Téma: Prarodiče rozmazlují vnoučata - v pozici rodičů by se tak nechovali

    Vlastní zkušenost z dětství je podobná té Tvé.... akorát ta hodnější babička nedělala nic přes zákaz rodičů, vždycky to bylo ve stylu „zeptáme se maminky jestli nám to dovolí. "  No a co máme mazlika, tak to nějak obcházíme my i babičky. Moje máma je poměrně normální a rozmazluje s rozumem a je taky ta oblíbenější. Taky víc hlídací a v teplácích, aby se mohla s mladým válet po zemi...... A panímáma je pravý opak, na návštěvu jezdí v sukni, mladýho komanduje tak, že o přízeň dvakrát nestojí..... Takže si to řeší každý sám.... a my s manželem máme klid.

Sama děti nemám, ale vím od starší sestry, že podobný problém řeší i ona. Má dvojčata holčičky a babička (naše mamina) je pro ně už od jejich narození ta nejlepší babička na světě. Blbne s nima tak, že kdybych to neviděla na vlastně oči, tak bych tomu snad ani neuvěřila A samozřejmě sem tam mluví do výchovy nebo jinak "nenápadně" zasahuje, což vytáčí ségru. A mamka na to vždy jen řekne, že když měla nás a byla mámou, tak prostě nemohla být jen ta hodná, že musela mít pevnou ruku, a teď si užívá jen ty radovánky. Což samozřejmě chápu a asi nebudu jiná

No právě - "nemohla být hodná a musela mít pevnou ruku". ale takhle to kazí zase Tvé ségře a podrývá autoritu.

Ale tak snad tyhle nejhodnější babičky mají i soudnost a když by se situace vyhrotila tím, že děti by řekly, že budou radši u babičky, protože ta je na ně hodná, tak se prarodiče zastanou rodičů a vysvětlí to dětem, že rodiče se poslouchají...

Tak to určitě. Myslím, že sama mamka si je vědoma toho, že v tomhle směru nesmí stát mezi holčičkama a jejich rodiči. V tomhle je mamina rozumná

Na hraní a rozmazlování je ale babička vždycky ta nejlepší Jednu takovou stále ještě mám a mám jí strašně moc ráda a jsem jí vděčná za to, co mi dala a jak se mi v dětství a dospívání věnovala.

MiCanku, to máš tak, mladý rodič nemá ještě ty životní zkušenosti, co prarodič. Já na své děti, také neměla tolik času ani trpělivosti, vše bylo ve spěchu, chodili jsme oba do práce, co chodili, nejdříve dojížděli a děti byly první a posledními ve školce. Jenže poplatky se platit musely, nebylo zbytí a není pro mladé ani dnes. Teď, když jsem babička, vidím ty dětičky, jejich křehká tělíčka i dušičku. Potřebují jedinou věc a to je čas, který jim, jako babička a dědeček můžeme dát. Povídat si s nimi, vyslechnout je, jejich fantazii, malovat s nimi, chodit na vycházku a učit je poznávat přírodu, zvířátka, všechno to, na co rodičům nezbývá čas a kolikrát ani nálada, když přijdou z práce unavení a potřebují také regeneraci svých sil.  Jsem ráda, že bydlíme blízko sebe a vnoučátek si můžeme užívat. Druhá babička by jistě taky ráda, taky je v důchodu, ale je moc daleko. Dnes existuje Skype a mejlem se pošlou fotky, tak prarodiče nepřijdou tolik zkrátka, ale není nad poňuchňání, pohlazení, obětí a náruč těch křehkých andílků. Prostě jako rodiče jsme úlohu splnili, tak jsme plynule přešli do role prarodičů. Mezi rodiči a prarodiči nelze dát znaménko = rovná se. Micanku, pokud budou mít tvé děti prarodiče, dopřej ten společný čas, jak jim, tak dětem. U babičky a u dědečka je to tak, a u rodičů je to onak, děti se v tom zorientují, neboj a jejich život bude bohatší...

Krásně napsáno...

Ten název tématu "Prarodiče - jako rodiče by se tak nechovali? " vůbec nechápu (což je kvůli vyhledávačům špatně, protože název stránky s více smysly není vůbec ideální).

