Téma: Přítel říká, že mi nic neslibuje, že jsme oba dospělí a víme, jak vztahy končí - co si o tom myslíte?

S ohledem na děti? Znáte se tři měsíce a už ho znají … no nevím, kde je ten "ohled".

Zdá se mi, že až když se lehce opije, tak má odvahu Tě připravit na to, abys s ním do budoucna nepočítala. Možná proto jsi několikátá. A vůbec nezáleží na tom, co říkají jeho přátele. On prostě "neplácá".

Taky jsem měla něco podobného. Měla jsem takového kluka  pět let. Celých pět let mi říkal, ať od toho nic nečekám a já bláhová jsem naivně čekala, že se to jednou  změní.

Nechtěl se semnou celých pět let ani líbat, dokonce ani při sexu. Prý že je to moc osobní. Nechytil mě nikdy ani za ruku. Dokonce mi tvrdil, že spolu nechodíme, při tom jsme spolu byli skoro 24 hodin denně. Nakonec jsem se s ním po pěti letech rozešla a on začal najednou bojovat. Najednou mě chtěl chytit za ruku a líbat se semnou. Já už jsem se ale k němu nechtěla vrátit a taky jsem se k němu nevrátila. K čemu je mi člověk, který si dokáže vážit jen toho, co nemá?  

Podle mě bys ho mohla probudit jedině takhle - rozchodem. Pokud to nezabere, tak s ním budeš ztrácet svůj drahocenný čas.

Nečekej pět let jako já 

Ahoj,

děkuji za odpověď. Ale u nás je tohle asi jiné. Dává mi hodně najevo, že o mě stojí. Spíš mi jeho chování přijde jako strach - a nevím z čeho. Jestli ze závazku (sám ale jako první navrhl dovolenou i výlet s mými dětmi) nebo z rozchodu (bojí se, že je pro mě starý - 10 let, že si najdu někoho jiného).

Strach je normální a pochopitelná věc i u nás mužů. Z minulých zkušeností může být přikloněn na stranu pesimizmu. Není se co divit, to se prostě stává. Není to však definitivní stav. Ty máš v rukou to, jak to dopadne.

U mužů je důležité sledovat ne to co říká, ale to co dělá. Pokud se chová hezky, je pozorný atd. pak je jedno co (ze strachu) plácá.

Zda muž ženu opustí nebo s ní zůstane má ve větší míře v rukou žena. Pokud jsi mladší o 10 let, máš velkou výhodu, jelikož okruh konkurentek máš pěkně zúžen a on o důvod víc, proč být s Tebou.

Rozhodně bych tomu dal čas. Ono totiž žádný vztah neexistuje bez rizika a to bez ohledu na to, zda někdo něco říká nebo tají.  

Ty na něho ale tlačíš a ne, že ne. Seznámit ho s dětmi po třech měsících, nebo ještě dřív je opravdu velká rychlost. Myslím, že je to brzo. Takže i kdyby ses mu moc líbila, z takového fofru se mu nejspíš točí hlava a po nějaké té skleničce se snaží ukázat, že má obavy, vy se opravdu zatím moc málo znáte.  

Už se přece spálil. , zpomalila bych a byla bch opatrnější, on je možná povrchně přizpůsobivý, dělá radost, ale vnitřně to tak necítí.

Jak může  zamilovaný člověk mít strach ze  závazku? Zamilovaný člověk se přeci do závazku s milovaným člověkem žene, nebo se snad pletu?

Srdce si přeci nevybírá podle věku nebo podle toho jaké má člověk křivky. O 10 let starší není až tak moc. Ten můj ex byl odemne o 15 let starší.

To hezké, co máte ted prožívat si máte kazit povídačkami o tom, jak se vztahy rozpadají?  Vztahy se rozpadají nejčastěji ze špatné komunikace. Tak mu řekni, jak moc ti to vadí a promluv si sním o tom.  

Cituji "IrenuP":

"Já se pak pochopitelně trochu bojím do tohoto vztahu citově investovat (i s ohledem na moje děti), abych neprošla zklamáním.  "

Po zklámání je normální cítit strach, protože se lidé bojí, že to dopadne opět blbě.  

Nevím jak ženské srdce, ale mužské srdce si rozhodně podle křivek vybírá. A věřím tomu, že ženy to mají stejně. Každá chce radši fešáka než mrzáka. Samozřejmě že to není pravidlo, ale většina lidí vzhled klade až na první místo.  

