Téma: Jsem těhotná, přítel zrušil svatbu a je hádavý - nemůžu se s tím vyrovnat
Ahoj,
nechtěla jsem to sem psát, ale už nějak nevím, co dál.
S přítelem jsme se asi před rokem zasnoubili a na letošní srpen jsme naplánovali svatbu. Všechno bylo dobré, normálně jsme se o tom bavili, chodili jsme na přípravu ke knězi, kde to bylo taky v klidu. Vždycky jsme odcházeli tak nějak klidní, spokojení a povzbuzení.
Teď bydlíme v domě jeho rodičů, o čemž jsem tu psala několikrát, že to tam neklapalo, ač rodiče bydlí přes pole v druhém domě. Měli jsme se tedy stěhovat k našim. Je pravda, že je tam míň místa a jsou tam ve stejném domě mí rodiče. Nápad to byl ale mého přítele, že se odstěhujeme. Je rozvedený a v minulém vztahu tyhle tahanice s rodiči byly taky příčinou, proč se rozvedli.
Nechtěla jsem to tu ještě říkat, protože to je brzy, ale čekáme s přítelem miminko. Jsem teprve v 10. týdnu, takže mám před sebou důležitý ultrazvuk. Snad bude vše v pořádku. Jsem nervózní, protože jsem to zjistila pozdě a než jsem to zjistila, tak jsem měla hrozně rozlítané glykémie, což by mohlo miminku ublížit.
Než jsem se to dozvěděla, myslela jsem si, že to je žlučník 
Takže mě doktorka poslala na chirurgii, tam mě poslali na ultrazvuk a tam mi to řekli.
Už tam jsme se s přítelem pohádali (teda nepohádali, ale byla jsem nepříiejmá). Čekali jsme tam totiž nějakou dobu a brali lidi, kteří vypadali, že přišli až po nás. Tak on že se půjde zeptat sestřičky, kdy jako přijdu na řadu. Já jsem to ale nechtěla, protože je to trapné a mají tam prostě své pořadí, tak asi ví, co dělají. Navíc jsme tam mohli být tak půl hodiny, což na takovou nemocnici není moc. Zrovna ve chvíli, když šel k okýnku, zavolali mě do ordinace. Tak jsem na něj křikla, že už se nemusí ptát.
No, mně to zase tak hrozné nepřišlo, ale on se prostě urazil a do teď mi říká, jak jsem to přehnala a že to byla poslední kapka.
No, byla jsem samozřejmě poslední dobu protivnější, protože jsem těhotná, že jo. A navíc jsem to netušila a bylo mi děsně zle. Což mi ještě teď bývá, i když je to lepší. Vždycky jsme se ale usmířili a nikdy jsme na sebe nebyli nějak hrozně moc hnusní.
Takže po tom, co zjistil, že jsem těhotná, řekl mi, že se stěhovat nebudeme. Podle mě už si to ale rozmýšlel i s tou svatbou, takže mimino vzal akorát jako výmluvu. Že tam jako bude málo místa a že se chytnul s mým taťkou a že by se tam určitě hádali a blablabla, pořád něco přidával. S taťkou se chytli, protože přítel mu začal organizovat věci na chodbě a chtěl všechno vyhazovat, co mu přišlo jako zbytečnosti.
Jo, na té chodbě byl bordel, jen co je pravda. Ale jediné, co můj otec udělala bylo, že mu řekl, že takhle teda a ne a třísknul s dveřma. Pak zase přišel a začali normálně vyklízet.
Pak když jsme se ještě párkrát nepohodli, tak mi řekl, že o žádné svatbě nechce teď slyšet a tento rok rozhodně nic nebude.
Včera jsem se z něj alespoň snažila dostat důvod, proč přesně si to rozmyslel. To se zase začal vykrucovat a vykládat úplné nesmysly. Když mě pak viděl, že brečím v ložnici, přišel mi to po pravdě říct. Prý se bojí a nedělal by to rád. A že už se hádal s býval a nechce se znovu rozvádět.
Nutit ho samozřejmě nechci, ale přijde mi to jako podraz. Vím, že svatba prostě teď nebude, to by byla hloupost. Jenže zároveň to prostě vůbec nemůžu strávit a je mi z toho hrozně úzko. Je mi taky často do pláče. Přemýšlím nad tím, že se odstěhuju zpět k rodičům a budeme se vídat tak, jako když jsme spolu ještě nebydleli. Mám totiž buď chuť mu nafackovat nebo je mi z toho do pláče.
Prostě mám strach, jak to všechno bude. Navíc jsem nikdy nechtěla mít mimčo sama. Nikdy mě nenapadlo mít ho s kýmkoli a pak od jeho otce odejít. To jsem nechtěla, chtěla jsem mít miminko i tatínka. Ne snad proto, že bych to nezvládla, ale kvůli tomu prckovi, kvůli tomu, že mi to přijde správné a kvůli tomu, že nechci být sama.
Přítele mám moc ráda, ale nějak se s tím teď nemůžu smířit. Snad to tedy nějak zvládnu.
Díky za přečtení, jestli jste to zvládli celé.
(0 lidí)
(0 lidí)
Stránka otevřena 6471x Předchozí téma | Další téma
Reakce čtenářů
Tak možnosti- jsi hodně citlivá a naštve tě každá blbina (taky jsem to tak měla). Ale chlap to musí pochopit, že s tebou lomcují hormony. Na případné stěhování máš dost času.
Taky třeba přítel nebyl připravený na dítě, teď ani pořádně neví, co dělat, aby to bylo pro vás nejlepší.
Jo a svatbu s břichem bych nechtěla. Bylo mi fakt blbě a jednou to bude den, který bych si chtěla užít, třeba i s dětmi. V mém případě bych trávila svatbu na WC.
Tak vzhledem k tomu, že přítel má děti dvě, tak zase tak velký překvápko to pro něj nebylo. Vzal to v pohodě a dokonce mi říkal, že to jeho rozhodování nijak neovlivnilo. Na mimčo se těší.
Svatba měla být malá, jen s rodinou. Oběd a chvíli posezení.
Navíc ve čtvrtém měsíci můžu mít břicho větší nebo taky vůbec nemusím.
Jde mi spíš o to, že ve chvíli, kdy se objevil nějaký problém, tak si všechno rozmyslel. Jasně, nerozchází se se mnou. Že neví, co by jako měl udělat, aby to bylo pro nás nejlepší? Mám pocit, že neví vůbec nic.
K našim jsem chtěla jít kvůli tomu, že mě prostě děsně vytáčí a jestli se neuklidním, tak se můžeme rovnout rozejít, protože na sebe budeme pořád akorát naštvaní.
Navíc prostě nechci být sama v tom obřím domě, kde každou chvíli na zahrádce kutí něco jeho matka. Sama bych tam šla kldině něco udělat, jenže to je vždycyk všechno špatně a ona to stejně všechno zase předělá.
Jestli půjdu na nemocenskou, tak stejně budu většinu času trávit u našich. Sama to tam prostě nedávám.
S tou svatbou to mám prostě jinak. Pro někoho je to papír, pro mě je to víc. Navíc když je to teda jenom papír, tak proč se z toho tolik lidí pořád vykrucuje.