Respektuji, že si nepřeješ měnit název tématu, ale budu rád, když to v budoucnu necháš na nás nebo jen navrhneš změnu námi upraveného názvu tématu.

Sory, stejně jsem Ti to přejmenoval. Ten název tématu byl nepochopitelný, ale rámcově jsem splnil to co sis přál (aby téma nevystihovalo, že jde o Tvé již zesnulé prarodiče).

OK Avi. Výjimka potvrzuje pravidlo.

Taky Tě mám rááááááááád Fakt to dělám pro dobro webu, byť tím ublížím jedinci.

U nás to až takhle není. Moje maminka je na vnoučata pěknej "metr" je mírnější, než byla na nás, ale je to babička vychovávací a tatina je dědeček komediant, dělá s nima takých kravin, zábavy, pokusů a vylomenin... až se někdy sama divím, kde na to bere energii.  

Extchýně jim dovolí kde co, a i k ní si dovolí hodně. Extchán dělá s dětmi jen to co mu extchýně nařídí. Jsou to prarodiče hlídací a to je vše (když si teda náhodou vzpomenou, že mají vnučky)

Moje babička (dětí prababička) no to je teprve mazec, co si děti vzpomenou to se prostě bude dělat, to se bude vařit... Děda je na tom podobně, děti chtějí jet na výlet, děda vyndá kola a jedou na výlet, na zmrzku, do lesa, občas do hospůdky na zahrádku. Jen s autem jsou potíže ptz když mají všechny 4 pravnoučata babička už jet nemůže i kdyby chtěla

Ptala jsem se našich jak to, že je to takhle. Mamka říká, že tatina vymyšlí dětěm zábavu aby neměli čas dělat něco co namají. Tatina říká, že mamka je na děti přísná, ptz nemá ten odstup jako mají ostatní babičky... ona než vychovala poslední dítě do "soběstačného" stavu od první dcery už měla vnouče a tak pokračuje v zaběhnuté výchově.

Vždycky, když jsem se zeptala dětí ke které babičce by chtěli jet, vždycky chtěli radši k našim. A je pravda, že děti rozlišují kde jsou a co můžou a namůžou. Mi si doma nedovolí to co u našich, najedou "domácí" ražim a máme klid

Ale zjistila jsem, že pokud se něco stane a prarodiče se o děti musejí postarat v běžném režimu, je najednou všecko jinak. Dostala jsem se na měsíc do namocnice a bylo potřeba, aby se o děti někdo postaral... Nikdo jiný je nechtěl, tak byli celý měsíc u našich a u mojí sestry (nebo sestra s nima u našich) Najednou to bylo jiné, naši se k nim chovali dost podobně jako k nám. Děti najednou měli stejné úkoly a nařízení jako doma. Domů přijeli s dědečkem a než pojedeme pro babičku musíte udělat úkoly, pak udělali co si přála babička, šli se vyběhat ven a včas do postýlek.....

Jo jo, v tom s tím odstupem něco je. když vyhcováš své dítě, ale vzápětí máš už vnouče, tak pokračuješ jako s "klasickým" dítětem, protože to máš ještě v sobě. Ale pokud syn/dcera má své děti až třeba za 30 let, tak to těšení prarodičů na miminko je něco a tím pádem si jej chtějí jen užít a rozmazlit a pohrát a poňufat.

Chápu.

A pak když ne k návštěvě ale nutnosti, tak je fakt, že už pak začínají lítat blesky s normálním režimem.

Díky Beuško.

NZ! A navíc, když máš děti máš je pořád. Oni mají vnoučata jen někdy, takže je to ve všem jiné... udělají nepořádek... chvíli to vydrží, za pár dní vnoučata odjedou, nepořádek se uklidí a je zase na dobu naklizeno.  Stejně tak s časem, můžou si dovolit posunout některé věci na až pak, užívají si s dětma a mají na ně čas, vnoučata odjedou a tak se dodělá co se odsunulo.  

Když máš děti je to obráceně, když děti odjedou máš klid... tak se snažíš dohnat co nestihneš s nima.