Já v tomto případě zcela souhlasím s Barčou - napsala to trefně a výstižně + částečně souhlasím i s Darou007, zejména v tom, jak píše: "Jak může  zamilovaný člověk mít strach ze  závazku? Zamilovaný člověk se přeci do závazku s milovaným člověkem žene, nebo se snad pletu?  To hezké, co máte ted prožívat si máte kazit povídačkami o tom, jak se vztahy rozpadají?  Vztahy se rozpadají nejčastěji ze špatné komunikace. Tak mu řekni, jak moc ti to vadí a promluv si sním o tom." To jeho "plácání" o tom, že: "… mi nic neslibuje, že jsme oba dospělí a víme, jak vztahy končí (myšleno rozchodem)." bych si s ním vyjasnila teď, kdy tyto jeho názory z něj vypadly či padají a nečekala bych, až jak se to bude vyvíjet dál, protože ve hře nejsou pouze Tvoje city, ale i nebo hlavně i Tvoje dvě menší děti. Ty jsi mu sice odpověděla, že: "… na něj v ničem netlačím a nic od něj v tuto chvíli ani nežádám.",  ale současně píšeš, že: "Což ale neznamená, že si ho vedle sebe nedokáži představit i v další fázi svého života." No a to je za prvé něco, co by měl přítel vědět a za druhé podle mě něco, co jste si měli ujasnit dříve, než jste do Vašeho vztahu zapojili i Tvoje dvě menší děti. Já vím, že jak jakýkoliv vztah dopadne, nikdo dopředu nikomu nemůže zaručit, ale podle mě je velký rozdíl mezi tím, jestli mám nový vztah s někým, kdo do toho jde i srdcem, s pozitivním přístupem a očekáváním, byť to časem bohužel nedopadne, nebo mám nový vztah s někým, kdo do toho jde jen rozumem a již mi v prvních třech měsících řekne, že mi nic neslibuje, že jsme oba dospělí a víme, jak vztahy končí. Ano, Vy jste oba dospělí, ale Tvé dvě mlaší děti ne - na ty by měl být brán ohled Vámi oběma, proto jsem psala, že to mezi Vámi jste si měli ujasnit dříve, než jste je do Vašeho vztahu zapojili. On nemá, týká-li se jeho dítěte moc co ztratit = je dospělé, tedy si může dovolit se ohlížet spíše na sebe, kdežto Ty ano = Tvoje dvě děti jsou menší, Ty si nemůžeš dovolit se ohlížet jen na sebe, jak sama píšeš. Mě by prostě tohle jeho "plácání" v opojení odradilo a nebrala bych ho na lehkou váhu = alkohol uvolňuje a odbržďuje zábrany. Proto si myslím, že jste měli jít pomalejším tempem s ohledem na Tvé dvě menší děti i tak, že jste je zatím neměli do Vašehu vztahu zapojovat, ale ještě nějaký čas počkat a poznávat se = znáte se krátce a teprve se na obou stranách a v různých situacích budete více projevovat, což teprve napoví, zda-li tento vztah ano či ne + zda-li do něj Tvé děti vůbec zapojit, nebo ne.  

Pro  QAdama:  Už jsem potkala pár kluků, kteří byli moc hezcí a líbili se mi po fyzické stránce. Ale po osobnostní stránce mi nic neřekli a neoslovili mě. Potkala jsem aj kluka, který se mi vzhledově nelíbil vůbec, ale zaujal mě svou inteligencí a kouzlem osobnosti. O tom to je.   Vzhled je jen první čeho si všimneš, ale neznamená to, že se do toho člověka zamiluješ. Podle mě vztahy se vzhledem nemají co dělat.  

Podle mého je to tak, že vzhled musí korespondovat s osobností. Osobnost bez vzhledu je málo. Vzhled bez osobnosti je taky málo. Na chvilku to jde, dokud je to nový, ale časem to stačit nebude. Proto máme tak vysokou rozvodovost. Kdyby vydržela sexuální přitažlivost, rozvodovost by nebyla tak vysoká. Sexuální přitažlivost je ale spojení fyzického vzhledu a osobnosti. Obojí je důležité pěstovat a posouvat dál, jinak vztah nevydrží. (Opět - dokazuje to rozvodovost a její důvody)

Pro muže je vzhled ženy extrémně důležitý. To ale neznamená, že žena musí být modelka. To vůbec ne. Ale musí působit upraveně, sexy, pozitivně, jinak o ní muž ztratí zájem a na ulici se otočí za tou, která na sobě pracuje. Což se jistě stalo mnoha dámám.  

Můžeme si nalhávat, že to tak není. Můžeme věřit kecům naších protějšků, kteří se bojí říct pravdu. Ale ono bojovat s pudy (s přírodou) je těžké.

A s povrchností a generalizováním… neházejte, Adame, všechny do jednoho pytle. To byste koukal, co jsou schopni udělat lidi pro protějšek a rozhodně nijak atraktivní, míněno dle vašeho výše uvedeného souboru požadavků.  

Já neříkal nic ve smyslu obecné atraktivity. Každý má jiné preference. Problém nastává, když se partner časem mění v nevrlého a zanedbaného.  

