Téma: Život je těžký - jak ho zvládáte vy ostatní?

Krásný Nový rok 2016, Babo Jago!

My u nás děkujeme každý den Bohu, že nás má rád. Užíváme si každý okamžik dne.

Na světě je krásně a na Českomoravské vysočině je krásně i za každého počasí.

Take preji krasny Novy rok.

V Boha verit neumim, nekdy si rikam bohuzel…

Tak zalezi na tom, co je na zivotu tezke?

Zda nemoc, a pak s ni spojene telo a jeho neduhy

Nebo prace a s ni spojene malo penez

Nebo pocit nepochopeni a s nim spojeni lide v rodine, okoli

Nebo je tezke vedet, proc ma clovek rano vstat z postele.

Ahoj BJ.

Asi se nabízí otázka: co Tě trápí?  

Babo Jago, v jedne tve jine diskuzi jsem ti napsala, ze kdyz ti bude tezko, mas nam sem napsat. Tady najdes vzdycky nekoho, kdo te podrzi.
Z tveho psani dycha zoufalstvi a nejistota. Rada bych ti predala aspon trochu ze sveho optimismu. Myslim, ze to je prave to, co potrebujes. Trochu sily, energie a nadeje do budoucna.
Tak nebud smutna, najdi si neco, co te posili a zbystri mysl a zase bude lip!!
Hodne zdravi a stesti do Noveho roku!!!  

Listicko dekuji. Je ted zas nejake tezke obdobi a nejak to nedavam. takze moc diky!

Jago,  no, zvládat se to musí. Život nám občas nadělí, že se málem složíme a pak je zase období klidu, abychom se dali dohramady a snesli další facku od života, která přijde. Ale pokud je zdraví, je zdroj příjmů, jsou kolem lidičky, kteří se mají rádi, tak se to zvládne, jen se musíme naučit odpouštět a mít rád. V tuto dobu je málo světla, málo sluníčka a to člověka žene do smutné nálady, pro začátek si zkuste svítit, dejte silnější žárovky, malinko to pomůže. Pavla 

Ja se tak nejak pokousim fungovat… najednou se ani nic snad nemusi stat a nejde nic. Chce se jen brecet a to ani mnohdy nejde, citim se na vse hrozne sama. citim se. ani nevimjak tio popsat. Lecim se s depresemi, uz mnoho let, nyni se mi i zvysovaly davky leku a presto to nejak nedavam. takova silena houpacka, u ktere mi neni jasne, o tak moc voru, ze mi je tak zle… pritom stale pracuji, v praci se snazim fungovat na sto procent… v tomhle stavu je to, ale dost silene narocne… to slunicko mi chybi hodne, vim, ze funguji na slunecni energii.

Jaguš, ono na člověka působí i zprávy a dění ve světě, aniž bychom si to připouštěli, někde v člověku to zůstane a pak brečí, nebo je mu smutno, aniž by věděl proč. Jsme obklopeni smutnými lidmi, protože to vnímají, jako my. Mimo to, je opravdu málo světla a zjara se to zlepší, člověk se dostane víc ven. Jaguš, máš nějakou kamarádku? Máš rodiče, mamku? Máš přítele nebo manžela? Zkus se podělit se svými blízkými o své nálady, naplánujte si na víkend výlet, návštěvu výstavy, divadla, ZOO, nebo společnou večeři, nějaký pěkný zážitek, budeš se pak na víkend těšit. Připravíš si něco pěkného na sebe a vyrazíte. Zkus to, je to maličkost, ale přece jen dostaneš do mysli něco, na co se budeš těšit. Pavla  

Já mám v péči pouze svého otce, jinak kamarády nevedu a zbytek rodiny mám hodně daleko, ty vídám jednou do roka. Vídám jen lidi v práci.

