Téma: Přítel nemá rád syna z mého prvního vztahu - křičí, nepochválí, nepomazlí, nemá pro něj uznání

Text uživatele: 

Rikat, ze necjapu, proc si s nim mela dalsi dite, je asi zbytecne… kdo jiny nez matka by mel stat za svym ditetem? a nehlede na to, ze pokud nema muz rad dite zeny, obvykle nema rad ani zenu, jen si na ni vybiji zlost a to jeste na jejim nejzranitelnejsim miste, jakoze dite je nezranitelnejsi misto zeny.

Text uživatele: 

Otázkou je, jestli byste neměla zasáhnout. Nepřipadá mi to úplně normální. Co je moc, to je moc.  

Text uživatele: 

Existují min. dvě varianty …

 

Mě spíše opakovaně překvapuje, proč si vy holky vybíráte pořád takové blbce. Vždyť to, že ten muž je imbecil muselo být jasné už dávno před početím nového potomka.

 

Teď se zdá, že to co jsem napsal nepomůže, ale zkusme se na to podívat jinak: V životě jsem si všiml, že většina lidí neřeší původ problému, pouze se snaží hasit jeho následky. Tak jako v tomto případě. Ale to NIKDY NIKDY nefunguje. Jen se tím prodlužuje agónie.

 

Pokud tuhle situaci chceš řešit s tímhle „přítelem“, je nejdříve potřeba zjistit zda je toho vůbec schopen. A to zvládneš pouze s odborníkem, takže doporučuji manželskou poradnu. Předpokládám, že se „přítel“ bude bránit. Jenomže Ty musíš trvat na svým. Až odborník dokáže „příteli“ ukázat emoce, které potřebuje prožít, aby zjistil jakou chybu dělá. (za předpokladu, že je toho schopen)

 

Alternativou je rozchod.

 

Pokud tahle situace nebude řešena rázně a rychle, pak chudák děti. (a to obě, jelikož tento postoj mezi ně může vrazit „bratrovražedný“ klín a poškodit duši nejen jednomu, ale oběma)

 

Taky je potřeba zvážit ještě jednu věc. Otázkou je, zda ten syn opravdu nezlobí víc, než jsi jako matka schopna připustit. Znám spoustu matek, ale snad žádnou objektivní. A poslední dobou i spoustu matek, které vychovávají ze svých dětí doslova fracky. (Tím neříkám, že to děláš, jen popisuji co vidím kolem sebe a co nelze z jednoho krátkého popisku vyloučit)

 

Často si dítě zaslouží méně benevolentní výchovu, ale matka dělá chybu, že to nedovolí partnerovi, protože „je jí ho líto“. (Znovu, jen popisuji možnosti, protože zatím nevíme, zda Tvému popisu můžeme věřit nebo ne – nic osobního)

Text uživatele: 

Pokud s tim neco neudelas, tvuj syn si ponese nasledky po cely zivot.

Text uživatele: 

Existuje jen jedna možnost, jak přítele ponaučit. Sebrat saky-paky a odejít s oběma dětmi. Zatím jako varování s možností návratu. Jinak budeš trpět Ty i Tvé děti a to až do smrti. Koukej trochu dopředu, jak to asi bude vypadat v době, kdy si ten starší dovede děvče. Až se bude ženit. Až přijdou vnoučata. A pořád odstrkovanej + jeho rodina.   Představ si, že jsi babičkou. Jak Ti asi bude, když bude celej připosranej ze své krve a věčně Tě bude napadat, když dáš něco i druhé straně. Prostě Tě (ani děti) opravdu nečeká do budoucna nic dobrého, pokud tomu neučiníš přítrž teď hned.

Text uživatele: 

Na začátku vztahu takový nebyl a početí druhého syna byla opravdu malá chvilka, na to, abych věděla že bude v budoucnu nějaký problém, příjmout mého prvního syna. Poradna mě taky napadla a protože bych chtěla zachovat rodinu a dát tomu poslední šanci, tak proto udělám maximum. Nechci aby moje děti zůsrtali sami bez táty, ale taky nechci, aby měli co rok nového tatínka. Fracka opravdu nemám, ani nevychovávám, pokud je zapotřebí, taky mu dám co proto, ale připadá mi opravdu hloupé, sobecké a bezcitné, abych své dítě vyloženě buzerovala za každou věc. Dám příklad: … v neděli mi moje matka přivezla obě děti, měla je na víkend, protože já mám zápal plic a přítel je na levou stranu ochrnutý, tak nám chtěla trochu ulevit. Syn po příjezdu uviděl venku kamarády, kteří chtěli aby šel ven a já řekla ano až si vybalí věci a převleče. Dotoho babička pochválila staršího syna za to, že jí moc s mladším o víkendu pomáhal a že je šikovný. Takový kraval, který kvůli tomu byl, by jste ani nechápali, co se vůbec děje. Příjde vám tohle normální??? … za co po něm začal řvát??? … moje matka z toho byla zděšená, protože vůbec netušila, že tady máme takové problémy. Nikdo jiný s mým starším synem problém nemá jen můj přítel…

