Téma: Básňotexty od Rypoušice z MojeStarosti.cz

Hezké

To záleží na co by ty literární soutěže měly byt zaměřený.

Na básně/texty. Tahle je spíš jako klasickej text, nic, co bych nazývala básní, ale jiný jsou podle mě spíš básně, než texty. Takže pokud by to byla kategorie básní, tak bych vybrala ty, co tomu dle mého názoru odpovídají a pokud by to byla kategorie třeba písňových textů, tak bych tam vybrala ty "méně propracované", tedy ne, že bych si svá dílka shazovala, ale zkrátka bych vybrala takové, co se mi zdají, že spíš odpovídají dané kategorii.

A jinak všechny ať víc textový nebo víc básňový věci jsou určeny ke zhudebnění mnou, ale chce to ještě čas a hodně pilovat, než budu cítit, že je to přesně to, co jsem chtěla vyjádřit. Musím zlepšovat zpěv a vymyslet, jak to lépe nahrávat.

Prozatím bych byla aspoň ráda, kdyby mé básňotexty mohly fungovat i samy o sobě, bez zhudebnění, což mi doporučuje i máma, které sé mé texty líbí, ale ráda bych širší zpětnou vazbu.

No jo, ale jak si tu širší zpětnou vazbu konkrétně predstavujes? Můj názor je ten, ze záleží na koho to chceš zacilit. Třeba si umím představit situaci, ze to může přinést něco někomu, kdo teoreticky studuje psychologii a tvoje tvorba mu pomůže lépe pochopit klienta, co konkrétně klient prožívá, něco konkrétního ze života. Nejen teorii, co se učí ve škole.

To mě taky napadlo. je pravda, že zatím převažují depresivní texty. Občas se ale snažím vyplodit něco neutrálního. Ale holt většinou je to reflektování minulosti…

Já hudbu a texty vnímám následovně a vlastně bych byla ráda, kdyby to tak moji eventuální čtenáři taky měli: identifikuji se s hudbou i texty mých oblíbenců. Mám pocit, jako by to za mě někdo řekl a vyjádřil i hudebně.

Druhý můj pohled je takový, že v textech jsou "obrazy". Prostě když slyším dle mě dobrý text, představuji si, co mi z toho textu a případně hudby vychází a to mi nějakým způsobem dělá dobře.

Myslím, že mé potenciální publikum by tedy mohlo být širší, hlavně tedy lidi, co sami měli nějaký krize a mohli by právě cítit, že to, co píši, sedí i na ně a tím jim to ulevuje, ale klidně i na ty, co si žádným brutálním dramatem neprošli - prostě by jen dostali info, že život není vždy růžový a mohly by mít třeba větší pochopení pro někoho blízkýho, kdo něco takovýho zažívá apod.

A myslím, že u mě jsou následující klíčová slova: deprese, úzkosti, strach, řešení minulosti, řešení sebe sama, zmar, beznaděj, myšlenky na smrt, ale i světlé záblesky z minulosti i současnosti, naděje apod. A myslím, že v těchto věcech by se mohlo najít hodně lidí.

Mohlo. Ale myslím, že to je to, co potřebují nejméně. Stejně tak mi přijde, jako bys odmítala vystoupit ze své tmavé bubliny a "tetelila se blahem" v negaci.

Nerozumím tomu, ale prostě názor, jak to na mě působí.

Netetelím, to opravdu ne. Je to jednoduché, prostě to špatné, co jsem zažila, musí ven. Nic víc, nic míň. Mně psaní pomáhá, ať je to normální psaní (třeba blog), nebo texty. Ráda bych psala pozitivnější věci, ale to chce ještě čas, než se víc zahojím. Co píšu je jen odraz strastí. Ale chápu, že na někoho je to asi příliš depresivní, já jsem vůči tomu obrněná a nevadí mi to.

Došlo mi, že jde o domnělou sebeléčbu. Řekla bych ale, že jde o doživotní záležitost. Nejsem psycholog, ani psychiatr, můžu mít na věc jen svůj názor. Prostě mi nepřipadá, že vystavená bolest je pravou bolestí, která chce léčit.

Právě, že tím, že to pouštím, se snažím to léčit; snížit přetlak. Když něco napíšu, je mi v reálném životě líp a jsem víc v pohodě, což je úžasný efekt a stojí to za to. Pořád lepší toto špatné pouštět, než to v sobě dusit. Rozdíl taky právě je, že v v reálu jsem už docela pozitivní, ale cosi zevnitř pořád musí psát to smutné.  

A doživotní to svým způsobem je, jsem prostě depresivní typ, takže zamyšlenější texty to budou asi pořád, ale myslím, že časem snad upustím od těch sebevražedných apod. Ale pořád lepší psát o sebevraždě, než ji reálně učinit. Já si ulevím a můžu jít dál.

Ale přesvědčovat tě nebudu, je to tvůj názor.

