Téma: Práce, studium, bydlení - jak byste se rozhodli vy?

Co se studia týče, studiem se člověk připravuje na své budoucí povolání, takže by měl studovat hlavně to, co ho baví a čemu by se ctěl v životě opravdu věnovat. Takže si zkus upřímně položit otázku, jestli tě ten obor bude opravdu bavit nebo jestli chceš studovat spíš jen proto, abys měla "lepší" titul. Pokud Tě studium baví, nevzdávala bych to kvůli tomu, že Tě studium stresuje. To, že je to pro Tebe stres, je samozřejmě v Tvých očích zápor, ale zase na druhou stranu je lepší naučit se zvládat stres už při studiu než s ním potom zápasti ještě v zaměstnání.

Myslím, že studium s prací jde určitě skloubit - dělá to tak spousta lidí - a navíc nikdo neříká, že musíš pracovat na plný úvazek. Stačí třeba i poloviční úvazek nebo pravidelná birgáda, obzvlášt tehdy, když máš rodiče, kteří Tě podporují, což taky není samozřejmost. Zkušenost s bydlením a hledáním v Praze sice nemám, ale některé mé spolužačky ze školy tam skončily a jsou docela spokojené - co se týká pracovních příležitostí, je jich v Praze jednoznačně nejvíc.

Ze Tvého psaní mám pocit, že se všeho dopředu strašně moc bojíš a (možná zbytečně) hledáš téměř na všem důvody, proč do toho nejít. Zkus na to jít opačně - sepsat si důvody, prořč do toho jít: osamostatníš se, nebudeš zcela závislá na rodičích, získáš nové zkušenosti, poznáš nové lidi atd. Co můžeš ztratit? Pokud by se Ti v Praze nedařilo či nelíbilo, pořád se máš kam vrátit. Přemýšlej o tom.

    Překonej tu lenost a jdi do toho, máš perfektní zázemí, rodiče Tě podrží. Podle mého si moc nevěříš a to je chyba, musíš si říkat: „to zvládnu"  Praha je dobrá volba, je tam opravdu víc příležitostí. Zabojuj trošku, nedívej se na to s obavou, ale jako na šanci něco dokázat. Co Tě nezabije, to Tě posílí. Hodně štěstí.  

Pokud jsou rodiče ochotni Tě ve studiu podpořit, asi bys váhat neměla. Mně je sice zle, když se zamyslím, jaké strašlivé cifry za mojí "udržbu" vydávají rodiče a nakonec i přítel, ale už jsem vzala rozum do hrsti a snažím se jim to "vracet" v podobě úspěšně složených zkoušek a viditelném rozvoji v profesním životě (hlásím kdy se mi co povedlo, že mě nechali na praxi zavést kanylu a intubovat psa apod…) . A hlavně - až budu jednou dostudpvaná, úspěšná a bohatá () veterinářka, rodičům to budu moct vrátit, zapltaím jim pobyt v lázních, když ho budou potřebovat, pomůžu jim s bydlením atd. Neříkám, že vysoká škola a x titulů před a za jménem jsou zárukou úspěchu, ale lidé na to tak často koukají. A pokud se jedná o jeden rok, aby sis dodělala bakaláře…vždyť to uteče jako voda. A pokud si teď nejsi jistá, a bojíš se co a jak, další rok školy Ti dá příležitost se trochu rozkoukat, poptat se po bydlení a poohlédnout po zaměstnání. Já mám před sebou ještě 3 roky a najednou mi to přijde pekelně málo, a to mám představu o životě a nebojím se do něřeho jít po hlavě, bez jistoty, jak to dopadne. Byla jsem stejná, jako píšeš, že jsi Ty a musela jsem se naučit tenhle přístup, jinak bych se zbláznila. Teď jsem někdy možná až moc v klidu, ale už jsem se něco naběhala po doktorech i kvůli stresu a psychice a ono to za to postě nestojí. Jak říkal můj kamarád - člověk se z toho neposere.

   Opravdu se zkus uvolnit a nějak oderagovat. Pracovat budeš celý život, tak než brigády, abys "zabila" volný čas, si sedni s knížkou nebo vyraý někam s přáteli nebo sportovat. V životě už tolik času mít nebudeš. Stresovat se opravdu nemá smysl - tím ničemu nepomůžeš, situaci nevyřešíš a ještě si škodíš. Pokud by Ti škola nebo práce nevyšla, rodiče Tě určitě nevydědí, tak o co jde? Zkusíš to jinde…

   Myslím, že máš opravdu lepší tu školu dodělat v kuse, budeš to mít "uspořádanější". A mezitím můžeš shánět místo v Praze nebo kdekoliv jinde a kouknout po bydlení. Všechno jde, jen se toho neboj. Když to nezkusíš, nepovede se to určitě. A nemůže se stát nic horčího, než že Tě odmítnou a zeptáš se jinde. A v téhle době asi není nic zvláštního, že není snadně sehnat práci, takže Tě určitě Vaši nebudou vnímat, jako "spráskaného psa", ale naopak Tě podpoří a budou se Ti snažit pomoct.

   Neboj se toho. Když člověk něco moc chce, tak se to časem vyplní. Ale musíš tomu věřit a chtít a jít tomu naproti