Téma: Sebepoškozování a sebevraždy - proč to lidé dělají?

Lidé jsou různí a hrůzní a dělaj různé hloupé věci

    Někteří lidé sebepoškozování berou jako kultovní záležitost a patří to třeba k jakýmsi rituálům skupiny, které jsou nebo chtějí být členem. A jsou lidé, kteří si tím "ventilují" nějaký stres. Buď se tím trestají, že se zohyzdí za něco co udělali a podle svého soudu neměli nebo to berou jako "ochranu". Naše spolužačka se řeže, svyým způsobem to staví na odiv, ale když se jí na to zeptáš, řekne, že to nic není, že ji poškrabala kočka a schová to. Podle všeho má nepříjemné zlkušenosti se svým otcem, který ji zřejmě zneužíval a tak se poškozuje. Nevím, zda je to pro ní větší bolest, aby zapomněla na tu, kterou ji rodič způsobil nebo se mu třeba nechce líbit nebo jaké má důvody, ale vím, že je to svým způsobem volání o pomoc o kterou si bojí jinak říct a že ji to přináší jakousi úlevu.

     A co se týče sahání si na vlastní život - projdi si témata zde, je jich tu nepsočet o sebevraždách. Tohle si myslím, že tak úplně není každého věc, protože když se někdo zabije jeho příbuzní a okolí to často velmi těžko nese, byť třeba nebyli příčinou. Pro mnohé je sebevražda jediné východisko, které dotyčný vidí z daného problému.

Příčin je mnoho, není to jednoduché téma. Může jít jen o určitou pózu, tito své jizvy dávají na odiv.

Jenže pak je to často z důvodu bolesti psychické, mnohdy se lépe snáší bolest fyzická než psychická.

Mnohdy se lidé neumí projevit navenek a jejich jizvy jsou jediným důkazem, co se děje v nich, jak zjizvená je jejich duše. Jizvy pečlivě skrývají.

Mnohdy je to zase kvůli tomu, že mají pocit, že nic necítí, že jsou,, mrtví", odumřelí, a říznutí je přesvědčí, že žijí, že cítí.

A vykákající krev je jako by z člověka vytékalo vše špatné.

Někteří se nenávidí, své tělo, mají potřebu se trestat.

Jindy mohou být v podivném stavu mysli, derealizaci a návrat do reálu se děje právě říznutím. Mnohdy může říznutí zachránit život. Přerušíš ty emoce, to, co tě ženou k něčemu nepěknému…

Je to útěk od všeho, do vlastního světa, tohle dokáže člověka izolovat, obsadit jeho mysl. Ovládnout ho, stejně jako třeba i poruchy příjmu potravy. Také se to často pojí dohromady.

Bývá to také skryté volání o pomoc.

Na druhou stranu se z toho může stát droga…, ta úleva po napětí, které tě k říznutí přivede je neskutečná, jenže pak přijdou výčitky, pocit selhání a ještě větší sebenenávist, co tě dožene k dalšímu říznutí, a dokola, dokola…

Není výjimkou, že bolest ani není cítit, když se řízneš…

Je to zkrátka složité, u každého jiné a i u jednoho člověka může být důvod říznutí pokaždé jiný…

Samozřejmě nejde vždy jen o říznutí, ale je nejčastější.

"Má člověk právo spáchat sebevraždu? Ano, pokud jeho smrt nikomu neuškodí a pokud mu jeho život nepřináší nic dobrého." -- Napoleon Bonaparte

Spíš bych se zaobíral, když už, násilím na někom jiném.

Přečtěte si ústavu, trestní zákoník atd. o sebevraždě v ní nic není.

A co není zakázáno, je povoleno.

"Člověk si může vybrat kterými dveřmi odejde. Každý člověk si je vybírá dle svých preferencí" - Já

Podstatou důvodu, proč to lidé dělají, vůbec nejsou jejich okolnosti, které prý k tomu vedou. odpověď je v oblasti, kterou moderní lékařská věda naprosto ignoruje - duchovní. Myšlenky na sebevraždu (jako každé mylšenky) mají ve své původní podstatě formu hlasu. Něco člověku říká, že to nemá cenu, že je lepší skončit se životem, že nikomu nebude chybět a všichni si oddychnou, že je nemoc nevyléčitelná a neexistuje žádná naděje, že sebepoškozování přinese nějakou úlevu, že si zaslouží si takhle ubližovat, … - blá blá blá. ten hlas je realita a člověk to přijme jako svou myšlenku, ktetrou se začne zaobírat a ta se pak stává realitou - skutkem. Okolnosti jsou jen "spouštěcí mechanismus" a je možné toto našeptávání zarazit. Ale s tím si samozřejmě neporadí lékařská věda, která existenci duchovního světa ignoruje (kromě toho, že pošetile považuje nebezpečné okultní praktiky za "moderní léčebné metody") a zmůže se leda na utlumování člověka farmaky nebo polemizováním ve snaze rozmluvit mu to. Problém se musí řeřšit s ohledem na jeho skutčnou příčinu, jinak není řřešitelný.