Téma: Moje starší sestra mě považuje za dítě a uráží mě

Ahoj,

dcoela si to dokážu představit

Sestra už to prostě bere jako samozřejmost, takhle s Tebou jednat.

Asi bych jí tohle všechno řekla, a pokud by se situace nezměnila, přestala bych se s ní bavit.

A že ona už je pryč a Ty jsi studentka? Pokud studovala, byla ve Tvém věku ve ve stejné situaci, pokud ne, můžeš se jí smát, že má nižší vzdělání

(já třeba tohle nikdy nědělám vůči lidem s nižším vzděláním, ale Tvá sestra se chová tak pitomě, že by si to zasloužila).

I rodičům bych na Tvém místě řekla, jak se cítíš, jak Tě to mrzí...

Neboj, brzy snad najdeš fajn partnera, u rodičů budeš jen občas, jen občas uvidíš sestru.. A Tvé myšlenky budou více upnuty jiným směrem.

Taky jsem studentka a bydlím s rodinou, konkrétně s babičkou. Partnera taky nemám, stále mám v hlavě bývalého, i když už méně. Leckteré holky zažily s muži třeba už v 18 letech víc než já doposud.

Myslím celkově - že s někým byly fakt dlouho, prožily společné bydlení, mnoho výletů a dovolených...

Já měla vztahy dva, vždy pár měsíců, dlouho jsem byla panna, ještě po dvacítce.

Chtěla jsem to tak, nebyla jsem na nic hrr, měla jsem v hlavě plno jiných záležitostí, ale to by bylo na delší vyprávění.

Už se mi ale dvakrát stalo, že když ten vztah skončil, zůstala jsem myšlenkově a citově dloouho zaseklá u toho chlapa.

Ale nezbývá než hledat a věřit, že věci naberou nový směr... Každý den je svým způsobem novým začátkem.

   Možná bys měla být trošku nad věcí a sestru za její špičky ignorovat. Těžko ji změníš, že by změnila názor si taky nemyslím. Vím, že tě to trápí a ubližuje, ostatně nechápu proč nezasáhnou rodiče, tedy pokud jsou nestranní......

Počkej na její narozeniny a oplať jí tu obálku i s tím proslovem.

Některé věci nelze změnit. Zvyk je železná košile. Tvá sestra je zvyklá chovat se tak, jak se chová a změnit to bude vyžadovat buď geniální přístup, nebo ránu do makovice. Hm, nebo obojí. Lidi se změní jen tehdy, když prožijí něco intenzivního na vlastní kůži. Něco, co je donutí se nad situací zamyslet. Ve Tvém případě je nejdostupnější zbraň opravdu upřímný, otevřený a dech beroucí rozhovor se svojí sestrou. Jestli se Ti podaří věrně jí sdělit pocity, jaké máš, když Tě ponižuje, tak je šance na zlepšení Vašeho vztahu.

Jinou variantou může být dlouhodobé oddělení se od sebe. Já mám dvě nebo tři sestry a když jsme byli mladší, tak jsme si nerozuměli. Nevím proč. Až v pozdějším věku, když jsme byli déle od sebe, dozráli, prožili ztráty, tak až pak jsme si k sobě našli cestu a moc se máme rádi.

Takže co já dokážu teď poradit je upřímný a otevřený vážný rozhovor, kde si vyliješ srdíčko v naději na zlepšení, nebo jít na pár let od sebe.

Ale poslechl bych i veverku – ignorace je velice účinný lék na hloupost lidí. V podstatě nejúčinnější.
Jen bych nezacházel do zesměšňování se vzdělání. Ono totiž vzdělání není moudrost a samotné vzdělání v dnešní době moc neznamená. Rozhodně nezaručuje výši výdělku. Ale veverka je fajn holka a jistě to myslela s nadhledem.

