Téma: Omluva za téma Aloha na MS

V pohodě, každej občas máme "své dny" Já když mám blbou náladu, tak taky metám blesky okolo. Normálka.

Myslím si, že obzvlášť po Tvém vysvětlení se na Tebe nikdo nebude zlobit.

Tak hlavu vzhůru a přeju sílu překonávat duševní bolest.

Barča je chytrá žena, jistě to pochopí.

Děkujeme za upřímnost. Osobně si toho vážím.

To je úplně normální lidská vlastnost, Dášo. Ale není běžné ji přiznat, takže u mě dobrý. Všechny chvíle nejsou jen špatné, ty dobré Tě ještě čekají

Sousedova vlčanda asi špatně vidí.   Když  slyší moje kroky a nepozná mě, začne ječet víc než na uniformu. Pak ji zklidním, můj hlas pozná a přes plot zjebe malého psa, co se přišel juknout na vetřelce. Dělá to pravidelně

Ano Wolfg, správně jsi vydedukoval, že přezdívka Dagmon, má kořeny ve jméně Dagmar. Ale není to mé jméno, ale právě jméno mé matky. Já se jmenuji Jaroslava. Nevím, co mě vedlo k tomu, abych použila k přezdívce jméno své matky. Teď, jakmile otevřu tyto stránky, zabodne se mi ta přezdívka do duše. Měnit to ale nebudu. Zřejmě to má svůj smysl, který jednoho dne pochopím.  

 Je mi líto, že procházíš špatným období, ale věř, že nejsi sama. Takových lidí je spousta, určitě i na tomto webu.

 Vybíjet si zlost na druhých, Tě nepomůže, naopak. Ve zlosti ublížíme někomu, kdo si to vůbec nezaslouží a pak nás to mrzí.

 Přeju  Ti, ať smutná nálada netrvá dlouho. Život jde dál a jsou věci, které bohužel nejdou změnit.

Dagy, vím, že je ti hořce na duši. Člověka smutná a neměnná událost zaskočí a nezbývá než se s tím srovnat. Všechno má svůj čas. Někdy bolest dokáže připravit o rozum, ale ve svém životě si toho zvládla moc a moc a zvládneš i tuto bolest. Musíš, už k vůli sobě a těm, co tě potřebují a mají rádi. Pavla

Pavli, Ty mne znáš odjinud a víš toho o mně hodně. Proto si myslím, že jsi mne pochopila snadněji, a já Ti děkuji.

Dagy, cítím s tebou a chápu tě. Pavla

Děkuji. Dagmon.

Já se Dag nezlobím. Mám pocit, že jsem Tě možná spíš ještě trochu v Tvém rozpoložení i vyprovokovala jedním svým tématem, které Ti až tak nesedlo a neměla jsi pro něj pochopení. Snad se ani tak nedivím, když vím i z dřívějška, že máš v sobě stále nezahojenou soukromou bolest. Ničeho si necením víc, než když člověk umí přijít a říct - je mi ouvej, nezlob se, promiň... Posílám Ti za to aspoň obrázek pro potěchu na duši....

Barčo, já vím, že jsi hodná a že se snažíš pomáhat, být užitečná a že Ti dělá radost, být prospěšná lidem. A proto také vím, že se na mne nezlobíš. To bys to už pak nebyla Ty.

Je to na mně. To já se musím vyrovnat se svou bolestí sama. V tom nikdo nikomu nepomůže. Ale jsem ráda, že jsem byla alespoň schopna si uvědomit, že jsem nejednala správně a že za to, čím já procházím, nikdo z lidí nemůže. Ahoj Dag. A děkuji za krásný obrázek.

Matka Tereza řekla: "Soudíme-li lidi, nemáme čas je milovat"... Takže já nikoho nesoudím, nepřísluší mi to...  

Vidíš medvěde, tak tohle já znám ze svého života, a i když je to trošku jinak, vychází to nastejno. Je to o "odpouštění". Hodně lidí mluví o tom, že by se mělo odpouštět. No a vidíš, já nad tím hodně přemýšlela a dospěla jsem k názoru, že to není o "odpouštění", ale o pochopení. Jenom Bůh může odpustit, kdyby ovšem chtěl. My, lidé, bychom se měli snažit pochopit, proč se to, či ono stalo a proč ten, nebo onen jednal tak, jak jednal. A pokud se nám podaří porozumět podstatě, tak je vše tak nějak jednodužší. Ale k tomu je třeba hodně síly a hlavně umění vcítit se do toho druhého člověka.  

Ale to co jsi napsal, je velice hlubokomyslnné. Žila jsem dvacet pět let ve Francii a Matku Terezu znám velice dobře. Jsem překvapena, že je známa i u nás. Byla to zvláštní žena.

Ještě jsem chtěla pro medvěda upozornit na člověka, který také "obětoval, svůj život pro druhé. Byl to Abbé Piérre. A také tohoto člověka jsem znala ještě za jeho působení a života. Byli to vzácní lidé.