A navíc od vlasních dětí už máš získaný takový obraný štít na nervy a vnoučata už Tě nechávají docela v klidu

Moje maminka o výchově dětí říká: první tři roky je učíš chodit a mluvit, aby si jim dalších patnáct let říkala: zůstaň chvíli v klidu a buď u toho ticho

Myslím, že v otázce názvu témat jsou ve hře dvě věci:

1) Triviálnost a obecnost názvu, vhodnost pro vyhledavače

2) Trefnost, specifičnost, která vystihne jádro myšlenky, ovšem pro vyhledávače nic moc

Mici, prarodiče jsou od toho, aby rozmazlovali, na výchovu jsou rodiče. To je stará známá věc a nic se s tím nenadělá. Ony totiž ty babičky už mají svoje děti vychované a další generaci vychovávat nemusí, tu si prostě jen užívají.  

I když se nám to nelíbí, budeme stejní. Alespoň já zcela jistě.  

Když se podívám, co dělala moje babička se mnou a jaká to byla údajně herdek máma a kouknu na svou mámu v roli babičky, tak to nemůže být jiné.  

Vzpomínám si, jak jsem jednou po mojí babičce chtěla, ať mi hodí koloběžku. No a ona ji hodila, co by pro svou malou vnučku neudělala, že. Jenže kolobka byla dřevěná a my bydleli ve 4 patře. Ale vod toho tady ty bábrle jsou.  

   Taky se těším až budu babička, doufám že budu mazlící a hlídací.....

Když jsem viděla název tématu, už jsem se těšila, jak hezky vysvětlím.... a už nemusím  - já už to vidím! Pavla a Sorbonos to napsaly, není co dodat.

já to zažila, když byla dcera malá. Vlastně jsem všechno dělala blbě... no já tedy byla i blbě těhotná, blbě porodila, blbě kojila a samozřejmě blbě vychovávala... prostě jsem byla takový nepodarek... až mi to jednou hnulo játry a vysvětlila jsem mamince, že jsem zmetek, ovšem také produkt její výchovy a není-li s výsledkem spokojena, tak že by nebylo vhodné chybu opakovat v další generaci.... Řeči typu "já bych ti tu čokoládičku dala, ale maminka je zlá, ona mi to zakázala" mi přijde jako dobrá podpásovka, naštěstí moje dítko bylo odmala velmi vnímavé a mělo lebku vycpanou mozkem, takže měla jasno... (Taková maličkost, jako je absence sladkostí v útlém věku je jedním z faktorů, které se zasloužily o to, že dcera dnes nosí oblečení o kterém se mě ani nezdálo.. ). ale fakticky zřejmě nikdy babičce na tyhle hry nenaletěla, vztah s dědou byl jiný, děda nepodstrojoval, nezakazoval a nepřikazoval, děda byl účasten, s ním se naučila stříhat, vyřezávat, sportovat, chovat se na výstavách a divadelních představeních, kreslit, vařit, vyprávět... věnoval jí mnoho času a věnoval jí ho aktivně. Babička chtěla být první, až příliš chtěla... a za každou cenu, všechno bylo konfrontační... Babičky tu nejsou na to, aby rozmazlovaly (a ani dědečkové) oni mají být vnoučatům oporou a poskytnout jim to, co rodiče z nějakého důvodu nemohou nebo nestíhají - nikoli tím, že jim dovolí to, co by rodič nedovolil, výchova by měla být jednotná a ten, kdo určuje pravidla  by měl být rodič (předpokládáme normální, fungující rodinu, že )... takže většinou je to čas a pozornost, čeho se rodičům nedostává... a trpělivost. Neměl by to být boj jednoho proti druhému, měla by to být radost umožnit růst nové osobnosti a na tom spolupracovat, jak nejlépe to jde.

Trochu jsi to otočila. Nikdo tady neměl na mysli zastávání se podrývání autority, nebo tak podobně. To, co jsi zažila Ty, nelze aplikovat plošně.

Barčo - téma je prarodiče rozmazlují vnoučata, jako rodiče se chovali jinak.... nebo se pletu?   Snažila jsem se jen popsat, co může k tomu, čemu se říká rozmazlování - tedy povolování toho, co nepovolí rodiče - prarodiče motivovat a jaké to může mít důsledky. Paušalizovat nejde nikdy nic, co člověk to originál... Rozmazlování je podrývání autority rodiče - menší nebo větší... přímé nebo skryté...

...... Vlastně jsem všechno dělala blbě... no já tedy byla i blbě těhotná, blbě porodila, blbě kojila a samozřejmě blbě vychovávala...

