Téma: Když se zamiluji do kluka, má jinou holku, kterou obdivuji - proč se mi to pořád opakuje?

Dobrý den,

na úvod asi dodat, že jsem ještě neměla žádný vztah. Zájem o mě mezi muži je, ale chci se podělit o několik problémů, které jsou tím doprovázeny a díky kterým žádný vztah nejspíše nezačne. Proto tady jsem. V prváku na střední jsem se zamilovala do kluka s výraznou osobností. Podlamovaly se mi z něho kolena, cítila jsem motýlky v břiše… problém ale byl, že jsme spolu nedokázali mluvit. Jen třeba na pár vteřin. Být vedle něj pro mě znamenalo být nervózní. Zároveň jsem ale věděla, že je zadaný. Jeho zájem o mě ale trval a tak jsem se osmělila ho pozvat na koncert naší oblíbené kapely. Máme stejné názory, např. na politiku nebo výchovu dětí. Je zatím jediný, kdo mě i v pro mě dost těžké chvíli dokázal rozesmát. Na koncert skoro nepřišel. Rozešel se s přítelkyní a pohádal se s otcem. Nic z toho mi ale neřekl a já věděla, žee se nebaví. Snažila jsem se ho rozveselit a i když se mi ani ta nesvěřil, myslím, že na ten koncert oba dva nezapomeneme. Ještě na druhý den jsme nadšeně spoluákům o koncertu vyprávěli, ovšem pak jsme se zase nebavili. Pořád jsem do něj byla zamilovaná, ale vztah, ve kterém spolu neumíme komunikovat jsem nechtěla. Často se o mne snažil i dost originálními způsoby na které do konce života nezapomenu, zároveň mě ale štvalo, jak se občas chová k ostatním. Byla tady ještě jedna hola, moc milá, nemůžu o ní říct nic špatného, vlastně jsem ji vždycky obdivovala. S dotyčným se znali déle než my dva a vždycky to vypadalo, že už spolu chodí. Všichni tvrdili, že spolu jednou budou. Po prázdninách jsem byla rozhodnutá, že do vztahu s ním půjdu, moc mi chyběl. Jenže jaké bylo mé překvapení, když jsem po prázdninách zjistila, že se dali dohromady. Na jednu stranu jsem jim to přála, mám je přece oba dva ráda a rozuměli si vždycky přece víc než my dva, ale taky jsem dost žárlila, i když jsem to nedávala najevo. Nyní jsme už každý na jiné škole, v jiném městě, ale občas se sejdeme a popovídáme si. Podlamování kolen je ta tam a dokážeme se mezi sebou normálně bavit. A je zase volný. Ovšem teď na nové škole se objevili dva kluci / muži. S jedním se dokážu bavit jako s kamarádem, vedle něj se cítím normálně, svěřuju se mu. Jenže ho beru spíše jako kamaráda. Ano, jsou chvíle, kdy ho tak neberu, ale opravdu jen chvilky. Na druhou stranu je tady kluk, který se povahově dosti podobá úplně prvnímu, o kterém byla řeč. Jsem vedle něj nervózní ale hrozně mě přitahuje. Zároveň mě štve, jak se občas chová k ostatním. nyní jsem byla u nich na bytě, kde bydlí oni dva, ještě spolu se spolužákem a spolužačkou, kterou obdivuji. Strávila jsem tam s nimi nějakou dobu. Zamilování u toho, s kterým se citím normálně pominulo. Bohužel to ale vypadá, že ten, pod kterým se mi zase podlamují kolena a jsem z něj nervózní si něco začal se spolužačkou, kterou obdivuji. Nevím to jistě, ale vše tomu nasvědčuje (dost se k sobě měli, mají na bytě manželskou postel, ale ve škole ani před ostatními nedávají nic najevo) navíc se dost změnil, což si myslím, že má za příčinu ona. Takže mám Dejavu. Situace se opakuje. Kluk který se mi líbí a nejspíše i já jemu, má něco nejspíš se spolužačkou, kterou obdivuji. Přeju jim to, ale zároveň žárlím. Zároveň ale nevím jistě, jestli spolu něco mají, ale manželská postel je dost silné gesto. Nevím co mám dělat. Říká se, že člověk má být s tím, s kým je mu dobře, ne s kým je nervózní. Potřebuju poradit. Ještě dodávám, že jsem dost stydlivá a plachá co se týče doteků, ale počáteční flirtování mi očividně jde.)