Téma: Život v nenávisti a myšlenky na smrt

Nairo, každý v životě prochází určitým obdobím, někdy těžkým, ale zvládáme to. Myslím, že u tebe se stala chyba v dětství v rodině, kde tě málo podporovali a tvé sebevědomí trpí. Ale, je vidět, že dokážeš jít za svým cílem. Neboj dostaneš se z toho, ale musíš chtít a věř, že ti nikdo nepomůže. Mám to za sebou. Dnes už jsem babička. Vytyč si nové cíle a jdi si za nimi, zaobírej se v myšlenkách těmito novými věcmi a zlepší se to. Přijdou noví kamarádi, či přátelé, ale buď ostražitá, nepusť je tolik k tělu, když někomu pomůžeš, hledej lidi potřebné, ti to ocení, i když na dobré skutky se rychle zapomíná. Držím ti palečky, pěsti, pro štěstí. Hlavu vzhůru, zítra je nový den, který dostáváme, jako dar. Přijmi ten dar a žij nový život. Pavla 

Nairo, zůstaň věrná sama sobě. To bude těžké, ale to se cvič - dávat sebe na první místo, svůj prospěch. To je pro přežití důležité. Pak budeš moci pomáhat druhým, ale nejprve si chraň svojí energii. Ono to chce větší rovnováhu. Můžeš být zdvořilá, ale ne úplně otevřená vůči každému. To jen vůči milému a nejlepší kamarádce, kamarádkám a ani tam nepočítej, že tu budou pro tebe. To je holt dospělost. Úplně stát na vlastních nohou. Na druhé straně tvou výhodou je, že už to znáš, tu zkušenost máš, že přílišná důvěřivost se nevyplácí. Zvol raději humor, ale srdce si chraň pro své vzácné a blízské vztahy. Proplouvej jak rybička a koukej kolem sebe zvědavě co ti život ukáže. Co ti nedali rodiče, to ti nikdo nedá, ale nikdo nemá ideální rodiče a přesto jsou lidé úspěšní a mají svojí rodinu. Protože šli za svým a tak je to správné. Držím ti pěsti ať to dokážeš a přeji ti to!!!

Pokud nemáte ráda sama sebe, nemůžete vnímat co druzí potřebují. Takže jaké pomáhání a srdce na dlaních. Až si všimnete te malé odkopnuté a opuštěné holčičky ve Vás, zjistíte, že druzí o Vaší pomoc vlastně vůbec nestojí. Pomoc potřebujete Vy sama. Když bych Vám řekl, že jste poněkud sobecká asi byste mi nevěřila, co říkáte......  A přestaňte se stále sebevraždit. Vždyť sama moc dobře víte, že to k ničemu nevede.....

Tvoje odpověď je přesná, jako od samotného archanděla Michaela.

Kdo neumí milovat sebe sama neumí milovat jiné.

Člověk s negativními emocemi v sobě, vysílá energii, která většinu lidí odpuzuje.

Někdo napsal, že život není problém, život je řešení. Stačí začít radovámním se z maličkostí, květinou, vůní kávy, hezkými šaty, hudbou, atd. Také přestat se dívat na televizní správy, a nečíst noviny.

Já měla podobné rodiče, otec alkoholik, který sám nic nedokázal. Mě ponižovat, že skončím v prasečáku, soudil se se mnou. Teď když nikoho nemá, snaží se mě využívat. Matka no ta v podstatě pokračuje, ale není zlá. Otevírá si na mě v 27 letech pusu, ponižuje, kolik slz už jsem vyplakala. Vždy chce u všeho pravý opak. Mám jednu snad dobrou kamarádku, ostatní jsou zlatokopky - co se pověsili na krk chlapovi, taky se s nimi nestýkám. Slyšet jak žijou na vysoké noze a přitom to je jen využívání někoho. Sami nemají nic. Druhá kamarádka je mamánek, rodiče ji živí. Hodně mě život poučil, ale vším těmto negativním mě naučil. Vybírám si lidi, jsem upřímná a férová, nemíním se toho vzdát. Taky po hrůze co jsem s otcem zažívala mi není jen tak někdo roven, aby si někdo vyskakoval, chytračil. Vím o lidech, co mi pomáhají, vyslechnou a jsou úžasní, zkuste spíš mít senzor na lidi. Dobře se to radí i já naletěla lidem falešným, těch si nevšímám. I já měla stavy jako vy, čas všechno zlepší a naučí Vás jak si pomoct. Nebo zkuste psychologa, hlavně se nebojte, že vás lidi budou mít za blázna. Nikdo Vám nic nedá.

NO to znám. Začalo to v 15 a trvá to do dnes. Víš co - můžeš být na sebe hrdá. To já ne. Celý život visím někomu na krku.

Ať udělám, co udělám - vždycky narazím. Už několik let bez práce (musím pro malýho do školy která končí v 16.00), všude autem a manžel - jezdí do Thajska, neb tam nachází ženy svých snů...

Vždělání mám na prd - takže ještěm jsem hloupá - nejenom neschopná....

Modlím se, abych tu nebyla další věčnost...

Tohle znám moc dobře. první myšlenky na smrt a asebevraždu se u mě objevili před rokem a ještě nezmizeli. Asi od dvanácti jsem se řezala a ještě teď někdy sáhnu po žiletce. Ve škole se mi snaží pomoc učitelky a školní psycholožka, ale ničemu to nepomáhá. Rodiče o ničem nevěděj a jsem za to vděčná. Posledních pár dní jsem zkoušela brát i větší množství prášků najednou, ale docílila jsem jen toho, že jsem necítila bolest a vše mi bylo jedno. Vím že nejsem jediná, kdo se s tímto problémem potýká, ale občas mám prostě pocit, že jsem na vše sama a nikdo mi nerozumí. Může mi někdo poradit, jak se těchto pocitů zbavit?? Tady je kdyžtak můj mail: goth.sinistra@seznam.cz

Já se cítím podobně, vživotě jsem nic nedokázal. Blbě jsem se narodil, na špatném místě, ve špatnou dobu a v blbé rodině (jestli se tomu dá vůbec říkat rodina). Jen ze mě vysáli energii, sebevědomí, a dál mi ničí život. V pokusu se aspoň trochu osamostatnit jsem se zadlužil a stejně jsem se nehnul z místa. Ostatním vychází všechno- mě už skoro nic. Nedávno jsem spolikal digitalis a zapil 1l vína. 6el bylo mi jen příšerně špatně. Na jednu stranu bych už rád nebyl ale nemám pro to asi dost odvahy. Vidím před sebou jenom zeď. Už to nejde dál a žiju s vědomím že bude hůř a já to nedokážu ukončit.