Téma: Pocit méněcennosti ve vztahu ke kamarádům - mám s nimi kvůli tomu ukončit vztahy?

Proč by ses měl jejich společnosti vzdávat? To, že to nemáš stejně jako oni, že jsi nesmělý z Tebe ještě nedělá žádnou nulu. Každý z nás je prostě jiný. Určitě máš zase jiné kvality, pro které  jsi pro ně prostě kámoš.

A co se holek týká, je to to samé. Některé mají rády otevřenější a vyzývavé chování a některé zas koukají po klidnějších náturách. Nebo bys chtěl holku, které na Tobě bude záležet tak málo, že byste si po prvním sexu řekli ahoj?

S nikým se nesrovnávej a buď takový jaký jsi. I proto je život tak "barevnej", že jsme každý jiný.

Já dobře vím, že se nesmím srovnávat. Ale přesto to dělám. Připadám si před těma lidma dost méněcenně. Ale máte pravdu, nevzdám se jich, toj e hloupost

No, na tvém místě bych se sama sebe ptala: "Nemám problém se sebedůvěrou? "

A pokud ano, nemůže se stát, že si najdeš kamaráda, kterým budeš vnitřně pohrdat (viz tvůj výraz "nula")  a tedy stejně v jeho přítomnosti nebudeš vnitřně spokojený, nebo tě ten kamarád znova přeroste a budeš řešit stejný problém?

Pokud si myslíš, že by na tom mohlo něco být (já ten pocit mám), cíleně bych začala pracovat na svém sebevědomí - knížky, psychoterapeut a trénovat ho

Je to skutečně tak, mám problém se sebevědomím a velký.

Prostě jsi introvert, to z Tebe ještě nedělá méněcenného člověka. Buď více nad věcí, věř si, věnuj se svým koníčkům. Buď podle svého svědomí dobrým člověkem. Víc není potřeba.

Já vím, že intorvertství nedělá méněcenného. Ale někdy si tak připadám. Holky můžou být takové. U kluka je to spíš překážka.

Sranda … ja som si vždy myslela, že je to opačne. Že chlap zaujme aj keď nepovie ani slovo. dokonca pôsobí tak nejak lákavo, tajomne. a že žena musí byť "živá"…

Je zaujímavé vidieť, že muž má na to opačný názor

Můžu se zeptat, jak dopadlo toto, o čem jsi psal minule  (v únoru 2015) : "Jsem objednaný na poradu k psycholožce právě kvůli tomu, že se nemám rád, tak uvidíme, snad mi to pomůže." Byl jsi u ní? Chodíš k ní? Mně totiž připadá, že ne, podle toho co a jak nyní píšeš.

Minule Ti odpověděl celkem trefně Baroch: "Ty jsi jediný člověk na světě, který může skutečně zařídit to, že budeš k ničemu, pokud se o to budeš opravdu snažit, a dle tvých slov je celkem jasné, že jsi zatím docela úspěšný. Mimochodem si všimni, jak dokonale tuhle disciplínu ovládáš: dokážeš sám sebe přesvědčit o tom, že jsi k ničemu. Kolik znáš podobných lidí? Moc ne, co? Takže tu máme minimálně jednu věc, ve které jsi výjimečný." Jenže já vidím, že tu "nulu", v sobě jen živíš dál + aby jsi jí mohl živit ještě více, tak pro změnu nyní uvažuješ o tom, že se přestaneš stýkat se svými kamarády, protože i navíc slyšíš trávu růst: "Asi jsem pro ně nula, i když mi to neříkají. Ale už jsem zaslechl nějaké náznaky." Takže ne, nemusíš se vzdát svých kamarádů, protože k tomu není žádný důvod. Nevím, komu se podařilo tak dokonale v Tobě zadupat veškeré sebevědomí, ale už jsi dospělý a můžeš s tím něco udělat - jen Ty sám s tím můžeš něco udělat nebo s něčí pomocí (psycholog, psychoterapeut - ten si myslím také, že by byl v Tvém případě vhodnější), ale musíš sááám chtííííít to změnit, chápeš? Né se dál cíleně utápět v tom, že jsi nula. Umíš číst, psát, chodíš do práce? Ano. Tak nemůžeš být nula, neblbni  