Tak to je mi líto a taky bych to asi brala jako podraz. Člověka to prostě mrzí, i když mám zase kamaráda, co si vzal svojí ženu jen proto, že to slíbil a sliy se maj plnit, tak to mi taky přijde trochu divoký Ale… u vás to aspíš vypadá, že si pan skoromanžel teprve uvědomil, co se děje, že už z toho nemůže jen tak vycouvat, že už je to prostě závazek. A k tomu se dozví, že bude taťka, takže se normálně lekl. A pokud už se jednou spálil, tím spíš. A že už dě děti má? myslím, že s každou je to nový. Ale zároveň ví, co to obnáší.
Myslím, že pokud budeš mít doma věttší klid, klidně se odstěuj. On to aspoň rozdejchá, vzpamatuje se, ude mít klid aby mu všechno došlo
Držím palce, ať všechno dopadne
Díky moc! Máš pravdu, samozřejmě může dítě člověka rozhodit, i když je třetí. Jen jsme se o tom nedávno bavili a přítel mi ještě říkal, že by mi to mimčo přál. Tak ono je něco jiného o tom mluvit když to není a potom, když to je
Mně se totiž taky už jednou stalo, že můj bývalý odvolal svatbu. To jsem byla ještě blbá a mladá Fakt to tenkrát nebyl dobrý nápad vůbec plánovat. Takže teď už jsem si na to dávala pozor. No a zase znova. Ale neberu to tak, že by se to mělo zase celé opakovat a nynejší přítel by si našel někoho jiného
Já taky nejsem jeho bývalá, že jo
Asi se to teď pokusím vydržet. Akorát teda nevím, jak to bude probíhat, až dojedou na víkend děcka. Možná mi z nich hrábne No a jak budu buď na nemocenské nebo na mateřské, tak budu bývat u našich, když bude přítel v práci (děláme na směny) a může tam s náma přespávat. Jen to prostě teď vydržet.
MIly Vosliku, je mi moc lito, do jake jsi se dostala situace, posilam ti alespon 
na rozbolavelou dusicku. A taky ti moc gratuluju k mimcu, ted uz se rozhodujes za dva, takze si dobre zvaz sve kroky!
Veselka a Rybicka to tu uz napsaly za me: ja bych se na tvem miste taky prestehovala k rodicum. Jednak uz ted, na vikend, at si deti uzije sam a zjisti, jak mu chybi tvoje pomoc. Z bezpeci sve rodiny pak muzes mit strizlivejsi nahled na vas vztah. Melo by to byt tak, ze muz je zene oporou, ale bohuzel v zivote je to casto naopak. Nekteri muzi byvaji v novych situacich bezradni, dezorientovani anebo i pohodlni, a cekaji, ze zeny situaci vyresi za ne. Tvuj pritel je jednoznacne zaskoceny a neni si jisty, co ma ted delat. Pokud odmitnul svatbu, nema vyznam s nim zustavat pod jednou strechou. At uz jsou duvody jakekoliv.
Vosliku, uvedom si, ze ted jsi stredem zajmu a pozornosti ty a tvoje miminko. Udelej vsechno pro to, aby jste vy dva byli v klidu a bez nervaku. Odstehuj se k rodicum a uvidis reakci sveho pritele. Treba se dockas i toho, ze najednou zmeni sve rozhodnuti. Delej hezky vsechno krok za krokem a pokud zustanete s pritelem spolu, meli by jste si hledat vlastni bydleni.
Ted v tvem tele probiha hormonalni revoluce, takze se nenech unaset. Tes se na miminko, at uz se svatbou nebo bez, at uz s tatinkem pod jednou strechou nebo bez neh. Vsak on ten tvuj bezradny pritel neni jediny muzsky na svete!!
Díky, Lištičko!
S tím stěhováním to musím promyslet. Taky vůbec nevím, co by se stalo, kdyby náhodou mimčo nebylo v pořádku. Snažím se na to nemyslet, ale samozřejmě ty myšlenky se občas připletou. Prostě to riziko je u mě o dost větší. A navíc ten první velký ultrazvuk ve 12. týdnu (který je bohudíky už 11.6.) nemusí všechno odhalit.
Te´d bych to stěhování cítila spíš jako takovou pomstu, a to není dobré. Takže se musím maličko uklidnit. Uvidím, jak to bude teď ty dva týdny fungovat. Pak zajdeme na ten ultrazvuk a uvidíme.
Třeba budu mít čistší hlavu a líp se mi bude rozhodovat.
Bydlení je problém. Máme nízké platy a mateřská je ještě nižší. Sice z toho vyžijeme úplně v pohodě a navíc naši pomůžou, když by bylo třeba. Taky máme našetřeno oba dva. Ale koupě bydlení není možná a podnájem si taky nemůžeme dovolit. Ony ty dvě děti taky stojí nějaké peníze, i když jsou ejn jednoho z nás
Díky moc za podporu. Nějak se s tím poperu a dám vědět.
Souhlasím s Lištičkou, teď jsi na prvním místě ty a mimčo, chlap se s tím musí poprat sám Nemusíš se k rodičům hned stěhovat, ale tak na víkend je třea navštívit můžeš, ne? 
A když tam bude líp, zůstaneš třeba týden. Dělej, co je Tobě příjemný, chlapa nech chlapem
Mno Voslíku, je to prekérka. Na straně jedné Ti moc gratuluji k miminku, ale na té druhé … je mi to opravdu líto.
Nevím samozřejmě jak to celkově mezi vámi je a tak můžu psát jen za sebe a pro mě by zrušení již domluvené svatby znamenalo rozchod.
Vlastně Ti to co píšu ani psát nechci
. Myslím si, že tohle je už trochu dlouhodobější záležitost a netýká se ani té hádky v nemocnici.
Je možné, že se před rokem Tvůj partner unáhlil a svatba, resp. zásnuby byly z určitého pocitu povinnosti nebo třeba okamžiku té chvíle a teď když se to blíží, tak si prostě uvědomil, že už je to "za pár" a couvá.
Jenže co si budeme povídat, bohužel chlap se takhle nechová.
Napadá mě i to, že třeba společného potomka neměl v plánu a teď si uvědomil, že je vše jinak. Soudím z toho jak jsi psala o společných návštěvách, no a po narození dítěte to prostě bude trochu jinak, nebudeš mít nejspíš tolik času ani na jeho děti a ani na něj.
Důvodů může být samozřejmě určitě mnohem víc, ale nemůžu se zbavit dojmu, že toto vše se mu prostě jen hodilo "do krámu".
No a když to vezmu z praktické stránky, vím, že bych se zařídila následovně … pro mě by to byl prostě konec, čili odstěhovala bych a samozřejmě bych dítěti dala své příjmení. To bych ale udělala tak jako tak i v trvajícím vztahu bez manželství.
Doufám, že nebudeš mít tak úplně pravdu, Veselko.
Ale to je přesně to, co mi vrtá hlavou. Když na mě tuhle hučel, že to moje brečení by nezvládl žádnej chlap, tak jsem mu pak říkala, že za to jeho rušení stěhování a svatby by se s ním už každá jiná rozešla.
Jasně, jenže my nejsme každej druhej nebo každá jiná. Takže jsme zatím spolu.
Přijde mi to od něj prostě srabský. On tomu říká opatrnost.
Na mimčo se těší, vypadá to tak. Myslím by se choval jinak, kdyby ne. Dokonce jsme se bavili o tom, jaké to bude, až bude mimčo na světě a o víkendu nás bude pět Určitě se ze začátku leknul, to je jisté. Ale zdá se mi, že to začíná celkem úspěšně vstřebávat. To se pozná až časem.
