Téma: Poprvé zamilovaná - mám ostych ho oslovit a nevím co si o mě myslí

Dobrý den,

po delší době navštěvování těchto stránek jsem se rozhodla taky podělit o svou "starost". Jsem už víc než rok (2015-2016) zamilovaná do jednoho muže. Znám ho celkem málo, přestože jsme se potkávali poměrně pravidelně, nikdy jsme neměli možnost si promluvit tak nějak víc. Ale stačilo to k tomu, abych se strašně zamilovala, a to až později jsem zjistila, že máme i leccos společného. Je to trochu neurčité, ale nechci to víc specifikovat, aby to náhodou někdo nepoznal S tím taky souvisí ten hlavní problém. Jsem extrémně stydlivá a hlavně jsem nikdy neměla vztah, ani nic co by se tomu blížilo. To mi ale nikdy nevadilo, neměla jsem o to ani zájem, vždycky mi všechen čas zabírala škola a koníčky, a byla jsem spokojená a šťastná. A vlastně mě ani nenapadlo, že jsem schopná se do někoho takhle zabouchnout, spíš jsem vždycky myslela, že jsem tak nějak vadná a neumím to .

Takže co jsem tím vlastně chtěla říct. Nedokážu se toho pocitu zbavit, pořád na něj myslím, dost mě to omezuje už i v práci (a spánku). Zároveň ani nevím co chci, dopředu se bojím, že kdybych něco zkusila, tak by to dopadlo špatně.

Ale hlavně, nedokážu mu dát sebemenší znamení toho, že bych měla o něj zájem. Je to jak na houpačce, vždycky mám dojem, že by ho to určitě ani nenapadlo a že to nemá šanci (hlavně proto, že je asi o 20 let starší), a pak zas chvíli mě napadá, že třeba možná cítí to samé, a že si tak navzájem ubližujeme, a to mě děsí… Prostě blázinec v hlavě.

Přitom jinak jsem celkem společenský člověk a s komunikací rozhodně problém nemám, mám kolem sebe dost dobrých přátel. Ví o tom jen moje nejlepší kamarádky, ale ani ty mi nedokáží poradit. Protože já bych prostě asi radši umřela, než abych mu něco řekla nebo napsala. Nevím ani z čeho tenhle problém pramení, není k tomu žádný důvod. Vím, že je hodně lidí, kteří jsou celkově uzavření, asociální apod. , ale nikoho v podobné situaci jako jsem já jsem zatím nepotkala. Někdy se sobě až směju, že je to absurdní, a jak každý jiný člověk by to už dávno vyřešil. Ale já ne, já radši budu prostě jako blázen na něj myslet další rok a kdoví jak dlouho ještě.

Pokud jste došli až sem, tak děkuju za přečtení a budu ráda za jakékoliv komentáře .