Text uživatele: 

A co myslíš, že bude příště … babička se bude bát synka pochválit. Takhle budeš postupně ztrácet všechny okolo. Protože koho bude bavit se stále obávat, co může říkat a co ne? Chceš zachovat rodinu i za tuhle cenu? Počítám, že je to takový ten, co se před okolím přetvařuje, ale před Tebou a Tvou rodinou už mu to divadlo za to nestojí. A proč taky, když ví, že Ty neodejdeš. Myslím si to i já. Než bys ochránila své děti, budeš  raději hledat důvody, proč to neudělat.

Text uživatele: 

Invalida?

Člověk často se zlomenou psychikou.  

Tady vidím hrozně malou naději na záchranu vztahu.  

Text uživatele: 

Zřejmě jde o člověka, který si svou zlobu za invaliditu vylívá na tom nejslabším. Na někom, kdo nemá ochranu ani od vlastní matky.

Text uživatele: 

Podle toho, jak kacaba píše, že: "Na začátku vztahu takový nebyl a početí druhého syna byla opravdu malá chvilka, na to, abych věděla že bude v budoucnu nějaký problém, příjmout mého prvního syna.", mě ještě napadá, jestli spíše spolu nebyli moc krátce na to, aby stačila kacaba svého přítele opravdu poznat. Bylo by dobré, kdyby kacaba toto upřesnila, i když podle mého názoru to na zachování vztahu nebude mít vliv. Ale já osobně mám z toho zatím pocit, že v tomto případě to nebude pouze invaliditou přítele kacaby, kterou psychicky možná nezvládl, ale že to bude jeho osobností jako takovou, která má kořeny hlouběji… myslím tím to jeho naprosto nepřijatelné chování k jeho nevlastnímu synovi…

Text uživatele: 

Bohužel Dany, máte ve všem pravdu…

Text uživatele: 

On je ochrnutý??? Moje babička říkala mé matce střez se karbaníků, pijanů, mrzáků a kavárenských povalečů. Jsou to mrzáci na duši a z toho důvodu zlí k okolí jako k hromosvodům.

Výjimka NEEXISTUJE.  

Text uživatele: 

Výjimky samozřejmě existují.

 

https://www.youtube.com/watch?v=dcXIBceO1CY

 

 

Text uživatele: 

Je naprostý nesmysl, že každý zdravotně postižený automaticky či nutně znamená, že je mrzák na duši a z toho důvodu zlý k okolí a žádná vyjímka neexistuje. To není vůbec pravda, pokud ovšem člověk není slepý a vnímá své okolí, ať už blízké či vzdálené. Je spousta zdravotně postižených, které jejich nemoc naopak posílí, nevzdávají se a právě proto, že onemocněli, si váží jiných věcí a hodnot, mezi něž patří i pozitivní komunikace s okolím a rozdávání lásky - prostě, že svůj život přehodnotí v pozitivním slova smyslu. Ano, ne všichni to takto zvládnou a někteří skutečně zahořknou, to je pravda. Ale ne automaticky všichni, to vážně ne.

 

Text uživatele: 

Postižení je prubířský kámen, někdo ze sebe vydá to nejlepší a takoví lidi jsou obdivuhodní, anebo zahořkne, začne nenávidět, podivně se mstít- pravděpodobně v rámci "psychohygieny."Ale přítelovo tvrzení je s odpuštěním kravina.

 

Jiak vybíjení si frustrace na slabších je velmi časté, od šikany na školách, přes bossing v práci až po týrání v rodině. Tyrani většinou cítí silný pocit ublíženosti, křivdy a mají pocity oprávněnosti, nároků, atd.

Tohle by mohlo vypadat i  na začátek domácí tyranie. Je pro ni typické zahájení po svatbě nebo porodu, prostě v době, kdy má tyran pocit, že už je zakopán v pozici a jen těžko ho lze opustit. Samozřejmě se pouští do týrání nejslabšího.

