Téma: Můj o 12 let starší přítel by chtěl potomka, mně je 22 let - jít do toho nebo ne?

   Já bych do toho šla. Když si to spočítáš, měsíc-dva na tom děťátku budete dělat, těhotenství trvá 9 měsíců, když dobře  a rok je v trapu. Nejtěžší je se rozhodnout a otěhotnět, potom už to jde samo a řešíš vzniklé situace. Hodně štěstí.  

Ja si zase myslim, ze tvuj pritel je docela nedockavy. Kdyz se na to sama necitis, klidne rok pockej. Bylo by preci krasne, mu k 35. narozeninam sdelit, ze mas pro nej sladke tajemstvi Casu mate oba dost, tak proc tlacit na pilu?

Vždy mě v těchto případech napadne jedno a to samé, když jsou partneři od sebe (tedy muž je starší) o nějakých 10 let a více - přece musí každýmu chlapovi být jasné, že když si ve zralém věku, kdy už má děti odrostlé a na další se necítí, najde  výrazněji mladší ženu, tak že musí počítat s tím, že velká většina žen ty děti přece bude chtít mít.

A stejně tak i v tomto případě - když si našel ženu, které je teprve něco přes 20, tak bez ohledu na jeho věk, musí přece počítat s tím, že každá se hned v tomto věku nebude cítit na to, mít hned děti. Tohle prostě musí pochopit a počítat s tím.

Hlavní je, jak se Ty cítíš. Je dobře, že také chceš, ale pokud ještě ne, tak nějaké vodění do školky šedovlasým manželem tedy argument moc není. Jen to nedělat kvůlii tomu, že "on chce". Hlavně, že se ale shodnete, domluva je jen na Vás dvou, ale spěchat zas tak moc taky není třeba. Když to "vidíš" na rok, dva, počká rok, dva.

Vždyť kolikrát se dnes muži žení či stávají otci až někdy v jeho věku, takže mu opravdu nic neuteče.

Pokud jsi nejseš na 100% jistá, tak bych ještě počkala.

Počkala bych, až si budeš 100% jistá, až tam nebude žádné ale, až budeš Ty sama cítit, že už je ten správný čas. Rozhodně bych do toho nešla jen proto, abych udělala radost příteli.  

Já bych z toho rozhodování vynechala vliv partnera, i když to jde těžko. Alespoň to, že bys mu chtěla udělat radost a že by už měl šedivět A podle toho, co si sama odpovíš na otázku: "Chci teď mít dítě? " tak bych se rozhodla.

Jde o to, že někdy si člověk není spoustou věcí na 100% jistý. Někdy si prostě musíš říct, tak jo, jdu do toho. Ale důležité je, abys nebyla do toho rozhodnutí nikým tlačená, protože to pak může v budoucnu zavánět výčitkami a obviňováním. Např. : Ty jsi mě k tomu přesvědčil a já to teď nezvládám. nebo Já jsem chtěla ještě počkat, ale kvůli tobě____ atd.

Zase bych se mateřství nijak přehnaně neobávala, protože to by sis taky mohla říct, že dítě nechceš mít nikdy

Souhlasím se všemi názory (i s Julčou kupodivu ) a dá se říct nejvíce.

Zeptám se: Proč si nejseš jistá? Chceš si ještě něco užít? Myslíš, že bys něco ztratila? Čekáš, že se ještě objeví něco jiného?

Trošku mě to z Tvé strany nesedí. Já když měl milující partnerku před lety, tak už mluvila o dětech a že by je klidně i měla se mnou hned (to měla 19 a studovala VŠ). Myslím, že Tobě nic nechybí a pokud přítele miluješ a víš, že on miluje Tebe, tak proč čekat. Zázemí máte, tak nevím. Spíš si myslím, že se něčeho bojíš - ale čeho? Možná i podvědomě. Zkus zapřemýšlet.

Mitsco, já teda děti chci, na tom se nikdy nic nezmění. Maximálně že to prostě nepůjde, ale párkrát jsem si třeba říkala, že se docela bojím, jak to budu zvládat. Zvlášť po zkušenostech s přítelovýma dětma.

Někdy je to prostě jen taková nejistota, která se klíďo může pojit jen s tím, že pořád všichni melou něco o tom, že na děti je ještě čas

No, ale máš pravdu, že v tazatelce něco hlodá. Může to být prkotina nebo něco vážnějšího. Někdo je třeba jen víc přemýšlivej a hloubavej

Ten její děti nemá.