Ještě mě napadá, vzhledem k tomuto, co píšeš: "Hecování má na mě úplně opačný efekt, nevyburcuje mě abych do toho šel pořádně, ba naopak nepůjdu do toho vůbec." Nemáš v sobě z minulosti nějaký blok? Já myslím, že ano a s tím by Ti také psychoterapeut uměl dobře pomoci. Co vůbec děláš ve svém volném čase?  A bydlíš sám, nebo u rodičů?

 nebo:

K té psycholožce skutečně chodím, teď přestanu, protože nemám peníze. Spíš jsem s ní řešil ohledně povolání a budoucnosti. Každopádně mi ty návštěvy moc nepomohly. Řekla, že si mám udělat deníček úspěchů a do něj si psát své úspěchy a pak si to číst. Udělal jsem to a nepomohlo to, nakonec jsem ten deníček zničil v návalu smutku a bezmoci.

Já to chci změnit, ale nějak to nejde. Já se třeba kolikrát nabudím, ale pak vyjdu ven a tam zahlídnu ty šťastné lidi a sebedůvěra je v tahu. Číst a psát umím, práci nemám.

To s tím hecováním není úplně tak. Když mě někdo vyhecuje, abych vypil na ex třeba velkýho panáka rumu, tak to udělám. Ale když mi někdo začne říkat, ať zajdu tamhle za nějakou holku, tak dostanu strach a hecování mi nepomůže. Bydlím u rodičů a jsem nezaměstnaný a ve volném čase nedělám nic smysluplného, většinou čtu nebo koukám na filmy.

Pokud chceš zlepšit svůj život, musíš změnit sebe. Musíš začít něco dělat. Víc než jen číst knihy.

Pokud budeš dělat to co jsi dělal doteď, budeš mít pouze to, co máš doteď a nic se nezmění ani za 100 let.  

Musíš dělat RADIKÁLNĚ něco jiného. Začni po malých kouskách a přidávej si. Začni každý den, místo čtení a místo TV chodit do města. Nemusíš tam nic dělat, ale začni tam alespoň chodit.  

Důležité je pravidelně, tj. každý den.  

Číst knihy je snadné, to umí kaźdý. Sedět u TV je snadné, to umí každý. To jsou ale dvě činnosti, kterými práci, peníze ani holky nezískáš. Holky chtějí od mužů víc a tak to má být.  

Začni něco tvořit. Začni jezdit na brigády. Máš spoustu volného času. Zajdi do nějakého spolku, který máte ve městě pomoz jim v nějaké dobroolné činnosti.  

Tím, že půjdeš mezi lidi, tím získáš nové impulzy, nové nápady, nové výzvy, nové přátele.  

Život je o odvaze. Ale odvaha není absence strachu. Každý se bojí. Ale ten, kdo má úspěch, ten se od tebe liší tím, že je odhodlán ten strach překonávat a když spadne na držku, tak se vždy znovu zvedne.

Tohle musíš začít dělat. Nejlépe hned dnes. A pokračovat v tom nejméně 100 let.

Tak pozor. Ty si o mě myslíš, že jsem nějaký asociál, co se bojí lidí. Tak to není. Já jsem sice introvert, ale rád chodím mezi lidi. Nejsem pořád zavřený doma. Ale s těmi lidmi moc neumím mluvit. Spíše je jen poslouchám a přitakám. Teď mám navíc depku být v jejich přítomnosti, protože jsem nic nedokázal narozdíl od nich. Ale už to není tak zlé.

