Téma: Bylo to jako sen, ale asi jsem zkazila všechno, co se dalo - napsat či nenapsat?

Dobrý den - ahoj,

přečetla jsem si pár otázek a odpovědí a po tom všem se rozhodla otočit se sem taky, protože pro mě není lehký takováhle temata řešit s někým v mém okolí. Bude to trochu delší, protože mi příjde, že bez popisu by to asi nebylo ono - jsem zvědavá, kdo to dočte dokonce Teď ovšem, jak začít… Řadím se spíš mezi introverty, takže se moc nebavím o problémech, které mě uvnitř ubíjí. K tomu se tak trochu váže stydlivost, nižší sebevědomí, pochybovačnost a opatrnost. A k tomu navíc jsem taková obyčejná holka… neřadím se k dnešním pěkným holkám, jsem holka trochu při těle, proto mi příjde, že mě nemůže mít nikdo rád, takovou jaká jsem a že jim jde jen o to jedno, protože zřejmě bduu lehká kořist, když si o mě nikdo neopře ani kolo. jenomže já jsem taky velká romantička, takže si to určitě umíte představit. Vztah jako takový jsem ještě neměla, takže působím asi jako docela zvláštní bytost, ale všechno to spolu souviselo. Nedávno mě na fb oslovil kluk, zhruba o 4-5 let starší (23/24). Psali jsme si a snažili se aspoň trochu poznat. On je zkušenější, holek měl už několik a proto šel asi nějaký stud stranou, zeptal se mě jestli bychom se nemohli sejít. Já - opatrná, jsem si v hlavě pořád tak opakovala všechna pro a proti, ale nakonec jsem souhlasila, že přeci jedna schůzka na kafe nikoho nezabila, i kdybychom měli zůstat přáteli. Pár dní po tom, co jsme si domluvili schůzku jsem šla na akci, kde jsem potkala kamarádku s přítelem a jeho kamarádem. Kamarádka nás samozřejmě představila a už při podání ruky, kdy se na mě usmál a pozdravil mě, se mi tak zvláštně, ale přitom krásně, sevřel hrudník. Nevím jestli to už mám nějak nastavené v hlavě, ale naskočilo mi - ne, aby ses zamilovala. Odpoledne postupovalo dál a jelikož chlapci pili pivo, tak byli v náladě. Samozřejmě kamarádka s přítelem si sem tam vyměnili úsměv, pusu, objetí a my dva jsme tam jen seděli. Rozhodli jsme se, že budeme pokračovat v jiném podniku a šli jsme přes město. Kamarádka s přítelem se chytla za ruku a šli, ten jeho kamarád se na mě pak podíval a říká: "A kdo se bude držet se mnou? " a přitom ve vzduchu natáhl ruku směrem ke mě. Kamarádčin přítel ji dal na čelo pusu, a kamarád se otočil a říká: "Chceš taky pusu na čelo? " Musela jsem být červená, jak rajčátko, ale nezmohla jsem se ani na slovo. Jak jsme se tak plácali městem, tak se mě několikrát dotkl. Plácnutí po zadní části těla (), chycení okolo ramen, a tak podobně. Šli jsme se najíst a opět popít. Během toho mluvil chvíli o sobě, pak když kamarádka řekla něco o mě, nebo se mě ptala, tak on se hned taky zajímal a vyptával se. Přesunuli jsme se ještě dál a seděli na náměstí. To už byla tma a posedávali jsme na kašně, u klavíru a tak podobně. Sedla jsem si na lavičku a on si sedl ke mě, ale málem spadl, protože zakopl. Tak jsem se ho zeptala, jestli je v pohodě a on se usmál a uplně se ke mě přitulil a říká: "Nebo si můžu sednout takhle." Po chvilce šli kluci blbnout, tak jsme si sedli na kašnu a pozorovali je. Byli tak roztomilí a kdykoli se na mě otočil, usmíval se. Taky jsem se na něj usmívala, protože ten úsměv byl tak odzbrojující a on tak roztomilý, že to ani jinak nešlo. Během toho večera jsem si uvědomila, že jsem se do něj zamilovala. Začal zpívat písničku Každý mi tě lásko závidí a tak se jakoby pohupoval do rytmu. Začala jsem ji zpívat taky a jen tak koukala do  země a na něj. Pak jsme byli chvilku sami. Seděla jsem u piana a on se postavil za něj a koukal na mě. Vyptával se a tak jsme si povídali o všem možným. Pak si sedl vedle mě, chytil mě okolo ramen a za chvilku jsme si zas něco zpívali. Poté se začal řešit odjezd domů… já jsem šla druhý den do práce a on mi nabídl, že můžu přespat u něj. Já samozřejmě jako stydlivka jsem říkala, že to je dobrý, že dojdu domů. Po cvhíli se na mě tak podíval a řekl, že jako jestli se bojím, že TO, tak že se nemusím vůbec bát. Chvíli se to ve mě pralo, nevěděla jsem jestli jet nebo ne, jenomže jsem si představila pár věcí, které by mi zaručeně chyběli a poděkovala s tím, že pojedu domů. Když odjížděl, tak se jako první rozloučil se mnou. Já jsem si nemohla pomoct a hned jak přijela domů, jsem ho hledala na fb, prostě jak malá holka. Přidala jsem si ho do přátel, ráno mi to potvrdil… ale prostě jsem nenašla odvahu mu napsat. Mezitím mi napsal ten klučina, se kterým se mám sejít, neříkám, že je zlý, to určitě ne… ale trochu jsem pátrala a on mi pak napsal pár věcí, které uplně změnily můj názor na něj… a bohužel trochu k horšímu. Teď vypadám asi jako mrcha, protože si s někým píšu a pak najednou tohle. Mám plnou hlavu kamaráda z té akce, ale vůbec nevím jestli to mělo něco znamenat nebo si zas přibarvuju skutečnost. Nebyl hodně opilý, ale přeci jen byl a nevím jestli to nebyla jen nějaká taková jeho slabá chvilka. Ráda bych mu napsala, ale vůbec nevím co… jak začít a jestli vůbec začínat. Možná to nechat, jestli se třeba ještě někdy někde potkáme…

Třeba jste si to někdo přečetl až do konce a já vám děkuju, protože i to, že jsem to tu mohla sdílet mi aspoň trošku pomohlo…