Tak samozřejmě, že je hloupé, povyšovat se kvůli vzdělání, i sjem psala, že to nedělám. Ale když si sestra za každou cenu hledá důvody, proč se posmívat, toto by mohl být jeden proti ní.

Ale třeba má sestra taky VŠ, nevíme zatím, jak to je...

QAdamo, o Tobě třeba nevím, jaké máš vzdělání, ale jisté je, že jsi moudrý chlapík

Jen moc rozhazuješ za jídlo

To byl vtip.

 LOL Tak to se Ti povedlo. Ale děkuji!  Nejsem moudrý, jen jsem bohužel pár věcí zažil a pár lekcí od života dostal. Nic víc.

A "moc" je relativní. Já věřim tomu, že když možná náhodou někdy budu mít někoho, kdo mi bude vařit, tak to bude o to méně, co pak utratíme spolu na kozmetice.

Děkuji za podporu, opravdu věřím, že ten pravý se najde, ale spíš mě hodně mrzí, že mne sestra tak sesměšňuje a moji rodiče na to reagují tak, že mne pak opravdu mají za malou. A když to začnu řešit s matkou, tak se urazí a cítí se dotčená, pak mne začne raději ignorovat (takže si připadám s podlomeným sebevědomím jako usmrkaný neurotik, neb mě to opravdu "dojebe") s tím, že chce mít klid. Sestra má VŠ vzdělání. Ta situace se mi nelíbí, protože když sestra začne manipulovat s mými rodiči, pak to jde od 10 k 5. Například rozlévá pochybnosti o mých schopnostech. Prostě se stalo, že jsem si prodloužila studium, schválně to nebylo a ty podmínky, za kterých se to přihodilo byly taky prazvláštní. Jenže co člověk nadělá, když vyučující "nemá den". Výška mě hodně naučila. A tím nemyslím zrovna informace z hodin, ale z reálu. Ona to nezná, mysli si, že je Einstein a měla ten nejtěžší obor na světě na nejtěžší škole (no samozřejmě, že to nemůže srovnávat... ). No vím, jak to je s tou obtížností u nás a že rádi vyhazují i od státnic a to ve větší míře než na jiných školách (ale je to dáno fakultou - zvyšují tak "prestiž" -  nesymsl, co).

Nežije se mi dobře, když moje sestra rozlévá o mne pochybnosti, že na něco nemám, pak celá rodina o mne pochybuje a nejlepší je, že před zkouškou jde mne stresovat slovy - když to neuděláš, budš muset opakovat ročník a já se o to postarám, abys tady neměla klid ke studiu, protože já chdi to a to. A pak se samozřejmě o to také stará a po rodině rozsévá pochybnosti o mé inteligenci. Vadí mi ta nedůvěra v mé schopnosti, naprostá ignorace a nevím, proč bych tady měla vlastně být, když mne ignoruje už i matka. Jestli si myslí, že kvůli nim budu ronit krokodýlí slzy, tak to se pletou, odjedu pryč, až mi přeteče trpělivost, prostředky na to mám a rozhodně tady být nemusím.

Vesmír není spravedlivý. Nikdy nebyl. Nikdy nebude. Nefungoval by. V naprosté harmonii by se nemohla uvolňovat energie. Bez energie není život.

Je škoda, že Ti rodiče nedávají podporu. Dle toho co píšeš, hlavně dle toho jak to píšeš si ji zasloužíš. Ale když podporu nenajdeš doma, tak jsi na správném místě. Tady je hodné fajn lidiček, kteří Tě podpoří, protože Ti rozumí. Přošli si podobným.

Tvá sestra nerozsévá pochybnosti o Tvé inteligenci. Tvá sestra trpí pocitem nedocenění. Tak jako Tvoji rodiče nepodporují Tebe, stejně tak nepodporovali Tvou sestru. Ona má teď strach (podvědomý), že není dost dobrá.

