Téma: Alzheimerova nemoc - péče o nemocného rodinou, co nás čeká?

Text uživatele: 

• Test na Alzheimerovu nemoc, příznaky, projevy, péče o nemocného ad. jsou uvedené zde.  
• Sociální oblast a právní oblast je uvedená zde. 

Text uživatele: 

Dat do ustavu, co s takovym clovekem, nenicte si zivot, starou pracku take vyhodite a poridite novou.

Text uživatele: 

Vaclave, ale clovek neni spotrebni zbozi!!

Text uživatele: 

Pečujte o mamintu, ne jen kvůli ní, ale hlavně kvůli vám samým.

Text uživatele: 

Nakladatelství Portál vydalo knížku Péče o člověka s demencí. Možná by bylo dobré si v ní počíst. Nebo více známé "Vzpomínkovi" by mohlo poradit.

Trochu jsem nepochopila co myslíš tím, že jí nechcete lhát.

Text uživatele: 

Ne že nechceme lhát, ale trvá nám delší dobu vysvětlovat kdo jsme, kde jsme a podobně. Určitě o LDN neuvažujeme. To právě může udělat jen hyena. Děkuji za radu

Text uživatele: 

Včera (24.09.2016) jsem shodou okolností viděla film: "Pořád jsem to já". Mrkni.

Text uživatele: 

Film byl i v TV, na Uloz to je v češtině ZDE

Četla jsem i knížku, opravdu jde o výjimečný film.

Text uživatele: 

Co se týká komunikace- při kontaktu s takto nemocnými lidmi říkám něco ve stylu " no vidíte, to jsem ani nevěděla", nebo  je dobré rychle změnit téma.   Nemá nikdy cenu se s nimi hádat, můžou být pak agresivní.

Nejhorší je, když zapomenou zásady sebeobsluhy- od inkontinence, samostatné jídlo, oblékání a podobně-  to je pak hodně náročné. Pokud nechcete dát babičku do ústavu, jsou i stacionáře pro takto nemocné lidi, vy si odpočinete a načerpáte sílu do další péče.

Text uživatele: Mluvte s ní normálně, nemá cenu ji přesvědčovat, že je něco jinak, moje babička to měla taky. Např. si myslela, že jsem zdravotní sestra z nemocnice ne její vnučka, vyprávěla mi o mě samotné a když jsem jí řekla, že jsem to já, tak mi na to odpověděla"Nedělelejte si ze mě srandu" a nasadila pekelný pohled. Po chvíli, co jsem ji oslovila"Babičko" jí svitlo a řekla"Jee, ahoj (oslovila mě mým jménem), to jsem ráda, že jsi zase přišla."Pokud ji máte v péči, myslím, že ústav je zbytečný. U nás, když to řeknu možná blbě, byli všichni v produktivním věku, dlouho jsme váhali, co dál… nějaký čas jsme se o babičku starali všichni, chodili za ní střídavě denně, najali i sestřičku, co chodila k ní domů. Babičky tav se zhoršoval, alzeiheimer, demence, zapomínala i běžné úkony, jak píše jancaho. Dlouho jsme váhali, co dál a byl nám též doporučen stacionář, péče o babičku by jednoho z nás stála jeho vlastní život (nevím jak to teď lépe formulovat) -opuštění zaměstnání atd. , což si v té době nikdo z nás nemohl dovolit: /Je opravdu těžké se rozhodnout. Navíc ta či oná péče může být dost finančně náročná, babička byla ve stacionáři, platil se z celého jejího důchodu a ještě jsme dopláceli z našich peněz. Její důchod na to nestačil. Péče tam asi nebyla špatná, ale dle pověstí o stacionářích v našem kraji, které jsem si poté vyslechla, bych to asi nikomu nedoporučovala, pokud to jde. Ale věřím, že se dají najít opravdu kvalitní zařízení, kde se na ně pořád budou dívat jako na lidi a na chodící mrtvoly… např. jsem se dověděla hrůznou věc od slečny, která se mnou byl na brigádě a pracovala ve stacionáři, že třeba blízkým řeknou, že ten človíček tam zemřel tak či onak a ve skutečnosti se např. udusil piškotem: -/ a jim to bylo fuk. Budou mít místo. A jinak, když se člověk zamyslí, asi málokdo by chtěl zemřít ve stacionáři mezi cizími lidmi sám, ať už mu to myslí jakkoliv. Ale je to vážné náročné. Moje maminka zažila od babičky i dost drsnou facku, když si myslela, že je jakoby jejím dítětem a nařkla jí z toho, že zlobí, křičela na ní, když jí myla ve vaně houbou. Mamka to přehlídla, ale bylo vidět, že má co dělat si to nepřipouštět a nebýt zarmoucená. Toť něco málo z vlastních zkušeností.