Téma: Jsem pohodová holka, ale lidé mě podceňují a ne každý mi sedne svou povahou

Kdo konkrétně tě uráží nebo znevažuje?

Kamarádky, kolegové?

Co je to to "okolí" a jak se o jejich názoru dozvídáš?

To někdo přijde a řekne: "ty jsi divná"?

Ptám se, protože to je podle mě důležité pro to, aby se dalo zjistit, jestli si to namlouváš nebo ne.

Málokdo někomu řekne do očí, co si o něm myslí, většinou to jsou jen naše dohady. A také odraz našeho sebevědomí. Kdo ho má vysoké, ten si divný nebo neoblíbený nepřijde a i když mu někdo říká kritiku do očí, tak ji nevnímá jako kritiku. Naopak kdo má sebevědomí nízké, ten si jako kritiku vyloží i něčí pohled - stačí, když se mu na ulici někdo podívá na nohy a hned si myslí, že asi je má křivé nebo že má ošklivé kalhoty a tak podobně.

Takže, kdo například ti řekl, že jsi švihlá, divná, líná? A v jaké situaci?

V podstatě to byli někteří mí nejbližší kamarádi (třeba studium … Stačilo jen to, že nechápou, co z toho budu a debilní ksicht) dříve hlavně spolužáci, trenérka mi tehdá do očí řekla, že jsem tlustá na to, abych mohla jezdit na koni (řekněte to 12ti letému děcku, které roste a vyloženě tlusté fakt nebylo) … Ano každá taková věc mi srazila sebevědomí, ale zároveň mě dala to, že umím máknout a z věci, která mi z počátku nejde, umím udělat tu věc, která mě baví a jsem v ní lepší a lepší ☺… Jen u těch lidí se mi to odráží … Pravda sebevědomí velké opravdu nemám…

Myslím, že nijak zvláštní nejsi a dokonce myslím, že si to ani tvé okolí nemyslí.

Jen asi opravdu máš malé sebevědomí a jsi možná trochu moc citlivá.  

Věřím, že případného despektu se ti dostává zhruba tolik, co každému jinému, jen prostě si to víc bereš.

Jak se k tobě chovali rodiče když jsi byla malá - chválili tě nebo kritizovali?

Často se stává, že ti, kteří byli rodiči málo chváleni, mají pak tendenci si pak vše brát jako kritiku.  

Zkus to brát tak, že chceš být taková, abys byla se sebou spokojená ty - ne ostatní. On totiž kdyby člověk měl být takový, aby se co nejvíc líbil ostatním, tak se zblázní, protože ono nakonec se stejně každému líbí něco jiného. Zavděčit se je nemožné.

Naši ne, vždycky mě podporovali ve všem, co jsem dělala, spíš si myslím, že si to nesu od toho, jak se ke mě chovali spolužáci a následně kamarádka a trenérka… A teď asi prostě u každého hledám jen to špatné (ale jsou vyjímky, nevěřím všem, ale najdou se takoví lidé) … Tedy ze strany rodičů v pohodě spíš okolí mě opravdu zhazovalo. Cíťa jsem a nízké sebevědomí mám taky, ale ne zase tak, abych zalezla do kouta a nevylézala. Asi to bude chtít si brát méně to, co mi druzí vytýkají a vážit si toho, co mám a co bude. Děkuju moc, člověk se nad tím zamyslí a časem najde řešení … V povaze nemám být milá na všechny a to už nezměním, ale opravdu se najdou takoví u kterých to jde, někde hned, někde pozděj o to mě pak těší, když mi to tito lidé vrací a váží si mě. Ještě jednou díky.  

Přesně tak, nebrat si to.

Ono to spousta lidí tak ani nemyslí.

Že se někdo třeba nad něčím ušklíbne neznamená hned automaticky, že má o tobě špatné mínění, ale třeba jen dává najevo svou špatnou náladu, že jeho by něco takového nebavilo a tak podobně.

Vždycka je možnost si říct, že jestli se tomu druhému něco nezdá, tak je to jeho problém.

A pokud je to někdo, na kom ti opravdu záleží, je nejlepší se zeptat a probrat to s ním. Mnohdy jde jen o nedorozumění a nepochopení.

"Když lidé podceňují Tvé sny, předvídají Tvé prohry nebo Tě kritizují, pamatuj, že vyprávějí jejich příběh. Není Tvůj."

Takže asi tak Drž se.