Věta "Já si ulevím a můžu jít dál" je v rozporu s výrokem "zpětná vazba by se hodila"

Možná by seberealizace v jiné oblasti pomohla účinněji. Tohle mi připadá jako vír na vodě.

Ani já tě nechci přesvědčovat, je to jen zpětná vazba o kterou sis sama napsala. Promiň.

Přesně  Takto nějak jsem cele téma od začátku vnímala a proto jsem se ptala, jak by v to tomto případě ta zpětná vazba mela vypadat. Nějak me to do toho nepasovalo. A ejhle, Rypousek jen potřebuje to stále a stále ze sebe dostávat a naše názory a zpětnou vazbu v podstatě nechce slyšet.  

Rypousku ty v podstatě potřebujes prostor na vypovídani se a naslouchajíci ucho. A toto všechno poskytuje psycholog, jeho čas je zaplaceny. Když se před nim neumis otevřít, klidně mu dej přečíst ty básnický, pochopí te. A pak se seberealizuj někde jinde jak radí Barca.

Díky kavenko, jsem ráda, že tu někdo pochopil, co chci říct.

Tady může dostat radu a dostává ji, ale zbytek bych spíš viděla na literární diskuze, které se tvorbě věnují. Ty prokliky na blog by tam jistě získala také.

V postatě mi tahle témata nevadí, ale přijde mi, že rady tímto směrem jdou do prázdna.

Právě, že jste vůbec nic nepochopily, ale tak hlavně, že si notujete. Očividně jsem toto téma radši neměla zakládat.

Mně nejde o žádný vaše psychologický rozbory, o to se vás neprosím. Já chtěla zpětnou vazbu na mé texty, zda jsou něco říkající, zda jsou dobré či ne. Pitvání jsem neočekávala. Špatně jste to pochopily, ale asi nemá cenu to víc rozebírat.

Howgh

PS: K psychologovi nechodím a nehodlám to prozatím více opakovat.

Naopak my to pochopily dobře. My pochopily, ze nechces od nás rozbory a rady. Proto Barca psala, ze tady můžeš dostat radu (tady na to ten web je), ale pochopily jsme, ze o tom nestojis.

A odpověděla ti i na ty básně, ze to lide potřebují nejmené (aby se v tech básních našli) Hele když to řeknu naprosto otevřené a tvrdé. Vyhýbala jsem se tomu, nechtěla jsem te ranit. Já vubec nemám chuť číst tvé depresivní basne-odpadky čeho se potrebujes zbavit, aby ti bylo lip. Proč by mel někdo ty odpadky sbírat a hrabat se v tom? A jak píší, kulantne a s respektem ti to psala i Barca. Ani lide, co prožívají něco podobného se nepotřebují prehrabavat v tvých pocitech.

Sama jsi přiznala, ze si psaním básní ulevis a můžeš jít dal. A na to jsme právě reagovaly s Barcou. Ulevit si můžeš u psychologa.  Jak vidíš, sice si ulevis i psanimn básní, ale nutné k tomu potřebujes další lidi, aby se tvymi básněmi zabývali, dali tomu svůj čas a věnovali by se ti. Řekli ti jak to vidí oni. Bez nich nejsi spokojena. Tak natvrdo. Lide potřebují nejméně číst tvoje depresivní básně. Tím nikomu nic nedas. Pokud chces opravdu lidem pomáhat, dej se sama do pořádku za pomoci někoho, kdo pomoc tobě bude mít zaplacenou a pak se zkus sebe realizovat nějak jinak (třeba budeš chodit duchodcum do domova důchodců něco předčítat)

Ok, taky názor, ale budu si dělat, co chci.

Vsak ano, dělej si co chceš. Ale jak vidíš, kolik lidi je prihlasenych a nenašel se nikdo, kdo by se k tvým básním slovně vyjádřil. To je přece také odpověď.

Jo a jaká? Pokud tu není téma o blbostech a o sexu, nebo tu někdo nedává reklamy, tak se tu žádné cizí názory nijak nehrnou.

ukončeme to, nebudeme se v tom víc pitvat.

Jdu spát.

Ty potřebujes byt za každou cenu dominantní. Zpochybňujes můj názor, davas otázku, ale vzápětí to negujes a dominantně říkás, ze to ukončujes, ze jdeš spát. Tak dobrou noc, no, co víc ti k tomu mohu napsat, ze.

Ale tak přece jen ještě odpovim. Musíš i v tom celém chování lidi na webu číst mezi řádky. Mas pravdu v tom. ze se tu cizí názory nějak nehrnou. V tom je ta odpoved, co sis mela najít mezi řádky. Lidi tvé básně s prominutím nezajímají. Nechtěla jsem to takto natvrdo psát. To sis mela sama domyslet. Stejně jako tebe nezajímají ty témata o blbostech, jak sama pises. Pro každého je holt blbost něco jiného, každého zajímá něco jiného. A neboj, nejsi v tom sama. Na ma témata také moc odpovědi nebylo, také to holt lidi nezajímalo. Tak to v životě chodí.