Jaguš, naprosto tě chápu. když jsem byla v tvém věku, starala jsem se o svého tátu, po deset let. Když mi ležel po mrtvici, musela jsem zůstat z práce doma a pečovala o něj do smrti. Bylo mně 40, když zemřel. Zhubla jsem 36 kilo a měla jsem navíc dvě děti a manžela. Když jsem chtěla, aby se vyspala rodina, držela jsem službu 24 hodin denně. Byla jsem velice vyčerpaná a nevěděla kolikrát, jak to zvládnu. Proto tě chápu. Pokud to jde, tak, si s tátou povídej o jeho mládí, o jeho dětství, o vašich předcích, protože až tu jednou nebude, nedozvíš se už nic, mnoho věcí nepochopíš. Je to sice jiná část života, než mají tví vrstevníci, nebo lidé, kteří jsou v tvém blízkém okolí, ale zase máš a prožíváš to, co oni nepoznali a věř, že i taková starost o tátu tě může obohatit v pohledu na svět, na život, na hodnoty. Tak se drž a snaž se vytěžit z té situace, co nejvíc, hodně tě to posílí. Pavla  

díky Pavli

Tak nez vysvitne v plne zari to prave, posilam ti aspon tohle: ,
To jedno je na zbytek tohohle tydne, a to druhe a tyden pristi!!

Jagus, nevim, jake mas povolani ale z tveho psani mam nekdy ten pocit, ze te prave to tve zamestnani vycerpava.
Kazdy z nas potrebuje dobijet baterky. Pokud ovsem neni kde, prijdou deprese.
Mozna bys mela uvazovat i o nejake male zmene ve tvem zivote. Proste si najit neco, co te dobiji!! Nejaku radost!! Vim, ze se to lip rika nez realizuje. Ale sama vim, jak cloveku pomuze treba uz jen to, ze se pobavi s pozitivnim clovekem.
Ted je opravdu spatne obodobi, hodne lidi trpi depresemi. Nemohla by sis naplanovat cestu nekam za sluncem? Nebo aspon wellnessovy vikend? Myslim, ze by ti to dodalo hodne sily, kterou tak nutne potrebujes.
Kazdopadne ti budeme drizet palecky

pracuji se seniory a postiženými lidmi. já myslím, že mě hodně dobíjí mé háčkování, teda pokud ještě jde vzít háček do ruky, malování… letos (2016) plánuji i lázně, tak snad bude líp. Myslím, že už teď je líp než bylo před pár dny… tak snad se to zas zhoupne do toho lepšího

Každopádně moc děkuji!

Jaguš, Vaše práce není zrovna lehká. Zřejmě máte i noční a 12 ti hodinové směny.  Ale ještě mně napadlo, jestli sama nejste nemocná, napadl mně únavový syndrom nebo fibromyalgie, tam by pomohly léky. A nebo to z jara přejde, až bude sluníčko, které nám v zimě chybí.

Neco podobneho jsem si myslela. Je to prace, kterou clovek musi delat s laskou a ne kazdy se na ni hodi. Mozna prave to te vycerpava.
Ale jestli letos (2016) planujes lazne, tak tam by ses mohla trochu vzpamatovat.
Pokud ti mohu poradit, snaz se, najit si jeste neco, kde jsou i zeny v tve vekove kategorii - nejaky sport nebo neco podobneho. Mela by ses dostat i do jineho prostredi.

Život není těžký, ani lehký, je takový, jaký má být.

Někteří jej mají lehký, jiní těžký. Ale to není objektivní hodnocení, jsou to naše pocity.

Pokud budu denně přistupovat ke všemu konání s tím, že je to těžké, tak to také budu prožívat jako těžké.

Pokud budu přistupovat ke všem výzvám, kterými nás život obdarovává s láskou, a budu vše řešit s představou, že to lehce dokážu, pak to budu mít lehké.

Nehorší je strach, že něco nedokážu, že zklamu, že nemám dost času a podobně. Pak skutečně mě budou úkoly přerůstat přes hlavu.

Je to jenom v hlavě a našich představách.

Moje babička vždy říkávala: „Co musíš, jako bys rád. “

Ale to je hezké

A ano, vše je v hlavě…