Téma: Miluji přítele víc než cokoliv na světě - až mě to ničí

Dobrý večer všem.
Kde jen začít, začínám se bát sama sebe. Vždycky jsem byla pohodová nezávislá holčina, co se řada bavila s kamarády. Jenže od doby co jsem se poznala se svým přítelem jsem se začala nějak stranit. I on byl v komunitě, především žen dosti oblíbený, ale čím více jsme byli spolu tím méně s ostatními, až teď nám zbylo pár přátel s kterými, ale nemáme potřebu se vidět a jsme stále spolu. Hrozné se s přítelem milujeme. Udělala by jsem pro něj cokoli. A řekla by jsem že jsem nikoho lepšího nepotkala. Jen s ním mi přišli i takové stavy.

V každém vztahu se občas někdo pohádá, jenže podle mého to co prožíváme mi, je už až moc, ale nevím co s tím delat. Mám častý deprese a období, kdy jsem moc citlivá a rozbrečí mě každá maličkost. Ale to platí i pro to, že mě maličkost i dokáže naštvat a úplně vyvrátit cokoliv. Aby jsem to objasnila.

Když přijdu s přítelem do nějakého afektu. A začneme se hádat. tak všechno kolem mě jako by nebylo a já žiju v takovém svém světě, kde mě nezajímá nic jiného, než můj názor na vec. Většinou dokážu přijmout i jiný názory a beru to. I kritiku. Ale jak jde o hádku, hrozně zuřím, když se do mě přítel opírá slovama, provokuje mě. A už úplně nesnáším když mě začne ignorovat. Má u toho takové nepopsatelný výraz, který mě moc bolí, ale v tu chvíli mě dokáže opravdu rozzlobit.

Když dojde k nejhoršímu začneme se i pošťuchovat a mě už se parktat stalo že mi to ujelo a uhodila jsem ho, pak když mě to přejde, jsem jako vyměněná, nevím co s tím mám delat. Probrečím kvůli tomu celé hodiny protože se na sebe nemohu ani podívat, odstrkuju ho od sebe, protože se stydim. nechci taková být, už jsem si o tom chtěla s ním několikrát promluvit. Ale on nechce. chtěla jsem aby se mě snažil pochopit a pomoct mi při té hadce, nějak jinak než když mi bude nadávat například (což se teďy moc nestává - za 3 roky mi řekl dohromady asi 5 sprostých slov, nebudu jmenovat) ALe to že do mě strká a křičí na mě ať ho uhodim. si myslím, že mi také moc nepomáhá, když ve chvíli když jsem hrozně rozzcilena mám chuť do něčeho prastit.

Hrozně mě to trápí.

Hledala jsem si nějaké články na netu Myslím že mi to jen škodí, protože jsem si to převzala po svém. Začali se mi zdát hrozně sny, jan biju svého přítele a jak se mu pak něco stane o to více když je astmatik. A tak jsem přešla na to, ze by jsem nedokázala žít v tom že se mu něco stane, začala jsem myslet na svoji smrt, do toho se mele dalších pár věcí o krerých bych teď nerada mluvila. Ale ani to nepomáhá mim depresim. Nechci přemýšlet nad tím že bych si ublížila a něco se mi stalo, nechala tu přítele a rodinu kterou miluji.

Nesnáším ty pocity a myšlenky nad smrtí, pocity že by mu beze mě bylo lépe, všem, že jsem k ničemu a nic v životě nedokážu, pocity že mě jeho rodina nemá ráda, ale od té doby co to dělám, co raději ubližují sobě než jemu se mi tolik nezdají sny o nem.

Zdají se stále ale pro mě jsou více snesitelné …

Nevím jak to popsat, nechci mít ty stavy. připadám si jako kdyby jsem měla dvojí osobnost. myslíte že to jde? Protože já jsemm normálně taková, že nesnáším pohled na krev, je mi z ní opravdu zle, ale když opravu přijde na nejhorší naladu. jsem jako vygumovaná a ať už jde o cokoliv co mě trápí, tak si snad myslím že mi to uleví, ale pak toho hrozně lituju když se uklidním, když přestanu brečet a snažím se schovávat jizvy, modřiny, cokoliv. přítel bohužel ví že to dělám a snažím se mi v tom bránit, za co jsem ráda. vážně nevím co mám dělat, hrozně se bojjim co mě napadne že udělám až zase budu mít tu náladu nenávidět svet. bojím se čehokoliv co mu ublizi.

V poslední době je to teďy hodně lepší, za 2 měsíce jsme se pohádali asi 2x ale jen jednou tak jako trošku větší hádka, kdy se to pak uklidnilo a všechno bylo jako před tím, když už jsme byli zase usměvavý spokojeni a šťastni. Omlouvám se, jestli vám to někomu přijde jako hloupost, jsou lidé co mají opravu větší problémy, ale píšu právě proto, protože bych potřebovala názor někoho jiného, možná zkušeného z takovými lidmi, nějakou radu cokoliv, protože se oprabvdu bojím co by se mohlo stát a pak už nnebude moznot o tom přemýšlet.  

Děkuji.