Rady co jsi mi dal jsou dobré, už jsem je někde slyšel. Ale nejde to tak jednoduše. Teď jsem sice bez práce, ale nemám na nic peníze, mám brigádu na černo ve výrobní hale,   ale mým snem je řídit autobus a kamion, což je naprostá katastrofa, protože žádnou holku nebude zajímat idiot, co neumí nic jiného než kroutit volantem. Navíc nemá vůbec na nic čas včetně svojí potenciální přítelkyně, ale naprosto vůbec na nic. Jen na svoje čtení. Žádná posilovna, kurz keramiky, šermířství nebo dobrovolnictví v člověku v tísni a podobné aktivity. To nejsou výmluvy, to jsou fakta. A bohužel nechci pracovat v kanceláři.

Je jedno co já si myslím. To co já si myslím je jen zrcadlem toho, co o sobě píšeš - co vyzařuješ a jak působíš. Existuje komunikace verbální i neverbální. Ta neverbální vychází z Tvého postoje, což je to, čemu o sobě věříš - to vyzařuješ i když nemluvíš.

Můžeš se tady zlobit, nebo si z toho něco vzít a něco s tím udělat. V obojím máš volbu Ty.

To, že mezi lidmi mlčíš je myslím si proto, že nejsi mezi lidmi, se kterými by sis rozuměl. Pokud si s někým "sedneš", pak nemlčí ani ten největší introvert. Tak doporučuji začít hledat lidi, kteří jsou Ti více podobní, protože takoví existují.

 Znám hodně řidičů kamionů, kteří mají holku v každém větším městě kde jezdí. Takže tak špatně bych to neviděl.  

… idiot, co neumí nic jiného než kroutit volantem … ?

Tak běž a vyzkoušej si to a pak můžeš psát něco o idiotech. Jenže pak už si to sakra rozmyslíš.

Stát teď přede mnou, tak dostaneš baňu a druhou na ňu.

Vždyť je to pravda. A to říkám jako někdo, kdo to chce dělat. Stačí na to základní vzdělání a točit volantem umí dneska každej blbec jakéhokoli věku a pohlaví.

Přijď si o tom pokecat, až tím řidičem budeš. Ale to asi jen tak nebude, protože to opravdu dělat každej blbec nemůže, byť nemá školy.  

Za týden nastupuju na dodávku. A už dlouho mám brigádu rozvoz noviny na poště. Proč do mě teda každý reje, že je to podřadná práce? Všichni plné huby keců, jak horší práce neexistujou a všechny profese jsou potřeba, ale když jí chce dělat rodinný příslušník, tak je to ostuda a katastrofa aneb máš na lepší. Jak byste se cítila vy, kdyby vaše dítě (nevím kolik vám je), která má vysokoškolské ambice chce dělat pracovníka v technických službách (ano taky mě lákají technické služby).

Proč když je teda tak v pohodě být řidičem, na ně každý nadává? Proč osobáci nadávají na kamiony, že předjíždějí na dálnici, zpomalují provoz, jezdí jak čuňata, blokují křižovatky a úzké silnice? To samé traktory. Ty zase jezdí pomalu, při výjezdu z pole se prý nerozhlížejí, blokují venkovskou silničku, neblikají, znešťují vozovku…

Paušalizuješ - koukni se, kdo do tebe reje … a určitě to není každý. A je opravdu dobrý ve svém oboru ten, kdo to dělá? Tak, jako není každá učitelka dobrá, tak není dobrý každý zubař, řidič atd …   O tom tady ale řeč nebyla. Napsat, že řidiče kamionu může dělat každý idiot řekne jen ten, kdo o tom nemá ani páru. V dodávce nepotřebuješ znát víc, než já v osobáku a ani tak to není jen o "točení volantem", natož pokud se tím živiš.

" točit volantem umí dneska každej blbec jakéhokoli věku a pohlaví "?

A nepleteš Ty si náhodou dětské autíčko

s autobusem či kamionem pro dospělé?

Promiň, ale já už vážně nevím, jestli to ještě pořád s tím "pouhým" kroucením volantu myslíš vážně, nebo si z nás tady děláš legraci…  

Vy umíte řídit? Věřím, že ano. A umí to i Barča a Qadam.

Řídit co? To první?

Auto

Maschine, tak jinak a k věci. Už jsi si zjistil, za jakých podmínek se můžeš stát profesionálním řidičem autobusu nebo kaminonu?