Když se někdo zamiluje do někoho (na prvním rande upraveného), kdo o 5 let vypadá zcela jinak (zanedbaně), nemůže se pak divit, že láska a touha odchází. Protože člověk se mění, ale jeho biologické preference víceméně zůstavají.  

Nebo jak si vysvětlujete ty časté výměny za jiný model?  

Nezralostí a především takového toho trofejního pojetí.

Oni se někteří, takoví ti navenek orientovaní, hodně soustředí na vnější úspěch, místo ve skupině a hračky, které to potvrzují. Takže i " vhodný model protějšku". Takových lidí je hodně, oni prostě neumí vztahy, ale na vnější okázalost dají.  

Říká se tomu orientace na pozici ve skupině a bohužel je to údajně dáno spíše mužům, ti fungují ve skupinách a vytvářejí sítě.  

Zeny, ale zase, bereme to jen jako model, bývají obecně schopnější v diadických vztazích, případně v malých - rodinných skupinkách- jde jim o nastolení spíše konsenzu, než soutěživost. Atd. ale to jsou jen obecné závěry, v jednotlivostech je to jinak.

Jinak se samozřejmě shodneme na tom, že pokud někdo dorazí na první rande špinavý a páchnoucí až do nebes, tak mu jednak na rande asi moc nesejde, druhak, neví, co se sluší celkově- asi nemá návyky, atp. v tomhle máte jistě pravdu.

K čím dál větší rozvodovosti a k čím dál větším rozpadům vztahů mám jiný názor a úhel pohledu = tak jako je hodně lidí např. finančně negramotných, tak je hodně lidí i vztahově negramotných. Hodně lidí se nechovají jako lidi, ale jak se říká, jako zvířata utržená z řetězu a to nejen ve vztazích, ale vůbec - ke všemu - k přírodě, věcem, svému okolí, mezi sebou atd. + vše chtějí a za vším se honí - tady a teď, krátkozrace, zkratovitě, bezohledně, jakoby ztratili rozum - bez ohledu na to, co bude po nich a co zbyde po nich. S tím úzce souvisí jaké mají a předávají hodnoty, morálku, úctu, toleranci atd. Zkrátka hodně lidí si tu nabytou svobodu vyložilo po svém a neumí v ní ještě žít - neumí si z ní vzít a využít ty pozitivní možnosti, neumí sami myslet, komunikovat, jednat, rozhodovat, nést důsledky, vzít si poučení atd. , neumí se chovat a vychovávat atd. Shrnuto, lze říci, že hodně lidí neumí žít bez daného režimu, systému, pravidel, hodnot, morálky atd. Jak něco není jakkoliv dané - neumí bez toho samostatně a zodpovědně žít, prostě neumí a o tom to všechno v prvé řadě je - i vztahy. To je můj názor vyplývající z toho, co kolem sebe x let vidím, zažívám a tady již skoro 4 roky denně čtu.  

… z čehož vlastně plyne, že více než mozek (rozum) používají svůj "primátní" mozeček (pudy).

A pokud se nedopracují k větší sebekázni a inteligenci, tak je ty pudy budou pořád ovládat.

Ono se říká, že dnes žijeme v modu přírodního dítěte- je to tvořivá doba, dynamická, orientovaná na výkon, mládí, dravost, krásu, úspěch, individualitu,  prosazení, krátkodobé vztahy s cílem vytěžit, sílu, moc, spoupeřivost, svobodu, ale má to přesně ty nevýhody, co jsi popsala.  

Předešlý režim byl orientován na modus rodiče- úcta ke stáří, i když často nemoudrému, strnulost ale hodnoty a kázeň, orientace na skupinu, tradice, poctivá práce, dlouhodobé vztahy, rodina, věrnost, loajalita, řád, stálost a pevnost, … atd. Ale zase všechny nevýhody, které z tohoto plynou.  

Tyhle dvě orientace dítě/ rodič provázejí lidskou společnost odnepaměti. , samozřejěm ne s super čisté podobě. V některých spúolečnostech je více zakořeněn ten určitý sklon- např Japonsko, Čína atd, jsou výrazně komutativní spoelčnosti, se vším, co ktomu patří. USA je na tom obráceně, mnoho dravosti, oslava mládí, krásy, ale obrovská kriminalita, . Až jednou dorazí orientace- dospělý- to se tedy budeme mít. Pokud tedy někdy vůbec přijde.  

Zajímavé.

Znám Japonku, která byla překvapena z toho, jak hezky se v ČR chováme ke starým lidem a jak udržujeme rodiny pohromadě. Přála si, kdyby se i Japonci více orientovali na rodinu a méně na kariéru.  

A mám i zkušenost z USA, kde na rozdíl od nás existuje něco jako samozřejmost, že se staví dvougenerační domy a že velice často žijí mladí s rodiči a prarodiči v jednom domě.