Ráda bych se mýlila, ale pokud je to tak, řešením bývá často pouze rozchod, doufejme, že tu jsou jiné důvody.

Text uživatele: 

přítel - svůj příspěvek sis mohla odpustit. Dnes jsi zdravá a zítra to tak být nemusí. Budeš se v tom případě hodnotit stejně? Ztotožnila ses s výrokem babičky, znamená to snad, že odpověď by byla jasná? To je mi tě teda líto …

Text uživatele: 

 

 

Dala jsem záporného smajlíka k tomu, že vyjímka neexistuje a přikládám video mého oblíbeného pohádkového herce a věřím, že takových postižených lidiček se srdcem na dlani je mnohem, mnohem víc, jen to asi chce trošku na sobě zapracovat.

Text uživatele: 

Všichni co tady píšete máte v podstatě v něčem pravdu ale mnozí z vás se i pletou. Je težké vyjádřit své pocity a problémy, jen nějakou dopisující si formou, protože spousta lidiček mé slova, či můj problém pochopí trochu jinak, než je to myšleno. Mate pravdu v tom, že do vztahu, jsem šla po hlavě a velice rychle. Prostě nač čekat, roky utíkají, druhé dítě jsem do budoucna chtěla-ale zdůrazňuji, že né s každým a za každou cenu, postižení přítele mi nevadilo a nevadí, má ho od narození, tudíž je s tím zžitý a je samostatný a podotýkám, že je velice smířený se svým osudem a nic mu nedělá problém. Takže odmítám názory typu-vybíjení zlosti na nejslabším, protože je invalida a nevyrovnaný k tomu. V tom to opravdu nebude. Navíc bych tedy chtěla upřesnit, že můj syn, měl, má a vždy, pokud to bude zapotřebí, bude mít ve mě oporu a zastání jako v matce! Rozhodně jen nepřihlížím! Kvůli ničemu jinému se nehádáme, jen kvůli synovi. Co se týče mojí matky, jako babičky-opravdu se nebojím toho, že zrovna ona bude mít do budoucna strach, pochválit své vnouče nahlas. Není ten typ a když je zapotřebí je rázná a své si umí vybojovat. Problém je v jeho povaze, dětství taky neměl jednoduché a problém byl táta. Neustále srovnává své dětství s dětstvím mého syna a vůbec nevnímá, když mu říkám, že žijeme v 21 století a né v 70 letech, kdy se narodil on. I přes nesouhlas s některými, kteří mi tady píšou, všem děkuji za odpovědi. Jako poslední řešení nabýdnu poradnu a uvidím reakci, podle toho budu jednad dál. A opravdu nebudu mít problém se k tomu postavit čelem, říct dost a odejít. Bude mi to rvát srdce, nemyslete si, matka se dvěma dětmi na krku, a ani jedno nebude mít tátu. Takový život jsem pro své děti opravdu nechtěla a ano asi mám opravdu pech na blbce, ale kdo nemá? … Copak vy všichni můžete tady dát ruku do ohně za své protějšky? Myslím, že né, protože i ve vašem životě může nastat taková situace u které vás váš protějšek tak nemile překvapí, že vám zůstanou jen oči pro pláč. A to spolu můžete žít třeba i 20 let…

Text uživatele: 

Ja ti nevim, ale prijde mi, ze si pletes vztah partnersky a rodicovsky. S pritelen jsi partnerka azastavas se ho jako matka. A synovi mas delat matku, misto toho ho nechas a nechavas poslouchat vase spory, delas z nej klin vasemu vztahu a cubec ti treba nepeijde na mysl fakt, proc by on mel vubec trpet za tvou lasku k nejakemu cizimu muzi? prece prvne bys mela mit lasku k vlastnimu diteti, zastani vlastniho ditete a pak az zastani ciziho muze, partnera.

A ruku do ohne za sve protejsky? nac? ale za sve deti urcite

Text uživatele: 

Souhlasím naprosto se vším co píšeš. Všichni děláme chyby a lidé nás umí překvapit po jakkoliv dlouhé době. Nechceme chybovta a přesto se tak často stane i ne naší vinou.

 

My jsme v naších komentářích hledali různé možnosti. Žádný snad nebyl psán tak, aby Tě z něčeho obviňoval. Jediné co mě zarazilo byla ta rychlost druhého dítéte, ale já udělal horší chyby a kdo jsem já, abych Tě soudil? Nikdo.  

 

Vážím si Tě za to cos napsala i za ten styl a nadhled a držím pěsti ať to dobře dopadne.