Dany, to je jenom oprávnění sednout za volant. Pak jsou další a další věci, které musí řidič znát, např. ZDE

To samozřejmě vím, mám o tom zjištěno dost. Taky vím, že ty psychotesty jsou dělané tak, že je zvládne každý blbec.

Akorát že takových přechytralých jsou plné hřbitovy. Co víc k takovým hloupým poznámkách říct …

Maschine, s Tebou je to složitý, když máš mimo jiné, o čem jsi už tady psal (nulové sebevědomí + evidentní nechuť či nulovou vůli na sobě jakkoliv zapracovat) i tak pokřivené názory na profese lidí. Kde jsi prosím Tě přišel k názoru, že člověk, který řídí autobus nebo kamion je pouhý idiot, který neumí nic jiného, než kroutit volantem??? Každá profese je důležitá a musí se umět, i zdánlivě "obyčejná" ulízečka a podle ní, podle profese či druhu zaměstnání, se lidi neposuzují.  To Ti ještě nikdo neřekl? To, čím se člověk živí, ještě nic nevypovídá o tom, jaký je člověk a nic o jeho hodnotách, charakteru atd. Nýbrž vypovídá o každém člověku to, jak se např. projevuje atd. , a Ty jsi tomu teď nasadil korunu, to Ti teda povím…

Ale možná už tomu začínám více rozumět, tím jak píšeš o tom, že Tvým snem je být řidičem autobusu nebo kamionu a nechceš pracovat v kanceláři. Že Ty jsi sem psal ještě jiné téma, než které jsem našla? A myslím, že jsem i na něj odpovídala. No nic, pohledám ho…

Já vím, že se podle profese lidé neposuzují a já taky nikoho neposuzuju. Ale ostatní posuzují mě. Třeba moji rodiče nebo prarodiče. Když jsem babičce do telefonu říkal, že mě asi vezmou na pracovní místo ošetřovatele hospodářských zvířat (nakonec mě nevzali, ale šance to byla fakt veliká ), tak jsem poznal podle hlasu, jak je z toho smutná a zklamaná. Taky tvrdila, že v naší rodině se vždycky dělaly ty lepší práce…

Ty předchozí témata nehledejte, podívám se po nich sám.

Když by Ti rodiče a prarodiče tvrdili, že se u Vás v rodině vždycky skákalo z okna, taky se tím budeš bez vlastního názoru a doslova řídit???

Tak jsem hledala Tvá témata a našla další 2, tedy celkem 4:

1) Dne  8.6.2014 = Přechod z vysoké školy na střední odborné učiliště - mám to udělat? VŠ mě nebaví

2) Dne 19.2.2015 = Nemám se rád - jak to změnit, mít víc rád sám sebe a věřit si? 

3) Dne  2.4.2015 = Jsem evidovaný na úřadu práce - mám strach z budoucnosti

4) Dne 25.4.2015 = toto téma.

Takže už je mi jasné, odkud pramení ty Tvoje názory a myšlenky = z rodiny. Ovšem Ty jsi už nějakou dobu dospělý a měl by jsi mít názory svoje. Už jsem Ti na to nejen já názor psala a nic se nezměnilo stejně jako v tom, že by jsi začal na sobě něco měnit. Rad už jsi dostal v těch čtyřech tématech x, a nic se nezměnilo. Respektive z Tvého téměř ročního psaní to tak vypadá. Tak co Ty na to? Budeme Ti tady cca rok radit stále dokola a nic, nebo už to s Tebou konečně začne trochu hýbat, změníš myšlení atd. ?

No prostě jde o to, že mně strašně záleží na tom, co o mě řeknou ostatní lidi a je jedno, kdo a co jsou zač. Moc se mě to dotkně, když mi někdo začne vytýkat moje podřadné povolání. A já se přes to neumím přenést. To je taky důvod, proč se mi nechce bavit s tou partou kamarádů, abych nemusel poslouchat jejich jízlivé poznámky. Ale budu s nimi dál.

