Téma: Sestře doma vše prochází a to mi vadí X

Téma smazáno správcem na žádost pisatele tématu.  

Černé myšlenky? Jsem blázen? Zkrat? … Puberta? Je to normální? Nezveličuju to?

… Dobré ráno, Je mi 14 let, na venek působím jako velmi klidný a vychovaný člověk, ale ve skutečnosti jsem snad horší než zrůda. (Doma)

Můj táta mě mlátil když jsem byl malý, je to už dávno, za což jsem ho k smrti nenáviděl

Před 2 roky se moji rodiče rozvedli a táta se šíleně změnil, takže jsem rád, že s ním můžu více vycházet.

Nyní býváme s mámou, tedy tam, kde jsme vyrůstali. Má o 3 roky mladší sestra tím rozchodem velice trpěla, ale bylo to díky tátovi, který ji nakacal hovadiny ( s prominutím ) … Máma měla nového přítele, táta mojí sestru absolutně zkazil, poštval ji proni němu, čímž se mamčin vztah s přítelem rozpadnul.

Nedokážete si představit, jak to bylo psychicky náročné a těžké, pro nás všechny, jak má sestra dělala šílené scény které byli k nevydržení. O 1,5 roku později si máma našla dalšího přítele a teď je jejich vztah dobrý. Můj táta se za těch 1,5 roku opravdu změnil, již se nesnažil moji sestru poštvat proti mamčinem novém přítely, však sestra je zkažená dodnes. Chodíme k psychologovi, ale ani ten ji nedokáže pomoci přes její radikální myšlení, ona jej prostě ignoruje.

Od konce prázdnin začala mít má sestra opět šílené návaly vzteku na mamčiného přítele a já to prostě nedokázal vydržet, zkrátka jsem na ně strašlivě křičel, nechť okamžitě drží svojí zasra*** pí** všichni, každého jsem posílal do prd*** a i někam hůř.

O pár dní později k nám chodili sestřine kamarádky ( Máme spol. pokoj ) a já byl zrovna v tu dobu na počítači, slyšel jsem, jak si o novém mamčinem přítely všichni za jeho zády povídají a iracionálně ho pomlouvají, že je koko*, atd. Navíc mi ty její kamarádky skákali po posteli, dělali tam strašný svinčík a já měl v ten moment pocit totální bezmoci. Dokonce jedna z nich mi i dala pohlavek, tak jsem ji vzal a vyhodil. Máma ji ovšem pustila dále… takže to vše bylo totálně na prd. V noci, jsem začal dost krutě nadávat mámě, nechť jde okamžitě uklidit moji postel, jelikož dopustila, aby se na ni dělal! bordel! Tak začali strašné hádky, ale nakonec mi to uklidila. Nadával jsem své mámě proto, že jsem chtěl, aby pochopila závažnost těchto situací, však nepochopila to.

Před měsícem jsem svačil a sestra se do něj opět začínala navážet, řeknul jsem jí, nechť ihned zmlkne! Ale ona mi odpověděla ve tvaru, Bavím se s mámou, ne s tebou"! Nakonec se s mámou chytly, tak jsem zase nemohl ani vklidu jíst a řeknul jsem sestře, nechť zavře tlamu, případně vypadne! Ona ale nechtěla nic slyšet a nadávala mi, nakonec začala silně řvát a mamka odešla pryč z místnosti. Došla má vypatlaná sestřenice, sotva začala s pomluvama a já jim vmžiku začal nadávat, Ať laskavě neposuzují člověka, kterého ani neznají, že už toho má každý pokrk. (Byl jsem dost vulgární) Oni na mě ať držím hubu, opět začali šílené hádky tak jsem dostal můj další zkrat a hodil jsem po nich kuchyňský nůž, jenž se jich naštěstí dotknul opačným hrotem, dále prostě. jako bych to nebyl já, začal jsem se vším házet, rozbíjet hrnky, talířky, nadávat a následovně jsem šel celý v adrenalinu do pokoje. Až se situace uklidnila, byl jsem stále v šoku, o pár minut později se zase s mámou chytly, a já z PLNÝCH SIL řval jak nějaký psychopat,, ZMRD*!! dokud se mi téměř nezatmlilo před očima. Měl jsem chuť někomu pořádně nakopat prde* tak jsem raději posiloval, to mě fyzicky totálně vysílilo a myslím si, že to i pomohlo, prostě jsem zrůda, kvůli tomu co si dovoluji a čeho jsem byl schopen.

Chtěl bych ještě říct, že zkraty mám vždy v těch nejtěžších situacích, například když si s kamarády moc nerozumím, nebo když semnou jedná někdo strašně nefér, zkrátka když je toho na mě moc.

 Míval jsem často deprese, kvůli mojim zkratům, problémům a ještě kvůli nějakým hodně starým zrůdnostem z minulosti. Domnívám se a to je mi i nevyčíslitelně líto, že jsem byl nějaký psychopat, pamatuji se, že mi (NEPOCHOPITELNĚ, SÁM TO NECHÁPU! ) dělalo dobře trýznění nějakých zvířat, to je snad nejhorší, opravdu nejhorší, když se podívám na svojí fotku ze školky, chce se mi brečet, jelikož jsem byl strašný zohavenec i tehdá již kvůli tomuto.

Dnes nedokážu pochopit, proč jsem byl takový bastard, proč mi dělalo dobře trýznění zvířat, jediné co vím je, že je dneska miluju, mám je rád a starám se o ně a minulost mi nepřipadá skutečností, ale i přesto se ta hrůza odehrála. Na tuto zrůdnost se snažím ze všech sil zapomenout, ale nejde to. Hlavně to nejde v depresích a zkratech.

Při depresi nebo při zkratu mám pocit, jako by moje tělo naprosto zešílelo, připadám si jako ve snu, nevím pořádně co dělám a poté jsem z toho i den rozhozený. už několikrát jsem si takhle udělal monokl či rozškrábal obličej, jednou jsem se i pořezal (Jednou! )  

Nejsem vyloženě typ člověka, který chce spáchat sebevraždu (Málokdy Zaváhám), ale docela se obávám toho, že se to v dalším zkratu stane.

Víte, udělal jsem hodně takovýchto prasáren, které se mi vždy v ten nejhorší čas vrátí a dokonce ani svému tátovi pořád nějak nedokážů plně odpustit, ikdyž se snažím, jednou to jde, jednou zase Ne. Na takové věci se nezapomíná.

Prosím Vás, to jsem opravdu tak špatný člověk? Měli jste taky takové špatné  (ohavné) pocity? Nevím, jestli jsem nemocný, necítím se tak. Nevím, jestli jsem psychopat. Nevím, jestli to jen šíleně zveličuju. Nevím koho se mám zeptat. Má mi to vadit? Mám se tím zabývat? nechci jednou proletět oknem kvůli stupidnímu zkratu.