Téma: Pozvat otce a jeho novou rodinu na svou svatbu nebo ne? Zlomit křivdu z minulosti a dát tátovi druhou šanci?

Ahoj, je ti 26, rozhodnutí je pouze na tobě a to obzvlášť, pokud jde o tvoji svatbu.

Co se vám stalo je velmi nepříjemné a často k tomu rozjitřené emoce rozvedených rodičů patří. Většinou se ani nevidím, asi se musí divit, s jakým člověkem to žili…

Přesto se svým způsobem nedivím ani tvému bratrovi a tomu, že chcete maminku ušetřit. Jenže už ti není 16, není ti ani 17. Už jsi opravdu dospělá žena a na  svou veselku si můžeš pozvat kohokliv, třeba Dana Nekonečnýho s jeho žlutým ohozem, tygrama a ohńostrojem.

Upřímně řečeno, je to životní událost a pokud tam chceš oba rodiče, měj je tam. Máma i brácha by to překousli, když by viděli, že je to z tvé vlastní vůle a záleží ti na tom.

Z poslední věty moc nechápu, zda jsi otce už pozvala, anebo ne. Mámě to řekni, bratra protentokrát nevnímej. Ona se bude čílit, ale pochybuji, že by nechala své dceři zkazit tento velký den.

Otce pozvi, ale předpokládám, že jen jeho. Asi by bylo trochu divné, kdyby tam byla i jeho nová rodina…  

Nemusíš si vyčítat, že jsi s ním navázala kontakt, ani to, že ho chceš na svatbu

Myslím, že by sis měla s mámou promluvit. Ono to není tak jednoduché, jak to vypadá, když se řekne - tvá svatba, tvá volba. Pokud by máma nesouhlasila, asi by bylo dobré jí vyhovět a já věřím, že táta by to pochopil. V první řadě bys to měla ale chápat ty, jde o tvůj velký den a nebylo by dobré cítit další křivdu od života.

Předpokládám, že máma nemá partnera, proto se to řeší. Pokud se mýlím, potom je ještě naděje, že máma najde pochopení a všechno dobře dopadne.

Myslim, ze jsi ve velke  euforii, co z je pochopitelne,  a snazis se slepit si zivot tak, jak by sis ho prala. Nezapominej na to, ze mezi tvymi rodici je to jinak. Vidali se vetsinou u soudu.

Proto bych to na tvem miste napred prohovorila s maminkou a pak se podle toho zaridila. V opacnem pripade by se ti taky mohlo stat, ze na tve svatbe dojde k  neprijemnym konfliktum.
Taky musis pocitat s tim, ze jeden z rodicu prave kvuli tomu druhemu, svoji ucast odmitne.
Takze si to napred vsechno dukladne promysli. Co na to rika tvuj nastavajici?

To, co se kdysi stalo mezi vašimi rodiči nemusí být jen chyba táty. Oba z rodičů na tom mají jistý realizační podíl.

Bráchova reakce se mi jeví takhle na první pohled spíše jako nezralá a ukřivděná, ne objektivní. Ale s tím Ty nic neuděláš.

Celou pravdu se bohužel už taky nedovíš, jelikož máma o to evidentně nestojí a uteklo hodně času. Na realitu se zapomnělo a z výmluv a se stala nová realita. To už rodiče po tolika letech nemusí ani rozeznat.

K tomu všemu se náš soudní systém kloní na stranu žen, které při rozvodu mají navrch, proto je pro muže velice těžké o děti bojovat. Někteří to vzdají předem, protože z finančních důvodů a mladické nezkušenosti drahý soudní spor neutáhnou. (Pak se lehce argumentuj, že muž se nestaral)

Tvůj postoj a komplikovanou situaci proto chápu.

Tvůj brácha mi ale v tomto případě v celé rovnici přijde nejméně důležitý – v tom smyslu, že pokud by máma souhlasila a táta taky, brácha nemá důvod se k souhlasu obou nepřipojit. Konzultace s ním by Tě proto odradit neměla. Znáš jeho názor, dobře, ale nenech se zastavit.

Odhaduji, že s tátou nemáš špatný vztah, když tohle všechno podstupuješ.

Proto bych se pokusil hodně citlivě mluvit s mámou. Možná to bude vyžadovat několik diskuzí - nevím kolik máš času. A hodně citlivě. Cítí křivdu.

Před tím než za ní půjdeš si musíš promyslet, co ji nabídneš, aby to byla schopna akceptovat - jakou hodnotu to přinese jí. Rodiče na svatbě přece nemusí mluvit.

Ale jeden rodič by neměl svému dítěti odmítnou právo pozvat na svatbu toho, koho chce, zvláště, když patří do nejbližší rodiny.

Máš pravdu v tom, že jde o Tvůj den. Ale i pro tento den platí to, co pro každou oslavu – děláš to nejen pro sebe, ale hlavně pro lidi a ti se tam musí cítit dobře.  