Pokud chceš být pouze kopií svých rodičů a prarodičů, nikoliv hlavně sám sebou, pak Ti není pomoci…

Víš, Maschine, ono to prostě bez Tvého aktivního přístupu a spolupráce samo nepůjde. Tím aktivním přístupem mám na mysli to, co Ti radí QAdama a tou spoluprací mám na mysli to, že když už jsi začal chodit k té psycholožce, ke které si chodil krátce, tak jsi měl s ní spolupracovat a ne to tak brzy vzdát. Teď nemám na mysli to, že tam nemůžeš chodit kvůli úhradě (můžeš si najít psychologa nebo psycholožku, kteří pracují na pojišťovnu), ale to, že, když Ti řekla, že si máš udělat deníček úspěchů a do něj si psát své úspěchy a pak si to číst, tak protože se nedostavil výsledek hned, asi jak si očekával, tak jsi to bohužel moc brzy vzdal: "nakonec jsem ten deníček zničil v návalu smutku a bezmoci." V tom si myslím je u Tebe další potíž, že jsi netrpělivý, alespoň to tak namě působí.  Protože jsi i minule např. psal, že: "Já už se cvičit snažil několikrát a nikdy to nevyrdžel." Navíc jsi také minule psal, že: "Jsem objednaný na poradu k psycholožce právě kvůli tomu, že se nemám rád… " Teď píšeš, že: "Spíš jsem s ní řešil ohledně povolání a budoucnosti." Což se ale zřejmě tak úplně nevylučuje, alespoň částečně ne, když Ti poradila to, co poradila. Taky nevím, co všechno jste zvládli spolu probrat, a kolikrát jsi vlastně u ní byl. Co ale vím, že když něco člověku samotnému nejde a rozhodne se tedy a souhlasí s tím, že si nechá pomoci od odborníka, tak pak je to pouze o tom aktivitním přístupu k tomuto řešení + o té spolupráci. Protože to je tzv. běh na delší trať a prostě to chce dát tomu ten potřebný čas a šanci. Šanci si nechat pomoci. V rámci pomoci odborníkem to tak prostě chodí, že s Tebou probere co a jak a pak zvolí nějaké postupy k tomu, aby mohl pomoci s tím, že součástí bývají i ty úkoly, které zadá a při další schůzce se na ně navazuje. A tak to postupuje postupně po menších krůčcích dál tak, aby se podařilo to, co je cílem pomoci člověku, který se na odborníka obrátí.  

Ono vlastně u Tebe to je jednoduché. Buď si necháš tady nebo od odborníka pomoci, poradit a začneš něco dělat - měnit sám sebe, nebo ne a zůstane to tak jak to máš dosud. Bez Tebe to prostě, jak jsem psala na začátku nepůjde a jak Ti píše i QAdama: "Pokud chceš zlepšit svůj život, musíš změnit sebe. Musíš začít něco dělat… atd." Tak to máme všichni a tak to prostě v životě je 

Já k té psycholožce chodil od února každý týden a za sezení jsem dával 300. Teďka jsem švorc, tak už k ní chodit moc nemůžu. Ale jsem ještě objednaný na konzultaci příští týden, abyste neřekla. Řešil jsem s ní hlavně svojí pracovní budoucnost, snažila si mi ukázat, že se za svojí budoucí práci nemusím stydět, což se jí moc nepovedlo, protože se stydím dál. Ale říkala, že dělám pokroky, které ovšem já nevidím. Měl jsem strach s ní řešit, že se bojím holek a stydím se a mám nízký sebevědomí. Trochu jsme to taky řešili, ale bál jsem se.

