Téma: Kradení peněz rodičům z peněženky - ojedinělý jev nebo standard

Text uživatele: 

Já jsem peníze z peněženky nikomu nebral. Peníze jsem dostával od rodičů, případně od babiček k narozeninám nebo k Vánocům.

Text uživatele: 

My jsme asi od 2. třídy chodili nakupovat. Dostali jsme tenkrát třeba 100 na týden. Co nám zbylo- řádově koruny, jsme si mohli nechat. Jinak dědečci, babičky fungovali taky. Nikdy by nás nenapadlo si něco brát jen tak.

Text uživatele: 

   Tak on je rozdíl, jestli si vezmeš drobné, nebo tisícovku.  Já jsem měla v tomto věku přes léto brigády

   (sběr třešní,meruněk,rybízu). Babičky a dědečci taky v tomhle byli štědří, takže nebyl důvod.  Jenže my neměli mobil,počítač atd...   Lítali jsme po venku, večer zašli do letňáku na kofolu a film,který jsme už viděli. Naše nároky se nedají s dneším 13-ti letým srovnat.

Text uživatele: 

Na druhém stupni jsem dostávala kapesné 20,- týdně, vždycky jsem si mohla nechat drobné z nákupu a občas mi maminka nechávala pár drobných u sebe v kapse jako tajnou skříš. Neměla jsem potřebu kdekoliv brát peníze. Co jsem potřebovala jsem i měla a co ne, to jsem nepotřebovala.

Vcelku ještě dokážu pochopit, že to dítě jednou zkusí a dost, ale dneska mi připadá, že se to opakovaně bere jako standart a přitom je to obyčejná krádež

Text uživatele: 

Ty joo ... tak koukám, že jsem byl černá ovce. No naštěstí jsem to dělal v dětství, tak je to snad polehčující okolnost Přísahám, že to už asi 15 let nedělám.

Text uživatele: 

No tak vidíš. Už si z toho vyrostl.

Text uživatele: 

Neboj nejsi sám, já jsem ve svých 11 taky kradla rodičům peníze. Nedostávala jsem snad žádné kapesné, ani od chudých babiček jsem nedostávala peníze, hrozně jsem záviděla všem kamarádkám, že třeba měli tu a tu knížku, nebo hračku. Tak jsem je chtěla taky.  

Text uživatele: 

nebyl, ja na tom byl stejne a neslo zrovna o desetikoruny

 

ale zas musim rict ze to nikdy neslo na nejaky alkohol, cigarety a tomu podobne, byly to vetsinou nejake hokejky, koleckove brusle atd.

 

i kdyz at na to nebo na to porad to byla kradez

Text uživatele: 

Ja jsem asi divna, ale ja i kdyz jsem nasla doma na zemi desetnik, kterej nebyl muj tak jsem ho sla vratitale treba segra kradla jak straka a pak bez uzardeni trvrdila, ze to ona ne a jeste se urazila. A to i v ranne dospelosti! Ale myslim, ze je rozdil, pokud treba tobe rodice na nic dat nechteli. On ve svem prispevku rika, ze kdyby si sestra rekla, penize by dostala. Navic krade v radu tisicu, ne par drobnejch po kapsach... Ale myslim, ze kazdy zkousi, co si muze dovolit...

Text uživatele: 

Avatárku,

 

ve dvanácti jsme se sestrou chodívaly nakoupit a někdy jsme trochu překroutily, kolik vrátili, rodiče nechtěli většinou účtenky. Byly to spíš menší obnosy.

Jinak jsme dostávaly kapesné, pak taky peníze od babiček a  dědečků za vysvědčení, k narozkám apod.

Jednu dobu jsme taky měly různě rozdělené domácí práce, takový rozpis visel v kuchyni. A jednu dobu to bylo tak, že za určité úkony byla nějaká částka pak celkově navíc ke kapesnému, ale bylo to v řádu korun, už přesně nevím, ale tuším, že třeba 3 koruny za mytí nádobí, 5 korun za vysávání apod.

Já bych tohle asi na svoje děti takto nevymyslela, nepřijde mi to úplně výchovné, člověk má uklízet bez ničeho, ale to my stejně musely a takhle byl aspoň přehled, kdo co udělal a trochu i nějaká motivace, nebylo to špatné. Pak ten systém ale nějak zanikl a uklízet se muselo stejně

 

Text uživatele: 

Mě nepřipadá jako špatný nápad dát dětem nějakou korunu za pomoc v domácnosti - mají motivaci a můžou si pak za to koupit co budou chtít

Text uživatele: 

naši vymysleli jako motivaci, peníze za známky ve škole: za 1 - 10 Kč, 2-5, 3-0,4-(-10), 5-(-20), jelikož jsem byla v těžkém mínusu, vykašlali se na to .

Dostávala jsem normálné kapesné a za vrácení flašek jsem si vždy drobné mohla nechat, ale i tak jsem si občas do maminčiny peněženky zašla .

