Téma: Období vzdoru a hysterické záchvaty dětí na ulici, obchodě, doma - jak to řešíte?

Text uživatele: Seřezat, nic jinýho nepomůže. Po prvním výprasku nejprve vyhrožovat a pak případně seřezat.

Text uživatele: Vzdor a hysterii bych neřešil. Fyzickým násilím bych možná řešil neposlouchání  -  např. když dítě háže druhému dítěti písek do očí a i když mu to 3x řekneš, tak to dělá dál, tak výchovná facka je na místě. Rozproudí krev v mozku v "centru poslušnosti" a to je cílem.

Text uživatele: Mňo, s výchovou nemám zatím zkušenosti, ale říkám si, že přísná a důsledná výchova od začátku tyhle stavy eliminuje, nebo ne? 

Text uživatele:   Já jsem teda při výchově byla dost tolerantní, teda ze začátku. Jenže ono to věčné domlouvání po dobrém nic neřešilo. Poprvé jsem malého plácla po ručičce když opakovaně vyhazoval jídlo z talíře a tyty nezabíralo. Takže já jsem zastáncem 3x a dost.  Oni to pochopí velice rychle, sice to není přesně podle chocholouška, ale rodič a zodpovědnost je na mě. Takže já to na veřejnosti řešila  domluvou (3x)  A potom jsem jej odtáhla na WC (kvůli svědkům), tam dostal průplesk a zbytek čekání byl v pohodě. Málo komu se narodí zlatíčko.

Text uživatele: Prý se děti mají nechat vyvztekat. Rodič si má sednout o pár metrů dál a počkat, až dítěti dojde energie.
Samozřejmě pokud např. dítě devastuje vybavení bytu, tak zasáhnout. Pokud si ale lehne na zem a začne kopat, tak prostě počkat, až dítě dokope Třeba v obchodě to může vypadat blbě, ale všichni máme, měli jsme nebo budeme mít děti a každý to asi zná od sebe nebo ze svého okolí.

Text uživatele: Švagrová nechává vyvztekat. Ale malej jí už  při tom záchvatu několikrát pozvracel pokoj.  Už se těším

Text uživatele: 

Jsem take zastance nechat vyvztekat ,ale ty pohledy a reci lidi me fakt dost vytaceji .Pripadam si jako krkavci matka co si neumi utisit vlastni dite.Dokud jsem nemela dceru tak jsem si o takovych maminkach taky myslela sve ,ale ted si rikam ze vychova deti a jeste v tomto obdobi by se snad mela vyucovat aby lidi vedeli ze to neni zadna prca. Zavidim vsem rodicum ktere toto obdobi presli bez hysterickeho vztekani a nastesti nevi jake to je a tem kteri jsou na tom stejne jako ja preji hodne pevne nervy -poterbovala bych casto nahradni ;o)

Text uživatele: 

mám 4 letého broučka - vztekáním a vzdorem si právě teď mezi 3 - 5 rokem formuje hranice (jo mý nervy, nejsem svatá )funguje na něj pokaždé něco jiného z těchto variací: v obchodě většinou důrazné NE a odvést pozornost jinam - ale pozor neuplácet, to se vymstí, kdž se nafučí a založí ruce, funguje nejlíp v klidu mu oznámit, že vztekáním a trucováním ničeho nedosáhne, že to na mě neplatí a že si s takovým mračounem a nafoukánkem nikdo nebude chtít hrát a maminka bude smutná. Když už je hoooodně problém (prcek zvyšuje hlas a napřáhne třeba pěstičku, nebo hodlá něco okolo sebe rozházet) funguje důrazné OPOVAŽ SE většinou doprovázené výhružkou, že mu ji plesknu - což se když nepřestane stane. POkaždém výstupu, když už se uklidní následuje obejmutí pusinka a sdělení že ho mám ráda i když zlobí, ale že je zlobení ošklivé a k ničemu nevede. nevíte někdo o pustém ostrově ? občas by se hodil tak na 2 dny - samoživitelka

Text uživatele: 

Tady asi každé dítě potřebuje jiný přístup. Někoho je třeba nechat vyvztekat, někomu třeba jednu uštědřit.Já měla to štěstí, že jsem tohle nikdy nepoznala. Období vzdoru prostě nepřišlo. Zase měla jiné mouchy. Krom toho, že její aktivita se nedala zvládnout.
Ale s příchodem puberty řeším problém posledního slova..samozřejmě jejího.

   

Text uživatele: 

Jsem pro lepanec ve správnou chvíli. Syn mi vzteky zmodral, až sehrál komedii o nemožnosti popadnout dech. A měl ji! A můžu říct, že to bylo poprvé a naposled.

Text uživatele: 

dobrý den, prosím o radu někoho koho to již s dítětem potkalo a poradil si.....syn 8r. najednou nechce chodit do školy,ráno se vzbudí s mírnými protesty se oblékne ale již v autě po cestě do školy začne se vztekat a brečet že nechce jít a nebo si začne vymýšlet nevolnost atd.Před školou to někdy vyvrcholí skoro až hysterickým výstupem brekotem a nelze s ním hnout.Podotýkám že jsem zjištoval zda ve škole nemá nějaké problémy se spolužáky nebo učitely ale i on mi tvrdí že ne.Jsem přes týden v zaměstnání v Praze,a tohle všechno musí řešit manželka,podotýkám že jsem syna nikdy za známky neuhodil vče řešíme rozumně sportovně učí se -lepší průměr,snad někdo z vás se s tímhle problémem setkal......a porádí,díky neštastný táta

Text uživatele: 

  Já bych to řešila se školou. Zašla za výchovným poradcem a buď to Vám poradí odborníka z psycho. poradny, nebo najdete řešení společně.  Ale dle mého je to jen přechodné období, pokud jinak vše ostatní funguje jak má, tak o nic nejde. Můj syn zase chodil na WC zásadně v hodině, pí.uč. si na rodičovském stěžovala a ze syna nakonec vylezlo, že starší žáci o přestávce mladším drží dveře od WC. Takže se buť nedostal tam a nebo ven. S učitelkou jsem to pořešila a je klid. Důležité je o tom mluvit doma, oni to málo kdy řeknou hned, z mého syna to leze jak z chlupaté deky. Ale zabírá, když jdem na procházku sami to se rozpovídá hodně. Držím Vám pěsti a přeji pevné nervy.