Téma: Už se mi nechce žít dál - léčím se u psychiatra, sebepoškozuji se, beru antidepresiva

Nedělej to.

Čeho se bojíš?

S čím máš problém?

A čeho se bojíš? To že nemáš samé jedničky ve škole, tak to prostě je každý je nemá, ale pokud víš, že pro to, aby jsi měla ty známky lepší děláš maximum, tak si nemáš co vyčítat. To, že chodíš k psychiatrovi problém přeci taky není. Kolik lidí k němu chodí to není žádná ostuda a rodiče tě kvuli tomu méně rádi nemají. A to, že se sebepoškozuješ, tak evidentně víš, že to je špatně tak když už k tomu odborníkovi chodíš, pokuste se na tom víc zapracovat 

Věř mi, že na tom zase tak špatně nebudeš nevím jak to je doma, ale věřím, že máš kolem sebe lidi co tě milují. Ten život je přeci tak krásný i když mnohdy hodně těžký, ale kdyby vše běželo bez potíží nebylo by to ono Je Ti 15let, jsem skoro jednou tak stará, ale ve tvém věku jsem byla na ulici, závislá na heroinu a měla za sebou už 2 neuspěšné léčby, několikrát jsem málem svět opustila ač ne umyslně a byla jsem přesvědčená, že se toho kde jsem ted nedožiju (dnes jsem nesmírně vdě+čná že se vždy ukázal nějaký anděl co mi pomohl). Je to 10let a 1měsíc co abstinuji, mám 2 děti, skvělého manžela a i když nemám žívot bez chybyčky tak je to krásné. Moc Ti přeji, aby jsi se přes tohle všechno přenesla a za pár let si na tohle vzpoměla a s usměvem si řekla, že myšlenky na to jak to tu ukončit byla hloupost. Jsi mladá a máš před sebou ještě mnoho krásného  

Mysli na to, že je spousta lidí co je na tom mnohem huř a oni si za to nemohou jako jsem si za to mohla třeba já! Hodně sil a štěstí 

A nebylas už tady?

Já vlastně ani nevím, čeho se bojím. Nejspíš, že zase všechny sklamu. U nás doma to není moc dobrý, naši se nedávno rozvedli, tak to mamce nechci dělat ještě těžší.

Nesmíš se bát, že všechny zklameš. Je to přece normální, že se cítíš rozhozená z toho všeho, co se kolem tebe děje. Není divu, že ti to nejde ve škole, když se rodiče nedávno rozvedli. Tvoje máme je asi nervózní, jak vše bude zvládat dál a asi to trochu přenáší na tebe, ale ty za to nemůžeš.

Musíš se přestat obviňovat a nenechat druhé, aby na tebe přenášeli svoje negativní emoce a problémy. Jsi ještě moc mladá na to, abyses takhle trápila, musíš se naučit mít sama sebe ráda. Vím, že je to těžké, pokud tě ostatní kritizují, ale na to nemají právo.

Zkus přemýšlet nad tím, co bys mohla ve svém životě změnit, aby ti bylo líp. Udělej něco jenom pro sebe, udělej si něčím radost. Pořiď si nějaké domácí zvíře, nebo začni dělat nějaký koníček, sport, něco vyráběj, cokoliv, co by tě bavilo, abys zahnala myšlenky. Buď na sebe hodná, odpouštěj si chyby, protože každý dělá chyby. Lidi dělají spoustu chyb a málokdo je tak skromný jako ty, aby se pořád obviňoval.

Nejlepší by bylo, kdybys měla nějakou kamarádku, s kterou bys mohla trávit čas. Nebo někoho dospělého, komu by ses mohla svěřit s tím, jak se trápíš. Nevím, jaký máš vztah s mámou, ale možná by to měla vědět, že se cítíš až takle špatně. Protože si to možná neuvědomuje a mrzelo by jí to. Nebo můžeš vyhledat někoho jiného ať už v rodině, nebo nějakou učitelku ve škole, školního psychologa nebo prostě nějakého dospělého, komu důvěřuješ. Nesmíš v tom zůstat sama.

to znam.

mam velmi podobny broblem

doufam ze ted uz si z toho venku

je dobre o tom mluvit zkusit nove veci a najit vec pro kterou bys chtel/a zit

Ještě z toho nejsem venku. Spíš bych řekla, že je to horší.

ahojík snad se sem ještě dostaneš a přečteš si co ti píšu mám dceru, která má stejný problém jako ty má také psychyatra a bere antideprasiva, ale osvědčila se nám i jiná věc, protože psychyatr má tak čtvrt hodiny na to si s tebou povídat a to je strašně málo. Dcera nejdřív nechtěla, ale potom jsem jí přesvědčila a máme navíc ještě psycholožku ta má na to povídání hodinu. Nejdřív neměla důvěru, nevěděla, že psycholožko má podepsanou mlčenlivost a že tedy nic z toho co si povídají nemůže říkat dál. To že se jí může svěřit jí teďko moc pomáhá, po vybudování důvěry, chodí pravidelně a ráda, protože popovídat si z někým kdo tomu rozumí je pro ní dobré. K tomu aby jsi mohla k psycholožce a nemusela to platit potřebuješ doporučení buď od tvého obvodního lékaře nebo od psychyatra pokud o něj požádáš určitě ti ho dají. Psycholog ti může pomoct najít i náhradu za sebepoškozování. Měj se líp než se máš pá

Já chodím k doktorce, která je psychiatr i psycholog, takže si někdy povídáme i hodinu.

Taky mi to pomáhá se někomu svěřit, ale bála sem se, protože sem nikoho nechtěla otravovat svýma problémama.

Tak se zkus vypsat na papír a pak to někde dobře schovej.

Ahoj. taky uvažuju o sebevraždě.. všechno se sere… holka mě opustila. ale zkouším to nějak překonat snad to překonáš i ty