Nechce se mi věřit, že je každý tak omezený svým mikrosvětem, že nedokáže vnímat i jiné věci, narozdíl od tebe. Nevím kde žiješ.

A nevím, kde jsi byla na tom, že to znamená, že nikoho nezajímají.

Baví tě mě trápit a shazovat? Co z toho máš? !  

Argumentuješ pěkně hloupě. Ne, nereagování není jasná odpověď!

Pane jo, pane jo proč jsem se do teto debaty vůbec pouštěla?

Evidentně jsi nic nepochopila a bezdůvodně napadas. V žádném případě te nechci trápit a shazovat.

Tak zůstaňme u toho, že jsme se navzájem nedorozuměly a tím to hasne. Nebudem to víc rozebírat, protože bychom se asi i nadále nedorozumívaly. Nechci se hádat ani útočit.

Je pěkný den, tak si ho užijme.

Neměla by ses poohlédnout po jiné činnosti? Mě se náhodou Rypoušičiny básňotexty libí. Stejně tak poezie Jaroslava Seiferta, Václava Kopty a  spoustu jiných. Z nitra hlubokých duševních muk vždy vyvěrá ta nejlepší tvorba. Viz básníci a jejich duševní trýzeň.

Přesně tak, ne nadarmo je tvorba mnohdy nejaktivnější (a někdy i nejlepší) právě v období největších útrap.

Co výtvarníci, hudebníci, spisovatelé a jiní básníci? Spousta z nich si prošla hnusem a udělali excelentní díla! Gogh byl magor, Cobain taky, Ladislav Fuks, Ota Pavel a tak bych mohla pokračovat…

Seriozní muž

Ty nikoho jinam neposílej, myslím tím kavenka, protože Ty tu jen falešně pochlebuješ, na rozdíl od jiných.

Více se k tématu samotnému a následné diskusi vyjádřím později.

To je zbytečná skepse, nejednalo se o falešné pochlebování a nikoho jsem nikam neposílal.

.

Kristova hnáto, nebudu tady slovíčkařit! Jestli sis nevšimla, tak jsem už v předchozí reakci psala HOWGH, nechtěla jsem to dál rozebírat, ale ne, tys mě musela shodit!!

Zajímalo by mě, zda jsi vůbec četla i něco jiného, nepíšu jen o sobě a ne jen negativně. To jen tak ad marginem.

Svůj názor jsi řekla, víc nepotřebuju, své niterní pocity s tebou ani jinými tady probírat už nehodlám, to se člověk leda spálí.

Znovu opakuji HOWGH a byla bych ráda, kdybys to konečně respektovala.

Zdar

 Pokud jsi napsala HOWGH a že jdeš spát, tak jsi to měla udělat. Mohla sis ušetřit jak Kristovu hnátu, tak i závěrečné Zdar. Nikomu totiž nemůžeš zakázat, aby psal své názory i tehdy, kdy už se ti to nelíbí. Ale můžeš to ignorovat.

Dnes (19.04.2018) jsem plodná, tak je tu ještě jedna

"Kráčím s taškou přes rameno

Je noc a září lucerny

Dumám, cítím se ztracená

Nechci do žádných očí hledět

Bolí mě z chůze koleno

Oblohou táhnou mraky černý

Jsem uvnitř zraněná

Nechci nic vědět

Chci jen tiše sedět…

Nechci víc, abys byl můj

Nechceš běžet, tak stůj

Já si však budu sama stále

Budu jediná stát sama v sále

Před dychtivým davem

Budu se tetelit blahem

Vydávám zákaz vstupu

Svůj prostor si střežím

Má dlaň dotýká se jen mé dlaně

V hlavě cítím tlak

Nevychází zvuky z trupu

Nepospíchám, neběžím

Nočním polem toulají se laně

Upřu na ně zrak

Nade mnou krouží mrak…

Nechci víc, abys byl můj

Nechceš běžet, tak stůj

Já si však budu sama stále

Budu jediná stát sama v sále

Před dychtivým davem

Budu se tetelit blahem

Vracím se na pevnou půdu

Mám ji pod nohama, jistou

Neškobrtám, mám klidnou chůzi

Dech se mi klidní a oči klíží

Jsem zpátky a navždy tam budu

Piji ze studánky vodu čistou

Žádné chvíle hrůzy

Můj kýžený klid se blíží

A ke mně směle míří…

Nechci víc, abys byl můj

Nechceš běžet, tak stůj

Já si však budu sama stále

Budu jediná stát sama v sále

Před dychtivým davem

Budu se tetelit blahem"

Z téhle básně se dá vyčíst touha po všeobjimací a ochraňujicí mužské lásce. Zřejmě asi něžný pohled štamgasta v hospůdce zapůsobil na citlivou duši básnířky.