Je prostě sám tak trochu malé dítě. Jsou vlastnosti a schopnosti, za které si ho vážím a vím, že ty jsou ty správné a kvůli nim s ním chci zůstat. Na druhou stranu se stalo to, co se stalo, a to mi moc ublížilo.
Samozřejmě, že hádka v nemocnici nebyl důvod ke zrušení svatby. Mám pocit, že prostě tomu vztahu už tak nevěří a bojí se.
Jak píše Rybky, že bych měla na víkendy být u rodičů, aby poznal, že mu chybím, tak se stalo teď. Byla jsem týden u našich na neschopence a o víkendu měl děcka a zvládli to úplně v pohodě. Zároveň taky zjistil, že mu chybím a není to úplně ideální. Dokonce potom v neděli byl i milješí a smířlivější. Jak dlouho mu to ale vydrží, že?
Tak trochu jsem čekala, že si to rozmyslí a řekne mi, že se opravdu rozhodnul pro život s náma. No, neudělal to. Zusím tedy počkat, snad to dobře dopadne. Zároveň se ale pomalu chystám na roli svobodné matky. Naštěstí mám oporu v rodině a nebojím se, že bych to nezvládla.
Všechno je možný, ale s tou rolí svobodné matky, na to zatím nemysli. Co se má stát, to se stane, ale teď se tím netrap. Spíš doufej v to, že se vzpamatuje a oba se budete těšit z těhotenství a společného vztahu. Bylo by to super.
Jo a příjmení bude mít mimiňák moje. zaprvé kvůli tomu nebudu lítat po úřadech, stačili mi papíry na matrice kvůli svatbě a zadruhé, když teda tvrdí, že se vezmeme, tak bychom pak příjmení měnili já i mimčo.
Voslíku, a co kdyby jsi teď v začátku těhotenství, kdy je nejvíce rizikové, když přijedou děti za tatínkem, jela na víkend ke svým rodičům…. ať jsi v klidu.
Ať si je taťka sám užívá. Myslím, že by brzy poznal, jak moc mu chybíš.
Asi by to bylo lepší, však klidně s nimi můžu jít někam ven, ale jinak být většinu času v klidu u našich.
Taky si to myslím. Nestěhovat se moc okatě (mohlo by to vyvolat nějaký pocit pomsty), ale hodně času trávit u Tvých rodičů.
S úplným odstěhováním ale opatrně. Mohlo by se to zvrhnout. Pořád byste měli být v kontaktu.
Věk: 55
Město:Praha
Milá zlatá,
vůbec nebud smutná kvůli svatbě. Já osobně si myslím, že to je znamení, že přítel není moc spolehlivý a ještě k tomu je už rozvedený. Já osobně po stejných zkušenostech bych šla na potrat kdyby to ještě šlo a nebo bych zůstala s dítětem sama a už bych ho nechtěla. Řekla bych mu, že už si ho nevezmu, že si tímto podepsal ortel. Žena by měla mít hrdost, jinak si tě nebude vážit. Sama s dítětem být je hodně těžké, ale já jsem to zvládla a ten partner opravdu za to nestál. Dnes je dcera už velká a jsem ráda, že jí mám, ale partnera jsem se zbavila a jsem za to ráda. Hodně štěstí Stefania
Díky za názor. Potrat ani náhodou, to mimčo nemůže za to, že jsem blbá já a nedošlo mi to dřív
Navíc přítel není zas až tak k ničemu. Nechci ho hájit, mě samotnou namíchnul dost. Zase ale věřím tomu, že se dá spousta věcí vyřešit. Pokud ale začne dělat nějaké další pitomosti, nebude důvod zůstávat.
Ony všechny situace jsou různě složité a ze začátku se jeví jako průser největší. Cítím, že je sice něky jako malé dítě, ale dokáže se i postarat. Jen teď sama už nemám tolik trpělivosti, protože mimčo mi dává zabrat.
Chci se hlavně zbavit té zlosti, protože pokud ve mě zůstane, bude to veliký problém po zbytek mého života.
Mně to připadá trochu drsný ho hodit hned řes palubu, pokud jsou spolu už několik let, vždycky se choval dobře a teď prostě udělal chyu, kterou si, pevně věřím, časem rychle uvědomí. Uznávám, že to od něj opravdu nebylo zrovna "chlapské" gesto, a že teď rozhodně není oporou tak, jak by měl. Ale všichni jsme lidi a děláme chyby, a pokud si jí uvědomí a začne se podle toho chovat, nevidím důvod ho hned zatratit
Jo, přesně. Myslím, že to je právě ta neodbouraná zlost v lidech.
No a stejně to má asi trochu i můj přítel. Ten šrám z rozvodu tam pořád je a on se pak chová jako srab. Přeci jen nazdar a nech mě být, je po třech letech a budování vztahu s ním a s jeho dětmi, celkem radikální a přehnané.
Milý Voslíku, milá maminko, nosíš pod srdcem děťátko a pro to nyní budeš žít. Já si myslím, že každý chlap je jiný, zrovna jako my ženské. Nelze ničit vztah, jen pro to, že jste na sebe kříkli v nemocnici, nebo, že se chlapi (táta a přítel) chytli na chodbě kvůli krámům. Takových všelijakých věcí život ještě přinese. Voslíku, pokud tě má přítel rád, tak se i vezmete, jen ti chlapi potřebují čas. Zřejmě ho ta situace zaskočila a nepočítal, že bys mohla otěhotnět, ale stalo se. Až si to sám v hlavě srovná, až se rozhoupe, tak pak už ho nic nezastaví. Pokud můžete, jděte k vašemu knězi, který s váma už o svatbě mluvil a rozebere to s přítelem. Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Pokud se máte rádi a víte, že spolu dokážete žít, tak to tak bude. Ale jsme každý jiný, a každý by to řešil po svém.
Bylo by dobře, kdyby tu něco napsali naši novopečení taťulové, jak oni vstřebali tu radostnou zprávu, že z nich bude tatínek. Jak se s tím poprali. Voslíku, držím palečky a myslím na tebe. Pavla
Ahoj Voslíku. Je mi moc líto co se Ti děje. Chtěl jsem Ti tu něco napsat, ale asi Ti pošlu soukromý email, protože bych nechtěl zveřejňovat některé věci o sobě.
(Mejlík jsem poslal dnes /28.5/ těsně po půlnoci, snad dorazil a nikde se netoulá. Aby to nebylo Seznam email - dnes podáte, zítra dodáme 
)
Je to tam, díky moc! Já ti Avi odpovím, protože mi to dost pomohlo. Jen teď nemám chvilku. Tak to sesmolím ve své poslední dny v práci.
Voslíku, těžké to budeš mít s ním, nebo bez něj. Raději si užívej tu radost z nového života pod srdíčkem a o jeho zdraví se tolik neboj. Kdysi jsem Ti psala, že kolegyňka z práce je taky na té inzulinové pumpě a dnes Ti můžu napsat, že se jí nedávno narodila zcela zdravá dcerka.
Hlavně se snaž "hodit" do pohody, pro zdraví dítěte není ten papír důležitý, ten časem třeba s přítelem taky dořešíte. Ale teď se tím tolik nezatěžuj a mysli na vás dva - sebe a toho drobečka.
