Téma: Když život ztrácí smysl - co dělat a nezbláznit se?

 Osobně si myslím, že pokud se zrovna nedaří, neměl by tomu člověk nějak zvlášť podléhat. Tak jako v přírodě příjde po zimě obleva a jaro, po bouřce vyjde slunce. Tak i v životě člověka, žádné trápení není bez konce. Víra v lepší zítřky pomáhá 100%

Měla byste tu víru i po více jak jedenácti letech opravdového pekla... ?

  To doufám, ale nemůžu vědět, jelikož žiji jak žiji.   Ale jsem si jistá, že můj styl života by bral málo-kdo. Soudě podle reakcí přátel.

Milá kopretinovávílo... píšeš o 11letech životního pekla... v jakém slova smyslu? Partner, nebo snad nemoc? Nepíšu že život sám o sobě je procházkou v růžové zahradě ale nemohu ti odpovědět, protože jsi nic bližšího nenapsala o tom, cco to životní peklo zosobňuje. Doufám jen, že se ti daří a zbavila jsi se té zátěže. Moc zdravím...

Smysl života se určitě mění podle toho, kolik je nám zrovna let. Názory budou rozlišné. Jinak vidí smysl života ten, kterému se daří a naopak. Ano, v přírodě přijde po zimě obleva a jaro, vyjde slunce. Nemáme ale všichni stejnou vůli a schopnosti.   Třeba lidé nemocní, osamocení dost často postrádají smysl života. Navíc dnešní doba zrovna těmhle lidem moc nepřeje a ani život neusnadňuje. Divíme se, že někteří "slabší " jedinci hledají možnosti, které jim pomohou zapomenout  na problémy v alkoholu a drogách? Upřímně, nad smyslem života přemýšlím denně a nějak se mi nedaří jej najít.

To neříkej, Tepu....smysl má takový, jaký mu dáme. Možná to zní jako fráze, ale pořád má člověk nějaké touhy, cíle.... pořád se třeba chceš dožít, až dítě dospěje, ožení, nebo vdá, pak zase vnoučata a pořád je co....lidi osamělí, pokud nemají potomky se mohou taky něčemu věnovat, pokud jim zdraví dovolí... jediné, kde vidím beznaděj, je u lidí nemohoucích, trpících bolestmi bez naděje na zlepšení.

Nebo s nějakou slušnou psychickou zátěží, nejlépe z původní rodiny. Je li tam model, např otec kverulant, matka histrionská porucha a o dítě nejenže nikdo nestál, ale přímo ho odmítal, tak je veliká naděje že si ještě v prvních někola letech života zadělá na nějakou dost hroznou poruchu, kterou pak bude léčit nejlépe celý život…

ono je potřeba k téhle dětské zátěži ještě připočíst, jak se dál k postiženému bude chovat okolí, jestliže si on sám neosvojil nějaké přijatelné vzorce chování… nemá žádné rozumné vzory a je odmítán. Jo tak pro tyhle lidi je život neuvěřitelná dřina.  

Tam pak je ten smysl skutečně jen- že " karma" a nauč se v tomto životě.  

Ale pokud ten postižený na karmické vlivy nevěří.. jo, on není každý Frankl a ani nemůže být.

Život ztrácí smysl tehdy, když chybí láska. V životě je to na střídačku, jak to zpívá p. Werich: "jednou seš dole, jednou nahoře". A je to tak, když si myslíme, že je vše podle našich představ, tak bác a dostaneme od života facku, někdy nás může srazit rána až na kolena. Pak máme čas se zase sebrat a postavit se na nohy a nabrat sílu, abychom zvládli tu další až nám ji život uštědří. Láska je smyslem života a pak jde všechno. Můj názor.   

 A taky být skromný, nečekat od života žádné leháro a umět se radovat z maličkostí. Já si pamatuji na jednoho pána ze sousedství, který slavil devadesáté narozeniny. Protože to byl opravdu hodný pán, sešlo se hodně gratulantů od sousedů, z OU i z novin, které s ním udělali rozhovor. Pán vyprávěl jaké životní tragédie prožil a když se jej zeptali co by si opravdu přál, tak řekl: Chtěl bych se dožít stovky. To nadšení ze života bylo ohromné. Kolikrát si na něj vzpomenu, když tu čtu ty náctileté sebevrahy......

myslím si, že člověk má pocit ztráty smyslu, když má zlomené srdce. Nzbývá než počkat až se srdce zhojí. Otázkou je, zdaje pak schopno důvěry.

