Téma: Dětská paměť - od kolika let je možné si pamatovat, co se stalo v dětství?

Text uživatele: 

Ahoj, no nevím, asi je obvyklejší 4 roky, možná i tři. Ale méně, no to je skutečně zajímavé. Ale možné je vše, mozek je složitý a rafinovaný orgán, který nám může skýtat mnohá překvapení. Určitě někdy v budoucnu při ještě lepších technologiích a znalostech dojde k novým závěrům a objevům, snad se toho dočkám .

Jsem se nechala unést, zpět k tématu - napadlo mě, zda jsi už tehdy měla nějaké svoje představy, nebo jestli tě něco nenutilo utíkat od reality k představám. A ty sis je tak vsugerovala, až jim věříš. Možná by ti na to fundovaně odpověděl nějakej psycholog, psychiatr nebo neurolog.

Text uživatele: Bývá to asi od dvou let, moje osobní zkušenost je tato, ale je to velmi individuální. Pokud si pamatuješ věci kolem třetího roku, není to zas tak neobvyklé. Doufejme, že ale nemáš sklon k depresím, tam je vynikající paměť, daná zvýšenou funkci amygdaly, častá.

Text uživatele: 

Dneska uz se vi o tom, ze i nenarozeny plod vnima svet kolem sebe a rozezna, jestli je jeho maminka v pohode nebo ne. Vnima ale samozrejme na jine urovni nezd narozene dite.
Verim tomu, ze  i ve veku do tri let si deti jsou schopny  pamatovat silne zazitky. Mohou se jim vybavit pri nejakem oziveni.

Text uživatele: 

Já si vše pamatji až od školky, to co bylo před tím mám jen takové záblesky. ale moje mamka si např. ještě pamatuje jak jí vozili v kočárku  

Text uživatele: 

Ja si pamatuju zazitky od 3 let, ale jen ty silne. Jeden je bolestivy (skriply prst v kocarku) a jeden mily - pod vanocni stromek prijel ohromny medved na detskych lyzich (to mi byly 4).

Text uživatele: 

Leontýno, pro většinu lidí nejste normální , protože to nechápou a nejde to vysvětlit. Netrapte se tím, mám to podobně, pamatuji si tak dávné věci, že je nemůžu ani tady napsat. A přesně si pamatuji jaký  to byl den,  barvy a přesné vůně těch míst. Pro naprostou většinu lidí je to nepochopitelné, někdy k smíchu, někdy je to vytáčí.

 Jinak oficiálně se ale udává, že útržkovitá paměť dítěte je zhruba od dvou až tří let. Protože to tak má většina . Do osmi let si pamatujeme více, pak  postupně s přibývajícími novými poznatky, zážitky a informacemi,   paměť u většiny lidí slábne. Není vždy na místě říkat malému dítěti, že si vymýšlí. Nevymýšlí si, není to fantazie, ono to VÍ, jen mu chybí ta správná slovní zásoba a argumentace.  

Text uživatele: 

Pamatuji si věci od svých dvou let. Byl konec války a pamatuji si nálety i cesty do krytu a další události z té doby.

Text uživatele: 

No to nejsou pěkné vzpomínky

Text uživatele: 

Ale vůbec ne, Mášo, mně se to líbilo, bylo to zábavné. Dokonce se nám do omítky trefila a spadla na zahradu pojistka jedné bomby s takovou vrtulkou. Moc se mně to líbilo, když jsem fouknul, tak se vrtulka roztočila a pěkně to bzučelo.

Jsou to pěkné vzpomínky a měl jsem skvělé rodiče i prarodiče.

Text uživatele: 

No, jak je vidět, tak malé děti to naštěstí vnímají jinak…

Text uživatele: 

Mám vzpomínky od dvou let.

Text uživatele: 

Ano, je to možné. Mám také vzpomínky, jako malinká to už jsem chodila, neměla jsem ještě dva roky a vzpomínám si na dědečka, jak sedával na schodech a kouřil fajfku. A pak také na jeho pohřeb, kdy jsem stoupala na špičky, koukala do rakve a pohladila ho po hlavě.  

Text uživatele: 

Ahoj. není to hloupost. Já si úplně přesně pamatuju, když naši přivezli bráchu z porodnice, Vím přesně i co měla maminka na sobě, kde jsem stála s babičkou, která mě hlídala, když naši vešli s tím uzlíčkem i co mi říkali. Bylo mi 2 a půl roku!

Text uživatele: 

Vzpomínám si na více situací z raného dětství ale jednu mám v zvlášť živé paměti.

Když mi mamka jěště dávala na noc plenky. Ty igelitové plenkové kalhotky co mi

nahřívala nad kamny mám stále v paměti. Jen nevím, do kdy jsem je potřeboval na noc.