Téma: Jsem tlustá a spokojená - mám dát na názor ostatních?

Jo, zrovna si jdu pro něco na zub....

To úplne nevím jestli mi pomůže

Pomůže s čím? Píšeš, že jsi spokojená 

Jsem, ale jak to mam vysvětlit mame, babičce???

Nijak, mají Tě určitě rády takovou, jaká jsi. Ať oplácaná, nebo štíhlá.

To já vím, jen mě obcas stve že mě nejposlouchaj

BMI platí pro osoby nad 18, či spíše 20 let, když je plně ukončen vývoj. Takže pak zřejmě budeš nad hranicí ještě víc. Třeba jedna moje spolužačka z VŠ, fakt hodně silná, měla někde fotku z 16, a tam byla jen lehce oplácaná. Chci tím říct, že pak se rok s rokem sejde, a bude to ještě víc, pokud tedy nezměníš životní styl. Ale vlastně vůbec nevíme, kolik měříš a vážíš.. ?

Jsi ve věku mojí sestry, ta má 165 a váží asi 56, a je tak akorát.

Merim asi 164 cm a vážím asi 71kg

Hm, to je celkem dost. Já mám 162, vážím 61, a to je mi skoro o 10 let víc, a přesto hodlám alespoň tak tři čtyři kila shodit. A to mám ještě těžké kosti, znám pár holek na pohled oplácanějších a váží třeba 58. Ale za ty kosti jsem ráda a musím zaťukat, nikdy jsem neměla nic zlomeného.

Já vím, ale po tom co jsem dříve se stejnou vyzkou vážila necelých 30kg. A byla jsem neustale hladová, nepříjemná na okolí, mela jsem migreny a tak. Tak konecne tohle zmizelo, cely rok jsem si nic ne zlomila

Možná bys trochu zhubnout mohla, ale nejdůležitější je, jak to vnímáš ty. Pokud jsi se sebou spokojená, je to v pořádku. Co se rodiny týče, asi bych to moc neřešila. Na jednu stranu píšeš, že od nich pořád slyšíš, že bys měla zhubnout, pak zase píšeš, že jim to nevadí. Kdyby jim to bylo jedno, jak vypadáš, tak by nic neříkali, ne? Je vidět, že jim na tobě záleží a myslí to s tebou určitě dobře, to jo. Pokud s nimi ale svou váhu řešit nechceš, řekni jim to, co jsi tu napsal nám - že je to tvůj život a tvoje tělo a že jsi s ním spokojená.

Já vím, že mam par kilo navíc, ale nikdy jsem nedokázala byt uprostred, proste anorekticka a nebo tohle, a toto mi výhovuje je víc.  

Jen jsem se chtěla zeptat, jestli to nemam udelat kvuli nim, siCe nesnasim, kdyz mi nekdo rika co mama delat. Ale uz mě to nebaví poslouchat.

Jedna malá rada do života, která se netýká jen hubnutí. Cokoliv budeš v životě dělat, snaž se to dělat kvůli sobě, ne kvůli druhým, ať už jsou to rodiče nebo kdokoliv jiný. Oni tvůj život žít nebudou, ale ty ano - a jen ty jsi za něj a svá rozhodnutí zodpovědná. Pokud budeš žít svůj život tak, jak by si přáli druzí, nikdy nebudeš doopravdy šťastná.

To mas pravdu, moc děkuju

pokud chces neco delat tak jenom kvuli sobe, pokud si ty sama se sebou spokojena tak na ostatni kasli

To se ti snadno rekne, ale neustale on nich slyšet, že tohle by jsem jist nemela a tohle taky ne.

mozna se mi to snadno rekne protoze vim ze bych nemel problem jim rict at se nestaraji, tobe je 16 tak to je neco jineho

tak treba az ony budou jist tak do nich aky zacni hustit at to neji a tamto neji a veme si radeji zeleninku a zapije to vodou ze studanky atd, jak ony tobe tak ty jim

Pokud jsi se sebou spokojená, tak v tom nevidím problém a je dobře, že jsi se z anorexie a bulímie dostala, klobouk dolů a radši mít 71kg než necelých 30g.

Nehubni jen proto, že to ostatní chtějí, když budeš chtít hubnout, tak kvůli sobě. , ne kvůli jiným.