Na to jsem odpovídala. Jako babička bych si neměla dovolit u dítěte podrývat, že maminka něco dělá špatně a podobně.... ale to by bylo na dlouhou diskuzi a jak pozoruju, nikam by to nevedlo.

Báro, to byl úvod k tomu, že někdo pojímá všechno konfrontačně, jestliže já dělám věci blbě, ona je tudíž dělá dobře, motiv boje místo spolupráce, víc jsem tím říct nechtěla.

Nene, prarodiče tady nejsou od toho, aby suplovaly čas, který rodiče na své děti nemají.  

Oni nejsou školka či úschovna, jsou to prostě prarodiče, hýčkají, mazlí, ale na výchovu a příkazy a učení zdravit a děkovat jsou jiní.  

Mám to jinak postavené.  

Měla jsem skvělou babičku, která mi dovolila to, co máma ne. A proč? Protože to byla babička, ale ve svém dětském mozečku jsem si to přebrala po svém, neotočilo se to proti rodičům, o to víc jsem babi milovala.

Samozřejmě, rodiče jsou autorita a pokud toto prarodiče chápou, tak není důvod je nenechat si těch malých bytostí užívat dosytosti.  

Já se těším, až budu svoje vnoučky rozmazlovat, protože u dcery na to nenmí prostor, tam musím vychovávat.  

Tak nevím. Nikoho se nechci dotknout, ale některá vyjádření se mi zdají taková prapodivná, jako byste se těšily holky na to, až budete babičky a budete své děti prudit rozmazlováním vnoučat, když jste na své děti byly přísné. Má to logiku?  

Trošku se mi to zdá jako začarovaný kruh - rodiče mají děti, drží je zkrátka. Pak děti mají děti, jsou na ně přísné, ale prarodiče je rozmazlují a dovolí vše, i když sami by to nedělali na svých dětech. Trošku mi to přijde jako schválnost. A ta se pak přesouvá zase na rodiče až i jejich děti budou mít děti atd. atd.

Já vím, že to tak je a bude, jen se nad tím zamýšlím. Ale nedochází tímpádem někdy ke zbytečným roztržkám? Zvláště u těch, kteří nejsou schopni uznat svoji vinu a mají svoji pravdu? Jako říct mi tchýně "Já jsem babička a jsem tu na rozmazlování a u mě nemusí to a to.. ", tak bych začal bublat.  Moje mamka si bude dávat pozor, to vím.

A proč jsem se ptal? Protože jsem vidělo víkendu právě rodiče přítelkyně, jak se chovali k dětem ségry a její manžel vypadal, že vybuchne jak atomovka a když něco řekl, tak se zas urazila protistrana. Ten to chtěl držet v lajně, prarodiče pořás to své "a tak ho nech, pro jednou, a proč by nemohl atd. ". V tomhletom jsem byl na jeho straně a to teda radši budu chodit pryč.

Navíc pak babička říkala, že měla děti na týden a už třetí den je musela usměrňovat. Takže ta výchova tam je, ale proč, když tam jsou i rodiče nebo jde jen o den dva, se prarodiče chovají jak malí, jako by oni si tím neprošli?

Pokud včas neznají míru rozmazlování, tak opravdu dochází zbytečně k hádkám v rodině.

No bude to o trpělivosti všechno.

  Co o trpělivosti, ale o toleranci!!!!!   A svatbou to teprve začne. Najednou se Ti do přízně dostane hafec lidí, a né všichni budou OK.   Smiř se s tím, že u babičky platí jiná pravidla jak doma, od toho budeš táta abys to dětičkám logicky vysvětlil..... A já osobně jako babička, nic naschvál dělat nebudu.

Však tolerance je začátek trpělivosti.  A svatba? Je rok 2012, svatba je překonaná...  

  Mici, jaký si to udělááááš, takový to mááááš!   Hele, skorošvára pěnil a co jeho partnerka? Neměla by u svých rodičů a dětí řešit ona?   (tadymělbýtmalýžlutýhajzlíkazasnejde)

Ta vypadala, že je hluchá slepá.... Klasické přehlížení (radši asi)

Ale jinak jo - jaký si to uděláááám takový to budu míííít  -  budu to držet v šachu všechno. Tím, že si držím odstup zatím, tak se chovají ke mě s respektem. A já nejsem vůči rodičům partnerek extra náklonný (zase mě neberte za slovo, vycházím s nimi výborně) a taky si umím dupnout (vyjímečně teď nemyslím sex) .  

