Téma: Jsem zamilovaná do psycholožky - co teď?

Osobně jsem nic takového nezažila, ale nepřijde mi jako dobrý nápad docházet na terapii k psycholožce, do které jste zamilovaná. Píšete sice, že Vám terapie pomáhá, je ale otázka, jestli je to skutečně tak, jestli si to vlivem zamilovanosti jen nenalháváte. Je možné, že Váš psychický stav zlepšuje už jen to, že ji můžete pravidelně vídat  a mluvit s ní, ale to jsou jen mé domněnky a hypotézy.

Na Vašem místě bych tedy vážně uvažovala o ukončení terapie a hledání jiného odborníka. Jestli Vaší psycholožce sdělíte, že jste do ní zamilovaná, záleží na Vás - můžete a nemusíte. Pokud to uděláte, musíte se ale připravit na to, že terapii ukončí ona, pokud je opravdu profesionál. Pracovat s klientem, který je do terapeuta zamilovaný, je totiž za hranicí profesní etiky.

V podobné situaci bylo asi hodně lidí, pokud šlo o heterosexuální vztah.. Tady je malá pravděpodobnost, že je taky lesbička.. Snažila bych se asi nejdřív zjistit toto. Pokud ale je heterosexuální, snažila bych se, aby se to nedozvěděla. S velkou pravděpodobností by pak už ani nechtěla, abyste k ní docházela. Takto, když se to nedozví, se z vás časem mohou stát,, alespoň" kamarádky. Otázka ale je, zda to pro Vás nebude ještě horší, když ji máte ráda jinak. Nejsou její iniciály H. V. ? Jednu takovou psycholožku znám.

Nepíšeš nic o tom, jestli je ona psycholožka vdaná, svobodná, ve vztahu, heterosex. nebo lesbička. Mohla by si ji svým přiznáním uvést do rozpaků.. Sama nevím jak bych se na tvém místě zachovala.

Možná by bylo dobré říct že už nemůžeš pokračovat v terapií s ní z těchto důvodů, požádat ji aby Ti poradila nějakého dobrého kolegu  a sama bys viděla jestli to není jen takové poblouznění a měla bys čas si uvědomit, jaké city k ní opravdu chováš.

Každopádně počítej s tím, že pokud se odhodláš jí to říct, je vysoká pravděpodobnost, že ti to navrhne sama z profes. důvodů.

Taky jsem byla zamilovaná do svého terapeuta. Na mě je zamilovanost vidět, tak to na mě asi poznal. Není dobré být zamilovaný do svého terapeuta, jinak můžeš skončit i v P. L. Jedna moje známá tam skončila a nejen ona. Taky byla zamilovaná do terapeuta. Na tvém místě bych si našla jiného terapeuta. Už to, že to sem píšeš jako problém znamená, že problém máš a sám to tušíš.  Ještě bych jí to řekla, že jsem zamilovaná a uvidíš, co ona na to.  

Jak může někdo skončit v P. L. , když je do terapeuta zamilovaný, citům se těžko poroučí? V případě zamilovanosti by měl zkušený terapeut aj. odborník navrhnout ukončení setkávání, ale zavírat někoho za to, že k někomu chová city mi nepřijde zrovna na místě.

Víš, kolik lidí se zbláznilo kvůli lásce? A je jedno, jestli z lásky k muži nebo terapeutovi. Terapeut má do blázince blíž než neterapeut, proto není problém, tam pacienta dát. Nemuselo to být jen kvůli tomu, měla i jiné problémy ta známá, ale vím, že byla do nej blázen. Přitom doma měla manžela. Jako příklad může posloužit Viktorka z Babičky. Ale tu do blázince nedali.

Asi by sis měla změnit psycholožku a časem by to mělo odeznít a myslím, že pokud by to ona věděla, tak Ti určitě navrhne, aby jsi šla k jiný/mu psychložky/govi, kterého by Ti mohla doporučit.

Ja bych ti taky poradila udelat to tak, ze ji reknes o svych citech a ze z tohoto duvodu bys chtela jineho terapeuta.

Vis vubec neco o ni? Je vdana, neni, je lesbicka, nebo hetero, ma nekoho, nebo ne? Z toho bych pak vychazela. V idealnim pripade, pokud je nezadana a lesbicka, bych ji zkusila oslovit, rekla bych ji sve city, ale radeji bych sama navrhla ukonceni terapie drive nez ti to navrhne ona.

