Téma: Jsem vdaná a jsem lesbička, manžel rozvod nechce

Ale to jsi věděla už nejpozději tak od puberty... bála ses, jak to přijme rodina.. ? Tak to "dopadá", když  se člověk obává reakcí nejdříve / nejvíc své rodiny a já Vás za to všechny obdivuju-není to jednoduché. Ale žít pak celý život ve lži a vlastně lhát i partnerovi a pak stejně třeba až po letech, kdy máte společný majetek, děti apod, to přiznat, když už to nejde vydržet nebo se člověk zamiluje jinde... Vím, že to opravdu není jednoduché, ale... co v tom teda bylo, že jsi to neřekla dřív / včas? Ta obava?

Katko, jste si opravdu jistá svou orientací? Pokud ano, pak by i váš manžel měl pochopit, že sex v hetero vztahu pro vás asi nebude to, co byste si přála. Jak jste na tom s touhou po dětech nevím, příroda to zařídila tak, že k jejich "výrobě" jsou muži zkrátka třeba...   Vzájemně se ujišťovat o tom, že nepřežijete rozchod nebo prodlužování vztahu je nefér. On samozřejmě přežije váš rozvod, vy samozřejmě přežite i fakt, že po nějakou dobu, než se všechni zúčastnění srovnají s novou situací a přijmou jí jako fakt taky přežijete. Vůbec se mi nelíbí fakt, že lidé řeší své trable prvoplánově tím, že by pd nich místo řešení chtěli utéct... sebevražda je neje útěk, ale i akt sobecký, protože sebe si možná v tu chvíli pořešíte (unáhleně a nesmyslně) ale ostatním okolo naděláte haldu problémů, smutku a nepříjemnách situací a pominu už fakt, že si zaneřádíte karmu....

Sebevraždou nevyřešíš vůbec nic, takže na myšlenky ohledně odchodu z tohto světa se snaž co nejrychleji zapomenout. Každá situace má svoje řešení. Zůstávat ve vztahu, který tě nenaplňuje a je pro tebe klecí či dokonce vězením, tím řešením ale není. Zapomeň na to, že ti manžel říká, že by rozvod nepřežil - jak už psala megera, přežije to určitě - je to jen citové vydírání, snaha tě zviklat a zmanipulovat. Dítě je v této situaci ten vůbec nejhorší nápad - dítě samo od sebe žádný vztah nezlepší, pro vás by to byla cesta do pekel. Tvůj manžel by měl být soudný a měl by si uvědomit, že manželství s někým, kdo v něm není šťastný a chce z něj pryč, nebude dlouhodobě fungovat. V tomhle případě to bude na tobě, udělat první krok. Chceš se rozvést, tak to udělej. Co se finanční situacei týče - určitě se pomoc naje, stejně tak i bydlení - i kdyby to měl být pro začátek pokoj někde v podnájmu. Pokud nemáš vlastní příjem, od manžela budeš mít nárok na výživné, jestli si najdeš nájemní bydlení s trvalým bydlištěm, tak i na příspěvek na bydlení, případně na dávky pomoci v hmotné nouzi. Řešení vždy existuje - jen je potřeba před ním nezavírat oči nebo ho hned neodmítat jako nereálné.

Zůstaň s ním a běhej za holkama.. Mám to tak také.. K ženám mě to také táhne, ale zůstanu s přítelem. Budu utíkat za milenkou a budou všichni spokojení. Já jednou bezproblémová rodina, jeho i moji rodiče spokojení a pro mé úplné naplnění se budu stýkat s "kamarádkou"....  

LEŇA: Děkuji za odpověď. Né každý si svoji orientaci uvědomí hned. Jsem z těch lidí, kteří se spíš přikláněli k tomu, že jsem bi, než abych si přiznala, že mě muži nepřitahují. Většina žen si to uvědomí, až když se prvně zamilují do ženy a to může být klidně až po svatbě a dětech.

MEGERA: Děkuji za odpověď. Orientací si jsem 100 procentně jistá. Sebevraždu určitě neplánuji, jen mě to občas napadne, ale hned to z hlavy vyženu.

SOCIÁLNÍ_PRACOVNICE: Děkuji za odpověď. Ten první krok je vždy ten nejtěžší ke zdolávání překážek. Já vlastní příjem mám. Měla jsemn spíš v plánu se odstěhovat uplně pryč z města a začít jinde a jinak.

PAVLA12345: Děkuji za odpověď. Na tohle ale skutečně nejsem. Najít si bokovku a před manželem dělat jakoby nic, na to fakt nemám povahu.

Katko, uvidíš, že to zvládnete oba, pokud jsi si jistá, víš co chceš, pak opravdu je jen velký úkol objasnit partnerovi, že to není neláska k němu, že s tím nejde nic udělat, že mu můžeš nabídnout přátelství, ale nikoli partnerství a pak si jít po své cestičce. Ať je šťastná... tvá cesta i ty

To jsme na tom úplně stejně, já nejsem vdaná ani rok a vím to o sobě dávno... horší je, co s tím....