Téma: Zaujal mně citát "Zklamání je jako zmrzlá ruka, může se vyléčit, ale pořád bolí." - jak odpustit pomlouvači?

Ahoj. Pokud někdo někoho pomlouvá, tak je to většinou ze  závisti. Asi mu leží něco u tebe v žaludku. Aspon víš jaký si máš o tom člověku udělat obrázek. Vůbec nic si z toho nedělej.

Děkuji, velmi rozumné vysvětlení!

Souhlasil bych s odpovědí co leží nahoře. Málo kdy lidé pomlouvají jeno mtak. Bude to nejspíš tím že ti něco závídí. Něco co máš ty, ale ona/on ne. Může to být od dobrého vztahu s rodiči, pěkného a harmonující vztahu, až po když to řeknu, blbej drahej telefon. Něco ti závídíy tak tě pomluvami jenom před okolím shazují. Když se za to budeš na tu osobu zlobit, bude ji/ho to pumpovat a těšit. Zkus to jenom přejít…

Přejít, to máš pravdu. Díky!

Některé lidi podobné věci vůbec nerozhodí. Důležitá může být sebedůvěra, sebevědomí. Pokud děláš vše, co můžeš a tak, jak považuješ za správné, nebo pokud z různých důvodů lépe nedokážeš, tak pomluvy a podobné řeči nemusíš řešit. Může to posloužit k tomu, abys přehodnotila své postoje a třeba zjistíš, že v něčem lžeš sama sobě nebo používáš výmluvy, ale to je přirozený vývoj nás všech. Tím rosteme. Ale rozhodně nemá cenu se trápit. Za pomluvami může být závist, povaha, ale i nepochopení, nedorozumění z obou stran (z čeho soudíš, že tě pomlouvala? ).

Celou dobu toho člověka prosím aby to řekl mě, když prostě jí budu štvát a nebo když cokoliv jiného.

Ale ona to řekne za mými zády.  

Ale nevidím nechápu proč se to muselo takhle stát.  

Drželi jsme při sobě, všichni jí pomlouvají, a ona pomlouvá mě u tich co pomlouvají jí. To je úplně strašný. Nejhorší je že neví že já to vím.  

To je začarovaný kruh a nemůžu z něj ven.

Ze psaní tazatelky mi není jasné, jestli jde o pomluvu, nebo vyzrazení něčeho, co mělo zůstat mezi nimi. Jestliže tedy nešlo o pomluvu, ale vyzrazení, pak je na místě se ptát, proč tomu člověku neřekla věci tak jak jsou, nechala mu prostor pro domýšlení ("Když řeknu pravdu, proč to tak teď je, bojím se, že to bude ještě horší") a dělala z něj blbce. Za to se zase může cítit dotčen ten člověk a zareaguje tak jak zareagoval. Dá najevo, že není idiot, kterému lze namluvit kdejaký blábol.

Takže - žádný závistivec a pomlouvač. Pokud nechceš říct pravdu, tak neříkej prostě nic. Lepší, než polopravdy, nebo lži.

Pokud mi teda došlo správně o co tady vlastně jde. Tento dotaz tazatelky je toho jasným příkladem, jak lze říct jen to, co se právě hodí a pak se třeba cítit dotčen nepochopením.

Bylo to mezi námi, tomu komu to řekla s tima to nemá nic společného.  

Mamka mi vždycky říkala: Lidé, co pomlouvají za zády, jsou vzadu a tam vždycky zůstanou a také že rány pod pás přicházejí od lidí, co nedosáhnou výše.

Netrap se, nenech, aby ti takoví lidí ovlivnili Tvůj život. Nestojí za to - jsou neupřímní a tím, že si vymýšlejí jen ubližují ostatním. Spíše je mi jich líto. Mají asi svých problémů málo, že musí řešit životy ostatních a nebo jen závidí.  

Dej tomu čas,  povznes se nad to, nenech, aby tě to ovlivnilo. Takoví lidé většinou ani o odpuštění nestojí a neváží si ho. Neřeš pomluvy - tím, že to začneš řešit a dáš najevo, že tě to trápí tak tím více bude ten člověk ubližoovat a tím více ho to bude bavit…

Máš pravdu, bohužel je to pro mě dost těžké. !  