Proto si myslím, že se nemusíme nechat strhnout tím, co dělá hlavní proud a co kdo říká, protože naše vlastní realita může být zcela jiná a nezávislá na době.

"Znám Japonku, která byla překvapena z toho, jak hezky se v ČR chováme ke starým lidem a jak udržujeme rodiny pohromadě. Přála si, kdyby se i Japonci více orientovali na rodinu a méně na kariéru." Promiň, ale tak to se musel zdát té Japonce nějaký sen, protože tohle už v ČR dávno neplatí a není pravda. Vidíme to ve svém okolí dnes a denně a slyšíme či čteme to v médiích dnes a denně, i tady. Tomu přece sám nevěříš?

Já tajky nějak nepozoruju celkově pěkné chování k seniorům v ČR, ono udělat ze zkušenosti jedné Japonky obecný trend neodpovídá realitě.  

Soudržnost rodin naopak často vnímám jako uzavřený systém, který ukazuje že " u nás všichni spolu souhlasíme a běda tomu kdo ne" a za zdmi domu, je to zlé, takže" co dělá soused, mě nezajímá, není to člen rodiny." 

Tak to jo. Nedávno jsem si povšimla, že na setkáních určité rodiny se přestala objevovat jena starší paní, doposavad velice oblíbená. Na můj dotaz se mi dostalo vysvětlení, že se manželé rozvedlii  ona už není člen rodiny, takže s ní už nikdo neudržuje styky. Taky jim umřel soused vedle v domku a a přišlo se na to až po třech nedělích. myslím, že takto " soudržných " rodin je ještě stále dost, ale to nemá nic společné s pěkným vzájemným chováním.  

Pointa je v tom, že mi vidíme Japonce, jako že oni jsou lepší a oni zase vidí nás jako ty lepší.

My se někdy vidíme příliš černě a ty ostatní vidíme příliš růžově a často tak soudíme z doslechu. Měli bychom vyrážet do ciziny, žít tam, vidět na vlastní oči a pak soudit.  

Plamínek tady dává všechny do hezky uhlazených krabiček, kategorií a šablon chování, ale skutečný život je mnohem barevnější, méně stálý a hlavně měnící se v čase. Psychologie, která platila minulé století dnes již neplatí.  

Stejně jako neplatí obecné předsudky o národech.

Navíc, svůj život si můžeme změnit jak my chceme a to bez ohledu na společnost, peníze a tabulky.

  O tomto existují seriozní výzkumy, tedy ne to, co se tu prezentuje jako sociovýzkum posledních deset let, mimochodem USA snad ještě vedou na žebříčku sebevražd seniorů, ono vidět rodinu na den díkuvzdání  někomu starému občas nestačí.  Předpokládám, že nastalá chudoba minulých let možná vede ke změnám, ale tady se ve všeobecnosti rozhodně neshodneme.  

On se normálně bojí a plácá proto, že když je připitý tak se mu jenom víc rozváže jazyk. Má za sebou špatnou zkušenost a nechce ji opakovat. Já bych v tom  neviděla nic špatného, on jen vyslovil obavu. Starší člověk už se tak bezhlavě nevrhá do vztahů jako ve dvaceti. Převládá víc rozum i když ta chemie také funguje. Dejte na srdíčko co Vám říká, ať si ho zbytečně neodeženete, jestliže Vás má rád.

Všem Vám děkuji za reakce. Promluvili jsme si o tom a asi je v tom strach ze zklamání, protože mu na mně dost záleží. Přeji Vám hezké léto,

Irena

PS pro  QAdama:  z hezkého talíře se nenajíš 

I hezký talíř může být plný, odolný a praktický.

Tak to by byl divný talíř, protože jsem takový ještě neviděla   Aspon podle mých dosavadních zkušeností. Když je pěkný chlap, tak je to větší průser, než když je pěkná baba. A když už je chlap krásný, tak je většinou teplouš 

Jééé, tolik pesimizmu …

No já moc po chlapech nekoukám, ale co se týče holek, tak osobně znám hezké, chytré, milé, skromné a obětavé zároveň.

Věřím, že i mezi muži se takový najdou.

Takových hezkých, milých a obětavých holek si vy kluci moc nevážíte. Vy potřebujete mrchu, co by s vámi točila. Jedině ta si vás udrží. Klidně i škaredá   hezkým a hodným holkám zůstanovu většinou oči jen pro pláč 

Tak tohle absolutně není pravda. (Alespoň v mém případě ne.)

Tak hezkého chlapa jsem si vybrala, když jsem chtěla založit rodinu. no a mám hezké 2 syny!

Byl hezký, ale mladý a nezodpovědný, tak utekl.

Teď sice chlapa nehledám, ale imponuje mi spíše intelekt a smysl pro humor.

Takže bych řekla, že priority se mění věkem! Krásný víkend přeji všem zde.