Téma: Jsem hysterická a přestávám si rozumět s přítelem

Ano, napíšu Ti, že jsi mladá a všecko bude zase dobré.... a bude, ale musíš sama chtít. Jak by Ti mohl pomoci psycholog, když Ty sama jen koukáš, jak se Ti bortí vztahy okolo, uvědomuješ si, co to způsobuje, ale nebojuješ? Píšeš, že máš pocit, že život postrádá smysl....ale život má přece ten smysl, jaký mu sami dáme. Chybí mi tu zmínka o nějakých zájmech, koníčcích, nebo sportu. Kromě učení děláš teda co? Pojďme to trochu rozebrat, možná se někdo přidá a poradí.. Není možné, abychom na to nějak společně nevyzráli....

A zkoušela jsi něco dělat? Třeba si vzít knížku a číst. Nebo se zeptat mamky jestli nepotřebuje s něčím pomoct.....

Podle mne ti chybí činnost.

Zkus se zamyslet nad tím, čím zaměstnat údy i mozek a do něčeho se pust!

To chtění musí vycházet z tebe samé.

Dřív jsem chodila jsem do gymnastiky, tancování a podobně.. bylo toho dost.Akorát potom jak už jsem byla starší nějak jsem to vymazala a hlavně potom co přišel ten přítel kterého teď mám jsem věnovala veškerý svůj čas jenom jemu.Vysedávala jsem několik hodin s ním na skypu jenom abych ho mohla vidět aspon přes kameru když už ho nemůžu mít u sebe.Tohleto už je samo o sobě hodně těžký (aspon pro mě) jsem na něm strašně moc závislá.. Neumím si představit že bych někdy byla bez něj.No, knížky čtu-momentálně teda povinnou četbu a to povinnou myslím doslova protože jinak mě to moc nebaví. Nějak jsem si ke knížkám nevybudovala vztah.Doma pomáhám s tím co je potřeba, umyju nádobí, koupelnu, vysaju..takové ty běžné věci ale tohle se nedá dělat celý den.Akorát mě to zaměstná nachvíli, potom už teda někdy i z nudy vyhrabu celou svou skříň a přeskládám ji.Občas ještě když má bráška zájem věnuju se jemu.Nevím čím se zaměstnat tak abych se u toho stíhala se ještě učit na maturu a chodit dopoledne do školy

A co zkusit nějaký sport? Jen tak, rekreačně. Určitě by to naladilo tělo i mysl. Já vím, učení a čas....ale máš i pravdu, že hodně špatně se snáší odloučení s přítelem, přece jen chybí to pohlazení, trochu opora...

Barčo, že jsme se ale shodly.

V čase i v názoru, což?

Je možné, že máš depresi? Byla jsi u psychiatričky? Možná máš nedostatek serotoninu v mozku a antidepresiva by ti pomohla.

Jo holka, když já chodila do školy, tak to byla povinná četba!!! To bys teprve koukala. Teď vím, že povinná četba na střední zahrnuje spoustu nádherných knih. A ještě máte i na výběr, my to měli nalajnováno.

No, to vysedávání a závislost vás mladých u PC je děsné a mohu říct, že vám to ani nezávidím. My prožívali dětství a mládí v reálu s vrstevníky, tedy kamarády, kamarádkami a přáteli všeho druhu a to při rozmanitých činnostech od sportu přes taneček, výlety na kolech, bruslení.... vy se snad kolikrát i milujete přes kameru. To je k ničemu, věř.

Tak to změň. Vyraž do ulic, běž za ním, běž za spolužáky, někam se jděte projít, nebo něco smysluplného i nesmysluplného dělejte, jen se nenuďte a něco podnikejte.

Za pár let si řekneš, že ti život utekl mezi prsty. Bude tě to mrzet. A co může být krásnější než to tvoje mládí.

Pozitivní na tobě je to, že to chceš změnit!!!!!!

Ano, k psychiatricce chodim taky to je prave ta druha pani doktorka.Predepsala mi Trittico a Lexaurin ten ale teda pomaha tak kdyz si ho vezmu jednou za mesic (a on tak pry fungovat ma) takze tohle je myslim celkem k nicemu ten nepouzivam.To Trittico beru ale jako ze by to melo nejaky ucinky na me to se mi nejak nezda..Ted jsem u ni pred par dny byla a rikala ze v kvetnu by meli prijet k ni nejaci kolegove tak jestli by mi nevadilo kdybych si s nema se vsema sedla a mluvila o tech svych problemech i pred nima, ze by treba prisli na nejaky jiny zpusob reseni, ale je to az v kvetnu no tolik veci se muze jeste zmenit..Ale rada pockam, zajimalo by me co se dozvim.Ja vim ty pocitace to je hruza, ale byvalo to semnou mnohem horsi, jeste kdyz jsem toho pritele nemela, ted uz je to mnohem lepsi.Ale mate pravdu v tom ze je to proste sileny kdyz ho tady nemam, nemuzu se o nej oprit, popovidat si s nim, akorat se hadame a k tomu jeste pres sklo obrazovky ja chodim aspon jednou tydne do toho cviceni, jinak byvam az tak do pul 5 ve skole a to jeste dojizdim.Ano, chtela bych s tim neco delat, cokoliv co bude mozne jenom at to nedopadne jeste hur....

Do května je daleko, to je pravda, ale líbí se mi, že máš snahu se o trápení podělit, že s tím opravdu něco dělat chceš. Jak to máš ve škole, máš kamarádku? Tam třeba problém není?

Chci to dělat i kvůli sobě. Ale hlavně kvůli bráškovi protože na něm vidím že ho to taky trápí a příteli.Nechci aby si musel každý den říkat s jakou hysterkou to vlastně je a co s ní ještě dělá kamarádku mám.Sice jednu tady u nás protože ty vztahy s ostatníma nějak ochladly, občas se potkáme a prohodíme pár slov ale že bychom si napsaly a někde se sešly to ne.To jsem pořád jen s tou jednou, ale ta je moc fajn. A ve škole kamarádky mám, ale ty bydlí od města kde bydlím já celkem daleko, a jen asi s jednou jsem se sešla mimo školu a přespala jsem u ní. Takže v tomhle jako ani problém nevidím tohle mi nějak nevadí sice nemám desítky kamarádek ale mám jich pár a jsem za ně ráda.Asi už zkusím usnout pokud to půjde, hrozně mě už bolí oči. kdyžtak se sem podívám ještě zítra..jsem ráda že vím že v tom nejsem sama.Moc děkuji! a dobrou noc

Dobrou noc a jak budeš mít čas, přijď... určitě bude fajn to probrat a popovídat 

Aho četl jsem tvoje téma a chtěl bych ti zkkusit poradit jsem 29 let na vozíku DMO holku nemám ale chtěl bych ti poradit tohle Co kdyby jsi se z toho co tě trápí zkusila vypsat není to zaručené ale za pokus to stoj papír snese vše kdyby jsi chtěla pošlu i nějaký odkaz na literární web

  Musíš se vnitřně zklidnit, najdi si něco z čeho máš dobrý pocit a co Ti dodá energii. Hysterky jsou na nic a přivodí si spoustu problémů, zbytečných.

jj souhlas