Téma: Mám přítele, ale jsem zamilovaná a toužím po jiném muži

Mám již 6 let přítele - chodíme spolu od mých 16 let. Byl to můj první vztah. Mám přítele moc ráda, bydlíme spolu, ale poslední dobou mi přijde, že už jsme spíše jako kamarádi. Je to zejména z mé strany - nemám chuť na sex s ním, často se hádáme kvůli maličkostem. Na druhou stranu jsem ráda, že se mám ke komu vrátit domů a že nejsem sama. Znám celou jeho rodinu, mají mě rádi.

Zamilovala jsem se ale asi do jiného. Ten jiný je můj učitel ze střední školy. Je o 10 let starší, což není moc. Už na střední jsme si rozuměli. Tenkrát se o nás i říkalo mezi spolužáky, že spolu něco máme, ale nebyla to pravda. Když jsme měli cca před třemi lety s přítelem první krizi, myslela jsem na něj, že bych byla asi šťastnější s ním. Potom jsme se ale nevídali a nějak to vyšumělo. V poslední době jsme se několikrát viděli a je to opět zpátky. Jsem do něj asi zamilovaná a dokážu si představit, že bych kvůli němu opustila přítele. O problémech s přítelem ví. Ví, že s ním nejsem šťastná. Když jsem se ho ptala, jestli bychom spolu byli, kdybych já neměla přítele, mi odpověděl, že ne. Potom mi ale psal, že to tak nemyslel, že jsem úžasná, ale že problém je v něm. Nevím, jaký by mohl mít problém, jelikož mi to už nenapsal. Napsal mi, že si o tom promluvíme.

Už je to několik týdnů a od té doby se vyhýbá setkání. Myslím, že je to kvůli tomu, abychom o tom nemuseli mluvit. Myslím, že se bojí vztahu. Je mu 31 let a co ho znám (6 let), tak asi neměl vztah. Žije sám. Můžeme si spolu povídat dlouho, ale když dojde na nás, na osobní témata, vždycky se stáhne a nechce je řešit. Ale já vím, že asi neměl dlouho vztah, počítám s tím, vím, že je stydlivější, znám ho. A možná to je důvod, proč si tak rozumíme. Nevím, co mám teď dělat. Nechci mu pořád psát, ale chci mu dát nějak najevo, že bych s ním chtěla být a že bychom to spolu mohli zkusit, že mi nevadí, že neměl dlouhou dobu vztah.

Možná není idolem všech žen, ale pro mě je úžasný. Myslím, že poznám, že mě má rád - usmíváme se na sebe, objímá mě kolem ramen, na rozloučenou se vždy obejmeme nebo si dáme pusu na tvář. Ten jeho pohled, jak se na mě dívá. Vím, že si rozumíme a cítím, že kdybychom byli spolu, tak že to bude fungovat. Ale nechápu, proč se tak stahuje S takovým přístupem bude do konce života sám a bude toho jednou litovat. Nechci se ho doprošovat, ale nechci to na druhou stranu vzdát, protože si myslím, že problém není v tom, že by mě nechtěl (to bych poznala), ale v tom, že má v sobě nějaký blok… poradíte???