Téma: Jsou myšlenky dětí na sebevraždu ovlivnitelné rodiči?

Hodně složité téma. Ale pokud bych měla říct, jestli je to rodinou ovlivnitelné, tak říkám ANO. Už proto, jak píšeš i Ty sám. Pokud by dítě mělo někoho z rodičů k tomu popovídání, pak by se ty myšlenky tak daleko ani nemohly dostat. Navíc, rodič je první, kdo si všimne, nebo měl všimnout, že dítě se nechová jako jindy. A to neplatí jen u malých dětí, ale i daleko za dětstvím. Vím to podle svého syna. Nevídám ho pořád, ale poznám, kdy něco není v pořádku.

  Taky nad tím přemýšlím a někde jsem četla, že deprese mají hodně děti z rozvrácených rodin. Rodiče prostě řeší to své, do toho rozvod, nový partner, který není zrovna OK a průser je hned. Navíc vázne komunikace a rodič pro svůj problém, nevidí na problém svého dítěte. Rozumný rodič pozná, jestli jeho dítě není zrovna happy.

Julie...Dala jsem omylem smajlíka, že se mi tento příspěvek líbí, ale nelíbí, mé dcery samozřejmě jsou jak říkáte  z rozvráceného manželství, ale vždycky jsem si s nimi povídala co je dobré proč to či ono. I když bývalý manžel neměl o jejich výchovu zájem, nikdy jsem jim to nevyprávěla, bolelo by to.Nyní jsou krásné pohodářky, každá je sice jiná povahou, ale nikdy jsem je nemusela praštit, od malička jim, ale vštěpuji jednu věc, že lhát se nemá, a vždycky se můžou svěřit...najdem cestu, vážně to tak je.Ale znám taky děti co nemají rozvrácené manželství jen mají všechno i to co něchtějí, ale rodiče si jich nevšímají, nenaslouchají jim, nebo z nich chtějí mít třeba lékaře. , Sebevražda dítěte je prostě nevyslyšené volání o pomoc, a děti nedomyslí co by je ještě mohlo potkat pěkného,

Avatárku, gratuluji k děvčátku a přeji, aby rostlo ve zdraví, k radosi a do krásy.

Nyní k otázce. Nemusí tomu tak být vždy, nevidíme dětem do hlavy. Je pravda, že je ovlivní prostředí rodiny, kde vyrůstá, ale od školy je obklopeno vrstevníky, kteří mají na naše dítě také velký vliv. Věřím spíš, že se dítě svěří raději babičce či dědovi. Je to jen můj názor.

Jistě, vrstevníci mají velký vliv. Ano.

Velkou roli hraje špatně fungující rodina. Ekonomické problémy, porozvodové spory rodičů, nezájem o dítě, školný problémy. Dětem může scházet láská a bezpečí, kterou nedostávají v období  dětství a dospívání.  Těžko říct co je k tomu činu vede. Do myšlenek jiného nemůžeme vidět.

Sebevraždu zvolil i syn známého sexuologa MUDR. Miroslava Plzáka. Bylo mu 18 let, měl den před maturitou. Psal se rok 1992, když se Mirek rozhodl a napsal dva dopisy na rozloučenou. Rodičům a škole. Sám sexuolog důvod synova činu nepochopil. Mluvilo se o tom, že mladík těžce nesl otcovu popularitu a profesi. ???

Tenhle článek mě zaujal. Slovo indigové si můžete, kdo chce odmyslet.

 Úryvek z článku.

To, co jako indigové dítě potřebuju nejvíc a prioritně, je prostor. Ten prostor je bezpečný a svobodný a mohu v něm být tím, kým skutečně jsem. Lidé kolem mě ho mohou tvořit tím, že mi dávají pozornost a respektují mě. Ta pozornost na mě nemusí být výlučná, velice dobře se cítím ve skupině do 12 lidí, kterou mohu i já zahrnout do své pozorností, při větším počtu už je má pozornost roztěkaná a jsem přehlcený a tehdy se uzavírám. Velice důležitá je pro mě osobnost učitele. Jeho pozornost mi pomáhá se soustředit a být přítomen. Pokud tahle naše vzájemná pozornost mizí, utíkám do vlastního světa.