Lék na Tvůj problém je jednouchý, ale těžký. Chceš li vyhrát boj, nesmíš použít zbraně, na které je nepřítel připraven. Musíš ho překvapit – vyrazit mu dech.  Nauč se sestru upřímně chválit, obdivovat ji. Budeš překvapená, jakou sílu to množství pozitivní energie bude mít.

Američané říkají „Freedom is not free“ (Svoboda není zadarmo).

Nepřišla jsi do života si ho pouze užívat. Přišla jsi, aby ses naučila hrát s kartami, které Ti rozdal. Nauč se tahat z rukávu esa. Nauč se každou svoji nevýhodu proměnit ve výhodu.

Dle stylu jakým píšeš lze poznat, že na to máš!

Děkuji, dobrá rada je nad zlato. Možná máš v něčem pravdu....

z duše nenávidím dožírání. Ona mi tím svým jednáním způsobuje stresy a podkopává moji hodnotu i pozici v rodině. To, že před různými zkouškami mi nemá říkat takové nesmysly, musí vědět, sama studovala a navíc ví, že jsem citlivější jedinec. Ale ona ryje a ryje a ryje a vyhrožuje... Dlouho jsem pochybovala o své hodnotě, ale teď už dávno vím, že když jsem jiná než ona, neznamná to, že budu nešťastná nebo se mi nebude dařit. Takže mě korát mrzí, jaké lidi v rodině mám.

Když mi bylo 17, táta mě vydědil a tak trochu vyhodil z domu. Nebyl jsem pro něj dost dobrý naprosto v ničem. On mě vyhodil "tak trochu" a já jsem odešel "tak úplně".

Dlouho jsem neměl co jíst.

Po roku nás dovedla k sobě tragedie v rodině - smrt člověka, který mé miloval a zemřel od žalu za mnou. Je to něco, co jsem způsobil já a co si nikdy neodpustím. Mohl jsem konat rozvážněji, ale hrdost a pýcha mi to nedovolovaly.

Cestou životem jsem pochopil a zmoudřel. Po několika těžkých letech docela nehezkých vztahů s otcem, jsme na něm začali pracovat. Dnes se máme rádi a chováme k sobě úctu a respekt jakou nikdy před tím.

Co tím chci říct?

Někdy rodiče jen nevědí, jak mají vychovávat své děti. Jak s nimi jednat, jak jim předávat dobře míněné rady. To ale nemusí znamenat, že své děti nemilují!!!

A to s tím rejpáním chápu. Měl jsem jeden vážný vztah a partnerka měla po dvou letech hezkého vztahu neskutečnou potřebu se hádat. Já hádky nesnáším, tak jsem se snažil ovládat, protože jinak bývám hodně temperamentní. Snažil jsem se logicky a konstruktivně řešit, co jí vadí. Ale jí vadilo vše. Hlavně má neschopnost a to, že jsem byl chudý. (Paradoxem je, že jsme měli byt, 2 auta, 4x ročně měla dovolenou). Prostě hádky kvůli tak přízemný věci, jako peníze. Ale to mi bylo asi 22+-.

Vydržel jsem často a docela dlouho. Ale když do mě hučela půl hodiny, tak se někdy stalo, že mé nervy povolily a nechal jsem se strhnout do zbytečné hádky.

Naštěstí dnes je už dotyčná pouze mlhavá špatná vzpomínka.
Takže chápu Tě.
Ale neboj se. Je v Tobě potenciál, jen to nesmíš vzdát!!!
Musíš čerpat sílu od lidí, kteří Ti ji dokážou dávat! Pak to půjde lépe.

Tvoje sestra nikdy neví, kdy tě bude potřebovat. Bude mít děti, nebude mít hlídání a vzpomene si na tebe. Mluvím z vlastní zkušenosti. Taky mi sestra podkopávala sebevědomí a dneska si dává pozor na pusu, protože má hodně práce a potřebuje pohlídat neteře. Oni mě mají rády a ona to ví, že mě bude potřebovat. Najdi si kamarádky a stýkej se s lidma, kteří tě mají rády. Odpoutej se od rodiny.