Jo směje se mi do obličeje, jinak se na mě nedívá, to taky nevin co znamená když se na tebe člověk nemůže podívat?  

Nevím, co to znamená.

Asi největší důkaz toho jak je to slabý člověk. Dokáže pomlouvat za zády ale do očí se ani nepodívá. Je prostě ubohá, co více říct.

Pokud pomlouvá, chce ti nějak ublížit, chce, aby tě to trápilo nebo aby se o tobě říkalo něco špatného. Já v tvém případě  bych za ní zašla a zeptala se: "Máš se mnou nějaký problém? Proč o mě šíříš lži za mými zády? Můžeš mi to říct do očí? ". jak by se zachovala.

V dalším případě ji neudělej tu radost, že budeš smutná a uzavřená. Nenech se jedním člověkem takto ovlivnit.

- Směj se, najdi si to dobré na celém dni.

- Zajdi za jinými kolegyněmi.

- V práci se příliš nesvěřuj.

- Pokud bude zase pomlouvat, příliš se nerozčiluj, pokus se to nechat vyšumět, případně dát najevo, že je to něco, co tě nezajímá. Čím více totiž budeš reagovat, tím více jednak potěšš osobu, která pomlouvá a jednak vzbudíš dojem, že je to pravdivá pomluva.

- Já občas když o sobě něco slyším tak pronesu: No teda, člověk se od ostatních o sobě dozví i to co sám neví většina se zasměje a je konec

Dej tomu čas. Tu paní nevyhledávej, také ji ignoruj. Je to asi nějaký nešťastný člověk, který si své neštěstí nebo závist kompenzuje na Tobě, protože ty jsi asi citlivá a takoví bývají většinou oběti (vím, o čem mluvím, zažila jsem to samé). Projev svoji sílu a snaž se pracovat na sebevědomí - třeba s psychologem nebo i sama. Chce to čas. Věřím, že je ti teď mizerně

Zkus se podívat i tady - nějaké duchovní zamyšlení nad podstatou pomluv  a příčinami:

http://www.duchovnipomoc.estranky.cz/clanky/treninky-duse/jak-se-branit-pomluvam--.html

Já vím, že je to těžké a že to není jen tak se přes to přenést apod. Moc mě mrzí, v jaké si situaci, to je takový typ šikany když lidé pomlouvají a ignorují, nedá se proti tomu nic dělat a normální člověk je z toho vždycky nešťastný pokud nejsi zrovna splachovací typ.

Držím palce, nevzdávej to! A žádné řeči, že ses neměla narodit. Kvůli někomu tak ubohému? Žij a nedej se.

Mamka taky říká že lidi co se nepodívají do očí a když už se podívají, tak se do toho obličeje smějou, že jsou ubohý. Bohužel mám toho člověka ráda a záleželo mi na něm, tak proto je to omně těžší.

Pokusim se díky tvým radám poučit.

Psychologa můžu, ale až na posledním místě, chci tu zkusit sama a lidi kteří mi tu radí, mi tím moc pomáhají. I tobě díky.

Mizerně mi je ale už sem toho člověka ztratila, tak už jen přejít bolest.

Pravda, kvůli jednomu člověku se už nechci hroutit.

Já nevím, co když to znamená, že se stydí? Obvykle se oční kontakt hroutí právě kvůli studu.  

Nechci tě rozhodit; ale co když to opravdu není až tak extrémní? Mám pocit, že si je vědoma, že chybovala. Stydí se, je jí trapně, neví co má dělat. A asi to není ten brutálně upřímný typ, který všechno vyřeší pár ráznými a jasnými slovy.

Asi se do toho zamotala, stejně, jako ty ses zamotala do pocitů z toho vyplývajících - zrada, zranění, nechápačka.

Opravdu by bylo nejlepší to nechat plavat, oprostit se od toho; ale víš, že je to běh na dloouhou trať.  

