Téma: Mocná síla slova - příběh o slepci s cedulkou

Krásné Pluto, jak jinak.  

Už jsem to tady někde psala, že hodně lidí ubližuje slovy a říká tomu upřímnost. Jenže upřímnost a špatně volená věta, která se vryje pod kůži, to je velký rozdíl.  

Dávám si pozor, co říkám a jak myslím. Někdy stačí velmi málo, člověk cosi vypustí a pak ho to mrzí.  

 Ale je i opačný případ …neřekneme to, co bychom chtěli či měli a pak může být pozdě.  

Možná bychom se mohli naučit být více diplomaté nebo jen si to obrátit a  popřemýšlet, jak by na nás působil ten obsah, který chceme z pusy vypustit.  

Slovo se ujme spíš jak myšlenka a také má více veřejného vlivu- omyl, hloupost, nebo lež nezačínají myšlenkou, nýbrž slovem!

Kdyby si každý vždy uvědomil, že to zlé, co ze svých úst vypouští k druhému člověku, se mu vždy vrátí zpět, ať už od toho samého nebo někoho jiného, tak by si možná vždy trochu rozmyslel, co říkat. A jak píše Pluto, ostrý šíp, který vystřelíme, zasáhne v konečném důsledku i nás……   Někdo se z toho poučí a příště si už dá pozor a jiní si znovu a znovu natloukají ten svůj nosánek a přitom by stačilo tak málo ……Samozřejmě že to samé platí i u dobrých a laskavých slov…. co dáš, to dostaneš.

Pluto…. MOC pěkné video…. díky.

Přeji všem krásný dnešní den.

 Díky Rybko  za video, které jsi mi poslala. Připomnělo mi to příběh, který jsem někdy četl.  

http://www.cestyksobe.cz/negativni-programovani-ab2348/

Negativní programování

Často se v běžném životě stává, že tak ve vzteku na někoho vyjedeme: "Nechci tě ani vidět, nechci tě slyšet, nemůžu ho ani cítit, nechci ho ani vidět, vzteky nevidím"…

…už nám to začíná krásně působit. To je pak po čase divení… a tak dále a tak dále.
Aniž bychom si to uvědomovali, sami sebe tímto zdánlivě nevinným způsobem připravujeme o náš zrak, sluch, čich atd.

Pomalu postupně na tyhle naše příkazy začne reagovat náš mozek a další orgány a v podstatě je nám za nějaký čas naše přání splněno. Jo, ano nedivte se, je to naše přání, přece jsme si přáli.

Pavli a víš, že já ted v poslední době přemýšlím, proč se mi najednou zhoršil zrak, co NECHCI vidět?

A nemohu na to přijít. Neříkám takové věci. jdi mi z očí, nechci tě vidět, ale zjevně nad něčím přemýšlím a odsouvám to, jako by to nebylo. Jenže co to je?

Takže si zvednu dioptrie a bude po starostech.  

Sorbi, taky nic neříkám, ale moje nitro by kolikrát nevidělo a neslyšelo…

To bude asi ono. Kdybychom tam tak mohli hrábnout a vědět…

Milá Pavlo!

 Jsem rád, že jsem pochopil jak působí negativní programování a nepoužívám jej.

Dnes je mi moc smutno na duši, ani nevíte jak. Miluju vnoučátka, hlídáme je, vyzvedáme ze školky, tento týden byl malý nemocný, opatrovali jsme ho. Mám bolesti v noze, stále mě ta noha zlobí, překonávám bolest, ale vím, že je to na úkor mého zdraví. Dnes večer jsme odvezli děti domů a čekali až se vrátí maminka z práce. Přišla nějaká nakvašená a hned jsem to odnesla nevybíravými slovy, že se ozval na moji obranu i dědeček. Raději jsme hned odešli, mně je to moc líto, protože mladým pomáháme, jak to jde. Jenže druhá strana, myslím prarodiče jsou hodně levicově nakloněni a vidím z té strany vůči nám nevraživost. Já jsem spíše pro duchovní věci, nemluvím o tom s nimi, ale cítím nějakou averzi vůči nám a to i od snachy. Jak je možné a proč přesvědčení může až natolik narušovat vztahy v rodině? Prosím vás, napište mi, jak se zachovat, jsem stále slušná a vstřícná a druhá strana je věčně nějak zaujatá. Co s tím? Vnoučátka jsou zatím malá, ale myslím, že to na ně nebude mít dobrý vliv. Teď je mi vážně až fyzicky nedobře, vnitřně se klepu a je mi to líto, bolí to.

Pavli, je mi to líto, co se děje.

Mně v takových chvílích pomáhalo něco, na co jsem se upnula a vyčistilo mi to hlavu. Když jsem si prožívala svou malou domácí krizi, často jsem dlouho do noci seděla v obýváku na zemi a koukala na koncert Landy… dokola. Naplnovalo mě to klidem, ba pocitem bezpečí.  

Možná by sis měla najít taky svůj svět, kam můžeš utéci.  

Ted často poslouchám paní Adamcovou, nechávám ty slova proudit až do morku kostí a myslím, že to na mě funguje.  

Asi bude třeba jedno… obrnit se a nechat to proplout. Protože zřejmě to, že by jsi se přestala starat a mladým pomáhat nepřichází v úvahu. Už kvůli těm prckům a ty by ses trápila ještě víc.  

…a zapisuješ si další a další karmy.