Celý život stojím nohama pevně na zemi, jednak jsem zemské znamení a jednak mi život připravil tolik nejrůznějších tvrdých zkoušek, že díky nim jsem poznala, že vždycky může být ještě hůř. Kdybych je měla všechny vyjmenovat a popsat, tak bych zaplnila celý tenhle web a možná by jste mi ani nevěřili, nebo se divili, kolik toho může jeden člověk zažít a unést.

Co dělat když život ztrácí smysl? Nečekat, až ho ztratíme úplně. Na chvíli se zastavit, zhluboka se nadechnout, v klidu si rozebrat to, co se mi přihodilo nebo děje, z negativního si vzít poučení. Pokud jde o něco, co nejde jen "přejít", ale vyžaduje řešení - snažit se ho najít (vždy nějaké existuje) a jeho realizaci neoddalovat = trápení a bolest na duši by se jen prohlubovaly a zanenechaly jizvy = jsou mnohem horší než fyzické. Neztrácet čas něčím nebo někým, co nemá smysl - život je příliš krátký. Najít si nový smysl života, cokoliv, ale hlavně něco pozitivního, smysluplného, co nás bude naplňovat. Kdo zůstal sám, nebo se cítí sám a nepotřebný - najít si činnost (vždy nějaká existuje), díky ní bude opět potřebným. Nezaměřit smysl svého života pouze honbou za materiálnem. Do jisté míry je potřebné, ale samotné ke štěstí nestačí. Pochopit, že všechno špatné, co se nám v životě děje, není jen tak, ale zkouška - jak se s tím dokážeme vypořádat. Naučit se být pozitivní, při každém pádu nepropadat beznaději. Život nikdy nebude ideální a bez překážek, nebyl by to život - nic by nás nenaučil, v ničem nepoučil, nenaučili bychom se si ho vážit. Jednou nám byl dán, je jen na nás jak s ním naložíme.

Nesouhlasím s tím, že je zřejmé, že trpí každý - všichni procházíme údobím hlubokého utrpení a temnoty. Tento výrok mi přijde příliš silný. To v čem žijeme ideální není, ale může být ještě hůř. Zajímalo by mě, co si pod tím Antonella představuje, nebo co tím měla na mysli? Že někteří trpí více než jiní, se nezdá - to je prostě fakt, který během svého života vidíme kolem sebe. Proto myslet si, že každý se má dobře, jen já ne, by mě ani nikdy nenapadlo. To vše je můj názor.

  Knížka od Viktora Emanuela Frankla: Člověk hledá smysl

Otázka smyslu života:

Smysl lidského života nemůže být stanoven všeobecně a jednou provždy. Život jak je zde zmíněn, není něco neurčitého, nýbrž vždy něco konkrétního, a proto i požadavky života vůči nám jsou zcela konkrétní. Je to dáno tím, že životní úděl každého člověka je jedinečný a neopakovatelný. Žádný člověk a žádný lidský osud není srovnatelný s jiným. Žádná situace se neopakuje. A v každé situaci je člověk vzhledem k minulým situacím vyzýván k jinému chování. Jednou od něho jeho konkrétní situace vyžaduje, aby jednal a poksuil se svůj osud utvářet, podruhé zase, aby použil příležitost k realizaci hodnot tím, že je prožije, jindy opět aby prostě vzal svůj osud na sebe jako svůj kříž. Každá situace se ale vyznačuje jedinečností a neopakovatelností a proto připouští vždy jen jednu správnou,, odpověď" na otázku, která je v ní obsažena.

Pokud konkrétní situace ukládá utrpení, bude muset člověk i v něm vidět úkol, a to rovněž neopakovatelný. I vůči utrpení se člověk musí propracovat k vědomí, že tento jeho srtrastiplný úděl je v celém kosmu neopakovatelný a jedinečný. Nikdo mi nemůže tento úděl odejmout, nikdo nemůže toto utrpení prožít místo mne. V utrpení je však také dána neopakovatelná možnost jedinečného činu, který záleží v tom, jak je příjímáme a neseme.

Neopakovatelnost a jedinečnost, která označuje každého člověka a která dává smysl každému lidskému bytí, se uplatňuje stejně jako ve vztahu k dílu nebo k tvůrčímu úkolu, jako ve vztahu k jinému člověku a jeho lásce. Teprve v této nezastupitelnosti a nenahraditelnosti (je-li uvědoměna) vysvítá v celé velikosti odpovědnost člověka za jeho přítomný i příští život. Kdo si tuto odpovědnost vůči čekajícímu člověku či dílu uvědomil, nebude moci odhodit svůj život. Ví totiž a,, proč" svého bytí zde a bude schopen vydržet téměř každé,, jak".

