Téma: Psychika babičky - hubne, bledá, depresivní, je mimo

A nebylo by dobře raději zajít k obvodnímu lékaři? To rychlé zhubnutí a zmatenost by měl spíše posoudit on a případně ji poslat na psych. vyšetření.

Takže k obvodnímu? Děkuji za radu, my už právě nevíme co s ní a takhle nám mizí před očima. Problém tedy taky je, že k lékaři nechce.  

A kolik je let babičce?

Tyto příznaky odpovídají něčemu vážnějšímu. Doporučovala bych opravdu babičku dovest k obvodnímu lékaři a on rozhodne co dál. Pokud babičku milujete tak jako jsem milovala já tu svou, pokud ještě byla mezi námi, láskyplně ji k návštěvě lékaře přesvědčíte... Nechcete se dívat jak vám před očima chátrá, že ne?

Našla jsem na netu :

Než kontaktujeme lékaře, všímáme si následujících podrobností a zaznamenáme si je :

• Jaké jsou projevy a příznaky, které nejvíce obtěžují nemocného a okolí?
• Jak časté jsou poruchy chování, vznikla porucha náhle nebo postupně, vyskytuje se trvale nebo pouze občas, jaké faktory provokují nevhodné chovní, jaké je naopak zmírňují?
• Došlo s poruchou chování ke změně zdravotního stavu, výskytu akutního onemocnění, bolestivé situaci, ke změně užívání léků nebo změně v prostředí nemocného?
• Jaké léky nemocný trvale užívá ( nejlépe seznam ) a jakými chronickými nemocemi trpí?
• Byla porucha chování již v minulosti, jak byl nemocný léčen a s jakým úspěchem?

To jsou otázky, které budou lékaře zajímat.       Sama jsem si tímto prošla u obou rodičů, je to moc smutné vidět své milované takto trpět, vím ale, že se mne lékař na prvním místě ptal na pitný režim. Každopádně držím palečky!

Ráda bych se zeptala, kolik je let Tvé babičce a a kolik je Tobě. Pokud chceš trochu adekváktní, i když ne odbornou odpověď. To, co popisuješ, není srozumitelné.

Děkuji za rady.  Omlouvám se, že to nepůsobí srozumitelně, ale napsala jsem to nejspíše dost afektovaně, ale opravdu mě to zneklidňuje.  

Děkuji moc. Její stav se zhoršil za ty měsíce natolik, že se bojíme, že se to vyřešením situace její psychika nezlepší. Ona již žije opravdu jak v jiné realitě - rozmlouvá sama se sebou, vyčítá si stále dokola jednu a tu samou chybu, stále řeší minulost a nenávidí se za to.  

Ten lékař je dobrý nápad, nejspíše se domluvíme v rodině, každopádně děkuji, šlo mi o to znát také názor ostatních lidí.  

Díky, díky snad bude lépe a dá se do pořádku.

No já se teda přiznám bez mučení. I já hlasitě rozmlouvám sama se sebou a i s jinými, co jsou usazeni v mé hlavě, ale přítomni nejsou. Také mám sama se sebou rozpravy, kdy si něco vytýkám Všichni to vědí a nikoho ani nenapadlo, že by mne měli začít léčit. A to už se stalo mockrát, že za mnou přišla sousedka, nebo soused, a já se v kuchyni hlasitě dohadovala a byla jsem pochopitelně sama. No jenom jsme se zasmáli a bylo to. Ale asi to má Vaše babička nějak jinak. Stále jste neuvedla její věk a ani svůj, asi k tomu máte důvod. A také jsem pochopila, že už se o tom nechcete dál bavit. Takže dobrou. Já jenom, abyste si nemyslela, že v něčem takévém "lítá" Vaše babička sama a že to vůbec nemusí být nebezpečné.

Ale víš tohle není již jen rozmlouvání, povídá si sama se sebou a někdy jakoby s někým mluvila a přitom tam nikdo není, nejhorší je, že tohle nedělá jen doma, už i v obchodě, na zahradě, u sousedů.  

Zrovna včera přijela od ní maminka a byla úplně rozhozená, je to prý ještě horší než to bylo a tak jí objednala k obvodnímu a nejspíše i půjde si popovídat s tou paní na psychiatrii na kterou máme i číslo, tak jí tam objedná. Jelikož babička to už asi dál sama nezvládne.  

Tak uvidíme jak to dopadne, každopádně děkuji. Ano k tomu věku, to neberte zle, ale chci pro obě dvě anonymitu. Děkuji, beru to již uzavřeně. A budeme to už řešit jen v rodině. Mě zkrátka zajímal názor ostatních lidí, kteří v tom nejsou citově zapojeni.  

Děkuji za vše.