Téma: Poradila jsem mu ať studuje a on mi po roce poděkoval

 Milá Pavlo. Připomněla jsi mi jeden pravdivý příběh, který sem pak napíšu.

 Mně děkuje i po letech jeden můj přítel, kterému jsem pomohl najít práci a naučil ho něco, co předtím nikdy nedělal. To potěší.  

Koho by to nepotěšilo? Taky to znám a taky ráda dopřeju ten dobrý pocit těm, kteří dobře poradili mně.

I mě ještě dlouho děkovala kámoška, když jsem ji vytáhla z průseru, který jsem taky zažila, aniž by za to ovšem ani 1 z nás mohla.Ano, dobrý pocit. (ted zas nevím, jak udělat odstavec)--------A bývalý kolega se mi začal svěřovat se svými problémy v manželství a přiznávat své chyby a děkoval za dobré nápady a návrhy, co pak opravdu "zabraly", což mě hoooodně potěšilo.Svěřoval se pak dál i proto, že poznal, že nepatřím-na rozdíl od ostatních lolegů, k těm, kteří o tom další kolegy "informují". --------A taky se jeden chlapík, který psal o svém problému se ženou do diskuse, kam píšu několikrát denně(bo tam spíš jsem "doma"), domníval, že jsem terapeutka, což mě teda rozesmálo, ale pochopitelně potěšilo-prý se mu líbí moje názory, psal mi to do soukr.zprávy, tak do teď mi píše občas meilem a stále se ptá a "podává zprávy. "

 Pravdivý příběh o chlapci Pavlovi a jeho paní učitelce.

Když bylo Pavlovi 8 let, zemřela mu maminka. Jeho otec se o něho staral, jak nejlépe uměl, ale přesto mu chybějící maminku neuměl nahradit. Pavel byl, co se týče prospěchu ve škole nejhorší žák ze třídy. Děti s ním opovrhovali a nechtěli se s ním hrát. Přišli vánoce a každý žák přinesl paní učitelce dárek. Jeden po druhém chodili s dárkem k paní učitelce a dávali dárky zabalené v krásném papíru, který byl převázán ozdobnou stuhou. Přišla řada na Pavla a všechny děti se začaly smát, když Pavel nesl dárek zabalen v balicím papíru. Paní učitelka otevřela dárek, v kterém byl zbytek voňavky a stará brož. Pavel řekl: „Paní učitelko! Toto je voňavka moji mámy, a měl jsem tu vůni rád, prosím vás vezměte si ji. Taky tuto brož, kterou nosila. “ Paní učitelka se navoněla a brož připnula ke svojí blůzce. V třídě zavládlo ticho a paní učitelka ocenila dárek od Pavla. Pak se paní učitelka začala více věnovat Pavlovi a vysvětlila mu, že jeho maminka v nebíčku bude mýt velkou radost, když si zlepší prospěch ve škole. Pavel si skutečně zlepšil svůj prospěch a po škole nastoupil na gymnázium. Se svojí paní učitelkou byl v neustálém kontaktu a vše jí psal, jak studuje a jak se mu vede. Pavel maturoval na samé jedničky a nastoupil na medicínu, kterou skončil s červeným diplomem. Samozřejmě paní učitelka seděla v první řadě a byla nesmírně na Pavla pyšná. Pak se Pavel paní učitelce delší dobu neozval. Jednoho dne paní učitelka dostala dopis, kde bylo napsáno: „ Milá paní učitelko! Chci vám poděkovat, za všechno co jste pro mě udělala. Nesmírně si toho vážím a mám vás rád jako svojí maminku. Mám k vám ještě jednu prosbu. Budu se ženit a moc vás prosím a žádám, aby ste mi přišla na svatbu a zaujala místo, kde by seděla moje maminka. Děkuji Vám, váš Pavel. “ Paní učitelce stékali, slzy štěstí a radosti po, tváří.

Pluto, moc pěkný příběh, který napsal život. Úplně mi ukápla nějaká ta slzička. Hlavně, že má dobrý konec.

Když se vytratila veškerá naděje, když nikdo nepřichází na pomoc a krásy života vyprchaly, zjišťuji, že pomoc přece přichází, i když nevím jak a odkud.

Kde jsou přátelé, tam je i pomoc.

Láska se neptá, proč co se děje, když zle je, na pomoc spěje.