Téma: Už 3 roky jsem do ní zamilovaný, ona mne odmítá a nechce

Nechci být cynik, ale naprosto přesně jsi popsal místo, kde jsi. Najdi si jinou dámu svého srdce, na světě je mnoho dívek a žen, které na takového romantika čekají. Když budeš tři roky bušit na bránu kostela a nikdo ti neotevře, tak asi také pochopíš, že mají pro tebe zavřeno.

No, mám asi dvě možnosti - snažit se ještě více - vyjde to nebo nevyjde a já budu ještě zoufalejší, což mi dodá sílu se na to vykašlat - nebo se prostě pokusit si "najít" někoho jinýho. Ale to moc nefunguje, měl jsem mezitím i vztah s jinou ženou, který fungoval jako záplata, ale na tom vztahy nemohou být postavené, že

Nevím, jestli Ti to k něčemu bude, když se budeš snažit ještě více, jen, aby si ji  ještě více neodradil. Být Tebou, tak se na ní pokusím zapomenout a porozhlídnout  se po jiné, která bude mít zájem, tahle o evidentně nemá.

Je ti dvacet, jestli to uvádíš pravdivě. Celej život máš před sebou! Kvůli jedné slečně, které se prostě nelíbíš, se zahrabeš a už nevylezeš? Proč?

Mám pocit, že dneska se pořád mluví o lásce, ale nikdo pořádě neví, co to je. Kdybys ji měl fakt rád, tak se jí nevnucuješ a necháš ji svobodně se rozhodnout, co chce. A ona očividně nechce. Třeba básničky nesnáší. Když se budeš snažit ještě víc, uděláš ze sebe akorát vola. Tohle není láska, to je posedlost.

Tak třeba chvíli nikoho nehledej, smiř se s tím, že tě nechce, uklidni se a pak se určitě objeví někdo, kdo tě bude přitahovat a ty jej taky.

Ahoj : )

Přečetla jsem si příspěvky ostatních a jdu sesmolit : ) ten svůj.

Myslím si, že sis z ní udělal ve svý hlavě ideál. Což určitě i ty sám víš : ) … Absolutně dokonalýho člověka. A čím víc tě odmítá, tím víc tě to k ní táhne. Jakási sebezničující touha (trochu nadnesený výraz  : ) Je to jako posedlost a řekla bych, že tě láká hlavně to, že tě nechce. Dost možná, kdyby obrátila, zjistíš, že "to není ta ONA" a přestalo by tě to bavit.. Znám tohle. Taky jsem chtěla někoho, kdo mě pořád odmítal. Dělala jsem, z mýho zpětnýho pohledu, dost ponižující věci a ne, nelituju toho, spíš se divím, čeho jsem byla schopna. Jak jsem byla ochotna ještě klesnout.

Mám tak pocit, že tohle je spíš otázka tvýho sebehodnocení. Láska nemá bolet a nemá být trápení, i když citáty kolem nás občas tvrdí opak. Ta holčina tě nechce a tak to prostě je. Nemůžeš někoho donutit, nutit, aby tě miloval. Zkus si opakovat, že jsi pro to udělal cokoliv, ale nevyšlo to. A teď, když myslíš na ni, může ti zmizet ta "pravá" (ano, ještě na ně věřím : )

Možná by sis taky mohl zkusit říct jí pár věcí. v dopise, který neodešleš, její fotce. udělat nějaký rituál, třeba i tu její fotku někde pohřbít, abys měl pocit: Je to ukončený. Když na ni budeš myslet, vynahraď si konkrétní čas, kdy tak můžeš dělat a až tě budou napadat vzpomínky (myšlenky) na ni, řekni si: Teď ne, máte být ve mnou vyhrazenou dobu. A pak dobu myšlení na ni zkracuj.

Vím, že se to takhle lehko píše, ale když jsem na něj dokázala zapomenout já, proč ne ty. V mým srdci, dost možná i ve tvým, zůstane ten člověk napořád s puncem jakýsi výjimečnosti, ale to je hlavně tím, že jsme s ním nikdy nechodili, neznáme pořádně jeho chyby a vytvořili jsme si prostřednictvím jeho představu našeho ideálu. Vlastně jsme do toho člověka promítli naše přání. Ale udělal jsi pro to všechno a je na čase žít dál. Nepromarňuj čas jako kdysi já.

