Téma: Vyměnili byste muže za kočku, milé dámy?

Pluto, hezky jsi to napsal, pobavilo

Odpověd na tvou otázku: nevyměnila bych... i když jste vy chlapi někdy na zabití....

To mi připomnělo jeden článek....

on to tam prostě nemá!

Opravdu jsem se snažila skamarádit, ale můj nový kocour se na mě ani nepodíval, přestože jsem mu vytrvale strkala obličej před čumák. Zajímaly ho i mušince na obrazu, jen já ne. A pak mi v televizi vysvětlili, že samci to tak prý dělají. Hlavně ti dvounozí.

Říká se, že ženy jsou ochranitelky a muži lovci. Nebo že chlapi mají nevěru v genech… No, nevím. Mám kamarádky, co zahýbají stejně zodpovědně jako muži (doma všechno klape), a znám chlapy, kteří místo lovu téměř kojí. Ale nedávno dávali dokument na BBC o rozdílech mezi pohlavími a podle něj na tom, jestli máme, nebo nemáme pindíka, někdy přece jen záleží.

   Vybrali deset mužů a deset žen a ti pak procházeli různými testy, které měly vyvrátit nebo potvrdit nějakou tu tutovku. Tak třeba-muži jsou častěji nevěrní než ženy. Opravdu?   Ptali se jednoho po druhém, jak často a jestli vůbec svým polovičkám zahýbají, a vyšlo najevo, že chlapi jsou vážně nevěrnější. Detektor lži pak na ženy prásknul, že se nevěrou jen nerady chlubí a že skóre je fifty fifty.

   Další zaručenou pravdou bylo: ženy jsou na rozdíl od mužů ochranářky a pečovatelky. Opravdu? Aby zjistili, jak to je, posadili před nějaký špinavý barák v centru Londýna asi sedmiletou holčičku. Během hodiny se u ní zastavilo a pomoc nabídlo čtyřiačtyřicet žen a jeden muž.

   A teď k tomu kocourovi. Tvrdili tam totiž, že muži-čili samci-se zajímají o věci, a ženy-čili samice-se zajímají o živé tvory. Opravdu? Tentokrát zkoumali čerstvě narozená mimina. Nad každou postýlku se postupně naklonila usměvavá paní. Všechny holčičky, ale opravdu všechny, se jí zaujatě dívali do tváře. Chlapečkové si mohli hlavy vykroutit, ‚zčekovali‘ kdeco, ale nějaká paní je vůbec nezajímala.

   Po tomhle pokusu mi zazvonil mobil. „A víš čím to je? ! “ pozdravila mě Martina, taky milovnice dokumentů. „Oni těm chlapečkům ukazovali blbou část těla. Kdyby si ta holka sundala podprsenku, čuměj jak zjednaný. “ Konec hovoru. Martina s Mirkem procházejí už delší dobu manželskou krizí. Ona o něm říká, že ji vůbec neposlouchá, nerozumí jí, nevnímá ji, nemiluje, on o ní říká, že zbytečně prudí. Možná je Martina trochu hysterka, nicméně další pokus její teorii potvrdil.

   Posadili chlapíky před televizi a pouštěli jim zprávy, které střídavě četli moderátor a moderátorka (představte si naši Borhyovou, jak čte televizní zprávy v tričku o dvě čísla menším, usmívá se a jazykem si olizuje zuby každých asi tak deset vteřin-takhle nějak vypadala). Když se pak ptali, o čem ty zprávy byly, převyprávěli pánové naprosto přesně moderátorovy aktuality, ale ani jeden –opravdu ani jeden z normálně slyšících mužů-si nevzpomněl (neslyšel! ) na jedinou věc, kterou hlásila ta moderátorská sex bomba. Zato poměrně přesně popsali, co měla na sobě, a odhadli, že velikost její podprsenky bude něco kolem 70 C.

   Píp…telefonáty s Martinou jsou jako přerušovaná soulož. „Jsou to normální trubci. Jak chceš žít s někým, kdo před kozatkou ohluchne, před sirotkem oslepne a budík mu přijde zajímavější než tvůj obličej? ! “ Volat z pevné linky, řeknu, že mi třískla telefonem. Jak říkám-mají s Mirkem krizi.

   Když zkončil poslední pokus volala Martina znovu. „Vidělas ty dva, jo? “ Myslela tím manžele, kteří si nechali zrentgenovat mozky a doufali, že snímky ukážou, že ten druhý je blbec. No, a snímky ukázaly, že se panovi vůbec neaktivuje část mozku, ve které sídlí empatie. Neurolog, který pokus prováděl, řekl, že muži mají to místo obecně menší-ale vy, milej pane, vy ho nemáte vůbec. „Ty bláho, dyť ten chlap za to vůbec nemůže! On to tam prostě nemá! “ ječela Martina. „To je, jako by po mně někdo chtěl, abych mu vypočítala daně. Jak bych to asi tak udělala, když to tam nemám? ! “ Zařvala, típla mobil a šla se po sto letech s Mirkem pomilovat. Asi se přestala snažit ho chápat. Odlišnost se totiž pochopit nedá, ta se dá jen respektovat.

   Kocour si na mě postupem doby zvykl a občas mě pohledem přímo hypnotizuje, to když má hlad. Nejvíc si to užívá v šuplíku s ponožkami. Nechápu, ale respektuju. On se zase neuráží, že chodím čůrat do mísy, a ne na kočkolit. Byl by to vlastně ideální manžel a nepochybuju o tom, že by stejně mluvil i on o mně. Takže, milé sestry: nějaké zvednuté prkénko nebo boční pohled na hezkou holku vás nesmí rozházet. On tam totiž má něco úplně jinak než vy. A něco tam prostě nemá.

 marianne, leden 2008

z tohoto clanku stejne jako ze serialu a filmu pro zeny a diskusi o muzich  je znat ze jesli zenam opravdu neco chybi tak je to schopnodt sebekritiky a velkorysost. Bylo by obcas dobre zacit u sebe damy..   Nekdy  staci jen na sobe pracovat-na tele i na duchu- a ne jen hazet vsechnu vinu na nej... Eduard Wolf

No ještě, že muži jsou ve většině případů ochotni  uznat svou chybu, neznalost nebo omyl, a ješitnost  a arogance jsou jim proto naprosto cizí.

Je to k popukání  ale asi neznám ty správné chlapy.. samé chlapokočky.  

Nesetkala jsem se s mužem, který by nechával zvednuté prkýnko nebo ponožky po bytě.  

Někdy je legrace číst, co si o nás či nich  myslí druhé pohlaví.  

   Určitě nevyměnila!   Vybrala jsem si víc než dobře a jediná konkurence je pro mne smrt.

Vrrrrrr Haff! Jsem pes a nebo kočka?

Já mám doma muže i kocoura, ... ale kde jsou ty časy, kdy mě jeden z nich nosil na rukou... jako výmluvu uvádí bolavá záda...

  Buď optimista, lepší když se vymluví na bolavý hrb, než na Tvoje kilíčka navíc... Tedy né že by jsi nějaké měla, ale víš co.... muži!!! jak můžou tak si přihřejí polívčičku....

Ne, nevyměnila bych. Kdo by nosil nákup?

PS: berte s rezervou

Ale jedno kočkám nelze upřít- žádný mužský se nedovede tak nááádherně mazlit...

To nemůžeš vědět, ještě jsi se se všemi muži na světě nemazlila...  

Tuhle odpověď jsem od někoho čekala, odpověděla bych stejně .

Máš pravdu

A měla bych asi zkusit všechny... . Tedy myslím jen na to mazlení