Voslíku, Barča má asi pravdu. Ty výkyvy cukru vadí myslím až v pokročilém těhotenství, kdy hrozí moc velký plod. Pokud ale mělas vyšší cukry v prvních pěti týdnech od početí, plod by to zřejmě nemělo ohrozit. Ale nevím - nejsem gynekolog ani neonatolog. Jen píšu co logicky odvozuju.
Máš Avi pravdu, jak to píšeš, vzpomněla jsem si, že kolegyňka říkala, že jí řekli, že bude mít pravděpodobně větší dítě. Nakonec měla malá 3 400. Takže v normě.
Díky, Barčo. Snažím se na to nemyslet, jen mě to prostě dost vzalo, naštvalo a mrzí mě to. Už je to ale lepší. Díky vám všem tady a taky díky tomu, že se opravdu snažím na tu zrušenou svatbu vůbec nemyslet a s přítelem si prostě užíváme toho, že budeme mít brzy cvrčka.
Bohužel s těmi cukry je to tak, že v počátku těhotenství můžou vyšší glykémie způsobit vývojové vady. (Tedy specifické, ne třeba Downův syndrom, to je blbost. Jak by asi trizomie 21. chormozomu souvisela s vysokou glykémií. Ale třeba srdeční vady a jiné nechutnosti, o kterých nebudu mluvit možné jsou.) Stejně tak nízké zase potrat či jiné poškození. Ona glukóza není toxická, že jo. Je to cukr, je to energie. Ale na dospělého dlouhodobě vyskoké glykémie působí špatně - poškozují orgány. Když se vyvíjí miminko, můžou ho ty vysoké hodnoty poškodit. Obecně se tvrdí, že by měly být optimální hladiny na lačno od 4 do 6, po jídle do 7. Což je teda ale docela sci-fi, řekla bych. Já třeba při 4.1 občas cítím, že už to je málo a začíná mi být šoufll. Tedy až teď v těhotenství.
Pak jsou nebezpečné ketoacidózy, ale ty hrozí jen v případě, že se něco stane s pumpou a ta pak nedodává delší dobu inzulín nebo místo vpichu inzulín nevstřebává. To už je celkem větší průser, ale to si hlídám.
Na dia fóru jsem ale četla, že většina mamin to nemohla na začátku srovnat. Asi to nebude tak horké. Každopádně riziko to je větší. Proto jsou taky diabetičky automaticky na rizikovém těhotenství.
V pokročilejším těhotenství jde o to, že dítě opravdu moc roste, když jsou gylkémie vysoké. A je možost diabetické fetopatie. Což není ale jediný problém. Ve chvíli, kdy má svou vlastní slinivku a začne si vyrábět inzulín, tak se snaží ty glykémie snižovat - produkuje velké množství inzulínu. Takže když se narodí, může mít poporodní hypoglykémie, což je velmi nebezpečné. Mimču pak musí do pupíku kapat glukóza a musí být důsledně kontrolováno, aby se hladina glukózy srovnala a slinivka přestala blbnout. V takových případech by se měl nasazovat mimču senzor na kontinuální měření glykémie.
Já jsem třeba četla tolik blbostí, které někdo říkal, že jsou v souvislosti s diabetem. A bohužel taky od lidí, kteří bydleli třeba v menším městě a diabetologové, kteří je ošetřovali asi moc nevěděli, o co jde. Jako nic proti doktorům, mně pomohli mockrát, ale kolikrát jsem fakt koukala, co je vůbec možný. další věc je, jak si to člověk vyloží, že jo. Takže i nejlepší doktor s volem nic nenadělá.
No, takže tak a teď pššššt, všechno bude dobrý
A víte co je sranda? Že mě vzali zrovna na vysokou a já jsem týden po přijímačkách zjistila, že jsem těhotná. Takže zkouškové mi bude vycházet na šestinedělí No, asi se za rok budu hlásit znovu. Nebo ještě zkusím zjistit, co se dá v téhle věci podniknout. To je teď fuk.
Přesně tak - všechno bude dobrý. Tělo si cukry uhlídá samo. Neboj. Ale samozřejmě kontroly u dr. jsou žádoucí, pokud máš rozkolísané glykémie.
Jsem pod drobnohledem. Těhotné diabetičky chodí na kontroli častěji než je běžné. Normálně chodím po třech měsících. Teď to budou odběry a zkoumání, jestli jde všechno jak má. Dost si toho vážím, protože je to všechno pro mě zadarmo. Akorát musím dokoupit proužky do glukometru. Je to 400, - za 50 ks, takže celkem pálka. Ale 1800 kousků za rok teď múžu vyškemrat od pojišťovny.
Jen tak pro představu, měřím se teď asi 9x denně
Ano, testovací pásky do glukometru jsou drahé.
(I v nemocnici na tom šetříme a posíláme krvičky do laboratoře Otázkou, jestli se to fakt vyplatí (v té nemocnici).)
Voslíku, před pár dny jsem Ti v soukromé zprávě psala to samé, vzpomínáš. ?
My zasloužilé maminky už víme, co je v tuto chvíli pro Tebe a miminko nejdůležitější…klid a pohoda. Ostatní se časem dořeší. 
Držím moc palečky, ať je vše v pořádku
a narodí se vám krásné a zdravé děťátko.
Ano, já vím, Rybko.
Voslíku, hlavně se snaž být v pohodě. Vím, že to není lehké, ale pokus se o to co to jen půjde. Ženy s neklidným těhotenstvím mívají prý pak děti s ADHD (hyperaktivitou) .
Buď v prostředích a s lidmi, se kterými je Ti fajn a nepřemýšlej co bude až bude. Prostě co se má stát, to se stane.
Vím, že je to ještě hrozně brzy, ale opravdu moc Ti držím palce, ať vše dopadne dle Tvých představ a máš krásné zdravé miminko.
PS: email Ti napíšu během dneška. Makám na webech a trošku nestíhám. No vlastně pořád nestíhám
Snažím se, Avi, fakt! Jak jsem psala výš, už je to lepší, ale ještě na tom budu muset zapracovat
S emailem nespěchej, weby jsou taky důležité. A díky moc.
Áááááá teď mi asi ani neprodlouží smlouvu v práci. Super, na to že mi končí 2.6. nebo 3.6. si to pan šéf rozmyslel fakt brzo
No nic, nějak to dopadne. Aspoň že vedoucí stojí při mě a chce mi něco domluvit. Uvidíme, jak to půjde.
Ahoj Voslíku, pokud bys zůstala bez práce, tak okamžitě, myslím do 7 dnů na neschopenku a rizikové těhotenství a půjdou ti peníze a budeš doma a budeš mít klid a možná bys mohla i do té školy, nevzdávej to. Určitě ti napíše ještě soc. praovnice, nakonec ten klid potřebuješ, jsem v duchu s tebou. Pavla
Díky, Pavli. Práci už neřeším, to je to poslední. Díky za radu s neschopenkou, už mi někdo zmiňoval, takže to asi bude opravdu lepší, když to říkáš i ty.
Musím se tomu smát. Stejně jsem chtěla odejít pokud možno hned po mateřské, když už bych měla školu a snad i místo. Tak se uvidí.
Ahoj voslíku, moc mě mrzí, co všechno se na Tebe v poslední době sesypalo (zrušení svatby, k tomu těhotenství, hrozba ztráty práce), držím Ti pěsti, ať to všechno zvládneš a je zase líp. Jinak s tou neschopenkou Ti Pavla radí dobře. Mohla bys sice jít i na pracák a dostávat podporu, jenže tu bys měla jenom pět měsíců, kežto nemocenskou můžeš brát až do nástupu na mateřskou. Navíc nemocenská znamená víc peněz, protože podpora se postupně snižuje, kdežto nemocenská ne.