A uprimne, pokud je hetero, tak to radeji nech byt.. chapu, ze by ji to i tak mohlo potesit, ale treba by jeji reakce mohla nejak tobe ublizit.. nevim. Nejdrive pozjistuj, napis nam informace a pak ti treba poradime lip, takhle je tezko radit.

Ale kazdopadne pokud jeste mas v terapii pokracovat tak u nekoho jineho

Mockrát Vám všem děkuji za Vaše dosavadní odpovědi!

Někteří se ptáte po dalších informacích: o soukromí mé psycholožky nevím prakticky nic, takže nevím, jestli je vdaná nebo svobodná, jakou má sex. orientaci, zda je nebo není zadaná.. Na nic jsem se jí nikdy neptala a ona mi také nikdy nic o sobě neřekla, což je jen dobře. Nejsme ani na žádné bázi kamarádek nebo tak. Pouze se celkem často spolu zasmějeme, ale to si myslím že je při psychoterapii normální.

O ukončení terapie jsem uvažovala poslední dobou častěji, ale došla jsem k jednomu závěru, který se pokusím trochu nastínit, i když nevím, jestli je možné ho pochopit - Jsem, i vzhledem k mému onemocnění, člověk dost labilní, těžce snáším velkou psychickou zátěž, i emocionální, a to jak negativní tak pozitivní. Zkoušela jsem si párkrát sama doma formulovat, jak bych mé psycholožce řekla o tom, že jsem se do ní zamilovala - ne jako vyznání lásky, ale právě jako problém, který tím vznikl. Mluvila jsem tak, jako bych jí to už říkala. No a nemohla jsem to pokaždé ani dokončit, jak jsem z toho byla "hotová", a to jsem to neříkala ani jí, ale jen nanečisto. Pak mě napadlo, že když nejsem schopná mluvit, že bych to mohla napsat a dát jí to, ať si to přečte, až bude mít čas. (Možná se to někomu zdá praštěné, ale ona sama mi to jednou poradila v jedné situaci). Pak si sice neumím představit, že bych po tom, co bych věděla, že to už ví, tam do té ordinace ještě někdy vůbec byla schopná dojít, no ale možná je to jediná schůdná možnost, jak jí to sdělit. Vzhledem k této mojí labilitě si taky neumím dost dobře představit, že by ta psycholožka byla tak "nemilosrdná" a řekla mi naráz, že mojí terapii ukončuje a převádí mě k někomu jinému. Tím neříkám, že odmítám jít k někomu jinému, ale že by ten přechod možná měl být trochu postupný.

To, že někdo se do léčebny dostane tím, že neunese, že se zamiloval do terapeuta, mě neudivuje, protože mě už taky napadlo, že se může stát, že to nezvládnu a zhroutím se. Ale vzhledem k tomu, že strach z toho, že se zhroutím, je jeden z průvodních jevů mojeho onemocnění, tak to u mě není nijak vyjímečný myšlenkový pochod.. No ale dokážu pochopit, že se to někomu skutečně stane, protože psych. nemocní lidé jsou často hodně labilní.

Někteří lidé ani nepoznají na sobě, že se zamilovali, ale dozví se to od okolí. Mě se to stalo několikrát. Ty sis to sama uvědomila nebo ti to někdo řekl?

Mně by docela zajímalo, co si mám představit pod pojmem zbláznit se ze zamilovanosti, aby člověka zavřeli do P. L. Nějak mi to není jasné, co ten člověk dělá tomu dotyčnému či poškozuje sebe?? A krom toho, jak druzí poznají, že se někdo do někoho zamiloval, když mu to sám neřekl??

I já jsem zamilovaná do své psycholožky, chodím k ní dva roky, . moc mi pomáhá. Ví o tom, mluvily jsme spolu na toto téma, je vdaná. Jsme už skoro kamarádky, občas se obejmeme, je hezké být s ní jednou týdně. Nikdy se nevzdám tak hezkého vztahu, mám ji moc ráda.

Pokud jste jí řekla, že jste do ní zamilovaná a ona Vás nechala, abyste k ní nadále chodila, tak to není profesionální psycholožka. Opravdová terapie má své jasně dané hranice a kamarádství nebo dokoknce něco víc ty hranice jasně překračuje. Jak už jsme psala výše, je otázka, jestli Vám vůbec pomáhá to, že s Vámi "pracuje" - pokud se to v této fázi tak dá vůbec nazvat - nebo to, že ji prostě jen vídáte - pak už to totiž není vůbec o terapii, ale stačilo by, kdybyste spolu chodily někam na kafe. Ale dělejte, jak myslíte.