Napiš, jak se ti daří…

Marky

Ahoj, jsi si jistý, že tě nechce, ví vůbec o tom, že jsi do ní zamilovaný?? Ne každému je to jasné z toho, že ho někam pozveš nebo mu napíšeš báseň. Kolikrát jsi ji zval za celé tři roky? Jednou, dvakrát, hodněkrát?? Zkus jí říci na rovinu, co k ní cítíš, třeba to tak také vnímá, jen může mít špatné zkušenosti, a proto se bojí většího sblížení anebo prostě jen si není jistá tím, že jsi do ní zamilovaný. Zkus udělat poslední pokus, že si sní o tom promluvíš přímo a pokud řekne striktně ne, tak si hledej někoho jiného.

Děkuji vám všem za moudré odpovědi, především Marky a Eve. Díky vám jsem to trošku více pochopil. Nyní chápu že existuje hranice důstojného chování, kterou jakmile překročíš, ztratím důstojnost a vztah nemusí být vyrovnaný. Schopnost přejít různé těžkosti týkající se života, ať je to smrt blízkého či neopětovaná láskou, má, dle mého názoru, většina lidí. Je to jediný zdravý způsob jak přežít v tomto složitém světě. Nicméně musím uznat, že je možné, že si neuvědomuje mé city. Snad už jsem natolik vyzrál, abych byl schopen se s tímto konfrontovat, přímo se zeptat na její postoj a pokud je to tak, jak jsem si myslel, přejít to. Cítím se připraven. Pozval jsem ji 3x, jenže to může také souviset s tím, že máme rozdílná bydliště, a také to bylo v průběhu několika dnů. Básně byly roztomilé, ale je to už také dlouho. City jsem jí nikdy nevyjádřil přímo, snad jsem se i na svoji obranu choval chladně, jen abych si nemusel přiznat, že na to třeba nemám. Časy se změnily a já věřím, že je lepší radši do toho dát všechno a padnout pro to, co člověk cítí, než jen napůl žít.

Co mě jen nyní zaráží je to, že se s dotyčnou nevídám a jediný způsob, jak se s ní konfontovat, je přes sociální síť. Což mi přijde zbabělé… ale asi nebudu mít jinou možnost. Jak to na vás působí? Děkuji vám všem.

A pardon za skloňování a tak… už je trošku pozdě

Eve mi ukázala pohled na "věc", který mě předtím nenapadl… A ty jsi, Pavle, napsal to, co opravdu může změnit situaci. Třeba to ona opravdu neví. Většinou to teda osobně vytuším (když chce kluk víc), ale neměla bych házet nás holky do jednoho pytle : ) a navíc - často jsem taky tápala a tápu, co ke mně kluk cítí… To, co jsi před chvílí napsal, zní hodně rozumně… Zkus ji zkontaktovat. Když nemáš jinou možnost, tak ji pozvi ven a dojeď za ní. Nebo je mezi váma velká dálka? Myslím, že by to osobně vyznělo líp. A kdyby se nechtěla sejít, asi bych jí to napsala v dopise a ten jí poslala e-mailem (nebo poštou). Ať to ona ví a ty víš, že to ví : ) Přijde mi to opravdu rozumný. A když nebude chtít a skutečně odmítne, můžeš s klidnou duší jít dál.

Hlavně pak napiš, budu se sem chodit dívat ; )

No, já jí už nikam zvát nebudu. Nedávno jsem ji vzal dost, takže je to celkem čerstvé… asi bude nejlepší jí rovnou napsat. A dopisem se mi to nějak příčí… necítím, že je to správně.

Jenže když nikam nechce jít… Jaká je pak možnost?

Třeba by šla, co takhle navrhnout jiné místo na setkání, než jsi jí původně nabízel? Pokud nevěděla, že k ní něco cítíš, tak to asi brala jinak, u každého to funguje trochu jinak, nehaž hned flintu do žita. A jsi si jistý, že řekla, že nikam nechce jít nikdy??  

Tak už je to křišťálově čisté. Nezapomínám, ale neohlížím se a jdu dál. Děkuji za podporu

Možná byl problém s tím, že to nebylo ideální období ji někam pozvat, zkus to třeba ještě naposled nebo jí, až ji potkáš řekni, jak to máš, aby ses pak netrápil do konce života, žes neudělal vše. Ono lépe to napsat třeba i přes sociální síť než to dusit v sobě.  