   Jo jasně, teror a ostnatý dráty hned od začátku. My se taky zasvobodna zajížděli na půjčenejch dětech. Tím jsme měli dostatek času probrat, kde dělá švagrová se švagrem chybu a domluvili válečnou strategii. Manžel si to řeší u svejch rodičů a já u svejch. Nebudu si dělat na návštěvě u panimámy násilí a okřikovat svoje dítě.

MiCanku, to nemůžeš pochopit, to si musíš odžít a počkat až přijdou ty dědečkovská léta, tak potom už to budeš vědět. Starší lidé mají sice životní zkušenosti, ale o to více mají k dětem blíž a chápou jejich dušičku. Měj se hezky a nedělej si zbytečné starosti, ber věci, jak přijdou.

Mici, měl jsi babičku? A chtěl by jsi, aby babička prudila stejně jako rodiče, aby jsi musel po sobě uklízet, po obědě jsi nedostal zmrzku a z venku jsi nemohl přijít zmazaný jako čuně?  

Já tedy ne. Já měla "kouzelnou" babičku, která s úsměvem sledovala, jak se matlám povidly, která mi  dávala DIA bonbóny, která byla láskyplná a objímající a... já ji milovala.  

Protože není nic horšího než slyšet " Já tu babičku neměl rád, byla přísná, ale babička z Ústí, ta byla fajn. Vůbec jí nevadilo, že jsem nasypal spoustažrádýlka do akvária, tak to vyčistila a bylo... " 

Tohle si odneseš z dětství. Ten hřejivý pocit babiččiny náruče.  

Pokud to neznáš, je to škoda. Nikdo tady netvrdí, že prarodiče mají právo na to, aby kecali do výchovy, ale přece ty vnoučky mají jednou za čas, tak proč jim brát to, že se mohou vzájemně užít.  

Já měla pouze jednu babičku. Druhou, ani dědečky jsem nepoznala. A NIKDO mi nevezme ten pocit, jaké je to BÝT U BABIČKY.  

Mmch- jak často jsou ty vnoučata s těmi prarodiči? Vidí je dvakrát za měsíc a budou  jim říkat : " Ne, čokoládu ti nedám, bude oběd. Ne, nelez pod stůl, máš sváteční kalhoty. Ne, ne, ne...  

K čemu?  

Micánku, v tomto mám jiný názor. Mě taky štve a štvalo, že moje máma cpe malou sladkostma, ač to měla zakázáno, ale přišla jsem na  to, že oni ty vnoučata milují tou opičí láskou, že je tak obrovská, že nedokážou těm prckům nic odepřít. Budu stejná. Ať si mě lynčují, budu jim dovolovat jít později spát, budou mít zmrzku před obědem... prostě budou se mít se mnou jako děti s bábou.  

Jedna byla hodná, druhá horší jak rodiče. Dědečky si moc nepamatuju.

ale asi je to i tím, že jsem měl celkem přísnou výchovu a tak jsem skopičiny u babiček nedělal. Na druhou stranu jsem si o to více užíval u hodné babičky volnost - nemuset mýt nádobí, flákat se a bylo kolem vše uděláno, hráli jsme karty, kvarteto, super. Když před 18 lety zemřela, bylo to přesně to, že jsem litoval, že jsem ji neřekl, jak jsem ji měl strašně rád. Ta by za mě dýchala. Ale zpet k tomu, takže tím, že jsem nebyl fracek, tak mě ani nějaké drzosti nenapadaly a věděl jsem, jaké by to mělo důsledky. Proto když vidím skorosynovce, tak ty bych postavil do lajny za jejich drzost. Ale myslím, že jsou takoví rozcapení jen u prarodičů. Doma to celkem šlo, i když se něco našlo, ale jinak poslouchali.

Moje druhá babička byla přísná jak hrom. Bydlela 200 km od nás, tak jsem tam jezdili jen párkrát ročně.

Hodná první babička bydlela od nás asi 150 metrů.