Téma: Film "SUPER SIZE ME" - názor, recenze

Dnes se na rádiu Frekvenci 1 mluvilo o filmu Super size me. Protože mi bylo téma toho filmu blízké, film jsem si tady stáhl a podíval se na něj.

Je to chlápkovi, kterej z plného zdraví zkusil 1 měsíc jist jen v Mc Donaldovi. Hodně se změnil - bylo mu špatně, byl unavený, špatně se mu dýchalo, byl nevýkonný (měl problém vyjít schody) pořád potřeboval jíst, jinak měl deprese a měl problémy s erekcí.
V laboratoři se mu zvýšil cholesterol a další tuky, cukr, málem mu selhala játra (a to už po třech týdnech pokusu!!!! ) a nabral víc než 10 kg.
Laboratorní hodnoty se mu upravily až 8 týdnů po té, co s experimentem začal a zhubl na původní hmotnost až za více než 2 měsíce.

Mj. mě zaujala spojitost a propojenost velkých řetězců, které mají své lobisty ve státní správě USA a ovlivňují zákony a kupodivu i soudy.
Další věc, která mě upoutala je to, jak má Mc Donald promyšlenou psychologickou strategii, aby američani jedli v Mc Donaldovi od dětství až po stáří (založenou především na příjemných a pozitivních událostech).

Taky bylo ve filmu zmíněno, že školní kuchyně už v podstatě ani nejsou školními kuchyněmi a spíš jsou to jakési "ohřevny. " To co známe my z našeho mládí - tedy např. bramborovou kaši z pravých brambor v USA už neznají. Je tam firma Sodex, která dodává průmyslové polotovary a ty se jen vybalí, ohřejí, ale už se nevaří.
Co vím, tak podobná praxe začíná být i v kuchyních firem a škol v ČR. Např. u nás v nemocnici, kde pracuji se vaří polévky převážně "z pytlíku" (tedy jakýsi připravený prášek, do kterého se dá voda a těstoviny, všechno se to rychle nějak uvaří a prasátka papejte ). Toto je asi hlavní důvod, proč jsem přestal na obědy chodit (když budu chtít, glutamátovou polévku si můžu udělat i sám ).

Dospěl jsem k tomu, že už se nedivím, proč jsou amíci tak tlustí a taky k tomu názoru, že do Mc Donalda jsem chodil minimálně a v tomto ohledu se nic nezmění.

Doporučuji film zhlédnout. Fakt zajímavý polodokument.