Díky sociální pracovnice. Ono by mi to vyšlo na těch 5 měsíců do mateřské. Takže by mi stačil i pracák a vzhledem k mému platu by to nebyl tak velký rozdíl, jestli nemocenská nebo podpora. A na nemocenské bych nikam nemohla
No, uvidím, jak se vyjádří v práci a ještě to propočítám.
Věk: 33
Město:lovosice
Ale stejně nechápu co se děje posledních 20 let. mladí nejsou schopní zakládat rodiny do pohody. Nevydrží spolu ale naplácnou potomka. Pak se hádaj o alimenty okorát jen a dělaj si jeden druhému nepříjemnosti.
No, ne vždycky to asi bude stejné. Jak vidíte, tak my jsme svatbu měli naplánovanou. v podstatě nemůžu za to, že ji přítel těsně před tím zrušil.
Já bych třeba zase mohla říct, že většina chlapů se dnes neumí vázat. Já vím co chci a co je pro to potřeba udělat či obětovat. Někteří chlapi to holt nemají srovnaný.
Jo a mladí bych u nás zrovna nepoužívala. Ne že by nám táhlo na důchod, ale příteli je 38.
A minulé manželství taky neukončil hned, ale jen tak bez toho, aniž by se ho snažil zachránit.
No, to je fuk. Vlastně to asi nemá cenu vysvětlovat.
Aha, 38 let, hm, tak to jsi možná měla napsat hned do tématu
Pokud to myslíte obecně, nic proti, ale pokud to myslíte na někoho konkrétně, tak to nejde, pokud neznáte podrobnosti. Pavla
Je to dáno hodně dobou. Je přetechnizovaná, "není moderní" pěstovat vztahy a hrozně moc se lidi zaměřili na materiálno, peníze a sex - a to je blbě. Prostě je taková spotřební doba. Užívat si co nejvíce a nějak život prožít. Lidi v sobě taky mají hodně egoismu. A to není dobrý předpoklad do partnerského vztahu.
Moderní rodiče začínají mít dál k dětem, rodiče se více hádají a děti jsou pak agresivní ve škole. Zákalad je v rodině. Dítě je jako nepopsaná kniha a pokud jsou rodiče agresivní k sobě a okolí přenesou to děti do školy (a to se i děje). Sociální vazby pak nejsou tak pevné. To se pak přenáší samozřejmě i dále - do vztahů potomků ke svým partnerům. Jak se říká všechno se vším souvisí a tady to platí dvojnásob.
Všechno to má svou logiku.
Věk: 33
Je to jedno…většina je rozvedana a znovu vdaná či ženatá. Z každého manželství děti Ale zase dobrý že se tak nějak pořád rozmonužej. 
Možná, že by se dřív rozvádělo taky víc lidí. Jenom teď to není taková ostuda, takže to udělá klidně každý druhý. Mně se to taky nelíbí.
Hm, ale o něčem to svědčí, ta větší rozvodovost.
Nechci do toho tahat právo, ale s účinností nového občanského zákoníku se budou lidi brát ještě méně. Je větší odpovědnost za dluhy manžela/manželky před a v manželství (což je dobře pro věřitele, ale katastrofa pro vznik a existenci manželstí). Ale to je mimo toto téma, tak tady s tím nebudu zaclánět.
![1058[1].jpg](/poradna/images/mconsult/avatars/1058[1].jpg)
Bohužel máš, Avatárku, pravdu, jak jsem tak četla nejen tento nový zákoník.
Voslíku, ten Tvůj už, kruci, má skoro 40, zkušenosti s dětmi a co je vše potřeba kolem nich, taky, na svatbě jste se domluvili OBA, tak ji přece jen 1 z Vás nemůže jen tak bezdůvodně zrušit jen proto, že mu najednou (? ) něco došlo (nebo co v tom je, a bezdůvodný mi to fakt připadá), natož když je dítě na cestě a většina žen by jistě chtěla si tento den užít dřív, než to n ní bude vidět (o "nepití" snad zas tak nejde, ne? ).
A to, že by to měl pro něj být šok…blbost! U toho taky byl a věděl, jestli se nějak chráníte, ne? Tak proč je z toho hotovej a ještě vyvolává nějaký hádky kv. naprostým prkotinám, natož srovnávat jeho býv. vztah či ženu. Tento vztaj je jiný, Vy jste dva jiný pár, než jste byli každý s býv. partnery, a po 3 letech snad vím, jestli s tím druhým bých chci nebo ne!
Fakt škoda, že nemůžete bydlet sami, ale jak už jsem Ti o vík. psala sem do pokecu - lepší, když jsou ti dva u rodičů nevěsty, ptž jsou od své mámy zvyklé na to uspořádání, jsi v tom vyyrostla, a chlapi toto tak až neřeší, navíc jestli je jeho matka taková, jak popsalas…
…no, jak to vypadá teď, jestli se můžu ptát?
No, Leni, tak to vidíš. Blbost vládne každému věku
Já tomu právě taky moc nerozumím, přesně z těchto důvodů. Myslím si ale, že zakopaný pes v tom, že svatba měla být v kostele. Asi toho na něho bylo moc, ale mohl to říct dřív, no. Já jsem věřící, přítel se o víru začal zajímat až se mnou, byl akorát pokřetěný, jako většina dětí v ČR (proti uhranutí a špatným známkám a protože se to dělá )
Já jsem ho nikdy nenutila, ani neměla takové ty řeči, že by teda mohl se mnou jít do kostela a podobně. Vím, že na tohle je třeba čas a svobodné rozhodnutí. Stejně jako svatba a tak dále.
Svatbu nechce, protože nechce před knězem říkat něco, na co se úplně necítí. Řekla bych, že nad tím moc přemýšlí a že je to vlastně jednodušší než si myslí. Ale já rozvedená nejsem, takže si to těžko představím.
My jsme teď v klidu, matku jsem nepotkala, ale nechci myslet na to, až ji budu muset vidět. A ten možný vyhazov z práce nám možná paradoxně trochu pomohl. Dnes jsme byli na sociálce a ve škole, abychom zjistili potřebné informace a všude jsem zjistila jen samé dobré zprávy.
Na školu se mám zapsat a pak hned požádat o přerušení studia z vážných zdravotních důvodů. A kvůli mateřskému příspěvku je 180 dní ochranné lhůty, tam se tak tak vlezu, takže první půl rok mi půjde víc peněz. I když z mého platu mi vypočítají tak 7500, - Ale lepší než nic, že jo.
Díky za podporu. Já se určitě průběžně budu ozývat. Ať jako práce nechopná nebo nezaměstaná nebo na mateřské
staci predmanzelska smlouva ne
Právě, že nestačí, to je v tom zákoníku taky.
to zas musel pripravovat nejaky inteligent
Nééééééééééééééééééééé. Právě že zúžení společného jmění manželů nebo tzv. předmanželská smlouva už nic neochrání (resp. ano, má vliv na majetek při rozvodu nebo dědictví, ale neochrání ho před výkonem exekuce).
Pokud Tě to téma zajímá, pročti si dotazy týkající se dluhů před manželstvím a exekucí zde.