"Ale jsem ještě objednaný na konzultaci příští týden, abyste neřekla." Maschine, to ale není o tom, abych já neřekla, to děláš pro sebe, protože nám se tu za cca rok nedaří Ti pomoci. Tak nebuď netrpělivý a vydrž to. Evidentně to sám nedáš. Spolupráce s psychologem není na měsíc, ale na delší a potřebnou dobu. Vem si, kolik Ti je, kolik let máš názory, myšlení atd. jaké máš. Nemůžeš tedy očekávat, že za pár měsíců z Tebe udělá psycholog nového a jiného člověka. To je mravenčí práce, která se může ale podařit pouze za aktivní spolupráce a přístupu klienta či pacienta. Tak se nestyď, neboj, vydrž a spolupracuj. Když to vydržíš, uvidíš, že se výsledky dostaví, ale musíš to chtít i Ty. Když zasadím strom, tak mi taky hned nebude plodit kila ovoce, ale musím o něj pečovat a být trpělivá… ale pak se dočkám a bude to mňamka 

Co změna pohlaví? Pláčeš jako 16. letá holka - třeba jsi holka. A ve společnosti plyšového medvídka ti bude fajn.

Maschin, už jen když čtu co píšeš, tak vidím styl Tvého psaní a líbí se mi jak Tvá úprava, tak obsah. Hned to zaujme a vypovídá to o Tobě, že jsi chytrý a citlivý. Jen ještě neznáš svůj směr. To je v pořádku, protože ho najdeš.

Proto mám jistotu, že jsou věci, ve kterých jsi moc dobrý. Musíš je objevit. Když je objevíš a musíš je pěstovat. Staneš se v nich mnohem lepší. Když budeš dělat věc, ve které vynikneš, dříve nebo později Tě „to“ „potká“ s holku, která Tě bude chápat a brát Tě takového jaký jsi.

Možná se nebudeš líbit všem. Možná nebudeš mít u každého úspěch. Ale to nemá nikdo. Ani Ti borci, které obdivuješ. Oni si jen nelámou hlavu neúspěchem tak jako Ty. Oni se po každém neúspěchu znovu zvednou a jdou dál. Odvaha totiž není absence strachu. Odvaha znamená udělat krok i když se bojím.

Možná nebudeš mít 1000 holek, ale zřejmě budeš mít něco víc – tu jednu jedinou správnou. A pro ní se oplatí pokračovat.  

Díky za reakci. Já nejradši čtu různé naučné knihy, ale to dělám doma a nikoho k tomu nepotřebuju, zvláště holky.

Nevím jestli jsem chytrý, ale citlivý jsem dost bohužel.

maschin - je dobře že se radíš, protože je psáno, že: Ve množství rádců je vítězství - (Přís 24-6)   Nečetla jsem všechny Tvoje předešlé témata, ale to co tu píšeš na mně působí, že jsi se zamotal do bezradnosti a nebo Tvoje jakoby zraněná pýcha, která Tě vysiluje. Na jednu stranu to nevadí, protože právě v naši lidské bezradnosti dříme síla. To co píšeš, je dost povrchní pohled na věc a podle Tvého psaní odhadují, že z nevědomosti, máš hodně pomýlený názor na svůj problém, ale nikdo není dokonalý. Pamatuj taky, že Ty nejsi nuceny byt s někým za každou cenu v partě, v které se necítíš být po určité stránce v pohodě. Nebo potřebuješ byt nutně v partě kamarádů? Nebo to není parta kamarádu? Ale pravdou je i to, že rozhodovat se a vést se pokaždé svými pocity je dost klamné, protože pocity Tě můžou v podobných situacích lehce zmást. Uděláš správné rozhodnutí, když se s nikým nebudeš srovnávat, protože srovnávaní se s ostatními, je odporné. Ptáš se, co by jsme dělali na Tvém místě?

Co se mně týče, určitě bych nezůstávala u povrchu problému, protože samotný povrch má tendenci člověka klamat. Šla bych postupně do hloubky - až ke kořeni problému.

Je užitečné se nechat poučit ze zkušenosti jiných a to jak z dobrých zkušenosti, tak i ze zlých. Je jenom správné, když se ptáš-radíš a to je vlastně Tvůj první správný krok v tyhle záležitosti. Dále,

2 - Podívej se na svůj problém z různých pohledů (a to v tom správném smyslů = kritika, klady, určitá perspektiva… ).

