Téma: Jsem zralá na trvalý partnerský vztah? Toužím po dalších zkušenostech.

Ahojte všichni. Chci poznat vaše názory a rady co si o tom myslíte.

Od 15 let mám vztah s klukem. Už mi bude 18, a jsem psychicky vyzrálejší než mí vrstevníci.

Bydlíme spolu u mých rodičů, kde čekáme na mých 18. Přítel si konečně našel pořádnou práci v našem městě. Nějak nám to ale přestává klapat. Když se ho zeptám zda má nachystaný budík do práce, nebo mu řeknu ať dlouho neponocuje, ihned po mě vyjede jak baba před krámama. Říká, ať se nestarám o něho jak o malé děcko, a že mi může být u prdele v kolik půjde spát. Moc se mi sním už ani nechce mluvit, abych se ho ničím nedotkla. Polibek u nás je teď jen ojediněle, jen přiblblou pusu máme asi tak 2x za den. Sex spolu už nemáme 2,5 týdnů a ani mě to sním neláká (nevzrušuje mě). Zavrhly jsme už dávno přátelé, nedělalo nám to totiž dobře ve vztahu.

Jednou jsem takhle šla na chat a poznala jsem jednoho kluka. Uměl pohladit na duši a skvěle poradit. Vlastně je to už rok a něco kdy jsem s někým naposledy mluvila. Musím se stím klukem scházet potají. A tak mě jednou napadlo, že bych potřebovala s nějakým klukem (kluci jsou mi přednější než holky) se ubytovat někde třeba v hotelu. A jen tak vedle sebe ležet v posteli a povídat si o životě. Cítím poblázněnost a divokost když si píšu s tím klukem. Když jsem takhle chystala svačinu mému příteli do práce, najednou jsem si uvědomila že jsem našla přítele moc brzy. Připadám si trochu staře, vždyť to tak uteklo všechno, a teď chystám svačinu svému milému. Panikařím. Neumím si představit že budu mít sex jen sním celý život. A že celý život se mě nikdo nemůže dotknout. Přemýšlela jsem nad tím, jak říkají že jsme svobodní. Ale když tak jsme strašně svobodní, proč bych se měla někomu oddávat a ukázat mu že ho miluju tak, že mu budu věrná. To si lidi zase něco přismyslely před dávnými časy že vytvořily co je věrnost a co nevěrnost. Cítím že divočím a panikařím.

Já nechci strávit svůj život tak, že se budu omezovat. (A to já jsem byla na věrnost úplně zaměřená před měsícem). Ráda bych vyzkoušela sex s někým jiným. I s dívkou. Stejně si nemyslím že člověk dokáže být věrný celý život. Stejně se rodíme a umíráme sami. Říkáte si, že spolu teprve chodíme skoro už 3 roky a už počítám na celý život. Jenže nikdy jsem v životě nepotkala někoho, kdo je tak se mnou úplně propojený. Je jak moje dvojče. Spíš mi to připadá jako fakt velké přátelství na celý život, prostě úplně kamarádi do deště než partnerství. Nevím jestli ho vůbec ani miluju. Necítím nic, jen že ho mám ráda. Ale lásku pochopit nedokážu. Asi žijem spolu jen ze zvyku. Jak se cítí láska?

Kdysi jsem se o sebe plně starala a hýčkala. Říkal že kdysi jak mě poznal tak jsem byla velice pěkná. Přestávám se o sebe starat, vůbec nevím jaký make up použít, skoro všechny mi totiž nesedí. Už tak asi rok mám problém s pletí, kdysi jsem měla akné jednou za týden, a dnes se úplně obsypávám, zkusila jsem si vyčistit střeva tak doufám že mi to pomůže.  Přítel mi včera řekl, že až příjde z práce tak ať ze sebe něco udělám že vypadám strašně. No. já šla na chat a tomu klukovi jsem udělala pár fotek, on poslal mě fotku a zalichotil mi natolik že jsem se cítila sebejistě, a když jsem šla do obchodu, všimla jsem si jak se po mě otáčely muži a kluci i před mým přítelem. Byl to skvělý pocit až do té doby než se na mě otáčely v obchodě všichni. a musela jsem se otočit směrem ke zdi…stejně to moc nepomohlo… bylo jím to jedno, klidně šli a otáčely se úplně ke mě… bylo to až děsivé a hezké.

Po dlouhé době že se na mě začly zase dívat ostatní. A teď se vás ptám. je na mě něco špatnýho? Je špatně, že chci poznat v posteli někoho dalšího, nebo potřebuji něco jiného? Chci cítit, a slyšet někoho jiného jak se mnou flirtuje a balí mě. prostě že má někdo zájem i o mě. Nejvíce bych chtěla nějakého nejlepšího kamaráda s kterým bych ležela v posteli a šimrala nebo škrábala a povídala si sním co mě trápí. Já vím zní to šíleně. A taky nevěra mě moc láká, nikdy jsem jí nezkusila. Je to taky špatně? Pomozte mi!