Ahoj. Tak jsem si přečetla tady příspěvky a upřímně nechápu tvou rodinu, že ti říkají, že jsi tlustá, když jsi předtím měla poruchy příjmu potravy!!! Oni asi neví, jak to může dopadnout, když mají takové kecy, jinak by byli zticha!

Buď ráda, že jsi se z toho dostala. A ano, máš trochu kil navíc, ale jestli jsi sama se sebou spokojená, tak to neřeš. Chlapi mají raději ženské, které mají za co chytnout a ne aby je tlačili kostma. Takže pokud je tobě fajn, tak to nech být. A jestli se rozhodneš někdy zhubnout, tak jen kvůli sobě a opatrně, zdravější a pravidelnou stravou, cvičením, ale jen se prosím tě nevracej k anorexii apod. Má sestra s tím měla taky tak v 16-ti problém, pak musela brát hormony, kdy hodně přibrala, pak zdravějším způsobem zhubla a teď i když už má 30, tak je jídlo pořád téma, které se nesmí moc zmiňovat, je hubená až hrůza, i když jí relativně normálně, ale stejně se pořád hlídá. Ale to jak říkala doktorka se už nikdy nezmění. Takže buď ráda, že ses z toho dostala bez následků a užívej si života taková jaká jsi!!!

Ona váha je velmi relativní. Záleží taky na stavbě těla a zda opravdu je to tuk či svalová hmota.  

Já měřím 173 cm, byly doby, kdy jsem vážila 70 kg, ale nepůsobila jsem tlustě, před 3 roky jsem měla 50 kg a to už byl masakr. Při mé postavě  jsem působila odstrašujícím dojmem.  

A pokud ty máš pocit, že je to v pořádku, cítíš se dobře, tak to je podstatné. Je důležité, aby ty jsi byla spokojená sama se sebou, na okolí se vybodni.  

Tak 70 na 173 je asi jako 61 na 162, což mám já. Hrůza to není, jsem taková normální, v oblečení by ani jeden neřekl, že mám hubnout, ale pár kilčo by to chtělo. Měla jsem ale na začátku léta úraz, tak jsem teď poslední půlrok moc nesportovala.

Zdejší autorce bych doporučila konzultovat to s lékařem, opravdu záleží i na typu postavy atd. Ale na těch aspoň 67 kg třeba by to chtělo, si myslím.

Já si  myslím, že každý má vážit tolik, v kolika kilech je spokojený.  

Mě vyhovuje takových 57kg a když mám třeba jen o 2 navíc, už to na sobě poznám a vadí mi to.  

Pravda, když jsem měla těch 50, jsem si myslela jaká nejsem kočanda, no, než mě okolí ubilo argumenty, že tomu tak není. Přirovnání k radiátoru neznělo lichotivě.  

Takže ted se snažím, abych se vrátila k mým ideíálním 57, jelikož jsem kapečku přes .  

A pokud ona má dojem, že je v pohodě, nechala bych to tak.  

Pořád řešíme, co si myslí ostatní, ale přece je důležité, co si myslíme my. Pokud budu mít pocit, že ta váha je v pořádku, že jsem v pohodě, ono se to na mě promítne  a váha se upraví tak jak má.  

Ahoj Ello, také jsem měla ve Tvém věku stejné problémy. Určitě je lepší být oplácaná než nemocná a věřím, že jsi takhle spokojenější. Měla jsem v 16-ti stejnou váhu 71kg na 162cm. Pak jsem hodně chodila a pohybovala se v přírodě, protože jsem měla koníček, který se s přírodou a tábořením ve volné přírodě úzce kloubil, ale nezhubla jsem víc než tak na 65kg. Přesto jsem asi ve 30ti začala zvažovat jiné trénování svých chuťových buněk. Prostě jsem jedla často a méně a chodila jsem běhat a dnes jsem spokojená. Při 162cm a asi 60ti kg. Nesleduju svou váhu. Váhu doma nemám a chutná mi všechno, jen tuky moc nemusím.

Vykašli se na ostatní, buď taková, jaká jsi Jedinné na čem záleží, aby ses ty sama cítila dobře a byla sama se sebou spokojená, není nic důležitější než aby byl člověk v psychické pohodě a ta jde pak dohromady i s tou fyzickou