nic dělat.

" ona si zase uvědomuje že to třeba neměla dělat."

Kruci, jak Ty můžeš vědět, co ona si myslí, když se o tom navíc  vůbec nebavíte? No tak buď už konečně nepřevídatelný, no! Co Ty víš, jestli na to třeba nečeká a před těmi pár dny Ti to dávala najevo, ale tak, aby to jen zlehka "naťukla" (jako střícný krok k Tobě) a čekala, že budeš pokračovat - a Ty NIC.

Vypni už někdy rozum a prostě jednej. ; -)

To bych měl…

A snažím se… přitulím se… ale nic… žádná odezva… : - (  

Navíc se dvěma dětma doma se nedá úplně dělat nějaký překvápko jinde než večer v ložnici a to už je "unavená" a nic prostě evidentně nechce.

Píšu to jak to je bet obalu… Snažím se fakt. Letmé dotyky atd. Já nevím… blbost… teď docela cvičím a vypadám asi nejlíp na posledních 20 let… Tak se občas projdu bez trika atd… ale nic nezabírá. Jsem trapnej už tím jak to tady píšu… Ale není to prostě vůbec ono…

Opět to zamrzlo… i tu pusu jakoby mi zase dávala nerada… sama opět nezačne…  

Jen mě pořád plácá po zadku… ale víc nic… a to už mě nějak nebaví… : - ( Přijde mki to jako nějaká ne moc hezká hra : - (

Já to také tak občas dělám, že nic nedělám a čekám co bude dál. Doteď jsem si myslela že je to normální, teď začínám pochybovat. Budu se muset nad svým chováním zamyslet.

Zdravím Vás, víte ona Vás už prostě nemiluje. cokoliv co teď dělá fyzického, dělá jen kvůli Vám, ale ona už to tak necítí. Má Vás ráda, možná stokrát ráda by Vás i začala znovu milovat, ale myslím si, že to prostě už znovu nejde. TAdy opravdu už bude jen vztah kvůli dětem a vzájemném respektu jeden k druhému, ale každý sám za sebe. Nevím, zda to může fungovat, možná dokud jsou děti malé. Míšo, ráda bych Vám psala jako ostatní snažte se, využijte všeho, vždyť ona na to určitě čeká, ale nenapíši. Napište jí ten dopis, napište ji vše co cítíte a poproste jí, ať Vám také napíše vše pouze po pravdě nebo nic. Nemyslím si, že to bude příjemné čtení pro Vás, stejně tak jako psaní pro ni, ale už aspoň budete vědět. Ona Vás určitě má ráda, ale prostě ta láska, to milování, je už pryč. Držte se