Téma: Jak vybrat dětský tábor - rady, tipy, zkušenosti, názory, diskuze
Docela mě zaujal článek, který popisuje praktiky v dnešních táborech pro děti.
Většina z Vás určitě v dětství na nějakém byla. Připadá mi v pořádku, když děti drží různé služby na táboře, když se učí výpomoci v organizování a fungování určitého společenství. Jak to vidíte Vy? Máte zkušenosti s dnešními tábory?
(1 člověk)
(0 lidí)
Stránka otevřena 3565x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Zajímavý článek Barčo. Já sice zatím doma žádné malé táborníky nemám, ale zato sama jsem jezdila každý rok až asi do šesté třídy. 3x to byl stejný skvělý tábor v Jizerkách ještě před revolucí ( a to jsme byli ubytovaní v budově u lesa, byl u toho takový " buzerplac " kde jsme měli ranní nástupy atd. , na pokojích asi po čtyřech, palandy, klasika ), dva potom jiné - sruby + stany s podsadou.
Co se týče jídla, bylo ho vždycky až moc - nikdy jsme nehladověli a to jsem byla docela žrout.
No a teď k těm pracem, hlídkám atd. Co si pamatuju, tak ty první tři tábory byly celkem pohodlné, byla to sice nějaká sokolovna ale měli jsme tam tělocvičnu, pamatuju si živě sprchy i záchody a určitě jsme tam my deti neuklízely - spíš to řešili tak nějak lážo plážo sami vedoucí. Ale tak tábor je prostě tábor a nějakej ten prach a pavouci na zdech byli, to je normální 
Ale služby v jídelně byly - vždycky dvě děcka měly na starost otření stolů po jídle a takové ty věci, co byl člověk většinou zvyklý i z domova.
Ty dva poslední tábory měly trošku tvrdší režim, střídali jsme se v nočních hlídkách i ve službách v jídelně, sbírali v areálu tábora odpadky ale záchody jsme teda nevytírali.
Každopádně jsem se docela zasnila, už je to přes dvacet let a jakoby to bylo včera…
Tábory byly právě super v tom, že to nebylo žádný leháro, byl tam určitej režim a na ten možná dnešní děti nejsou moc zvyklé a proto to hůř snáší. Ale zase na druhou stranu, v pár reportážích ze současnosti jsem viděla opravdu otřesné táborové podmínky, takže co se týče toho článku a paní, kdoví, kde je pravda…
Záchody jsme taky neumývali, ale ani na tom bych neviděla nic špatného. Jen mě tak napadlo, co asi dnešní rodiče očekávají od letních táborů, jestli to nemá být jen luxusní odkladiště dětí.
No právě, taky mi to tak přijde…To co bylo holt před dvaceti lety na táborech běžné a normální, tak je dnes mnohými rodiči považováno pomalu za týrání. Nedej bože, aby někdo jejich děti nutil do jakékoli práce…Mám pocit, že tyhle " novodobé " tábory už asi s těmi původními, co pamatujeme, mají pramálo společného.
Přesně tak. Někteří rodiče jsou s prominutím idioti a nevidí si ani na špičku svého nosu.
Ale to je o lidech celkově, bohužel.
Já si Barčo myslím, že dnešní rodiče jsou moc úzkostliví (ne všichni určitě) a jak se všechno kontroluje a řeší, tak se taky přehání.
Mám za sebou školení hlavních vedoucích tábora a tak o tom něco málo vím. Podmínky pro hygienicky přijatelný tábor jsou celkem přísné a kolikrát možná přísnější než to mají někteří doma 
Je potřeba si ověřit, kam a s kým dítě posílám, protože se samozřejmě může stát, že některé táboty to zas až tak neřeší a to citlivějším povahám může způsobovat hysterii.
Copak těm rodičům nedochází, že je to vlastně pro dítě prospěšné? Děcka se tak učí samostatnsoti a zodpovědnosti. Doma snad nádobí po sobě neuklízí? Jezdívala jsme na takové mini týdny o prázndninách a výlety přes rok. Vždycky byly služby na nádobí a na úklid. To je něco přirozeného, k životu to prostě patří. Mívali jsme tak 15 - 20 dětí. Jedna skupinka sklidila ze stolu a druhá umývala nádobí. Měli to raz dva hotové a mohli si jít na polední klid (který teda moc klidem nebývá ). Já jako vedoucí jsme si neválela šunky, ale chystala další program a zajišťovala klid a mír 
Za ten týden jsem byla většinou unavená jako po vojenském výcviku, ale dělala jsem to dobrovolně, takže mi to zpetně dalo i spoustu energie. Vedoucí sice může být školený, může mít talent, může mít cokoli, ale pořád je to jen člověk a musí vynaložit nějakou energii na tvůrčí myšlení a hlavně má zodpověnost. Takže z dětí jsme si nedělali otrůčky, ale vedli je k samostatnosti a kdykoli by bylo potřeba, pomohli bychom jim. Jenže leckterý rodič nechápe, že to prostě taky máte nějak promyšlené a máte nějaký koncept
Takže to je za mě, a to jsem starostlivá ženská Ovšem tady taky platí, že je potřeba respektovat individualitu dítěte. Jak rodiče, tak vedoucí.
