Téma: Pečují o dítě a babičku s Alzheimerovou chorobou - jsem labilní, hysterická a zničená

urcite to nemas jednoduche ale co vyresis tim ze se zabijes? navic kdyz mas maleho prcka

Aničko … a jak to vypadá s tou žádostí do Domova se zvláštním režimem? Podali jste ji, vybrali jste nějaký? Je opravdu nejvyšší čas, jestli nebylo už "včera pozdě". Z Tvého psaní soudím, že jsi totálně vyhořelá

Dobrý den paní Aničko, naprosto vím, co prožíváte. Starala jsem se také o svého otce, když mi ležel po mrtvici a měla jsem dvě děti a manžela. Zhubla jsem se 36 kilo a myslela jsem, že už to nevydržím a umřu. Je to šíleně vyčerpávající, obzvláště pokud máte ještě malé miminko. Paní Aničko, co lékař, kterému babička patří? Nevím, jak to nyní chodí, ale určitě by Vám měl lékař poradit, neli zařídil umístění babičky, jak Vám to píše Barča. Opravdu byste se mohla složit, nyní musíte myslet na své dítě, které Vás potřebuje. Babička, budeli někde umístěna, bude o ni postaráno a Vám se uleví, jen začněte jednat. Potřebujete se posílit i své nervy a pořádně se vyspat. Každou chvíli, pokud to jde a miminko usne, pokuste si odpočinout také. Spánek je lepší než chleba s máslem. Napište, jak jste věc vyřešili a zda se daly věci do pohybu. Držím Vám palečky. Pavla 

Až moc dobře vím co prožíváš, protože něco podobného jsem také prožil. Moje manželka má také těžkou demenci a to jí je 35 roků. Když to u ní vypuklo bylo jí 32 let, zpočátku se to dalo zvládat jenže poslední rok byl katastrofální. Takže jsem se musel starat o ni a o 7 letou dceru, ale to nejhorší teprve přišlo na vánoce 2013. Přišlo to ráz na ráz najednou přestala samostatně jíst, docházet na wc. Prostě se z ní stal tzv. hadrovy panak, byl jsem z toho úplně na dně už jsem nevěděl co mám dělat. Bohužel, ale jinak to nešlo a musel jsem jí nechat umístit do domova s pečovatelskou službou. Je tam už dva měsíce a i když za ní s dcerou jezdíme tak nás už ani nepoznava, nemluví prostě nic. Jen nejhorší je to že jsme s dcerou vlastně zůstali sami a když je holka ve škole a já mám volno v práci tak jsem sám doma a mám z toho šílený deprese a nevím jak dál.

Dobrý den, Romane, to je neuvěřitelné, že tak mladý člověk, jako Vaše manželka, takto dopadne. Máte to jistě hodně těžké, obzvláště, když jde o milovaného člověka. Ale máte tady dcerku, ta Vás nyní moc potřebuje, musíte tu být pro ni, aby měla jistotu domova. přeji Vám hodně sil, abyste vše zvládl. Možná máte rodiše sourozence, kde si můžete o svých starostech popovídat, kde Vás pochopí, podrží, pomůžou. Držím Vám palečky.