Text uživatele: 

Abych to tedy upřesnila… vztahy si rozhodně nepletu, jen jsem uváděla důvod, proč je přítel takový, aby v tom měli zde všichni jasno! Pro svého syna matkou jsem a ono v 1+1 se totiž moc šeptat nedá, když se tady řve! A když se řve v 9 večer, to mám syna vyhodit a říct mu, běž o dva bloky dál, aby jsi nic neslyšel? Trochu mi tento váš názor příjde opravdu zvláštní. Tím, že jsem chtěla mít rodinu, celou. chtěla jsem mít tátu pro své dítě a nevím tedy jak vy, ale já ke vztahu lásku potřebuju, tím jsem špatná? … To snad může napsat jen člověk, který nic podobného nezažil. Ono se vždycky hezky kritizuje, když se v tom nežije. Aještě bych dodala poslední věc, pochopila jste vůbec mou návštěvu těhletěch stránek?? … Věřte, že pro srandu králíkům to opravdu nebylo! Já vám to tedy prozradím… Mám syna, miluju ho a nastal v rodině problém a chtěla jsem jen trochu pochpení, nějak ten problém vyřešit, abychom žili spokojeně všichni. Kdybych na syna srala a bylo mi vše jedno, tak bych asi tady vůbec nebyla!

Text uživatele: 

A laska znamena rvat v 9hodin vecer? Co nejaka ucta k sobe, ucta k vlastnim detem? ja nevim, jak uz jsem psal v mnohych clancich, dnes se za pojem lasky schova i domaci nasili, hadky, cokoliv… takze asi je pravda, ze kazdy potrebuje tu svou lasku. Ja nekritizuju, ani omylem, taky jsem udelal mnoho chyb, jen me udivuje fakt, ze az tvuj synek bude dospely, muze rikat-matka si domu pritahla chlapka, stale rvali, radeji jsemvypadl z domu, nedalo se v tom dusne zit… a kdo bude na chybe? on ze se cubec narodil asi ne

Text uživatele: 

Ale ono to není tak jednoduché. Žil jsem jednou se ženou, která měla talent na hádání se přímo od Boha. Já se hádat nechtěl, ale ona mě vytáčela až dokud nedosáhla svého. Takže i když se člověk snaží, někdy to nestačí.

 

A pochopitelně těhotná matka nejdříve hledá řešení jak vztah nerozbít. Rozbíjet to je snadné, to umí každý. Tvořit je těžké.

Když někdo miluje a na někoho si zvykne, není to přece jen tak toho člověka opustit ani když má chyby. Zcela logicky všichni co jsme tady hledáme nejdříve v naději jak protějšek změnit a až časem si uvědomíme, že to nejde. Zdůrazňuji to "časem".

 

Taky není snadné jako těhotné ze vztahu odejít. Je tu i finanční otázka a taky otázka práv otce (sice papírově malých, ale jsou už zde)

 

Chápu to a těhotný momentálně ani nejsem. (třeba zítra)

 

Text uživatele: 

Ale ty si protirecis. Bud ji milujes takovou jaka je, i s nekonecnyma hadkama. Nebo nemilujes a chces ji premenit k obrazu svemu.

Text uživatele: 

Furt s tema vasema souhlasnyma smailikama ci nikoliv. Treba znamy by Adamovi horkovkrevnou, jak on rika holkam hadavym, nosil na rukou. On to primo miluje, Italii, temperament. Takze bud ji milujes a s ni i jeji hadky anebo jdi dal.

Text uživatele: 

Uklidni se, tvoje reakce je přehnaná, problém máte zřejmě s přítelem oba. A pokud ti tady nějaké odpovědi nesedí, nepiš na veřejné fórum, i když toho "nepochopení" se ti může dostat kdekoli. Pravděpodobně i odborně školená osoba ti sdělí něco, co se ti nebude líbit, to je život. POkud to bude ze strany tvého přítele jen žárlivost na syna, bude to klika, vzhledem k tomu načasování. Uvidíš sama.

