Téma: Ubližuju si, protože mi pořád něco vyčítají a zakazují

to nic, to je puberta, to stávkují všichni puberťáci. až přejde pár let, tak se zklidníš a rodiče nebudou muset křičet, na tvé "provokativní" jednání, které si možná neuvědomuješ. A možná pak v klidu i rodiče přiznají chybu, že to někdy s přísností přeháněli…

Podle mě by mohlo být dobré, navštívit rodinnou poradnu.  

Mi ti tady nemáme jak pomoct, protože vidíme jen tvou verzi.  

Já se tě na pár věcí zeptám.

Pomáháš doma s něčím? Uklidíš, uvaříš, nakoupíš, vypereš - nebo je to všechno na mamce? Všímáš si toho, jak je rodičům, a upravuješ podle toho svoje chování, že třeba když vidíš, že jsou unavení, snažíš se se právě s něčím pomoct víc, aby si odpočinuli? Když po tobě máma nebo táta něco chce, jsi v klidu, nebo děláš "držky"? Když víš, že budeš mít třeba zpoždění, že přijdeš pozdě, pošleš alespoň sms, aby věděli, že jsi v pořádku? Jsi jedináček nebo máš sourozence - pokud máš sourozence, jak jsou staří a jaké starosti dělají nebo nedělají rodičům oni? I oni pořád něco zapomínají a nestíhají? Píšeš, že dostáváš každý den vynadáno - i za naprosté hlouposti, že něco nestihneš nebo zapomeneš - když to jsou hlouposti, proč si nedáváš lepší pozor na to, aby se ti to tak často nestávalo?  

Dospělí občas děti hubují proto, že mají jen jedny nervy - ti dospělí - a že ono říct dětem (hlavně těm v pubertě) něco klidně je jak mluvit do dubu - čili to je bez účinku.

Řezat si něco do končetin je nesmysl, spíš je dobré se snažit, aby tě nebylo zač hubovat. Ono nedodržovat pravidla a představovat si, jak ti to všichni budou tolerovat je naivní. Až budeš dospělá, tak ti za nějaké zapomínánání a nestíhání možná nikdo nebude nadávat, ale budeš třeba bez práce a pod.

víš já doma pomáhám o víkendech pomáhám s dřevem a udržbou chaty a domu. V týdnu nemám kroužky jak ostatní ani chodím s kamarády ven. Pomáham doby zametám chodbu, starám se o sestru, uklízím nádobý, vysývám, vynáším odpadky a podobně. Ani známky nemám nejhorší. Snaha je.

Pokud jsi doopravdy tak pilná a vzorná, tak to holt asi mají rodiče nervy z jiných věcí.

Je ti 15 - měla bys jít někam na učňák (na střední školu ti tenhle pravopis asi stačit nebude) - běž někam na intr. Budeš mít víc klidu a jelikož budeš rodičům vzácnější, možná se k tobě budou chovat lépe, až přijedeš.

… a pokud ještě někdy budeš mít chuť si nějak ubližovat, tak zavolej přd tím na telefon 608 902 410.

Je to linka důvěry, popovídej sis nimi o tom, co se ti děje.

Uleví se ti.

Tvůj problém je těžký. Vše se trochu změní tvým nástupem na školu. Dnes (21.11.2017) už asi klasický učňák ani neexistuje. Rodiče možná vyvíjejí nátlak, protože je právě tvůj rozhodující rok. Ale ani sebevětší peskování člověka nevyprovokuje k takové věci, jako vyřezat si do nohy slovo happy. Doporučil bych ti návštěvu psychologa (ne psychiatra). Máš dost síly na to to zkusit bez léků. Jsi v těžkém věku. Patnáct je důležitý zlom v životě. Je to doba, kdy se základní parametry člověka rapidně změní. Změní se i tvůj pohled. Jak ti tu někdo psal, třeba pomůže intr. Trocha samostatnosti, jiné prostředí a noví kamarádi. Určitě bojuj. Moc moc ti držím palce.