Text uživatele: 

Já jsem je brala Byly to většinou dvacky a desetikoruny na prilepsenou..vyjimecne stovka, ale to jsem mela fakt strach. Bylo to na střední. Do školy jsem dojížděla a doma mi dali 200 na kapesné a to jsem nechodila na obědy, takže jsem si z toho měla kupovat svačinu...Bylo to teda před 15 lety, ale i kdybych si tu svačinu měla podstivě kupovat ..tzn. jídlo na celý den, asi by to stejně nestačilo. Byla jsem puberťačka, chtěla jsem chodit na diskotéky, máma s tím nesouhlasila a myslela, že když mi nedá peníze, tak že nepujdu. Jenže ja tam chtěla za každou cenu, tak jsem veškole jedla 2 rohlíky denně, kapesný si nechávala a ještě jezdila ze školy stopem, abych ušetřila peníze co jsem dostala na vlak... Jasně, byla to blbost, taky to dneska vidím černě, ale na druhou stranu, kdyby mi máma na tu diskotéku něco dala, určitě bych to nedělala. Brigád u nás moc nebylo, celý den jsem propendlovala mezi mým městem a městem kde jsem měla školu, ráno na vlak jsem vstávala v 5h takže v sobotu jsem byla po tom týdnu i dost vyřízená. Občas jsem si něco přivydělala u nás v na brigošce v drogerii, ale stejně by to nestačilo...Babička mi dávala k narozkám něco málo, ale to jsem zas opravdu ukládala a mám ty penízky do dneška ve spořícím účtu...No tězko soudit, je to věc situace, ale vím, že ve škole to dělalo hodně spolužáků

Text uživatele: 

Jo, ty 200 byly na měsíc..

Text uživatele: 

Bohužel je to dobou ať si někdo myslí co chce.
Nikdy jsem rodičům nic neukradnul.
A proč ?
V mém pubertálním věku nebyly mobilní telefony, takže nebylo třeba mít kredit.
Nebyly počítače ani videohry /tedy ne v čssr/.
V krámech bylo prázdno a když jsem chtěl na zmrzlinu, tak ty 2koruny max nebyl pro nikoho problém dát.
Nekouřil jsem ani nepil.
Takže suma sumárum - nebyl důvod se shánět po penězích.
Možná že dnes bych asi taky kradl, protože kdo nemá nic není in a je od ostatních co mají ,sociálně izolovaný, což někdo těžce snáší.
Problém je v tom, naučit děti skromnosti už o mala dokud to jde.
Pokud dětem dopřáváte vše co si zamane, tak jednoho dne kdy nároky budou vyšší a vyšší a vy je nebudete moci splnit si bude snažit opatřit peníze i jinak a to krádeží v rodině i mimo ní.
Potom už je jenom krok k velkému problému, kdy se dítě chytne nějaké bandy která páchá trestnou činnost s úmyslem obohatit se aby mohlo splnit svoje přemrštěné sny které mu vy /my/ nemůžete splnit.
To už je většinou pozdě na nějaké řešení a přichází na řadu pouze problémy. 

Text uživatele: Ja se teda taky musím přiznat, ze jsem si na střední skole takhle občas prilepsila:(( vetsinou to byly přesně dvacky a desetikoruny. Jednou na to ale maminka přišla a bylo z toho smutná a od tě doby /uz nějakých 15 let/ nikomu z peněženky drobné neberu.

Text uživatele: 

Taky jsem to dělala,ale byli to jen kačky a halíře-i za to se tenkrát dalo dost pořídit..Nikdy nic velkýho,jen na zmrzku a na cukrovinky.Vždycky jsem pak z toho měla nervy jestli na to naši nepřijdou,to by byl mazec.

Text uživatele: 

Wow, pročítám a taky se hlásím jako černá ovce :D  20 Kč na týden? Upříémně říká mto si děláte prdel! Já měla na 2 stupni na tejden 500,- Kč a ještě mi to bylo málo a chodila jsem k tátovi do peněženky, nebyli to 10 Kč ale tisíce , těď se za sebe stydim ale jinak to nešlo. Co dělat když je otec milionář :D

Text uživatele: 

Ve trinacti letech je nejvyssi cas udelat banku. O dva roky pozdeji uz to muze prinest komplikace s trestnim pravem.

Text uživatele: 

a co teprv říkáte na toto? jak by jste se zachovali vy k někomu jako je tento 17tiletý kluk?  

 

http://www.mojestarosti.cz/poradna/deti/chovani-deti/kourim-cigarety-marihuanu-a-kradu-penize-ceka-me-soud-asi-potrebuji-pomoc.html

Text uživatele: 

Občas jsem do penezenky zatrousa. vetsinou 1o kč -2okč ojediněle 5okč. nevlastni mamka na to prilšla rekla at se tatovi priznam sama jak mu to mam rict  

 

 

Text uživatele: 

Když mi bylo asi 13náct, kradla jsem dědovi občas nějakou bankovku, protože jsem strašně záviděla těm co mají ty hezký věci a já je nemám. Pak byl ale průšvih, když se mamka zeptala co to mám na sobě a já musela s pravdou ven. Příjde mi to zbytečná hloupost pak se čkolvěk cítí provinile Serte na to a rači dělejte co vás baví!

Text uživatele: 

Ještě nedávno jsem brala máme z peněženky… Přišlo se na to a maminka i tatínek z toho byli smutní a špatní a furt jsou… I mě to hrozně mrzí, ale byla to hold menší závist ostatním no samozřejmě jsem si s mámou hlavně promluvila a ulevilo se mi že to vědí, já bych jim to stejně řekla. I tak mě to mrzí a štve a jelikož jako věřící bude těžké se z toho i vyzpovidat… Jen vím že už to nechci dělat a nikdy nebudu