Text uživatele: 

Kacabo, libi se mi, jak se branis a rves za sve deti. Sama jsi poznala, ze nikdo jiny tady takovy problem nema a neresil, ale kazdy se ti snazi poradit podle sveho nejlepsiho svedomi. Jenze kazdy jsme jiny a kazdy by se s danu situaci vyrovnaval jinak.
Podle toho, co jsi napsala, je skutecne nejvetsi problem v tvem priteli a jeho detstvi.  Vetsina lidi je svym detstvim hodne ovlivnena a nasledky si nese po cely zivot.  Na tvem miste bych se snazila mu vysvetlit, ze musi vyhledat profesionalni pomoc a sve detstvi probrat, aby se mu otevrely oci a pochopil, jake dela ve vychove chyby.   Pokud to neudela a na svem chovani k synovi nic nezmeni, asi budes muset tvrde zakrocit ty sama. Bud zmeni svuj pristup nebo bude muset zit sam.
Nebude to snadna cesta. Drzim ti palce.  

Text uživatele: 

Zajímavé, takže fórum je vlastně od toho, aby mi každý řekl svůj názor, ale když s ním nesouhlasím, tak mám držet pusu, nebo prostě nenavštěvovat podobné stránky. ? . A když se chce člověk obhájit, nebo vysvětlit na srozuměnou, vpodstatě by to vůbec neměl dělat, protože lidi co nesnesou kritiku, tady nemají co dělat… … Tak se tedy omlouvám všem za to, že se zastávám svého dítěte. a snažím se najít způsob jak zachovat rodinu.

Text uživatele: 

Tvoje snaha nestačí. Snažit by se musel ten, komu říkáš přítel. A ten, jak jsi psala na nic neslyší.

"Dokonce řekl, že pro něj je můj syn jen debil a nic víc."

Jakou to rodinu chceš vlastně zachovat a pro koho? Tady není co obhajovat a ani nevidím nikde zastání pro tvé dítě.

 

"… A když se řve v 9 večer, to mám syna vyhodit… " A proč syna? Proč ne toho, kdo tam řve???

Text uživatele: 

Tomuhle se říká manipulativní obrana, překroucená tvrzení, provokativní omlouvání, podsunutí absurdních obvinéní, která nikdo nevznesl, . tak to je zjevný problém a další komenty jsou tu zbytečné.

Text uživatele: 

Kacabo, chápu to dobře, že bydlíte 4 osoby v bytě 1+1??   Čí je to byt? Bydlela jsi tam sama se synem, pak sis našla přítele a máš s ním další dítě?

Pokud jsou mé domněnky správné, dělá to na mne dojem, že máte všichni prostě ponorkovou nemoc, tedy nedostatek soukromí a životního prostoru.

Já jsem před pár lety žila se svými 2 dospělými syny také v bytě 1+1 a byli jsme nespokojeni všichni, docházelo u nás ke konfliktům. Nyní bydlíme ve větším a vztahy jsou výborné. Člověk prostě potřebuje svůj prostor…

Text uživatele: 

Nene, Byt patří příteli, já jsem se se synem nastěhovala k němu a máme zažádáno o výměnu, ale uvidíme jestli to ještě k něčemu bude. starší syn má svůj pokojíček udělaný z předsíně. Je to podkrovní byt a spoustu lidí to řeší takhle. Takže syn má svoje a my s prckem okupujeme větší obývák.

Text uživatele: Zdravím nevím jestli je to normální ale myslím si můj nový přítel sem s ním 5 měsíců a to ani spolu nebydlime ještě nemá rád mého 4letého syna nedává mu lásku jakou by potřeboval když mě pozve někam na výlet tak výmluvy ze tam bude hodně chození takže abych jela bez syna nikdy ho neobjal neřekl mu pěkné slůvko jen ho kritizuje neusmeje se na něj nezepta se jak se ma nebo jestli spí když mu to řeknu tak co blbnu je mu 33let a taky bere 13let drogy a chce ať mu s tím pomůžu od toho pryč když mu řeknu ze nechci vedle sebe fetaka jelikož mam dítě řekne mi ze já zase mám nevychovanyho syna ze se o nej nedokážu postarat a prostě se musí obhájit nerad přizná chyby nevím jestli s ním mám být nebo ne děkuju za názory

Text uživatele: 

Utíkej od něj pryč! Mohl by vás stáhnout ke dnu… teď je pro tebe důležitý v klidu výchovávat syna, nikoliv zachraňovat zoufalce, který se dost možná už ani zachránit nedá.

Neříkám, že člověk nedokáže pomoci druhému z jeho problémů, ale to musí být sám silný a nedovolovat, aby ten nezdárný člověk překračoval meze a negativně zasahoval do života…

Buď "sobec" a mysli hlavně na sebe a svoje dítě. Navíc pět měsíců je krátká doba, to není žádná životní láska, mohlo by ti to jít snadněji, to odloučení

Text uživatele: 

Zde není co řešit. Od člověka který bere drogy rychle pryč!