Dobre rano Vosliku a bejbatko,
vim, ze ted mas v hlave zmatek a musis resit spoustu problemu najednou. Abys ale nemela zmatku jeste vic a nepridelavala si dalsi problemy, tu vec s praci bych nehazela za hlavu! Dneska je skoro kazde tehotenstvi rizikove, a pokud by to nejak resilo tvoji situaci, nechala bych se okamzite zneschopnit.
Plne se shoduji s nazorem Leni, moc hezky a jasne to napsala.
Tak si, Vosliku, hezky ujasni priority a hlavne delej to, co myslis ty, ze je pro tebe nejlepsi.
Ano, dělej co je pro Tebe nejlepší a … pohlaď bříško s bejbátkem
Za chvíli bude úplně vyhlazený, Avi Jak bude čas, tak plánujeme focení. I když teď už je nějaký divný, to břicho A to má cvrček teprve max. 4 centimetry. Jé a prý už se hýbe, akorát to není poznat (logicky, že jo, když je to takovej mrňousek).
Posílám jeden náhodný článek.
Hezký den všem,
tak vás ještě informuju, jak je to s mou prací.
V pondělí mi končí smlouva a novou nedostanu. Musela by být na dobu neurčitou, jinak by to nešlo a to se u nás už nikomu nedává.
Šéf mi nabídl jiné místo v jeho jiné firmě, taky je to knihkupectví. Ale je to v obchoďáku, který je na blbém místě, na směny (což dělám i teď) ale pracovní doba 9 - 20:00 je na houby, protože nestíhám autobus a další jede až v deset.
Navíc bych tam byla sama a v prodejně není ani záchod. Takže bych musela vždycky zavřít a jít na veřejné WC v tom obchoďáku. Navíc by to nejspíš vyšlo na druhou směnu než jsem teď, takže s přítelem bychom se neviděli vůbec, jelikož má taky směny.
Rozhodla jsem se, že půjdu na pět měsíců na pracák (vyjde to celkově jen o 3000, - míň než nemocenská), dokonce mi vychází i ochranná lhůta 180 dní, kvůli mateřskému příspěvku. Jestli teda nebudu rodit až po půli ledna. Zatím totiž nevím termín. Ale to je dost nepravděpodobné.
Mezi tím se zapíšu na vysokou a požádám si o přerušení studia kvůli vážným zdravoním důvodům a je to všechno v pohodě
Zatím děkuji všem za reakce, moc mi to pomohlo. Zase se ozvu.
Ahoj Voslíku, ahoj maminko, teď nevím, jestli není lepší jít na tu nemocenskou, na to rizikové. Každá koruna je dobrá. Voslíku, snad ses trochu informovala, já teď vážně nevím, co by bylo výhodnější, mimo těch peněz. Držím palečky a děťátku posílám pohlazení a pusinku. Pavla
Nemocenská by vyšla o ty 3000, - víc, ale nemohla bych ani pořádně k našim kvůli vycházkám. Dnes jdu na pracák, tak se ještě zeptám, jestli mám nárok na jakoby odstupné od nich. Což by byl jeden plat, takže pak by to vyšlo stoprocentně víc než nemocenská.
Já na to asi fakt nemám. Mám pocit, že poslední dobou musím akorát pořád dělat všechno, co chce on. Když na to nic nenamítám, je všechno v pohodě. Jakmile chci ale něco jinak, je to problém.
Dneska to zase bylo kvůli jeho rodičům. Prý kdy tam k nim chci jít, jestli jenom s ním nebo až s děckama. Tak jsem mu řekla, že bych tam nejraděj nešla vůbec. A on na to, tak tam půjdeme teda až s děckama.
Jenže já teď prostě nechci chodit někam hrát divadlo a tvářit se, jak je všechno strašně v pohodě.
Tak jsem vylítla, že by taky mohl někdy poslouchat to, co chci já. A pak jsme se samozřejmě pohádali. Naštěstí jel aspoň na kolo, tak tady mám klid. Pak mi ještě málem začal vyčítat, že jsem nemocná a těhotná a bez práce a že bych teda měla myslet na to, že on to musí nějak utáhnout a že musí s rodiči vycházet, aby od nich něco měl a abychom vyšli.
Při tom máme hromadu věcí i od našich. Jenže to zase asi od nechce on. Nebo já fakt nevím. Začíjám mít pocit, že to prostě fungovat nebude, protože se bude furt snažit ustupovat rodičům. Už i matce řekl, že si teda může na té zahrádce dělat co chce (s kytkama) a my si necháme jen předek na zeleninu. Letos už tam stejně má svý fazole a řepy. Já nevím, je to mnou, že mi to vadí? A nebo je to fakt na hlavu postavený?
. . Pak mi ještě málem začal vyčítat, že jsem nemocná a těhotná a bez práce a že bych teda měla myslet na to, že on to musí nějak utáhnout a že musí s rodiči vycházet, aby od nich něco měl a abychom vyšli…
Tohle myslím nebude výčitka, vidím to spíš jako náznak jeho starostí.
Jste oba nervózní Voslíku … on cítí zodpovědnost za děti z předešlého manželství, teď za Tebe s dítětem a má obavy z budoucnosti. A tak řeší situaci jak nejlépe umí. Pokud znáš lepší řešení, tak mu dej návrh. Tyhlety žabomyší války o kousek zahrádky nejsou opravdu v tuto chvíli aktuální a ani to, zda vůbec k těm prarodičům zajdeš. Teď je důležité zachovat klid v zájmu svého zdraví a zdraví svého dítka.
Jo, mně by ta zahrádka byla u zadku. Ale bojím se, že nezvládnu to, že to s ním takhle bude pořád. Už je mi i ta svatba ukradená, ale mám pocit, že on zase ve všem tlačí na mě. A navíc jsem si ráno zapnula počítač kvůli receptu na buchtu a jak jsme se chytli, tak on hned začal s tím, že počítač se vypne a mám o sobě začít přemýšlet.
A to tak moc bolí, když mi říká něco takového. Asi se chovám jak debil já, ale je mi tak hrozně smutno a bojím se, že to prostě nezvládnu.
V hádce člověk řekne všelicos a slovo nejde vzít zpět. Nervy máte oba. Spíš by to chtělo hádkám předcházet a nekomentovat témata, kde už víš, že nemáte stejný názor.
Až přijde domů, zkus ho pohladit po rameni a říct mu, jak moc Tě mrzí ty hádky a že víš, jak moc jste teď oba nervózní. Že chápeš jeho strarost a nechceš víc, než aby i on projevil trochu pochopení.
Neboj, to zvládneš. Jako žena budeš muset v životě udělat ještě hodně ústupků a tak to ber, že tohle je jeden z nich. Zvládnout chlapa není nic lehkého. Sama to dobře vím, protože ten můj je taky dost hádavej a já energická. To je dost těžká třecí plocha.
Ahoj Voslíku, teď budeš delší dobu přecitlivělá, ale to je normální k tvému stavu, kdy čekáš miminko. Mimoto život je někdy boj a problémy se musí řešit za pochodu. Jsou to zkoušky vašeho vztahu, jak vše ustojíte. Buďto vás to semkne a posílí, nebo rozdělí. Voslíku jsme s dědečkem 44 roků a co my jsme všechno prožili, by bylo na román, ale život píše romány.
