Téma: Boj s depresí a samotou

A nějaká jiná práce by se ve Vašem regionu nenašla? Řidič z povolání, taxikář.... Něco manuálního...

podobnou vec ted citim dnes ja, depki mam i když mam dnes svatek, mam milovaneho přitele nekolik deti a ješte k tomu debky , ja se před mnoha lety zadlužila diki chybe, chtela jsem ukazat že deti dokažu uživit a nakonec, hrozi me exekuce bojim se každeho dne, a taky neustale dopusi a ja, na  vše nemam, takže prazdnin travime u přitele i když ten me trošku pomohl je to malo,     ja tu vařim, peru, žehlim i uklizim staram se jak to jde jsem jakk motorova pilla, ktera  nevim kam dal a proč,    uvidime snad se stoho vyspim,,,    nechci nic vzdavat  ..

veverko, to je právě to, proč tu situaci jaksi numím vyřešit. Práce by byla, dělal jsem vmístě bydliště, 8 hodin a byl doma s rodinou, jenže dluhy se musí platit. Proto teď dělám pro Pražskou firmu. A protože bych se nikdy nechtěl dožít toho že nebudu moct milované Verunce koupit v létě zmrzlinu, nezbývá mi nic jiného. aspoň mi to tak přujde. Ale drtí mě to. Navíc mě děsí aby holky ve svých dětských hlavičkách nedošly k tomu že je tatínek nemá rád a proto není doma. S tou starší jsem napsal tolik domácích úkolů že bych je spočítal na jedné ruce. A to jde do čtvrté třídy... A každý plyšák od té mladší, který mě má tam daleko hlídat to jenom zhoršuje... Nemůžu psát, nevidím na to.... slaboch...

Nějak to nechápu.... místo, abys byl rád, že máš možnost to touhle prací utáhnout a Tvoje rodina se má dobře, tak tady naříkáš? Nejsi sám, kdo takhle žije.   Nemůžu si pomoct, ale na Tebe podle mě nepadla depka kvůli dětem a podobně, ale kvůli tomu, že jsi nemohl na chatu (promiň mi tu upřímnost). Prosím tě, co to je za řeči, že plyšák té mladší cosi zhoršuje? Tak ho nech doma a je to. Nejvíc pro své děti uděláš, když jim nedáš poznat, co je bída a sociální vyloučení mezi kamarády. Když dokážeš uživit rodinu.

Milá Barčo, částečně máte pravdu a za tu práci jsem rád, proto to taky tahám už několik let. S tou chatou to ovšem není jak píšete. To není jenom chata, to jsou oslavy narozenin, vánoce, velikonoce, letní víkendy, zimní víkendy a pořád dokola, první září a cesta holek do školy, vysvědčení, nevedl jsem starší dceru do první třídy, a vypadá to že nepovedu ani tu mladší.

A co se týče toho dalšího, myslíte že to dělám pro sebe? Nedopustit aby děti poznaly nouzi, to je ten hlavní cíl, co mě ještě drží, jinak bych padl na hubu dávno. Ale nedat na sobě nic najevo, tvářit se jako že se nic neděje když si v neděli balím kufr, není jednoduché. Stejně jako trávit doma max 6 dnů v měsíci.

Včera to nebyla depka z chaty, to je dlouhotrvající stav, který se mi včera nějak vymkl kontrole.

Myslím, že sis na to zodpověděl sám.

Měli jsme jet na chatu, manželka jela sama s dětmi, já musím do práce.. 400km zítra, 350km ve středu.. kam to bude příště? Časem bych se bál, že se rodině vzdálíš i citově, protože s tebou nebude řeč a trávíš s nimi čímdál míň času.

Z tvé výpovědi je jasně cítit, že jsi psychicky i fyzicky vyčerpaný právě z práce. A proto je jediné řešení si buď vzít měsíční dovolenou, nebo jít rovnou hledat jinou práci.

máš 100% pravdu Juniore, cítím to naprosto stejně. Jak ale píšu o jeden příspěvek výše, nemám moc na výběr... aškoliv, vždycky jsou minimálně dvě cesty..

Možná to bude znít vtipně, ale zkus toto..  http://www.ceskatelevize.cz/eshop/1555-krotitele-dluhu.html

Někdy stačí docela málo. Navíc insolvencí dluhů a pár vychytávkami v zákoně se výdaje dají docela značně zmírnit. Při menších úsporách bys mohl časem přejít k jiné práci a třeba se vypracuješ na podobné platové ohodnocení.

Juniore díky za tip, přemýšleli jsme už různými směry a i podle kamaráda, který se zabývá podobnými věcmi profesionálně, v mé situaci je nejlepší ještě nějaký čas (asi 2 roky) pokračovat stejně jako doposud. Pak se vyhrabem z nejhoršího a budem někde na 30% dnešních závazků. Pak jenom nebýt tak blbý jako jsem byl kdysi a nespadnout do toho znovu.

díky za příspěvek, měj se fajn

Můžu se zeptat? Co se týká práce, píšeš jen o sobě. Chodí Tvoje manželka také do práce, nebo je ještě na mateřské? Nešlo by Vaše náklady včetně splácení dluhů podělit mezi Vás oba? I když chápu, že někdo se o děti starat musí, pokud dojíždíš tak daleko.

Dany, manželka taky pracuje. Není to bůh ví co, ale díky za ty dary. Dělíme se i ty náklady. Ona platí vše kolem domácnostia moje výplata jde z 80% na platby.

POchopitelně se na práci manželky projevuje i moje nepřítomnost doma. Nemocí dětí a pod. Takže ani ona to nemá jednduché a je to těžké pro oba.

Nebo se prostě dívej http://www.ceskatelevize.cz/porady/10213556322-krotitele-dluhu/

Ale, Mirku, neberte to tak tragicky. Dřív to bylo hodně časté. Můj manžel také jezdil na montáže, ani jsme nemuseli mít dluhy, prostě to tak bylo. Byla jsem na všechno sama. Manžel přijel domů pro čisté prádlo, nebo přivezl výplatu a po víkendu zase hurá pryč. No a přečkali jsme to. Jsme spolu 42 roků, máme dvě děti a teď jsme spolu denně 24 hodin a jedeme někam na výlet, nebo si jedeme na jídlo, nebo hlídáme vnoučátka. Vždyť nejste sám.  

Pavli máte pravdu, ono je to běžné i dneska. Mám kamaráda Vietnamce, který má doma rodinu a pracuje u nás. Jeho žena otěhotněla a jemu se naskytla práce v Česku. Neváhal a balil kufry. Narodil se mu syn, a on ho viděl poprvé v jeho třech letech, když našetřil na cestu domů. Na to si často vzpomenu a jsem rád aspoň za to co mám. Jenom asi nejsem tak silná osobnost jako Váš manžel a spousta dalších.

díky za váš příspěvek. Mějte se hezky..

   A ta práce Tě asi nenaplňuje a nebaví, že?   Tak se na to podívej z té lepší stránky, dluhy za čásek poplatíte a potom už se od sebe nehnete. Hlavně si to moc neber a nelituj se, ono totiž může být i hůř. Prostě teď musíš zabrat a makat pro rodinu. Přeji Ti hodně optimismu a sil na překonání.

Milá Julie, díky za podporu, máte pravdu. Musím, musím, musím...

Ale včera to na mě tak nějak celé spadlo.

Mějte se hezky, díky za příspěvek.

Mirku, a jak se daří nyní?