3 - Hledej Pravdu a poznej Pravdu - (víš Kdo je Pravda? )

4 - Uč se (v tomhle směru) od Mistrů a ne od kamarádů - (znáš nějakého Mistra v tomhle směru? )

5 - Nedovol, aby Tvoje pocity, nebo jakoby zraněná pýcha uhasila Touhu, kterou máš.

6 - (Až poznáš Pravdu, tak seTi otevře široký horizont, pochopíš mnohé věci - záležitosti a budeš osvobozený… ). Když ale poznáš Pravdu, tak bude správné a důležité  aby jsi na sobě udělal v některých  záležitostech násilí. Možná Ti to bude připadat teď divné a kruté, ale je to velice důležité a potřebné, protože jedině když si uděláš násilí, tak vnitřně zesílíš a přidá se k tomu i všechno ostatní co s tím úžasně souvisí … .   (Na porovnání si vem jenom příklad ze sportovců = kolik námahy, kolik násilí a odříkání jich stojí jejich sportovní záležitost, nebo kariéra). Samozřejmě, že to násilí ze začátku zabolí a pořádně zabolí, ale děláš přece něco úžasného pro sebe.

7 - Postupem času uvidíš a jenom sám se rozhodneš, zda Ti postačí jenom průměr tvého úsilí, nebo půjdeš dál ve svém vnitřním úsilí - protože, tady Ti  už bude víc jasné = tady už na Tobě budou typické rysy borce, protože budeš vnitřně namakany  Chápeš? Budeš pokojný, radostný, šťastný, životní těžkosti  budeš vnitřně ale i fyzicky nést s klidem … , budeš vnitřně svobodný - budeš Borec a nikdo Ti to jen tak lehce nevezme, když mu to nějakým způsobem nedovolíš. A paradoxní na tom je to, že čím víc se takhle otevřeš svému úsilí a Pravdě tím víc načerpáš a víc budeš šťastný….

Co se týče spřízněné duše opačného pohlaví, nebo sexu, tak o to neměj obavu = netlač na pilu - všechno Ti bude dáno, když Ti to má byt dáno. Až alespoň trochu nabudeš rysy, (které jsem Ti nahoře popsala), tak záležitosti naberou správný směr a o nic nepřijdeš.   Proto hlavu vzhůru!

Myslím že ten klučina je cokoliv, jenom ne povrchní.  

 QAdama - pozor, já jsem nenapsala že maschin je povrchní, já jsem napsala, že maschin má povrchní názor-pohled na svůj problém. A to je rozdíl - (Jsme tu nuceni vycházet z toho co napsal.) Když si přečteš jeho řádky, tak to vidíš - píše: Asi jsem pro ně nula, i když mi to neříkají. Ale už jsem zaslechl nějaké náznaky. … Už vidíš to povrchní uvažování? On hodnotí situaci podle toho co ZASLECHNE a podle NÁZNAKU. A to je povrchnost jako vyšitá, protože člověk si nemůže dělat  ukvapené názory a závěry podle náznaku a podle toho co zaslechne. Stručně řečeno on se řídí pocitem - POCITY ho vedou, POCITY ho usměrňuji … a to je u rozhodování-se velká chyba. Protože, naše pocity můžou byt fajn, pomáhají nám v životě, ale pokud děláme nějaké rozhodnutí=důležité rozhodnutí, tak pocity musí spolupracovat s rozumem. A když tam není spolupráce = rozum a srdce, tak se člověk může šeredně splést.
Ve svém předešlém tématu píše, že se nemá rad ale chtěl by se mit rád, že se ve všem a někdy i bezdůvodně shazuje, nevěří si … , chtěl by už taky holku, ale ma z holek panický strach a podobně. Pak padlo několik slov o tom že je introvert. Ale na mně to celé působí jinak.
Podle toho co ve svých tématech napsal na mně to spíš působí, že má vnitřní-duševní RÁNY= že má zraněné srdce a  jakoby si vnitřně - instinktivně vystavěl kolem sebe zeď … . Tim pádem si nedůvěřuje a nepřijímá se. On jak sůl potřebuje, aby mu někdo (nejlíp) z jeho okolí ukázal krásu jeho osoby. Nic ale nepíše o svoji rodině, o vztazích - právě tam bych hledala příčinu. Často se stává že právě rodiče (nevědomky) podlamují svým dětem sebevědomí, jsou to právě rodiče, co dělají (i nevědomky) svým dětem díry do duše, jsou to rodiče co nesprávnou výchovou od útlého dětství vypěstují ve svých dětech pocity úzkosti, strachu a méněcennosti. Já to vidím dost často i ve svém okolí a je mi z toho špatně. Dítě to už pak ani nevnímá, prostě ztotožní se s tím, že tak to je a nebo, potlačí to v sobě a myslí si, že je to v pořádku. Ale ve skutečnosti dítě ten problém neumrtvilo, ten problém i nadále v něm žije a působí v jeho nitru. A když bude dítěti 18 let, tak má problém s méněcennosti, s úzkosti … . Potom se samozřejmě děje to, co vidíme např. i v zaměstnání - kde dotyčný člověk ma tendenci svoje potlačené problémy přenášet na svoje okolí… .
Doporučila bych maschinovi, aby uvažoval nad touhle větou: PROČ se cítím méněcenný? PROČ (jak píše) nic neumím? Ale to je práce spíš pro dvojici: maschin a psycholog. Co bych mu ještě doporučila je křesťanský duchovní pohled na jeho problém. Hodně lidi má nějaký vnitřní problém a za psychologem nechce dojít, nebo zrovna nemůže dojít. V takhle akutní situaci doporučuji modlit se k Bohu= k Ježíši za uzdravení, za osvobození. Je to často nejlepší a nejúčinnější.

