Téma: Neumím si popovídat o problémech a nebaví mě život

Cítím s Vámi, prožívám totéž, ráda bych si popovídala, ale nemám  s kým.

Napsat by to možná i šlo. Jen se neumím bavit o mých problémech. Vlastně sem byl vždycky spíš takovej bezstarostnej a vždycky sem si všechno vyřešil. Jde o to, že sem přišel o ženskou, který sem věřil a byl sem do ní totální blázen. Pak se na to navázalo, že sem přišel o práci, ted přijdu o byt a vlastně už nic nemám. Byl jsem jednou na záchytce a poté i na psychyatrii, jenže sem dělal jako že se nic neděje. Strašně bych to chtěl nějak vyřešit a už nevím jak. Hlavně nemám chut. Nejlíp mi je když spím a když se vzbudím vůbec tady stejně nechci být. Neříkám že sem si to taky potom rozchodu nepohnojil sám ty svoje věci, ale vyplnynulo to tak, že mi to bylo uplně jedno. Už asi ani nechci nikomu věřit. Uděláš pro někoho první i poslední a dopadneš tak jak dopadneš.

Dá se říct, že si dávám všechny věci do pořádku a už to začíná být všechno relativně dobrý. Ale v tom, že mě pořád nic nebaví se nic nezměnilo. Všechnno dělám jen proto aby se na mě nemuseli koukat skrz prsty, ale co se týče mě. Nemám z ničeho radost. Nechce se mi ani z nikým bavit, nechci nikomu věřit. Přijde mi to uplně zbytečný se o něco snažit. Nemám chut na nic. Ale díky moc

o žádném problému nepíšeš, ale vyjmenuješ jen výsledky ztrát ke kterým dopracoval ale proč, protože si vůbec nebojoval, neumíš bojovat nebo jseš jen línej a očekáváš zázrak nic neříkáš o sobě takže neumí ti nikdo ani poradit. Jen stylu komunikace usuzuji, že si nepřipravenej na tvrdý život. Život je třeba umět žít a není to zábava jak ty asi představuješ "nebaví mě život" a z čeho plyne že tě má bavit, je to smyslem a cílem. Důsledkem života je někdy zábava, někdy smutek, někdy za to můžeme někdy ne. Ale snažit se musíme hodně a bojovat o tu ženskou (zřejmě nenašla v tobé to co očekávala) o tu práci (zřejmě nepracoval dost a kvalitně) a o všechno. A když neprohraješ ale vyhraješ tak nastane pocit uspokojení a radosti a poznání baví mě život. Ale spaním schováním se před realitou je projev slabosti, lenosti a pohodlí. Vyskoč a začni bojovat až do konce, člověk jinou volbu nemá, nežijeme v ráji ale v reálném světě! Zmuž se!