Na tenhle svět sem přišel jako muzikant houslista. Byl jsem ravdu dobrý vyhrával sem každou soutěž jak ve hře na housle tak dokonce i ve zpěvu ale pak mi bylo dvanáct let a já jsem měl nehodu teď mám generativní dystonii. Od té doby bojuju kurva co to dá abych se aspoň přiblížil tomu co sem byl ale bohužel.  Byl jsem na operaci zvane DBS, možná to někdo zná, operace bnáší zásah přímo do center v pohybu v mozku není to dnes už nějak nebezpečná operace ale zase je stejně invazivní. No abych to trochu zkrátil doktoři řekli, že se mi po této operaci uleví, a že příznaky nemoci po čase možná dokonce odezní ale prý je tru asi dvouprocentní možnost, že se to nepovede. Vemte si sedm miliard lidí na světě a u dvou procent tato operace zhoršuje jejich stav. Teď si každé ráno přeji zemřít bolesti jsou nesnesitelné nemůžu chodit ani nemůžu hrát nemůžu nic sem houslista co ví jak hrát ale prostě nemůže. Jsem si naprosto jistý, že například rakovina je lepší aspoň máte jistotu že zemřete. Není to samozřejmě nic z čeho by jste skákali radostí ale aspoň něco máte. ale tady není nic tady jen čekáte bolí vás všechny svaly máte časté záněty v kloubech a pak už jen čekáte na kmotřičku až si Vás vezme, jenže tam je taky háček vím, že umřu předčasně  ale nevíte kdy přřesně nevíte rok rakovina je rychlá proti parkinsonovi nebo dystonii. Nic méně a ani vlastně nevím proč t osem píšu možná jestli máte někdonějau podobnou zkušenost tak mi poadíte co ddělat na co se zaměřit btw skládání hudby učení hudby sem všechno zkoušel ale uspokojení není ani zdaleka tak veliké jako z produkce hudby. Prášky co beru musí být tak sylné oblbováky, že by porazily koně (rivotril, akineton atd.) marihuana nefunguje ani levodopa nic takového. Abych to shrnul mam v těle kus kovu co mě zničil ještě víc než sem byl v mozku mám zapíchlé dvě sondy a všchno pro to abych nemusel umřít v padsáti nebo šedesáti teď umřu ve čtyřiceti maxy v bolestech jaké si asi málo kdo dokáže představit (bez urážky).

Opravdu bych si přál rakovinu : /

Josef      

Pokud hudbu miluješ a dáváš to najevo, tak přirozeně každého napadne hledat řešení prvně v této oblasti. Ale nemusí to být přímé řešení, nicméně mohu mít dvě otázky? Možná hloupé, ale přeci jen, zatím jsi nám dal málo info, tak se zeptám.

Rozdíl mezi produkcí hudby a tvorbou huby by byl pro Tebe velký i v případě, že by šlo o určitou míru kombinace? Mluvím například o stylu, který dělá Kawehi: https://vimeo.com/88165960

Neznám přesně Tvůj stav, ale vidím, že můžeš psát, takže něco Ti jde a něco nejde. Kvůli bolestem asi nemůžeš hrát stylem trvalého pohybu s nástrojem, ale co kombinace člověka a technologie? Už jsi hledal nějaká řešení v této oblasti? Napadá mě to jelikož mnoho lidí s různým postižením dokázalo vést mnohem bohatší život než zdraví lidé. Například. Stephen Hawking, Nick Vujicic, Oscar Pistorius.

Co si myslíš o spojení těla a technologie? Nevím jaké jsou možnosti těla, význam se v technologiích a tam vím, že možnosti jsou velké.  

psal sem v textu, že už mam v sobě jeden počítač další fakt nepotřebuji ale to video je zajímavé něco podobného jsem také dělal ale pak jsem tho nechal nedalo se to moc poslouchat 

Každý počítač nemusí být uvnitř a ne každá technologie je bolestivá.  

Věřím, že je možné hledat neinvazivní a pohodlné technologie. A kdyŽ nejsou, je možné je vyvinout. Je možné najít lidi, kteří je dokáží vyvinout.

Když jsem přemýšlel nad tím, co by bylo kdyby se mi stalo fyzicky něco špatného, asi bych šel tímhle směrem - technologie a chemie a to bez ohledu na to, zda bych o tom něco věděl nebo ne. To co bych nevěděl bych se naučil.  