A vždycky okolí bude 50% pro a 50% proti. Ale každý žije svůj život a měl by se sám rozhodnout. Ničemu tam početí nebrání -  bydlení je, peníze na vyšší náklady taky, milují se a vše klape. Tak o co jde? Rodiče…? Třeba jim vadí o tolik starší přítel…

Jo, to jeklidně možný. Jak říkám, variant je dost. A může to být fakt prkotina.

tak jsem tady konečne. Dost jsem o tom přemýšlela. Asi je to opravdu psychicky o co tady jde. A nevím zda to budu umět dost dobře vysvětlit. Takže pokud jde o mě na miminko se těším a nebojím se ani mateřství. Jak říkám, pár zkušenosti mám od bratra. Přítele si myslím mají rodiče rádi. Zezačátku byla ta otázka proč o tolik staršího, ale nyní vědí, že máme opravdu harmonický vztah, tak pravděpodobně už v tomto není problém. Je problém ve mě. ASI. Jde trochu o moji mámu. Jsem zaměstnána v jeji firmě ve které  mám opravdu pozici, že si nedovedu představit že by si musela hledat někoho za mě, jelikož je hrozně těžké někoho nového na toto zaučit.   Jsme maličká firma, kde má každý svoje a bez jednoho jediného to nemůže fungovat. UPOZORŇUJI NEJSEM WORKOHOLIK - to opravdu ne. Spíše asi moc přemýšlím nad ostatními. Já vím, je hromada času, ale když odejdu na mateřskou - musí už někdo perfektně ovládat to co já jinak prostě neproběhne den jak má. Jinak to asi nevysvětlím. Takže mi jde trochu o to aby se naši nevyvrátili až jim to jednou oznámím ale spíše kvůli firmě. Achjo, teď si asi řeknete proč řeším něco po čem je mi prd, ale toto asi potřebuji mít vyřešeno a pak už mi nic nebrání. Snad jste to trošičku pochopili. Moc děkuji za dosavadní názory a odpovědi. Vážím si toho

Tak je jestli je to takhle, tak bys přeci stejně jednou musela říct: "Čau mami, jsem těhotná! "

Není teda lepší, když ji na to upozorníš dřív, aby měla čas to nějak vyřešit? Já teda nechci tvrdit, že nemáš důležitou funkci ve firmě, ale určitě by se našel někdo, kdo by to zvládnul taky.

Chápu tvoje obavy, já taky řeším kolikrát kraviny. Říkám si, mám jít na tu vysokou? Co když mi to nebude vycházet v práci s termíny školy? (Mám dovolenou, někde ji musím vyplácat) Co když zjistím, že ta škola není úplně to, co jsem chtěla? (Alespoň budu mít vysokou a za ty nejmíň tři roky si třeba najdu konečně to, kam se chci v životě směřovat) Co zkoušky, co bakalářka, co milion dalších věcí? ! (Vždycky bude miliony dalších věcí, o kterých budeme přemýšlet, ale přeci kvůli tomu nehodíme vše za hlavu.)

Nemyslím si, že bys byla šílená, jak píšeš Jen ti to prostě vrtá hlavou. Ale myslím si, že tohle fakt není nic tak důležitého, abys kvůli tomu nemohla v klidu otěhotnět. Takže až tuhle myšlenku přijmeš za svou, směle do těhotnění

Asi jsem šílená, když se řídím prací že?

Ale vůůůůbec neeeeee. Prostě jsi měla štěstí - řekla bych, a máš prostě dobrou práci, kdy je k nezaplacení, když ji má člověk rád a je zodpovědný. A dá se říct, že jsi teprve začala (jako že nemakáš leta), tak prostě chceš nejdř. něco dokázat  a ne to někomu brzo předat (a ještě ho i zaučovat) proto, abys spěchala  k plínkám  a mnoha měsícům neprospaných nocí.

Třeba se na to ještě moc necítíš. A až budeš, můžeš být klidně doma jen rok nebo o něco  víc a pak jít třeba na částeč. úvazek s tím, že  o dítě bude pečovat manžel, když si to tak hrozně přeje. To je teda samozřejmost, já myslím jako  "trochu víc" že by to sladil s Tvou prací, abys z toho tolik a na dlouho nevypadla. Kdyby mu to teda umožňovala jeho práce, tak super.

Jeho práce mu to bohužel neumožní - je to řidič z povolání a nikdy neví jakou cestu pojede - kolik hodin nebude doma, takže toto by bylo určitě na mě Nejde o to že chci v práci něco dokázat, ale že mým matřestvím jakoby přidělám starosti mé mámě, jelikož si za mě bude muset hledat náhradu. Tak nějak jsem to myslela. A právě se bojím její reakce na moje těhotenství skrz toto

Podívej, přítel ještě není ve věku, kdy by musel tak moc spěchat, aby nenechal k touze po mateřství dospět i Tebe. Pokud je to jak píšeš, vše klape a máte se rádi, jistě to pochopí. A naopak si myslím, že kdybys toužila už teď, tak by to Tvoje máma taky určitě pochopila a poradila si.

Přesně. A já mám z psaní Tarantule pocit, že ještě sama k touze po mateřství nedospěla, že tedy ještě u ní není ten správný čas…

Asi máte pravdu, stejně bych se do toho nepustila hned - například tento měsíc uvidíme co ukáže čas a jak bude probíhat nynější rok. Třeba se naše plány uplně změní a třeba taky ne Děkuji vám za všechny Vaše reakce můžete klidně psát dále