Já jsem jednu kolegyni na medicíně uháněl 6 let Když se mi to povedlo, tak jsem už měl jinou dívku. Osud si někdy zahrává, že? Dodnes z toho mám smíšené pocity a zmatek v hlavě.  

Jsem docela rád, že jsem toto téma našel a koukám, že nejsem sám, kdo je takhle zoufale zakoukanej do jedný holky. Člověka trochu potěší, že v tom nelítá sám. U mě to má trochu delšího trvání. Je to cca 10let zpět, kdy jsem ji viděl poprvé. Moc dobře si to pamatuju. Už v ten den mě na ní prostě něco zaujalo. Chodlil jsme spolu normálně ven i s ostatníma kámošema dobrejch pár let a docela si myslim, že jsme spolu zažili fakt hezký časy. Párkrát jsem jí to normálně řekl na férovku, že k ní prostě něco něco cejtim. Ale vždycky to zahrála tak nějak do outu. Pak si někoho našla, když se rozešla, tak jsem jí to opět řekl. No nic, pochopil jsem, že ona o mě nejeví zájem. Nedávno se naše parta rozpadla, já se odstěhoval a s ní se vidím, už jen párkrát do roka.  Jenže já pořád tak nějak jí nemůžu vypudit z hlavy. Ty city k ní prostě ani kousek neopadly. Občas se mi o ní zdá. Žádný čuňárny nebo tak.  Prostě normální sen,  kde je i ona a já v tom snu jsem strašně šťastnej, že můžu bejt s ní. Pak se probudim a jsem akorát tak na*ranej a mam zakženej den.  Neříkám, že na ní myslím den co den. Jen někdy častěji, někdy méně. Dost mě to drtí. No ale co můžu dělat? Problém je, že ani prostě nemám chuť navázat kontak s jinou. Jako by to byla pro mě jediná holka na světě. Pokaždé co jí vidím, tak mě zaplaví taková divná radost, takovej hezkej pocit u srdce. No a když se s ní loučim, tak ten svět zas zešedivý do toho klasickýho normálu. Tak to je asi vše.

Sorry za chyby, nějak jsem si to po sobě nepřečetl

To jsou opravdu hodne hloupe rady mladych lidi. On opravdu nechce slyset, ze se na ni ma vybodnout, on chce tuhle jedinou a ne zadnou jinou fuchtli. Mam agresivni metodu, ale ucinnou. Vyklop ji to vsechno. Ona se ti patrne vysmeje, nebo odmitne a ty na ni budes tak nastvany, ze se ti zhnusi. Taky si vsimej po kom jede ona napriklad, nejspise je to sobecka mrcha co by nejradeji nejakeho grazla. A nebo to zkus jinak. Ignoruj ji, prehlizej ji, bud k ni jakoby milostiv, at se snazi ona. Vypravej jakou mas uzasnou holku (i kdyz nemas) a podobne. Bud s lehkosti a usmevem kolem ni a nepadej z ni na zadek. Je to totiz mrcha, ja tyhlety znam. Been there, done that. Nebo se chovej jako hajzl, to taky pomaha a ona prileze jako kazda blba zenska.

Hlavně, že tohle jsou rady hodné dospělého člověka

Radím ti, vykašli se na romantický básně a nauč se flirtovat a komunikovat se ženami jako chlap, pokud chceš, aby po tobě toužily. Nevzrušuješ jí, tak tě nechce. Jednoduchý jak facka. Představ si to i obráceně - kdyby ti holka, která tě absolutně nepřitahuje, psala romantický básně, tak to s tebou taky nehne. A hlavně si nenech radit od ženskejch. Ženský ti na samozřejmě neprozradí co na ně opravdu platí, to bys měl moc jednoduchý Najdi si nějaký kámoše, který to se ženskejma opravdu umí a uč se. Ze začátku ti některé věci možná přijdou přitažené za vlasy, ale jakmile se přesvědčíš o tom, že fungují, tak už nebudeš chtít jinak. Takže hlavu vzhůru a makej na sobě Jakmile začneš rozbíjet všechny svoje falešný přesvědčení o tom, co ženy přitahuje, tak se budeš rozvíjet a posuneš se dál. Bude z tebe někdo úplně jiný a sám se sobě zasměješ, že ti to všechno nedošlo dřív. Hodně štěstí

To iste sa deje aj mne