Děkuji za odpověď. Přemýšlela jsem o Vašem názoru, máte pravdu. Není to profesionální přístup ze strany psycholožky. Možná jí dělá dobře, když jí říkám, že ji mám ráda? Je starší -54 let. Ví o mě méměř všechno, jediný člověk na světě. Pomohla mi nebát se psů, nebát se v uzavřených místnostech, kdy jsou muži. Naučila mě asertivitě, relaxaci aj. aj.

Zkusím nepřijít k ní, bude to velice těžké. Jsem zvědavá na její reakci?

Mě by víc než reakce na to, že k ní nepřijdete, zajímala reakce na to, kdybyste se jí na rovinu zeptala, jestli jí přijde správné a profesionální, že s Vámi stále pracuje i potom, co jste jí dala najevo své city. Jak by to odůvodnila, jaké argumenty by použila. Ukončit tuhle terapii a najít si případně jiného doborníka - poku máte pocit, že ho ještě potřebujete - je podle mě rozumné řešení.

Zajimalo by me, co podle vas s klientem, ktery se opakovaně zamiluje do terapeuta, posílat za jinym a pak za dalsim… ?

Zamilovanost do terapeuta je projevem "přenosu" a je to příznak něčeho. Samo o sobě zamilovanost do terapeuta není nutně důvodem vyhození k terapie, tedy ani důkazem neprofesionality terapeuta. Profesionální terapeut je ten, který nastaví správně pravdla terapie, a pomůže pacientovi.

Jsme lidé, a v jakémkoli kontaktu s lidmi přenášíme svou psyché. Proto klient se snaží něco přenést na terapeuta - "přenos". A pokud si terapeut nedá pozor nebo je neprofesionální, tak on své psyché přenáší na klienta - "protipřenos".

Jsem taky asi rok zamilovaná do své psycholožky (je jí cca 60 let). Tento týden jsem se jí ke všemu přiznala a snesla to překvapivě dobře. když jsem jí řekla, že k ní asi budu muset přestat chodit, ona řekla, že to pro ni překážka není a že k ní můžu dál chodit. Pro mě to překážka ale celkem je, protože když jsem u ní, jsem z ní po celou dobu sezení i další den vzrušená. Příště se jí to chystám říct. Říká, že je profesionál a zodpovědně se mnou udržuje profesionální vztah, ale jak je možné, že terapii ukončit nechtěla?

Fake jako bejk.

Asi mame stejny problem (jako ta slecna s lesbi orientaci, ac nejsem lesba, teď nevim jestli jsem neklikla na jiny koment). Neco jsem si tom nacetla, ale stale si neumim poradit. Snad jen… Ona se na vas zlobit nebude, pokud je profik… ale zvládnete treba chodit jinam? Treba k muži? Pokud by se jednalo o tzv. prenos, muze se vam to stat s obema pohlavimi.

Psychoterapie je mimo jiné velice často o pocitech, emocích a řešení.

Sama zamilovanost do terapeuta není důvodem k ukončení zakázky. Profesionální terapeut to ale musí udržet v mezích, a do bližšího vztahu nevstoupit. Nějaké ty bláboly co tu psal kdo výše o neprofesionalitě terapeuta, pokud se pokračuje, nebo dokonce útoku na terapeuta pokud tak neudělá - jsou nesmysly.

Mimo jiné, velká řada lidí u terapeuta poprvé vyzkouší otevřenost. Mnoho lidí si to mylně zaměňuje s náklonností nebo dokonce láskou. Zejména ženy mají tendenci příjemnou atmosféru s lidmi zaměňovat mylně za lásku, náklonnost či dokonce za to, že je druhý eroticky přitahuje.

Mám dokonce dojem, že proto je hodně "homosexuálů", protože v dnešní době si mnoho lidí plete pocity. Není schopna rozeznat přátelství, kamarádství, sympatie, vlastní erotické vzrušení. Proto často mění pohlaví zejména sugestibilní osoby - což jsou více ženy než muži. V poslední době se ovšem i do médií dostávají zklamání a deziluze po přeměně pohlaví a dalším. Protože pravých homosexuálů není zdaleka tolik, ale samozřejmě je jich hodně.

Profesionální terapeut jednoduše musí udržet rámec dohodnuté zakázky a cíle, děj se co děj. Tím, že terapeutovi sdělíte (či většinou si toho všimne dávno předtím sám), že jste do něho zamilovaná nevyvstane nutnost terapii ukončit. Ukončit je to nutné pouze v tom případě, že to nezvládne klient sám, nebo to ohrozí cíle terapie. Profesionál jednoduše do vztahu nevstoupí a udrží druh komunikace.