Sorbi, moc ti děkuju, žes mi napsala pár řádků pro uklidnění. To víš, že ty dětičky zase pohlídám, mám je moc ráda. Hudba je určitě moc fajn, já si zase ráda prohlížím obrázky o bydlení. Jenže někdy nevím, čeho se chytit a odpoutat bolestné myšlenky a otázky, které mi jdou na mysl a jen si říkám "proč"?  Paní Ivu Adamcovou jsem si poslechla, všechny její přednášky, ale nerozumím těm karmám. Dnes jsem měla velkou radost, pořídila jsem si nový PC, a tak jsem dnes na MS, a jde mi to to dobře, rychle se vše načítá. No a večer taková rána do srdce. Co dělám špatně? Je to tím, že jsem jiná, víc pro duchovní věci? To nezměním, to mám v sobě. Je to tolik vidět, že to druhé popouzí k nevraživosti? Nebo je to závist, že jim je to vzdálené? Jak zachovat vždy klid, a hlavně klid v sobě?  

Pavli, pokud jsi tak duchovně zaměřená, možná by jsi si mohla najít nějakou knížku nebo web, který by ti byl blízký.  

Já kdysi často četla Luisu a její Miluj svůj život. Pomáhalo mi to, podtrhávala jsem si určité věty, potom jsem začala číst Osha. Taky jsem měla knihu, jmenovala se Kniha duchů, taky mi spoustu věcí osvětlila.  

A ted, když jsem byla na přednášce paní Ivy, zase jsem kousíček dále. Beru to jako zkoušky, že si tím určítým obdobím musím projít. ať už z důvodu toho, e jsem v minulém životě tuto zkoušku nezvládla nebo proto, že se mám cosi naučit.  

Možná i ty by sis měla najít nějakou berličku, která ti to pomůže zvládnot. A to, že máš bolesti nohou, to paní Adamcová krásně popisuje…

Pavli, vše se děje jak má. Možná tě školí, učí tě trpělivosti a odpuštění. Je to těžké, jsou takoví a ty je musíš přijmout se vším všudy. Neber si to na sebe, jenom si ubližuješ. jim je to jedno a ty se trápíš. Zkus si ty myšlenky nechat projet hlavou a vypustit.  

Zkus si třeba pustit videa  Eckharta Tolla, je to moc poučné. Četla jsem knihu- Moc přítomného okamžiku, je úžasná.  

Prostě je třeba si najít něco, co ti pomůže.

Každý máme svoje … někdo jezdí na kole, jiný jí čokoládu, já čtu a poslouchám slova …

Milá Sorbi, moc děkuji za povzbuzení. Knížku "Miluj svůj život", tu mám, asi si ji přečtu znovu. Moc ti děkuju za větu, ať si to neberu na sebe. Nikoho nezměním, jenom sebe, to je čistý fakt. Nic se nedá změnit ani silou, ani mocí, jen duchem Božím. Zase si pustím videa, která jsem už viděla, jak Ivu Adamcovou, tak i Tolla. Díky, Pavla.

Pavli, tady platí dvojnásob, že opakování je matka moudrosti.  

Proto já dokola poslouchám paní Ivu, Rybka psala o paní Kateřině, jsem zvědavá a hned jsem musela kouknout na její web, taky úžasná žena…

Mně toto pomáhá, pouštět si to a číst, když je mi ouvej, protože stále tam objevuji myšlenky, které mi unikly, resp. nebyl jejich čas.  

Život je bolavej a spousta věcí, které se nám dějí nejsou příjemné, ale hold, musíme to zvládnout.  

…a jelikož jsem stráááášně zvědavá, tak cokoli tady  Rybka, Pluto či ostatní vloží, hned musím zkusit, přečíst, vidět a je to tolik zajímavých věciček.

P. S.. musela jsem vyzkoušet to cvičení, o kterém tady ted psala Rybka a ten úsměv, který ti vyvstane na tváři, ten ti prostě prosvětlí nitro. Nevěřila bych tomu, ale zvedne ti to náladu.  

Rybičko díky .

Sorbi, musí se mi to všechno dostat pod kůži. Někdy si myslím, že už mně nic nerozhodí a bum, je to tu zase. Takže budu denně na sobě pracovat, abych vše zvládala.

Sorbi, krásně jsi to napsala, přesně tak to vidím a cítím i já.

 Pavli, také se teď nacházím v né zrovna nejšťastnějším období života a mě hodně pomáhá hudba, tanec, videa a články s pozitivním myšlením, taky naše zvířátka a nesmím zapomenou ani na MS…. Teď na jaře už bude hezky na zahrádce, zaměstnáš svoji hlavu myšlenkami, jak co vylepšit a zkrášlit. Já už se na to taky moc těším …

Včera jsem na facebooku objevila tuto radu, jak zachovat klid, když se nás někdo pokouší vytočit, tak se s Tebou o ni ráda podělím.

    Držím palce, ať je líp!

Milá Rybko, to mně mrzí, že také prožíváš něco smutného. To je pravda, že člověk se potěší s těmi živými tvory, s domácími zvířátky a nabere energii, my přede dvěma měsíci přišli o Pupíčka a stále to bolí. Musím cvičit ty nádechy a výdechy, vím, že dýchání pomáhá od napětí. Zahrádka mně těší, už konečně rozkvetly narcisky a snaží se i tulipánky. Vím, že tady na MS jsou dušičky, které mají srdce na dlani a proto jsem se svěřila s tím, co mně trápí. Děkuju za myšlenku, že "úsměv nám pomáhá být svým pánem" a za povzbuzení, Pavla.

Pro potěšení - ať je Vám lépe.

Darilo, díky za video …její knihu jsem četla, kudy jsem chodila, tudy jsem se dívala, zda taky neuvidím….

Jsou všude, je jich plno.

Doporučuji přečíst.