Mám taky vlastní zkušenost: po ukončení školy jsem vycestovala do zahraničí a právě v zahraničí během pobytu tam, jsem vnitřně pocítila neobvyklý strach. Nebyl takový ten běžný strach, který pociťujeme všichni, ale byl to strach šíleně děsivý - jakoby až démonický, pociťovala jsem to jakoby útok na mou osobu. Myslela jsem že to nepřežiji, že zemřu. Nechápala jsem proč tak hrozně prožívám strach, když jsem s tim nikdy předtím problém neměla, uvažovala jsem jak jsem k tomu přišla - čemu jsem se vnitřně otevřela … . Za psychologem jsem v zahraničí nemohla, protože to by bylo komplikované kvůli cizímu jazyku. Celá ta moje zkušenost trvala naštěstí jen několik měsíců, ale co chci říct je to, že jako křesťanka jsem ze všech sil a vlastními slovy prosila Boha o uzdravení z děsivého strachu. Modlila jsem se vlastně pořád a byla jsem od toho skutečně osvobozená - teď už to nepociťuji a teď to už taky hodnotím z úplně jiného pohledu. Tahle nepříjemná zkušenost mi hodně dala - hodně jsem získala, posunulo mně to dál i vnitřně jsem silnější …. Proto doporučuji aby se nepodceňovala modlitba uzdravení - modlitba osvobození u různých- podobných problému.

Celkově mám dojem, že maschin je jak neopracovaný diamant, je potřebné aby začal pracovat na sobě a aby si nechal uzdravit rány a bude šťastný. Myslím že ten čas právě nastal maschine

To s těmi vnitřními duševními ranami a vystavením si zdi kolem sebe bude pravda. Rodiče vinni určitě nejsou, vin musím být já sám.

Proč se cítím méněcenný? Protože jsem zkoušel v životě hodně věcí, ale ve všech jsem patřil k nejhorším. A je jedno jeslit to byl sport nebo hra na hudební nástroj.

Taky jde o to, že když už se mi povědlo něco z čeho jsem měl opravdu radost, tak jsem se bál holek pořád stejně.

Děkuji za reakci. Ano, určitě jsem se zamotal do bezradnosti. Kdybych nebyl v partě, tak asi nemám žádné kamarády. Oni to jsou kamarádi.

Moc vám nerozumím. Píšete něco o poznání pravdy, a abych na sobě páchal násilí a pak ho překonal. Ale z toho mám největší strach.