Držím palce, ať  se to postupně zlepšuje

A k původnímu dotazu: odpuštění. No, to není jen tak. Jde o to prvně vůbec pochopit, na jakém principu to funguje. I mě samotnou hned napadne "proč odpouštět, proč by mělo pořád něco někomu procházet atp.". Jako by v první chvíli byl odpouštějící slaboch. Po větším dumání mně ale dochází, že to není o tom, co jsem jmenovala. Odpuštění má navodit klid. Dospěje se k pocitu, že se nad to povzneseš. Ty budeš moudřejší a smířlivější. Nebudeš na úrovni ukřivděného, nebo na úrovni vlastnosti (zloba, závist atd.), kterou má  ten dotyčný. Ale budeš mít navrh, odpustíš kvůli sobě, kvůli svému klidu primárně. Když se to naučíš brzy, tím víc pohody a nadhledu získáš do budoucna. Další, méně "sobecká" část odpuštění je ta, že tím v podstatě dáš najevo lásku k lidem jako takovým.

Taky jeden moudrý pán pravil: "kdo je nenáviděn, ten o tom stejně ani neví". To mluví za vše, ta marnost z toho přímo sálá.

To platí i o jiných pocitech, u tebe spíš trápení, smutek. Ona o tom možná nemá takové povědomí => tvé pocity trápí tebe, ne jí.

Nemá smysl se tím zatěžovat   

Ahoj.  

Děkuji za názorné vysvětlení.  

Myslím si že ví, že něco provedla ale neví co. Když řeknu pravdu, bude šíleně naštvaná.

Nejlepší bude to přejít a zkusit zapomenout na to co sme všechno prožily a jak jsme se bavili a drželi při sobě.  

Bude to moc těžké, už teď je to moc těžké. Paní doktorka říkala že jí to můžu klidně říct, že mě zklamala, že sem jí věřila, že o mně mluví s lidmi který s tím nemají nic společného a jí pomlouvají.

Mám s tou chutí jí to říct, to mi věř ale všichni říkají že nemám říkat Ona už se baví s tou, která je tam nejhorší. Bylo mi řečeno že je v tom případě stejná jako ona.  

To nemá tušení co prožívám. Kdyby chtěla něco mi řekne. Ani neví kolik nocí sem kvůli ní pro brečela.  

Dnes (11.02.2016) jsou to tři týdny co beru prášky, tak uvidím co to semnou udělá ale už mám jiný pocity, začínám vidět vše jinak.  

Děkuji že jsi napsala, vážím si toho, že mi tu všichni moc pomáháte.  

"Ty jsi zklamala,  ona ti věřila.  Ty jsi se smála, ona plakala.  Nikdy není hrdina ten, co zklamal a opustil, ale kdo byl zklamán a odpustil! Važ si každého okamžiku, kdy jsi s osobou,  kterou máš ráda, protože nikdy nevíš, která ta chvíle je ta poslední. "

To je citát který mi čte z duše. Děkuji že držíš palce!  

Ten citát je úžasný a výstižný; je fajn, že tě oslovuje a rozumíš mu . To nedělá každý, vždy si k tomu musí jednotlivec dojít A mnohdy ani nedojde.

Pořád usuzuješ, že bude naštvaná; ale to my nevíme, ani ty. Bude fakt nejlepší se z toho pomalu vymotávat Ber to prostě jako životní lekci, až bude vše fajn, uvidíš to jinak, jako přínosnou věc

Ale zdá se, že už se po krůčkách posouváš, za další týden ti bude zas o něco líp a za ten další to bude ještě lepší

Tady je hezky popsané, proč odpustit a jak to udělat, . možná Ti to trochu pomůže.

 Držím palce, ať je líp.

 Tak bohužel se mi tady neuložil článek, který jsem vložila…

A zkusíš to znova prosím?  

Semnou to nemá vůbec cenu, už zase brečim prostě.

Neměla sem se nikdy narodit.

devetsestjedna: Auu - neměla si se prý vůbec narodit??   A ptáš se:   proč to tak je a proč se bojíš, že to bude ještě horši?? Hm - je to proto, že nejsi vnitřně svobodná, jsi totiž otrokem svoji sebelásky. Chápeš to?

Co teď prožíváš, musí byt samozřejmě bolestivé, ale faktem je, že Tě ta bolestivá situace, kterou teď prožíváš může vyléčit. Proto nezoufej - bude to dobry, chce to ale čas.

Spíš Ti doporučuji se zajímat o Pravdu - o křesťanské duchovno, protože jen tam najdeš lék a úlevu, pro svoji bolest a prázdnotu, kterou máš ve své duši.