Téma: Egoismus, podivínství a časté změny nálad - může za to puberta?

Tohle píšu jen proto, že už se potřebuji vypovídat a svěřit, jenže nemám komu, mám pár přátel, ale nikdy bych se jim to neodhodlal říct.

Trpím častou změnou nálad, nevím co si o něčem myslet, každý den mám jiný názor. Mám rozdvojenou osobnost. Myslím, že schizofrenii. Nedokážu říct jaké situace to ve mě vyvolávají, ale mění se to bez ohledu na cokoliv. Najenou prostě přepnu.

Všichni lidé říkají, že mám svůj vlastní svět a je to pravda. Začalo to asi tak před rokem, možná déle. Když jsem měl doma problémy a kvůli nim jsem se začal sebepoškozovat, nutno dodat, že jsem to nedělal jen kvůli neshodám v rodině, ale i pro zviditelnění se. Tedy nejspíš.

Od té doby co se to proslechlo jsem začal navštěvovat psychologa a oporou mi byla kamarádka, která všechno řešila se mnou. Jenže moje stavy se prohlubovali. Už to nebylo jen zviditelňování se. Něco se stalo s mým myšlením, začali se mi vybavovat divné věci v mé hlavě a nejednou jsem ve škole dostal panický záchvat kdy jsem se naprosto celý třásl. Kamarádka to neustála a pohádali jsme se.

Přestal jsem se sebepoškozováním (dnes i přes to co řeším nemám s tímto problém, nikdy bych to zřejmě už neudělal, i v té chvíli jsem cítil, že bych se nedokázal zabít, asi šlo jen o zvýšení reputace, protože tehdy jsem byl opravdu jen malý stydlivý kluk, co chtěl něčeho dosáhnout, těžko říci čeho.) a všechno nechal tak jak bylo.

A zhoršil se nejen můj prospěch ve škole. Začal jsem být tím podivínem co sedí v poslední lavici sám a zajímá ho jen on sám. Co mě, ale nejvíce děsí je touha zabíjet. Mám občasné výkyvy ve kterých, kdyby mi dali do ruky zbraň a řekli nic se ti nestane, střílím. Zabíjím.

Mám z toho divné pocity, nevím co by se stalo, tohle je jen vize, která nemusí být pravdivá. Od té doby (zřejmě) mě lidé nemají rádi. Aniž by se mě snažili lépe poznat. Možná o tom svědčí moje chování a prosazování se. Vždy se držím stranou, jsem introvert co je rád sám.

Mým problémem je asi i můj egoismus.

Leštím si ego kde se dá. Když mi v tom někdo zabrání buď jsem agresivní nebo poníženě odejdu. Jednoznačně nevím kdo jsem. Nevím jestli věci o kterých si myslím, že jsou skutečné nejsou jen má představivost. Nedokážu teď uvést příklad.

Jsem strašně nedůvěřivý, nedokážu navázat kamarádský vztah natož potom partnerský, ne, že bych se ho snažil vyhledávat, myslím, že k tomu není příležitost navíc mám ještě čas (je mi patnáct). Nejsem si ve svém životě vlastně ničím jistý.

Vím, že to v životě nikam moc daleko nedotáhnu.  Vztahy s rodinou vzali už dávno konce, třeba je to všechno jen následek puberty v které prý jsem. Těžko říct.

Děkuji pokud někdo dočetl až sem. Pouze jsem se potřeboval vypsat. Třeba se všechno zpraví a bude jako dřív, jako když jsem byl ten malý kluk. Omlouvám se za případné chyby v textu.