Tak jsem to četl. Paní si stěžuje, že jich bylo 10 na pokoji velikosti obýváku - bych ji fláknul.
Za totáče si nikdo nestěžoval, pionýráky byly v pohodě, tréninková soustředění taky (sportoval jsem závodně) a nikdy by takové blbosti nikoho nenapadly. Jasně, že starší měli právo prvního výběru, takže na nás mladší zbyl vždy nejhorší pokoj, ale byla sranda, kecalo se, říkaly se horory o černé ruce apod. A byly kanadské noci, kdy se polívalo, mazalo pastou kde co, lepily žvákačky do vlasů apod. To by dnes asi bylo jako vražda jak to tak vidím… 
Sami rodiče tak ty své děcka zhýčkají a promíjí jim všechno, že pak sebemenší práce a nátlak táborového vedoucího je považován za šikanu a hned tu je stížnost apod. k. k. tiny. Pardon, ale tyhle rodiče bych poslal někam.
Já bych je poslala na tábor, jako vedoucí a bez varování A přála bych jim oddíl dětí, vychovaných podle jejich gusta. A hrejte si s nima a rozvíjejte si je
My jsme jezdili na tábory…myslím od druhé třídy. Bydleli jsme ve stanech po dvou, spali ve spacáku, jediný domeček byla kuchyně, "koupelna" se jmenovala Olinka a voda se v ní ohřívala v takých kamnech na vodu. Chodili jsme na celý den na výlet, kde jsme pili vodu ze studánek a jedl celý oddíl z jednoho kotlíčku Měli jsme noční hlídky, služby v kuchyni a pod. a nikdy mi nenapadlo, že by něco bylo špatně. Všici jsme to přežili ve zdraví a celý rok jsme se těšili až pojedeme znovu.
Moje děti jezdí na podobný tábor a nikdy si nestěžovali. Vždy se jim tam líbilo a těšili se až pojedou znovu. A když se dcera prala a za trest musela pozbírat papírky po táboře nepřipadalo mi to nijak divné…doma by za to chodila s košem tak půl roku
Tak já jsem jako dítě jela na jeden opravdu docela hrozný tábor, takže jsem pak dost dlouho nikam jet nechtěla. Začala jsem znova jezdit až jako puberťák na šachový tábor už defacto jako instruktor a potom vedoucí a chytlo mě to tak, že jezdím doteď. A jak to funguje na našem táboře?
Každý den má službu jeden oddíl. Pro děcka to znamená hlavně utírat stoly před a po jídle, pokud jsou k obědu nebo k večeři brambory, tak pomoc s loupáním brambor (pomáháme samozřejmě i my vedoucí), když kuchyně nestíhá, tak někdy i pomoc s mytím nádobí (nepravidelně), pokud je v daný den táborák, tak nošení a chystání dříví a v noci hlídky. Hlídky jsou dobrovolné, když někdo nechce nebo chce, ale pak usne tak tvrdě, že ho není možné vzbudit, tak to neřešíme. Vytírání umývárek a čištění záchodů po děckách fakt nechceme, to dělá zdravotník.
Jinak na některých děckách je dost vidět, že nejsou zvyklé si nic dělat samy a poslední dobou čím dál víc pozoruju, že nejsou zvyklé na klasickou českou domácí kuchyni, která se na táboře vaří. S rodičema mám většinou spíš pozitivní zkušenosti - spíš říkají: "když bude moc zlobit, tak mu/jí klidně jednu střihněte", (což samozřejmě nedělám), než že by měli nějaké poznámky k ubytování, programu nebo třeba k jídlu.
Pro mě jsou tábory super věc a pokud jednou moje děti budou chtít jet na tábor, určitě je v tom budu podporovat. Dobrý tábor je zdroj spousty skvělých zážitků a výborná škola co se větší samostatnosti týče.
Naše vnučky na tábory jezdí a jsou tam spokojený. Je to asi věc názoru, náhledu a taky jestli vedoucí dokážou zaujmout. A taky rozhoduje jaká parta tam je. Já jsem v mládí též jezdil na L. P. T. a byl jsem tam spokojený. Neříkám, že vše bylo vždy o. k. , ale když byla dobrá parta tak se na nějaký chybičky kašlalo.