Přamýšlíš nad tím ze špatné strany... Chceš přijít na to jak zařídit, aby Tě sestra naponižovala, ale to nejdřív musíš přijít na to proč to vlastně dělá a co z toho chce mít...

Mylsím si, že Ti tenhle "teror" dává ptz Ti závidí. Je to ona kdo je nevyrovnaná, závistivá, sobecká až bych řekla přihlouplá. Ona sama chce, nejlépe všechnu, pozornost rodičů, tak Tě před nimi s hazuje. Aby byla lepší a dočkala se od rodičů uznání... kdyby byla chytrá, pomáhala by Ti s učením a podobně, dostala by tak uznání od rodičů lehčeji. To co dělá, ale znamená, že se toho nikdy nedočkala...  

Ona si žije se svým pánem, musí chodit do práce a musí se starat a.... zavidí Ti ten "dětský" život (nemyslím to zle) Učíš se aby si dostudovala, když dostuduješ, tak se sestře zase v něčem vyrovnáš... takže kdyby si nedostudovala nebo jen s veeelikými problémy, sestra by si zase měla důvod být lepší.  

Ber to od sestry všechno s úsměvem, rýpne si do Tebe no tak se toho chytni a udělej si legraci sama ze sebe. Když Ti řekla: ale musíš mi slíbit, že budeš hodná. Tak jproč ne. Jistě, že budu hodná a nejhodnější budu, když tu nebudeš... a nezapomínej se u toho usmívat.

I kdyby Ti vyhrožovala, obrať to ihned na pozitivum... jak je hodná, že Tě do života připravuje i na sobecké "blbce".  

Moje zjištění je, že všechno je na úhlu pohledu. Nikdy nic není jen špatné!

Já se řídím tím: Že moje dobrá nálada sice nevyřeší všechny moje problémy, ale dokážu s ní na*at tolik lidí, že prostě stojí za to si jí udržet!

Přeji Ti pevné nervy a hodně dobré nálady

s těmi sobeckými blbci ji to řeknu, díky

Ahoj, můj bratr měl stejné tendence. Já jsem na to reagovala tím, že jsem nereagovala, ale mrzelo mě to. Kdybych reagovala, jen by mě to mrzelo víc. Takhle si bratr užil svou důležitost, ale měli jsme se rádi a já se přes to přenesla, brala jsem to s jistou vnitřní shovívavostí. Jak říkám, samozřejmně mě to tu a tam mrzelo. Žila jsem si ještě svůj život a vše jsem řešila s partnerem. Jaké překvapení  mi ale přinesl život. Vše se obrátilo. Bratr si šáhl na dno a sám si vše uvědomil. Vůbec jsme o tom nikdy nemluvili a dnes je to můj největší fanda. Pořád a stále mě udivuje jak mě podporuje. Děkuji za to, bože!

moc pěkné

Ano, přesně takhle to funguje. Někdy je holt nutné počkat na dobu, kdy si dotyčná osoba sáhne na dno, protože některé zkušenosti jsou jednoduše nepřenosné.
A proti drzému rejpání se opravdu nejlépe bojuje humorem. Funguje to principiálně asi tak, jako bojové umění Aikido, kde bojovník využívá kinetickou energii útočníka a promění jí ve svůj prospěch, až si útočník nabiju držku vlastní vinou. Takže při dobře provedené reakci se člověk zasměje 2x.

Mám podobnou situai až na to že sestra je starší o 4 roky a nekdy mě neposlouchá ani mamka a takéž se nekdy pida do ripnuti. mrzi me to protože jsem se setri mnohokrat zastala a ne jednou jsem lhala jen proto aby nedostal i sestra a kdyz jsem to tak udelala dostala jsem zdrbane jak od rodicu a i od sestry že se ji memusim zastavat a ze jsem mala blba krava