Téma: Čím byste byli za totáče a vaši rodiči dnes?

Stýskání po totáči v jiném tématu mě přivedlo k těmto úvahám - berte to jako hru na:  co by kdyby.  

Přemýšlela jsem, čím by asi byli moji rodiče, kdyby vyrostli až po sametu a co by asi bylo se mnou, kdyby mi bylo kolik mi je a byla osmdesátá léta.

Táta by asi měl zase jen učňák, ani demokracie by z něj studijní typ neudělala. Dělal by dnes (16.07.2017) asi zhruba totéž co tehdy, jen asi ne celý život u jednoho podniku a prokládal by to soukromým podnikáním, kde by se mu asi moc nevedlo, protože sice měl vždycky dobré nápady, ale jinak by na podnikání byl moc velký dobrák, byl moc důvěřivý a moc lehkomyslný.

Máma by mohla na vysokou přestože měla tátu živnostníka, takže by měla vysokou a dělala by to, co by ji nejvíc bavilo a myslím, že by v tom byla dobrá i když ne prvotřídní, protože sice má správný talent, ale nemá potřebné sebevědomí a kuráž - a to by jiný režim nezměnil.

Jen z toho vyplývá, že to bych nebyla na světě, protože žít oni v dnešní době, tak by se máma s tátou vůbec nepotkali, protože se potkali díky tomu, že máma nemohla na tu vysokou, a dostala pracovní umístěnku do tátova bydliště, kam by ji jinak vůbec nenapadlo jezdit.

No a já žít v osmdesátkách tak bych taky neměla vysokou, ne sice kvůli kádrovému posudku, protože táta dělník by už mého dědečka kapitalistu vykompenzoval, ale kvůli tomu, že na vysokou, kam bych chtěla, se dalo dostat buď díky vysoce nadprůměrným výsledkům (já měla jen velmi dobré) nebo díky tlačence (a tu jsem neměla vůbec).

Seděla bych asi v kanclu v nějakém státním podniku a dělala nějakou poloadministrativní práci a kdybych měla kliku, možná by tam nebyly píchačky, ale jen docházková kniha. Není vyloučeno, že bych skončila ve školství (chudáci děti).

V KSČ bych nebyla, ale v ROH ano, protože nebýt ani v tom ani v tom bych neměla odvahu.

Byla bych vdaná   (nebo rozvedená), protože žít s někým na hromádce by se mi zdálo moc výstřední a kdo by odolal kouzlu novomanželské půjčky. Můj manžel by pravděpodobně byl společensky průměrný člověk, protože lidi, co v tom režimu dokázali být úspěšní, se mi příčili a na život s disidentem bych neměla odvahu - takže nějaký zlatý střed. Žili bychom v paneláku, na auto ani chatu neměli. Po víkendech a jako dovolenou bych možná trempovala (pokud by to bavilo i manžela) a po večerech jako koníčka dělala něco podobného tomu, co v dnešní realitě dělám jako práci. Děti bychom určitě měli - předpokládám, že by šly studovat.

Pokud máte taky chuť si zafantazírovat - tak jak byste si tuto virtuální realitu představovali vy?

PS: a pokud máte pocit, že podobné co by kdyby je blbost a vše by mohlo být úplně jinak, psát to nemusíte, protože to samozřejmě vím - opakuji, je to jen hra - a není povinná.