Téma: Někdy si nemám s kým popovídat - jak to máte vy?

V práci mám pár kolegů se kterými si můžu trochu popovídat.

Doma si spíš píšu s kamarádama a kamarádkama kteří žijou daleko ode mně.

Ani nejde o to, že bych neměla s kým, i když tak dobrých kamarádů jsem nidky neměla moc. Mám rodinu, dokonce i psa, který nic nevykecá Ale bohužel jsem ten typ člověka, co nechce obtěžovat svými problémy a tak to raději držím v sobě. Pak je mi smutno, že vlastně nikdo neví, jak mi přesně je, a že se možná cítím hůř, než si ostatní myslí… Vím, že to není nejlepší nápad, ale upřímně, právě tohle je důvod, proč chápu anonymní vylívání srdíčka

Pavli, ja vzdycky rikam, ze pro dobre manzelstvi je potreba dobra kamaradka! S muzem si sice popovidat muzes, ale to neni to prave "holcici" popovidani. Ja to resim tak, ze minimalne 1x do roka jedeme se dvema kamaradkama na wellness. Uz po ceste tam to zacne a pokracuje po celou dobu pobytu. Po skonceni uz se tesime na dalsi spolecne akce. Tem akcim rikame pohlazeni po dusi a cerpame z nich energii po nekolik dalsich tydnu.  A kdyz se pak nevidime, piseme si maily nebo skypujeme.

Milá Lištičko, asi je to pravda, že kamarádka je potřeba. I když je děda upovídaný, tak fakt jsou věci, které sice vyslechne asi tak, jako já, když mně vypráví o letadlech. Já byla celý život zapřažená a v jednom kole a na kamarádky jsem neměla čas, i když se sousedkama jsem prohodila i víc vět, ale stále jsem byla nějak v kalupu. Dnes jsem v důchodu, mladí lidé mají trochu jiné zájmy a více energie a staří jsou povětšinou zavřeni doma, třeba k vůli zdraví, nebo ze strachu a to se pak hůř hledá spřízněná duše. Říkám si, až děda jednou nebude, nebo nebudu já, tak tu jeden zůstane sám, jako kůl v plotě. Nevím, možná mám blbej den. Pavla 

A co někaké kroužky pro duchodce? Myslím, že tam by se nějaká spřízněná dušička našla

Moje tchýně je o pár let starší než ty a  třeba od října pořádá kurzy skládání origami pro duchodce. Už pár let jezdějí s klubem duchodcu do koupelí do Madarska. V létě když sjem byla s rodinou u ní na Slovensku vzala nás sebou a přišlo mi to hrozně hezký jak tím ty stařenky a stařečci ožil, už v autobuse mi přišlo, že to nejsou duchodci, ale pubertáci  Právě hodně z noch nemá někoho blízkého a tak si pomáhají vzájemně a ten čas solu využijí právě k popovídání si Myslím, že by se třeba v okolí něco takového našlo

Na popovídání mám MS.

Ale mám taky pár kámošů, co se dokážou bait o všem a to je super. A pak mám taky Sorbíčka.  

Ahoj, jsem vdova vic nez 20 roku, deti uz vyrostli, maji sve partnery, bydlim na male vsi, kde poznam jen par sousedu,   nemam tu zadne kamarady, byvale spoluzaky, ani kolegy z prace, protoze do prace kazdy den dojizdim 50 km. Nemit s kym si popovidat, je  tezke. Pes je fajn, ale nekdy potrebujete zpetnou vazbu   klidne piste

Děkuju…

To mě mrzí, Pavli. Nechci upadat do psychologie, ale pokud se v dětství dítěti málo věnovali, mohlo nabýt dojmu, že jak ono samo, tak jeho potřeby nejsou pro ostatní důležité, že spíš obtěžují, a taky když byla zklamávána jeho důvěra, dítě se stáhne. Ale ty potřeby být pro někoho důležité a moct důvěřovat, ty nepominou. Nejhorší situace je, když pak takhle člověk prožije celý život. Že vlastně nechce obtěžovat. Navíc, má tendenci si nacházet lidi, kteří právě to, co ono na sobě považuje za cenné, tak třeba křesťanství a kreacionismus, odmítnout. Jak naschvál

. No ale přesně takto to je. Přitom, ty jsi laskavá a něžná osoba, která má co dát. Co se mně týká, je to pro mě stimul, abych se obrnila proti křesťanství, chjo, a víc si všímala celku, který stojí zato.

Plamínku, vehnala jsi mně slzy do očí. Nečekala jsem, že mně tak něco hezkého napíšeš. Nejhorší, když zklame máma a táta a ten pocit v děcáku máš. No už je to všechno pryč. Vzpomínám na své rodiče stejně s láskou a říkám si, jaké by to bylo, kdyby ještě žili. Mám manžela, děti, vnoučátka. Nic nám nechybí. Člověk musí odpouštět, cítím to tak a chci se radovat z každého dne, který mně zbývá.

No to víš, já jsem taková holka syrová, až surová. Mně po vláskách nikdo moc nehladil. no jo, no. Občas to semnou není jednoduchý. Tak když na mě nepůjdeš s vírou, anebo jen vopatrně, tak si s tebou vzdycky budu ráda psát.  Tak piš, Pavli.

Plamínku, ne, ne, nejsi surová, máš cit, prostě máš. a s kým je to jednoduché, vždyť člověk má kolikrát co dělat, aby uhlídal sám sebe.

 díky, cit nějaký mám, ale znáš to, hrubá slupka. na druhou stranu, máš pravdu, ono to není jednoduché s nikým.  

Jak to máš, Pavli, s tou sousedkou, už jsi na ni udělala bububu? Nebu´d moc hodná, Pavli, znáš lidi.  a znáš sebe! Hodná dušička.

Plamínku, zatím dobrý, soused je doma, tak to má pod palcem.

Abych ti udělala radost, posílám ti kytičku…

Děkuju. Odpověď jsem našla až teď, ale moc mě potěšila.  
Tak já tobě taky, pugét slunečnic, velký. Jenže jsem nenašla obrázek… . Díky Pavli.