Baruš má také životní zkušenosti a radí ti tak, že bych to líp nenapsala. Vykašlete se na hádky, obzvláště, když jste v emoci, tak se nic moc nevyřeší, spíš člověk řekne to, co by normálně neřekl. Je to volání o pomoc, o lásku, potřebuje ji každý člověk. Mně když je nejhůř, tak vám to tady svěřím a žiju z toho povzbuzení a dávám se dohromady a zase jdu dál. My holky jsme takové, že si potřebujeme vylít srdce, poplakat a popovídat. Vždy je tu někdo, kdo napíše dobré slovo a problém rozebere.
Vy dva si domluvte, co budete řešit jako první, třeba bydlení, aby jste měli střechu nad hlavou. Pak si to vyřídíš s tou školou a pak už se začne třeba pořizovat výbavička na miminko. Bez peněz také nebudeš, buď budeš mít nemocenskou, která je větší, nebo půjdeš na pracák a budeš mít mateřskou, či rodičovskou. S rodiči buďte zadobře, jak s jedněmi, tak s druhými. Myslím, že i když mají své mouchy, tak vám jistě pomůžou, každý podle svých možností. Uvidíš, že za dvacet let se tomu všemu zasmějete, protože budete řešit úplně jiné věci. Opatruj se, rozmazluj se a měj se hezky. Pavla
Leni, v práci mi neprodloužili smlouvu. Nemůžu za to, že šéf je idiot a nechtěl mi dát dobu neurčitou. Nabídl mi místo v jiné pobočce. To ale může být volné třeba az za měsíc nebo až v září. Navíc je to 9-20:00, nedostala bych se domů. A ty holky, co tam dělají, chodí jen asi dvakrát denně na záchod, protože je tam celý den jen jedna. Navíc ten záchod není ani v tom obchodě. Já potřebuju normálně jíst a pít, zvlášť teď.
Tady Ti Leni musím trošičku oponovat, jako že jindy bych Ti určitě dala za pravdu.
Oni totiž bydlí v baráku prarodičů a pokud si dovolili přivést za takové situace dítě na svět, pak musí snést o to, že rozhodování co a kde bude není v jejich kompetenci. (Mám ale pocit, že Voslík tu spíš řeší partnerskou neshodu, hádky)
Kdybych v obdobné situaci byla já, odešla bych ze vztahu, pokud by se partner nechtěl odstěhovat. Voslík ale neodešla a čeká dítě. Proto radím tak jak radím. (ale nemám patent, samozřejmě)
No, bohužel je to tak. Až na to, že ještě do nedávna se tvářil, že všechno bude jinak a že se odstěhujem. Takže jsem idiot já, protože jsem mu to věřila.
Proč bys byla idiot? Třeba s dalším dítětem na cestě má strach o finanční zabezpečení. Bydlení u prarodičů přece jen snižuje náklady na bydlení, nebo ne?
To jo, Baru. Jenže asi dobře víš, že to druhé bydlení mělo být u mých rodičů a ještě za trochu míň. Akorát tam zase nechce být on. Ale to fakt nemá cenu už řešit. Budu se s tím muset smířit nebo jít sama pryč.
Tolerance a ústupky na obou stranách jsou v pořádku. Teď to ale vypadá, že ustupování je pouze na Tobě…
To nevím, Zas tolik jsem toho tady nepřečetla.
Stejně tak bydlení u rodičů Voslíka…Já bych to tak růžově neviděla. Přikláním se spíše k názoru Leni: "Jakmile partner nestojí při své partnerce - ať jde o cokoli, je to špatně."
Barčo, to fakt jenom já to vidím jinak?
Nevím no, strašně ráda bych se mýlila. , ale když to shrnu … Voslík se kompletně stará o jeho děti, na tom by nic špatného nebylo až na to, že na mě to dělá dojem jako že to dělá tak nějak úplně za něj a není to jen o péči. Je u nich doma spíš jako na návštěvě, no a tak dál. Po té co se blíží svatba, přijde dítě on najednou couvá a všechno je vlastně špatně. Nechce se mi vypisovat všechno čeho jsem si všimla.
Já fakt nevím, ale podle mě to není chlap, ale Voslíka jen využívá dokud se mu to hodí. Jen můj názor, ale prostě to tak vidím.
To je právě to, ani já jsem to nechtěla psát. Sleduji tuhle diskuzi od počátku a přeji Voslíkovi, aby prostě byla spokojená a šťastná, no vlastně to my všichni tady.
Váhala jsem jestli to mám napsat nebo ne. Jenže jsem prostě došla k závěru, že mazání medu ničemu nepomůže.
K tomu medu: Už když se tu začaly řešit děti, exmanželka a prarodiče jsem neměla dobrý pocit. Jenže kdybych tu tehdy napsala - pryč od něj - tak mě tu ostatní (i Voslík) sežerou za živa. Přece jen tady nejsem první týden, abych nevěděla. Z dnešního hlediska je to už trochu jinak - Voslík čeká dítě - a pokud tomuto vztahu dávala šanci do teď, pak jí asi jinak ten partner vyhovuje.
Takže - z tématu jsem vyrozuměla pouze to, že se často hádají a Voslík by potřebovala nějak tento stav pořešit. A tak jsem poradila, jak nejlépe jsem cítila a snažila jsem se vidět věci z obou stran. Kromě toho - díky tomu, že svatba nebude, je pořád dost času to celé zabalit a s dítětem odejít. A jak jsem jí už psala - bude jí těžko s ním i bez něj.
No, ten pocit, že jsem tam na návštěvě ve mně dost silně vzbuzují jeho rodiče. Protože majetek nade vše, bu´dte nám všichni vděční a klaňte se nám. Pardon, je to hnusný ode mě. ale oni si i zjišťovali, kolik polí a pozemků máme a v jakém stavu. A pak začali prohlašovat, že mi nejde o přítele, ale o jejich majetek
Ten je mi ale srdečně u zadnice.
Já to řeknu asi takhle: V podstatě vím, že je to tak jak píšete.
Jen za poslední asi půl roku mi stoupla naděje, že to nakonec bude trochu jinak. Hlavně to stěhování a ze svatby jsem měla taky radost. Požádal mě sám a vlastně vůbec nemusel.
Jenže jsem zjistila, že jak o něco jde, tak hned všechno mění podle situace a co je zorvna lepší. To mě dost zklamalo a začala jsem hodně pochybovat o tom, jestli to v tomhle vztahu zvládnu.
Ta jistota je v našem vztahu mizivá a já potřebuju cítit, že když něco dělám naplno, tak se můžu na toho druhého spolehnout.
Ano vím o přítelových mouchách, o tom jaký je a že je to s ním někd na zabití. To se ale týká jiných věcí než toho, co udělal teď. Prostě se z toho podělal a normálně se bojí. Taky jsem zjistila, že má asi dost nereálné představy o vztazích. Myslí si asi, že ideální vztah je takový, ve kterém se oba dva vždycky na všem shodnou. Od začátku jsem se mu snažila vysvětlit, že tak to rozhodně není. A teď jsem na to jaksi doplatila, protože s mimčem už se neodchází tak lehce.
Jasně, jsem hysterka, někdy fakt jo. Ale ktěmhle stavům mě dohánějí pouze určité situace (obvykle pocit bezmoci a beznaděje). A tenhle pocit mám z jeho rodičů a jejich rádoby chytrostí a mírumilovností. A taky z přítelova poučování a podobných věcí.