  On byl pan Mudr dost na ženské a syn neunesl rozvod, tož to vyřešil po svém. Pan doktor měl zvláští smysl pro humor a syn byl introvert. Shlédla jsem  nějaký pořad, když ještě žil a tohle byla jeho veliká bolest.....

Aha, zajímavé, to jsem vůbec nevěděl...

 Tak omyl, ten syn byl z druhého manželství, z prvního je dcera. Pořad se jmenoval Příběhy slavných- Zatloukat, zatloukat, zatloukat- A jde stáhnout na Ulož to.

Děkuji za zajímavé informace.

Kdo je připraven není ohrožen. To je i mé heslo. Jenže očas mi komplikuje život, protože člověk nemůže být na vše připraven. To bych řekla, že je základní premisa. Vždy je vše jinak. Jinak vztah plný důvěry je základ. Těžko může mít důvěru dítě, které rodič nevnímá. Tedy myslí si že ho vnímá, ale ve skutečnosti jej považuje za svůj nejdražší majetek, nebo seberealizaci nebo ho zahrne penězi, ale nepovídá si s ním, nebo sis ním povídá, ale neposlouchá ho a jsou i horší varianty. Myslím, že když je člověk poctivý k sobě a jde dobrým příkladem, tak má šanci, že se dítě opře o jeho vzor. Pak se snad i svěří. Podle mě děti nesnáší faleš.

Myslím si, že blízký vztah mezi rodičem a dítětem založený na vzájemné důvěře a porozumění  je důležitou prevencí pro to, aby dítě po destruktivních způsobech řešení problémů (drogy, sebepoškozování, sebevražda) vůbec nesáhlo. V případě, že už tato situace - například vlivem vrstevníků - nastane, je větší šance, že rodič toto dokáže včas rozpoznat a minimalizovat negativní dopady na dítě. Z vlastní profesní zkušenosti můžu říct, že velká většina problémů dnešních dětí pramení z toho, že jejich rodiče výrazně přecenili své výchovné možnosti, případně si pořídili dítě hlavně proto, aby nevybočovali z davu.

... a dítěti se nevěnují (samorost). Tím pádem ani neví co ho trápí, co ve volném čase dělá, atd..

Tak tu otázku si kladu také často, protože mám osobní velice negativní zkušenosti. Vyrůstala jsem v hluboké totalitě (viz. věk) a rodiče nebyli rozvedení, tedy pocházím z úplné rodiny. Přesto jsem od dětství trpěla depresemi a ve 13 jsem pomýšlela na sebevraždu. Moje dcera jednu "demonstračku" předvedla též a to jsem si myselala, že ji svou lásku dávám opravdu jasně najevo. Takže pokud by se vyskytli problémy (pozorný rodič si to snad všimne), tak bych každopádně vyhledala odbornou pomoc. V první řadě tam musí být důvěra, dítě musí být přesvědčeno, že není na svůj problém samo. Hodně vzájemné lásky Vám přejí. Klarka

Milý Avatárku, zajímavé téma, díky.

Podle mě má na člověku vliv velká řada okolností - vztahy s jinými lidmi (včetně rodiny), materiální zabezpečení, psychické předpoklady…Skvělí rodiče mohou častu sebevraždu odvrátit, ale nelze to říct na 100%.

Co tak ze své rodiny i okolí vím, sebevraždu spáchali i lidé se skvělým zázemím.

A obecně vzato, když třeba mě něco trápí, mám řadu lidí, za kým jít, rodinu i kamarády, na některé problémy je to lék, na jiné méně. Méně asi na ty problémy s láskou. Stokrát Ti mohou kolem říkat, že to je život, že pro jedno kvítí slunce nesvítí, že jsou s Tebou…Ale na problém jsi stejně pořád tak nějak sám. Na smutek…

Takhle to vidím a jsem o tom přesvědčena. Citlivější jedinec může spáchat sebevraždu i se skvělými lidmi kolem, jinak založený člověk v jiné situaci a s jinými okolnostmi bude mít třeba silnější pud sebezáchovy, neudělá to z různých důvodů.

Myslím si, buď otcem podle nejlepšího vědomí a svědomí, víc udělat nemůžeš, protože to nejde