Držím pěsti a líbí se mi, že se takhle snažíš.  

musis vedet hlavne ty co chces a co bude dobre

akorat nechapu kdyz se potkavali u soudu kvuli vyzivnemu proc ten obrat, na svoje vlastni decka nechtel platit a ted najednou otocil? bud je tak vychcany na penize anebo zacinaji problemy v "nove" rodine a tak hleda vratka

Chceš to mít krásné a ono to krásné není. Ty k otci nechováš ty špatné pocity jako tvoje matka a tvůj bratr,  pravdepodobně jsi s ním noho zlého neprožila, ty se s  nepříjemnými pocity na své svatbě zanášet nebudeš, ale matka a bratr  budou muset. A zdá se, že tvrdě.

Jistě, můžeš argumentovat, že je to tvůj den  tak se všichni přizpůsobte, ale to je dost nezralé, ono jde  taky o to, aby se i ostatní na tvé svatbě dobře cítili, pokud ti na nich záleží.  Jinak by sis tam přece nemusela zvát nikoho.

Jsi v tomhle tak trochu sluníčko, chápu tě, zní to krásně- tatínek mě povede k oltáři, ale nezvala bych  otce na svatbu, pokud by to mělo ublížit zbytku rodiny. To bych se toho radši vzdala. On je to taky trochu den tvé mámy, vdává dceru.   

Za prvé, je to Tvoje svatba a Ty s Tvým nastávajícím rozhodujete o tom koho na svoji svatbu chcete pozvat a koho ne. Do toho prostě nikomu jinému nic není.

Za druhé k těm křivdám dob minulých … není to vše vždy tak jak to vypadá a i když to není příjemné, tak za mnoho problémů po rozvodu si mohou ženy sami. Neříkám, že to platí vždy, ale většinou bohužel ano, protože mnohé odstřihnou otce od dětí a pouze nastavují ruku. Není třeba dělat si iluze, zvlášť, když je i po mnoha letech patrná nenávist matky vůči otci. To je prostě fakt. Nicméně otevírat staré rány se většinou nevyplácí a je lepší prostě, co bylo to bylo a jedeme dál. Stejně se pravdy až tak moc dobrat nedá a pokud ano, nebývá to příjemné zjištění.

No a pokud jde o to, že Ty chceš tátu s jeho rodinou pozvat, ale Tvoje mamka by to odmítla. Povím Ti, co jsem udělala já, protože u nás byla situace v mnohém podobná. Ne, že by moje mamka tak moc tátu nenáviděla, ale málokdy spolu vydrželi delší dobu, aniž by se pohádali a její obava pramenila víc z toho, že mi nechtěla pokazit svatbu. Ačkoliv je jinak klidná a trpělivá, tak pokud jde o mého tátu, je startovací na jedno našlápnutí.

Když jsme mamce řekli o svatbě, tak první otázka byla jestli pozveme i tátu, odpověděla jsem, že samozřejmě ano a mamčina rychlá reakce byla, že tam tedy nepůjde. Řekla jsem jí, že pokud na tom trvá, nutit jí nebudu, ale je mi to moc líto, protože je to moje svatba a já bych na ní chtěla mít oba rodiče. Dál prostě nic, nerozebírala jsem to, fakta už jsem řekla, takže nebylo o čem dál mluvit. A ono to pochopitelně zabralo, protože  maminka mě má samozřejmě moc ráda.

A musím k  tomu dodat ještě jednu věc, jediné, co jsme trochu upravili byl zasedací pořádek na oběd, aby u nás seděli pouze mamky, pak svědkové a až pak tátové a za nimi další hosté. Na zahradě už si každý posedal jak chtěl.

Žádné obavy z nějakého konfliktu se nenaplnili. Jak mamka tak i táta byli úžasní a chovali se skvěle a to i k sobě.

Takže moje rada je, abys udělala to, co Ty chceš a nereflektovala na nějaké výhrůžky apod. , pokud Tě mají rodiče rádi a tím myslím oba, tak udělají vše, aby Tvoje svatba byla v pohodě a jejich nesváry odloží.

Určitě pozvat je to ideální příležitost zlomit to zbytečné zlo v rodině , oba jsou Tvoje rodina a vždycky budou.

Ak otca pozves, mama by to mala chapat. Ak by to ale tvojej mame naozaj velmi prekazalo, nepozyvaj ho. Myslim, ze aj tvoj otec by to mal pochopit.

Ci ho pozyvat s alebo bez jeho rodiny, to by som uz vobec neriesila. Je sice pravidlom pozyvat cele rodiny (aj s partnermi), v tvojom pripade by som to nerobila.  

S mamou sa o tom pozhovaraj, s bratom to neries.

Všichni zde píší, že máš právo na svůj velký den a jen ty si smíš rozhodnout koho pozvat. To je takové ustálené klišé mladých, věci jsou ale v životě mnohem složitější, než se píše v moudrých knihách.