Jak jsem tu psala, mám sklony k depresi. Takže jsem se dnes objednala k psycholožce, protože jinak už by mi z toho hráblo a mimčo by v žádném případě nebylo v pořádku. A já už možná taky ne.
Budu se snažit udělat co nejvíc pro sebe a pro cvrčka bez ohledu na to, jaký to bude ít vliv na náš vztah s přítelem. I když se to samozřejmě nedá tak jednoduše oddělit.
Vím taky, že ho mám ráda a vím taky proč. Jen teď netuším, jestli ten vztah má budoucnost. Jsem ale připravená na to, že ve chvíli, kdy ucítím, že to nikam nevede, tak odcházím. Bude to sice strašně moc bolet, protože mám ráda i jeho děti a stýskalo by se mi po nich. Ale mám taky nějaké hranice, za které nehodlám jít.
Teď mám fakt pocit, že z větší části ustupuju dál a za chvíli už nebudu mít kam ustupovat.
Zatím nám to ale třeba intimně pořád funguje a dokážeme se pohladit a říct si, že se milujeme. Dokážeme si to říct i po těch hnusných hádkách. A dokážeme se pak i uklidnit a snad se tomu i trochu zasmát. Pokud by nebylo ani tohle, nemá to samozřejmě cenu.
Pořád doufám, že to vyjde. Nechci to vzdát, protože už jsme ušli pěkný kus cesty. No a ktomu starání se o děti. On se taky stará. Když jsem odešla na nemocenskou k našim, tak jim i upekl kuře s rýží Umí jim i naplánovat program a hezky si s nimi popovídá. Takže to umí, ale samozřejmě mnohem radši je, když jsem tam i já a nemusí to dělat sám. A já to samozřejmě dělám ráda a teď už si myslím, že on moc nevnímá, co všechno dělám.
Třeba se teď o víkendu pohádám s jeho rodiči a pošlu je do háje a nebude už co řešit. To ale nechci, protože bych byla za posránka sama před sebou.
Díky holky za reakce a nebojte se klidně říkat pravdu. Já ji stejně tuším. Ale ještě to nechci zabalit. I když se bojím, že to prostě pro mě asi bude moc velké sousto. Uvidíme.
Poslušně hlásím, že ultrazvuk dopadl dobře a zatím se nic abnormálního na prckovi neobjevilo. Tak nám držte palce!
Tatínek už se taky trochu uklidnil a nejvíc jsem se teda uklidnila já. Tak snad to všichni zvládneme.
Hezký den!
Svatbu neřešíme, z toho by byly jen hádky. Máme doma schované prstýnky, tak snad je někdy vytáhneme. S jeho rodiči je to teď celkem v pohodě. Nakonec jsem to vymyslela tak, abych tam šla až se mi chtělo a zároveň i tak, aby byl přítel spokojený
Na to, že čekáme prcka se tvářili v pohodě, tak snad jim to zůstane.
Oba si to s přítelem teď užíváme. Já se hlavně snažím na tu svatbu nemyslet. Celkem se mi to daří, když se teda zrovna třeba nežení soused, jako dnes
Akorát co mě trápí je to, že včera mi přišel snubní prstýnek a on na to, že je škoda, že je nemůžeme nosti (blbec). Tak jsem mu řekla, že snad někdy je nosti asi budeme. A na to nic neřekl.
Nevím, jestli je to náš případ.
Teď o tom s ním nechci mluvit. Sám řekl, že by potřeboval půl rok nebo rok. Pro mě je to teda dost dlouhá doba. A půl rok je asi kravina, protože to budou Vánoce a čerstvě narozený prcek. Plánuju to tak, že to nechám v klidu a zkusím to téma načnout někdy na jaře. Jestli bude mít blbé řeči, tak ho nejspíš pošlu někam.
Samozřejmě, že mě vůbec nebaví čekat na nějaké vyjádření. Že až se rozmyslí a jak se rozmyslí a blablabla. Ráda bych mu věřila, ale teď to teda moc nejde. Zároveň na to prostě nemůžu myslet, protože to by se nedalo vůbec. Nemůžu teď řešit něco, co je nevyřešitelné, když čekám dítě. Nebo spíš takhle. Já se s ním nechci rozcházet, takže se pokusím udělat vše pro to, aby nám to klapalo, on se taky snaží. Dál to nechci řešit, teď to prostě nejde, tak se s tím musím smířit.
Jo a to jsme se ještě donedávna několikrát bavili, jak nechápeme, že přítel naší známé jí řekl, že s ní nechce mít dítě a nechce si ji ani vzít a ona s ním už je několik let a nevykašlala se na něj.
Tak doufám, že nebude takový hňup, když už si to myslí o ostatních.
Mno Voslíku, já bych byla napozoru, ti co nejvíc kritizují, no možná víš co chci říct.
Nicméně, gratuluji k dobrým výsledkům na UZ.
Díky, Veselko Jsem fakt moc ráda. I když ty výsledky ještě nic neznamenají. Ale trnula jsem hrůzou, jestli mrňouskovi ještě tluče srdíčko, protože jak člověk vůbec o tom mimču neví, je to divný. Navíc ta cukrovka.
No jo, já vím. Ale rozhodla jsem se takto. 8. srpna měla být svatba. Tak pokud se do 8. srpna 2015 nerozhoupe, balím kufry a na nic už se neptám. Jestli to vydržím, tak do té doby o svatbě budu mluvit co nejméně, pokud možno vůbec.
Jestli ale bude z jeho strany ticho po pěšině, tak není co řešit. Jen bych si přála, abych nebyla máslo a abych to fakt zvládla.
Kolem osmého se prostě balím a odcházím. Nechala bych mu tam jenom dopis, protože v klidu bych to říct neuměla. Je to sice trochu teatrální, ale víc nevím, co s tím.
Někdo by sice řekl, že svatba není tak důležitá, ale pro mě prostě důležitá je a jak jsem tu psala, on to ví. A jestli není úplný hlupák, tak bude snažit s tím něco udělat.
10 nejnovějších témat v kategorii:
|
Téma |
Odpovědí | Otevřeno |
Datum přidání (Autor) |
|---|---|---|---|
| nerozumím rozchodu | 2 | 904x |
03.12.2023 09:24:22 (njn) |
| Přítel ke me není upřímný. | 8 | 3132x |
31.12.2020 15:28:45 (Mona_) |
| Objektivni nazor na uprimnost | 8 | 2832x |
13.11.2020 10:34:10 (Lepsi zitrek) |
| Moje partnerka začala bydlet se svým dosud ženatým expřítelem | 12 | 3261x |
02.10.2020 18:46:52 (njn) |
| Partnerské krize, odstěhování | 5 | 1946x |
11.03.2020 17:04:44 (123) |
| Moje matka mi kecá do života!!!!! | 6 | 1371x |
02.02.2020 18:48:36 (Iceman) |
| Proč se mnou je, když se mu nelíbím? | 9 | 1998x |
26.01.2020 16:01:05 (mini) |
| Partnerova obezita - jak mu říct, že přibral | 5 | 2054x |
22.01.2020 16:02:48 (mafianka) |
| Jak byste se zachovali??? | 4 | 1390x |
05.10.2019 13:30:13 (Iceman) |
| Manžel se cítí na vedlejší koleji, jsme jako dva spolubydlící | 3 | 2171x |
04.09.2019 12:25:25 (Maky1357) |