Otázkou je, zda vůbec existují jiné lepší cesty než tohle, tj. než technologie a chemie.  

Josefe, nevím, zda sem zabrousí někdo s podobným problémem, ale zdejší Admin, Avatárek je lékař neurolog, třeba ti nějak poradí, nebo dá nějakou informaci.

Ještě se podívej na jeho stránky zde:

http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/index.php?searchword=nemoci&ordering=&searchphrase=all&Itemid=141&option=com_search

Velmi mě zaujal názor na smysl života od autora Frankla:  „O otázce, jaký má život smysl? ;   se domnívám, že je špatně položena a že správně zní: „Jaký smysl chci dát svému životu?  

K zamyšlení

Hledání smyslu života zaměstnává lidi po tisíce let. A zpravidla máme špatné východisko – začínáme u nás samotných. Pokud se však zaměříme sami na sebe, smysl našeho života se nám nikdy nezjeví. Protože ses sám nestvořil, nemůžeš ani sám přijít na to, proč jsi stvořen. Kdybys dostal do ruky nějaký vynález, který jsi nikdy před tím neviděl, těžko bys poznal, k čemu slouží a ten vynález by ti to sám také neřekl. Jeho smysl může sdělit jen jeho tvůrce – nebo návod k použití. Jen v Bohu můžeme nalézt svůj původ, svou identitu, svůj smysl a své určení. Každá jiná cesta vede do slepé uličky.

http://www.kzamysleni.estranky.cz/clanky/jaky-smysl-ma-tvuj-zivot-.html

Jako technik z praxe mohu říct, že když do rukou dostanu nový vynález, nový program nebo novou technologii a není k nim manuál ani teho tvůrce, tak jej zapnu, vyzkouším co děla a co nedělá a tím zjistím k čemu je.

A dle mého bádání je největším smyslem života život žít.

Adame, a když to nezjistíte, tak to pokazíte. A tak se dá pokazit i život.

A co nůž? Někdo zjistí, že se s ním dá krájet, ale že se s ním dá i zabít.

Už mlčím, škoda času, venku je krásně.

Za posledních 15 let jsem viděl tolik "neznámých"/nových technologií a musel jsem se s nimi seznámit, co většina lidí neuvidí za celý život.  

Ano, vyjmečně se stalo, že jsem některé pokazil. Ale jen vyjmečně. Tím, že jsem něco pokazil jsem se naučil, jak to zase opravit. Proto doporučuji každému, ať toho hodně pokazí, protože tím získá zkušenosti jak to udělat příště lépe.

Jak Tě tak, od toho dne co jsi se vrátil, čtu, tak se obávám, že se s každým Tvým dalším příspěvkem, kterým v některých tématech argumentuješ + stylem, kterým v některých tématech argumentuješ, přibližuješ k tomu, aby se historie opakovala. Prostě v posledních několika dnech mám takový pocit, nic víc 

Dany, přečetl jsem si Tvůj příspěvek, ale asi nerozumím co čekáš že napíšu.

Důvod proč píšu je ten, že chci jen přispět/pomoci. Ukazuji jen možnosti. Nikoho nenutím jít cestou o které píšu. Pokud se někomu mé názory nelíbí, nikomu nic nenutím.

Zpětná vazba od mnoha lidí mi ale ukazuje, že se většinou líbí.

Kritika, která byla tehdy se samozřejmé zopakuje a možná se už opakuje. Pokud má někdo potřebu mě kritizovat, bránit mu v tom nebudu.

Každý si může přečíst můj názor i názor kritiků a vybrat si ten, který pro něj bude lepší.  

Adame, vůbec jsem nečekala nebo nečekám, co napíšeš. Já jsem se tím jen snažila nebo měla v úmyslu Ti v dobrém něco napovědět či naznačit, i když jinak, než jsi to zatím pochopil. Toť vše. A protože jsi inteligentní, věřím, že Ti to dojde, jak jsem to myslela 

Hehe, aha

teď mi to došlo.  

 Super. To byla ale rychlost Doufám, že se nezlobíš 

není důvod se zlobit

Adame, život máme jen jeden, jakmile si jej člověk pokazí, jiný život nedostane.

Vy mně nerozumíte, proto se nedomluvíme.

Já nejsem pesimista. Věřím, že i když si člověk pokazí život, vždy je šance na nápravu.

Já si život pokazil.  

A pak napravil.

A pak zase pokazil.

A pak zase napravil.  

A vlastně pořád si ho kazím a napravuji.  

Takže ano, mě je těžké vykládat, že to nejde.

Tak třeba to jednou dojde.