Ale :  

K dospělosti tě dovedla matka, za svoje odříkání, starosti a z velké části i za své peníze. Je po všem. Otec a jeho nová rodina se nyní s tebou budou rádi a srdečně přátelit. I na tvoji svatbu velmi rád přijede, jistě to pokládá za správnou samozřejmost, zplodil tě a  je přeci milujujícím otcem. Je? Choval se tak minulých 18 let?  Zajímal se aktivně  on a jeho nová žena, jak se žije tobě a bratrovi, nebo chodil jen k soudu, když už matka nevěděla kudy kam? Na to si odpověz sama. Tvůj bratr odpověď zná.

Zeptej se matky na její názor, pokud bude jiný než tvůj, akceptuj ho. Jinak rozvrtáš svůj vztah s matkou, byť ti to nedá otevřeně najevo. Polož si na váhy, co můžeš získat a co ztratit, jen proto, že tě otec za 18 let tvého života 5 minut povede v podpaží. Ale i tvůj velký den se tvé matky osobně týká. Rozhodně víc, jak tvého otce a nějaké jeho nové rodiny. Jsou rodiny, kde svatbu až dodatečně oznamují příbuzným, jsou i otcové, kteří na svoje další svatby svatby své děti nezvou. Možná ale tebe s bratrem pozval, to nepíšeš, ale myslím, že ne.

Ale matka dceru měla, protože jí chtěla.  

Dcera matce vše splatila radostí, kterou matka mohla prožívat. Tím jsou dluhy a závazky mezi morálně a demokraticky smýšlejícími lidmi splaceny.  

Žádná matka nemá právo si nárokovat po své dceři něco jen proto, že ji porodila a vychovala. Porodit a vychovat je málo na to, aby se matka chovala k dceři stylem "něco mi dlužíš, jsi mi zavázána".

A maminka si už nikoho nenašla? Pokud má muže nebo přítele, může Vás vést on k "oltáři". Možná bych na svatbu pozvala jen tátu, ale jeho rodinu ne. S jeho rodinou se můžete sejít jindy a jinak.

Adame, maminka Carly si nic nenárokuje a nechová se k dceři stylem "ty mě něco dlužíš, jsi mi zavázaná". Nic takového Carla nepíše. Naopak, nechce nikomu ublížit a váhá, protože má důvod.

 Carla není bezohledná, má víc citu, porozumění a morálky v sobě nežli vy, který dospělostí potomka máte dané že " tím jsou dluhy a závazky mezi morálně a demokraticky smýšlejícími lidmi splaceny". Promiňte, ale nevím jestli se mám nad tou větou smát nebo plakat. Takhle asi přemýšlí otcové platící neradi alimenty, nic jiného mě nenapadá.   Rodina není obchod, není to povinná veřejná služba, není to vyhrané výběrové řízení. Rodina je seskupení živých bytostí, které mají své vzájemné potřeby, city, závazky, vztahy, povinnosti. Do rodiny patří m. j.   i prarodiče. Podle vašeho výkladu tedy každé vnouče může babičku s dědou demokraticky odkopnout, protože k nim nemá  žádné závazky - děda s babí ho přeci nezplodili…  

Naprostá většina žen nerodí děti jen z důvodu pro své vlastní potěšení a nenahlíží na výchovu svých dětí jako na  povinnost za to, že si přivedly na svět hračku o kterou je nutno se starat, než hračka nastoupí do zaměstnání. A poté oboustranný konec se vším všudy, nic si nedlužíme… Tak to opravdu u matek a dobrých dcer (dětí obecně) nefunguje. A Carla je dobrá dcera dobré matky se kterou a s bratrem  prožila uplynulých 18 let. Bez výrazného  zájmu otce.  

Vztahy v rodině jsou nekonečně  obsáhlejší a složitější a záleží vždy jen na vzájemné komunikaci, kompromisech   i vzájemných  ústupcích.  

Krásně a výstižně napsaný! (a s citem)   

Já jsem taky nereagoval na Carlu ale na znění Vašeho předešlého příspěvku.

PS: a abychom se v tom lépe časem vyznali, prosím klikejte na tlačítko "Odpovédět" u přípsěvku - zařadí pak Vaší odpověď pod to, na co odpovídáte.

A já reagovala na vaši reakci na znění mého, nyní již předpředešlého příspěvku. Navíc jsem vás oslovila, tak myslím, že je to snadno pochopitelné.

P. S. Pravda je, že se příspěvek nezařadil tak jak byste si vizuálně přál (ani já), klikla jsem  omylem asi na "Odkaz na odpověď". Ještě to promyslím, když tak si tu svoji hlavu utrhnu sama .

O odkazy (tlačítka) mi opravdu nejde (já se umím zorientovat), proto jsem to dal až za zkratku "PS".

Mě šlo o podstatu věci. Vy píšete tohle, cituji "Adame, maminka Carly si nic nenárokuje a nechová se k dceři stylem "ty mě něco dlužíš, jsi mi zavázaná". Nic takového Carla nepíše. "

A já jen říkám, že celou Vaši odpověď považuji za neplatnou, jelikož jste ji postavila na konstruktu, který jsem já nenapsal. Já reagoval na Váš příspěvek. Mé příspěvky na Carlu se od Vašich liší a jsou uvedené jinde.